Jistě sledujete poslední dění kolem Pirátské strany. Začalo to obviněním ředitelkou personálního odboru strany Janou Kolaříkovou, že se místopředseda Jakub Michálek dopouští psychické šikany. K ní se přidal europoslanec Mikuláš Peksa a tak dále. O čem konflikt vypovídá? Je něco z dění kolem proti tomu, co hlásají? A poznamenají tyto veřejné konflikty jejich pozici vzhledem k tomu, že je může veřejnost sledovat na internetu?

Úplně proti tomu, co hlásají, to není, protože strana se prezentuje jako velmi otevřená, liberální, moderní, která klade velký důraz, aby všechny postoje, názory členů, respektive funkcionářů strany byly veřejně prezentovány, aby se žádná politika nedělala tajně nebo v nějakých kabinetech a podobně. Kladou důraz, aby byli vnímáni jako strana transparentní, která před veřejností neutajuje schůzky s různými politiky, lobbisty a tak dále.

Je v tomto smyslu klasickým novým politickým hnutím, jež vidíme i na Západě a všude v moderních demokraciích, které klade důraz na otevřenost, a v tomto smyslu mají i představu – nebo převládá názor, že vnitřní rozpory se vlastně mají do jisté míry ventilovat na veřejnosti. Problém samozřejmě je, že na tohle veřejnost není moc zvyklá. Pokud začnou veřejně propírat nepříjemné záležitosti, konflikty a spory, které se logicky mezi jednotlivými politiky hnutí prostě objevují, mohou na veřejnost působit dosti rozpačitě a až negativně. Veřejnost vždy nerada sleduje, když se jakákoliv strana nebo politici jedné strany před zraky veřejnosti hádají, osobně napadají, urážejí – to snižuje autoritu hnutí u voličů.