Na sjezdu ČSSD bude Bohuslavu Sobotkovi stačit ke zvolení předsedou nadpoloviční většina, nikdo proti němu kandidovat nebude. I Jiří Zimola dává najevo, že žádnou rebelii proti němu nechystá. V jaké vnitrostranické atmosféře se sjezd sejde? Jak moc hrozí, že přijde pro Sobotku nepříjemné překvapení, případně jaké?

Tuhle otázku je nutně trošku rozdělit na dvě úzce související témata. Tedy Sobotka a atmosféra. Na sjezdu stačí Sobotkovi nadpoloviční většina. Nejvítanější varianta pro současné vedení ČSSD bude, když Sobotka přijde, strčí do kapsy nadpoloviční většinu, na kterou má nominace, a sociální demokracie bude formálně jednotná jako šik. Opozice umlkne, nebo bude umlčena. Jediným kandidátem je proto, že parlamentní volby jsou blízko a vzhledem k očekávané prohře, je logické, že nikdo za prohru nechce nést odpovědnost. Nový předseda toho za pár týdnů mnoho nenadělá a prohrané volby jako první počin nejsou zrovna ideální. Všechno má svá ale.

Sobotka může zvítězit i velmi těsně, i jako jediný kandidát, například až v druhém kole. Další variantou je, že Sobotka nezíská většinu ani ve vícekolové volbě a v opakovaných volbách se může teprve vynořit protikandidát z pléna – zachránce. Další variantou je, že bude donucen k rozdělení role premiéra a předsedy strany. Říkejme této verzi varianta Zaorálek.

Divokou a nejméně reálnou představou je, že sjezd vůbec nemusí předsedu zvolit, i kdyby se volba opakovala donekonečna. To by ovšem znamenalo následnou zásadní diskuzi o způsobu práce ČSSD a jejím směřování. Bylo by to možná i totální rozdělení strany na konzervativně levicovou a liberálně středovou část a debata o další „pomlčkové“ koexistenci.