V minulém rozhovoru jste zmiňoval, že Evropa se mění v německém duchu, ale máme tu i rebely. A my patříme k nim, protože nechceme přijmout vůbec žádného uprchlíka, a tak Evropská komise spustila řízení. Nadávají nám v podstatě ze všech stran, nejen předseda Evropské komise Juncker. Mimochodem, v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung uvedl, že pokud by v roce 2004 byla migrační krize a Česko by zastávalo stejné postoje, nebylo by přijato do Evropské unie. Problém mají ale také Varšava a Budapešť. Jak tohle dopadne?
Zásadní chyba se stala v okamžiku, kdy česká vláda vycouvala z odhodlání žalovat rozhodnutí o povinnosti přijímat uprchlíky. Bylo uděláno na úrovni, která je nesprávná. Kdyby se rozhodovalo na úrovni summitu, stačil by jeden nesouhlas a zůstalo by právo veta. Tím, že jsme zbaběle uhnuli, dostali jsme se do nepříjemné situace, protože je tu povinnost podat žalobu ze strany úředníků komise. Rozhodnutí je vnímáno jako právoplatné a my ho odmítáme plnit, což je z politického hlediska správně, ale z hlediska politické byrokracie, kterou jsme přestali respektovat, jsme si zkomplikovali situaci.
Skončí spor u soudu?
To se nedá odhadnout. Když přijmeme fakt, že bylo rozhodnutí přijato na správné úrovni, jde z naší strany o porušení principu. Podle mého názoru je to ale zásadní zahraničněpolitická otázka a přísluší jednání summitu.
Vidíte variantu, jak z toho vybruslit? Možná kdybychom přece jen slíbili, že pár uprchlíků přijmeme třeba jako Rakousko. A byl by klid…
Co Rakousko, ale Slovensko! Ti mají klid. Hra se musí umět hrát. Naši jsou zbabělí při podávání žaloby a stateční ve tvrzení, že nepřijmeme nikoho. Co je tohle za hru? Nevím. Je to těžké s našimi státníky. Pracují kabinetně a dělají věci, kterým nerozumějí. Kdyby alespoň otevřeli veřejnou diskusi, na leccos by je někdo mohl upozornit.
A slíbit, že přijmeme pár uprchlíků? Problém je v tom, že hra se hraje nečestně. Když akceptujeme pravidla nečestné hry, tak se nám nic nestane. Budeme předstírat, že je bereme, vezmeme tři a jsme z obliga. I z naší strany je to divný postup, říkáme, že do voleb nikoho nepřijmeme, ale co bude po volbách?
Tento problém evidentně nevyřešíme, takže bych situaci shrnul. Evropská unie prožívá krizi. Setkala se s několika problémy najednou, které si do značné míry sama vyrobila. Neví nejen, jak každý zvlášť vyřešit, tím méně, jak řešit všechny dohromady. Mám na mysli velké zadlužení států, migrační krizi a Ukrajinu. Evropská unie se podílela na svržení demokraticky zvolené vlády, i když se nám třeba nelíbila. Vytvořili jsme si problém s Ukrajinou a Ruskem. Zadluženost Řecka řešíme tím, že jsou největšími zbrojaři, státem, který nejvíc nakupuje německé a francouzské zbraně. Evropská unie přešlapuje a nejenže nemá řešení, čeká, jak se vyřeší Brexit, francouzské volby, německé volby. Pak teprve budeme hledat nějaká skutečná rozhodnutí. Do té doby je vše jen psaní na písku.
Když jste zmínil Řecko, dluhy sice má, ale třeba si teď zlepší pověst tím, že nabídne kvalitní silný arzenál do služeb společného evropského vojska…
(smích) Evropské vojsko je zase další vábnička hozená do prostoru. Dobře, kdo bude velet zpravodajské službě? Jaké budeme mít špionážní družice? Jaké budeme mít strategické zbraně? Jakým jazykem se bude mluvit? Všechno je zásadní problém. Nikdo o tom nediskutuje, všichni říkají jen fráze. Navíc Evropská unie jako unie se dostává do problémů, jak vidíme třeba v otázce migrace, a zároveň vytahujeme možnost vytvoření evropské armády, což je federální instituce, to znamená minimálně o jeden stupeň vyšší forma integrace, než je Unie. Nakonec budeme mít armádu, které nebude mít kdo velet, a vznikne v podstatě policie nebo pohraniční vojsko a jen se tomu bude říkat armáda. Ne, musejí se vystřídat generace. S politiky jako je Merkelová to nejde a Macron musí prožít skutečnou politickou socializaci, tím myslím poznání, co to politika je. Všichni říkají: Francie je nová. Není to pravda. Ti, kdo nechtěli Macrona, nepřišli k volbám a půjdou na ulici v okamžiku, kdy začne dělat zásadní rozhodnutí. Že se voliči vykašlali na systém voleb a pseudovoleb, neznamená to, že přestali být politickými lidmi. Aktivizují se jako mimoparlamentní opozice. Tohle všechno nás čeká. Jestli je pravda, že Macron je odhodlán udělat radikální reformy ekonomiky na úkor sociálně slabší vrstvy, co z toho bude?
Debaty se vedou i v souvislosti s přijetím eura a o vícerychlostní Evropě. Skončíme na periferii?
Vícerychlostní Evropa? To používají v Bruselu jako klacek. Když chtějí někoho donutit k disciplinovanému chování, vyhrožují tímto způsobem. Vícerychlostní evropská integrace existuje celá léta. Především máme státy, které těží z integrace, a ty, které jsou subdodavateli, chcete-li jako periferie Evropské unie. V tomto smyslu jsme periferie. Máme nižší platy za práci, která je stejná. Ať mi nikdo neříká, že prodavačka v Tesku v České republice má nižší produktivitu práce než ta v Německu. Nesmysl a takto bychom se mohli bavit dál.
Pak rozdíly v rámci eurozóny a rozdělení na eurozónu a neeurozónu. Kritérií, podle kterých můžeme dělit vícerychlostní Evropu, je více. A že se začnou scházet ti z tzv. zdravého jádra EU? Ale oni se dávno scházejí. Když se něco rozhoduje, sejdou se Berlín a Paříž, a když se chtějí tvářit demokraticky, přizvou Italy a Belgičany. Léta letoucí. Rozhodovací proces má geopolitický rozměr. To není o demokracii. Demokracie nastoupí v okamžiku, kdy se řeší pomazánkové máslo. Když se řeší svržení vlády v Kyjevě, děje se to kabinetně.
Evropská unie v pondělí prodloužila do června příštího roku sankce proti Rusku. Sledujete, že by se nějak měnily vztahy EU k Rusku?
Je to zase projev neuvěřitelného čekání. Čekáme na změnu, až se něco stane. Nejsou schopní najít kompromis nebo udělat krok do strany. Dobře, odepíšeme Ukrajině dluhy a ona se smíří s tím, že Krym chce být ruský. Nápadů, které je možné nabídnout jak Ukrajině, tak Rusku, jsou desítky. Hranice mezi Ruskem a Ukrajinou je historicky vzato nesmysl, je to hranice bez dějin a my se kvůli tomu budeme hádat celé dvě generace? Ať se nám to líbí nebo ne, Krym se už Ukrajině nevrátí, tak udělejme obchod. A jestli chcete, aby nedopadlo hlasování špatně na východní Ukrajině, musíte se s východními Ukrajinci domluvit, musí mít právo samostatně rozhodovat a právo na svůj jazyk. Je to o umění kompromisu a ochotě ho udělat. Někomu evidentně konflikt na východě Ukrajiny vyhovuje. Pak jsme v absurdní situaci, kdy se na přátelské úrovni setkávají Macron, Putin, Merkelová a řecký premiér, ale sankce všichni odhlasují. Vracíme se k tomu, co jsme si říkali v souvislosti s migranty, celé je to založené na pokrytectví.
Psali jsme:
EU prodloužila sankce proti Rusku, vzápětí se v Německu rozčilují kvůli protiruským sankcím Spojených států, které kvůli údajnému vměšování Moskvy do amerických prezidentských voleb připravuje Kongres. Odvetná opatření by mohla poškodit evropské firmy. Co vy na to?
Německé politické vedení evidentně s Washingtonem drží basu, jenže si přeje, aby basa vypadala jinak. To, co předvádí Berlín, je sebevražedná solidarita. Ve Spojených státech si na tématu Ruska vyřizují vnitropolitické konflikty a doplácí na to celý svět. Doplácíme na to neukončenou válkou v Sýrii, v neuvěřitelných sankcích, nemluvě o tom, že celková atmosféra je taková, že nevíme, co přijde zítra. Sankce proti Rusku svědčí o vnitřních politických konfliktech USA.
Do jaké míry se v jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa odráží aféra kolem údajného ruského vměšování do loňských amerických prezidentských voleb?
Řekl bych, že Trump ve Washingtonu nabírá trochu dech, proto snaha zablokovat v Kongresu sankce. A blíží se summit G20. Chce to vytvořit nějaké podmínky pro dohodu, jinak je setkání zbytečné a hlavně ztráta nejen času, ale i šance. Řekl bych, že od lidí kolem Trumpa už trochu zaznívá odvážnější hlas a začínají pouštět informace, které doteď blokovali.
Ještě k Rusku. Při demonstracích se zatýkalo, známé je hlavně jméno disidenta Alexeje Navalného. Kreml v úterý odmítl výzvy Spojených států a Evropské unie k propuštění demonstrantů pozatýkaných v Moskvě a v Petrohradu. Otřáslo tohle nějak pozicí Putina?
Díval jsem se na Českou televizi, Euronews, BBC a CNN. Možná jsem měl smůlu, ale ani na jedné stanici jsem neviděl manifestace na podporu Putina, které byly mnohonásobně větší než protestní. Jistě, Rusko má obrovské problémy, velká země s velkými problémy. Mezi ně samozřejmě patří i otřesná korupce a v tom má Navalnyj nesporně pravdu. Ale nemůžete svrhnout vládu kvůli korupci, když nevíte, kdo přijde místo ní. Vytvořit z toho vražedné téma, jak se snaží udělat část opozice, nepokládám za rozumné. Rusko má obrovské štěstí, že má Putina. Západ by si měl uvědomit, že svrhnou-li Putina, může přijít velmi tvrdá vláda, která bude i se Západem zacházet jinak. Putin představuje kompromis uvnitř ruské politické scény. V chaosu, který zdědil po Jelcinovi, je rychlost, s jakou se Rusko konsolidovalo, neuvěřitelná.
A teď už musí řešit ne problémy životní a existenční, ale i korupci a s tím souhlasím. Korupce je rakovina každé společnosti. Ale co je velmi nepříjemné, je oddělení informačního prostoru. Ve sdělovacích prostředcích jsem během dvou dnů viděl pouze manifestace proti Putinovi a ty oslavné jsem tam nezaznamenal, a to je podle mého názoru ukázka válečnické informace, nikoli seriózní.
Je třeba si také uvědomit, že manifestace se dějí proto, aby byl humbuk. Jdete na konfliktní místo, do oblasti, kde se střetnete s policií. Pozatýkají se lidé stejně jako na Západě, někteří dostanou třicet dní. To není posílání na Sibiř. Takto se to děje všude ve světě v tzv. liberálních demokraciích. Musíte postupovat podle zákona. Běžte zaútočit na Hrad a skončíte stejně. Samozřejmě soucítím se zatčenými, ale oni to dělají vědomě a chtějí být zavlečeni do konfliktu, který má eskalační charakter. Takto se vyrábějí postavy opozice všude na světě.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
