„Naše demokracie velmi připomíná slavné Potěmkinovy vesnice. Na povrchu vypadá takřka normálně, ale jde jen o virtuální realitu, o jakousi zkarikovanou podobu demokracie. Máme Ústavu, ale tu si každý interpretuje, jak chce, protože ji vlastně nikdo nečte a nikdo se jí neřídí. Máme politické strany, ale ty neplní základní funkce politických stran. Máme vládní koalice, ale jejich jednání nelze analyzovat podle teorií koalic. Také máme zastupitele v Parlamentu, ale ti údajně nevědí, o čem kolikrát vlastně hlasují. A koneckonců – máme i protikorupční policii, i když korupci většinou nevyšetřuje. Též máme státní zástupce i soudce, ale soudy se nemohou shodnout, kdo z nich patří k justiční mafii a kdo ne…“ říká Vladimíra Dvořáková, profesorka politologie na pražské VŠE. A zamýšlí se nad tím, co s tím.

Ve své knize Rozkl(r)ádání státu se věnovala možným cestám, jak tento stav napravit. Naznačila, kdo by měl udělat takové kroky, co musí případná změna obsahovat a jak se jí má dosáhnout a prosadit ji. Jelikož stojíme právě na rozhraní dvou roků, kdy většina z Čechů uzavírá různá předsevzetí, možná mohou být doporučení této profesorky dobrou inspirací pro všechny, kteří touží po změně.

Kdo se má na prosazení změn podílet?

„Je to jednoduché – my. Tedy lidé nejrůznějších názorů, postojů, zájmů, víry, vzdělání, ale tací, jejichž cílem je žít slušně, v profesionálně spravované společnosti,“ reaguje na jednu z prvních otázek politoložka. A dodává, že je třeba si připustit, že dobrý král Miroslav (i když se nacházíme krátce po svátečním období, kdy jsme se s ním mohli setkat na obrazovkách) nepřijde.