Tento týden v rámci Sýrie řešíme hru „ty uličníku, cos to udělal, omluv se“. Nejprve Američané pomlátili stovku syrských vojáků a následně se omluvili, že prý nechtěli. Chtěli, nechtěli? Uváděla jste, že nakonec se k účasti přiznaly i další státy, aby to nebylo jen na USA. To může být přiznání viny... A jak v kontextu divadla jménem Rada bezpečnosti OSN chápat výkřik paní Powerové, že Asad páchá zvěrstev mnohem víc a neomlouvá se? Jde o znak stupňujícího se tlaku na Rusko, ve smyslu „zase takoví kamarádi nejsme“?
Chtěli, nechtěli? Nevím, proč by po pěti letech syrské války, do níž Barack Obama důsledně odmítal vstoupit přímo, zničehonic změnil názor a snažil se rozpoutat konflikt se syrským režimem, a tím pádem i s Ruskem, Íránem a tak dál. Podle mého – a hysterická reakce paní Powerové v Radě bezpečnosti OSN by tomu napovídala – se USA prostě nechaly nachytat svými „umírněnými“ teroristy. Nějaký jejich návodčí, který zcela jistě prošel kurzy CIA, nahlásil jakési parametry a americké letectvo zaútočilo. Fakt, že pozabíjeli stovku syrských vojáků, a nikoli bojovníků Daeše, je pro džihád vítězstvím. Podařilo se jim Ameriku, která se z pohledu džihádu „paktuje s Ruskem, a tím pádem i Asadem“, totálně zdiskreditovat a současně prokázali, že je Pentagon v Sýrii zcela „slepý“ a lze ho vést „za ručičku“. Pro „supervelmoc“ je to ostuda.
Kdo je nadějí české levice?Anketa
A protože je přiznání „slepoty“ trapné, bylo třeba přejít alespoň do slovního protiútoku, a tak nyní USA „koupou“ Rusko a Asada ve všem možném i nemožném. Ale jsou to jen slova. Nicméně, ruku na srdce, lhali už o Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Ukrajině, tak proč by nyní neměli lhát o Sýrii nebo Rusku? Funguje to ale jen na lidi, kteří ve své zaslepenosti pokročili na pochmurný level „radši se mýlit s USA než mít pravdu s Ruskem“. Takových lidí je sice v různých našich i západních vládách a médiích stále dost, ale občané už jim to tolik „nežerou“. Svým způsobem se dostáváme do situace ne nepodobné „totáči“: ÚV si tam „nahoře“ něco mele a lidi „dole“ ve své většině vědí své a řeší si své problémy. Smutné.
Nemá smysl se zabývat výroky typu „Asad páchá zvěrstva“, když západní lídři bez rizika jakéhokoli trestu od agrese do Iráku zavinili na Blízkém východě smrt až čtyř milionů lidí a zdají se být z hlediska zmaru už nedostižnými „rekordmany“ na poli válečných a jiných mezinárodních zločinů. K tomu nyní Saúdům k jejich anihilaci Jemenu dodávají dokonce i munici s bílým fosforem, s níž před časem Američané „vyzmizíkovali“ iráckou Fallúdžu, kde se dodnes rodí deformované děti… Na druhou stranu je to ale prostě studenoválečnická „realpolitika“: Co smíme my, nesmí nikdo jiný, a to ani v náznaku. Ale přitom všem slovním a jiném harašení vzájemný obchod mezi USA a Ruskem loni dosáhl objemu 25 miliard dolarů, zatímco před patnácti lety to bylo jen 10 miliard. A nedávno se třeba také zjistilo, že různé pomocné programy OSN v objemech desítek milionů dolarů určených pro Sýrii končí u firem a organizací napojených přímo na Damašek i na Asadovu širší rodinu. Čili zatímco nám kdosi vykresluje jakési strašlivé obrazy nepřítele, vyhlašuje proti němu „sankce“, nebo volá dokonce po jeho hlavě, současně s ním úspěšně i kšeftuje k všeobecné spokojenosti… Nám jsou ale mezitím předkládány seznamy Putinových a jiných agentů, kteří nás čímsi nespecifikovaným prý ohrožují. Trapná hra.
Druhá část hry na hledání viníka a vyžadování omluv nastala o pár dní později, kdy vyletěl do vzduchu humanitární konvoj. Američané tvrdí, že to udělali Rusové či Syřané, že to prý technicky odpovídá. Rusové tvrdí, že konvoj před výbuchem pustili ze zřetele a že to vypadá, že bouchl sám. Jaké další indicie zde jsou? A co je podstatnější: Platí ještě přiměří? Zchladnou hlavy? Mají důvod zchladnout? Blížíme se do stavu, kdy USA a Rusko nebudou schopni řídit své vazaly? A kdo je má spolehlivější? Anebo je zvládnou řídit, ale jedna ze stran dospěla k závěru, že dohoda se jí nevyplácí a raději zase půjde do střelby?
Je zvláštní, že mluvíte o vybombardovaném konvoji, zatímco na všech možných záběrech jsou vidět prostě jen vypálené náklaďáky, z jejichž korb zmizelo zboží – kdyby byly zasaženy bombou, železná kostra vozu by musela být zničená, ony ale drží tvar. A nejspíš by se našly alespoň zbytky nákladu, ale všude jsou jen vypálená auta bez jakýchkoli známek, že by vůbec něco převážela. Nevěřím sice ruskému tvrzení, že o trase humanitárního konvoje nemělo ani tušení, ale na druhou stranu předpokládám, že v dohledné době se ona humanitární pomoc objeví na černém trhu, ať už v Sýrii, nebo v Turecku, a tím se celá záležitost jaksi vyjasní. Vlastně nejlegračnější na tomto „příběhu“ je skutečnost, že zatímco USA svůj masakr syrských vojáků – podotýkám, že USA v Sýrii bojují zcela ilegálně – vydávají za „omyl“, „nálet“ na humanitární konvoj, který ovšem popírá už i OSN, se vydává za cílený a zaměrný. My muzikanti, ale oni…!
O tom, jestli ještě platí příměří, nevím. Čistě na papíře asi ano, v praxi už asi ne a Kerry s Lavrovem si o tom dál povídají. Rusko, Sýrie i Írán daly najevo, že další příměří nemá smysl, a zahájily znovu útoky, totéž platí i pro džihádisty, jen USA tvrdí, že všechno je vlastně ještě pořád jaksi více méně v pořádku. Je to svého druhu jakási křeč. Na jedné straně odmítají zveřejnit dohodu s Ruskem, aby se neukázalo, co všechno nejsou s to splnit a co všechno neplní, na druhé straně neustále viní Rusko a Sýrii z neplnění dohody a na třetí straně tvrdí, že je to všechno vlastně OK. Možná že to náš mainstream opravdu ještě pár dní a týdnů „uhraje“ na to, že za všechno špatné mohou Rusové a Syřani, ale to je jen a jen náš mainstream. Západní média už jsou v tomto směru mnohem realističtější a nebojí se přiznat, že je císař nahý a prolhaný.
Kolem Hillary Clintonové se i nadále šíří podivné informace o jejím zdraví, leckdy dost pochybné a na hraně konspiračních teorií. Prý do roka umře. Prý její stav může být záminkou pro to, aby se kandidatury ujal nakonec znovu Barack Obama. Prý kolem ní umírají lidé, kteří znají pravdu. Co z těchto spekulací lze hodit do koše jako blbosti a kde je nějaký reálný podklad? Jinak, Donaldu Trumpovi zahrál do karet „papiňákový atentátník“, který mu umožnil točit oblíbené téma – domácí ohrožení muslimy. Jak se nám teď vyvíjí volební výsledek?
Netuším, jak je na tom Hillary Clintonová zdravotně, i když mi s tím podivným poulením očí, protahovaným hysterickým smíchem a kolapsy příliš při smyslech či fyzických silách zrovna nepřijde. Její schopnost otevřít sklenici okurek mne opravdu o ničem nepřesvědčila. Spekulací je kolem toho ale tolik, že nemá smysl se jednotlivými „diagnózami“ zabývat – jako laik beztak nemám možnost posoudit relevantnost názorů různých „mediálních lékařů“, o nichž vlastně vůbec nic nevím. Bohatě mi stačí silný pocit, že je s tou paní „něco špatně“. A začínám chápat i její obhajobu při obvinění, že porušila zákony o utajení, protože prý netušila, že písmenko „C“ na plánech vraždících útoků bezpilotníků znamená „Classified“, tedy „Tajné“. O to víc mi ale připadá neuvěřitelné, že právě tato paní je pro značnou část onoho příslovečného 0,1 procenta nejbohatších a nejvlivnějších lidí v USA – tedy pro americký „deep state“ – tou jedinou a nejlepší. To si fakt neuměli najít někoho funkčnějšího? Divné. Napovídá to o citelném nedostatku kádrů…
Trump byl dlouho považován hlavně za exota a narcise, ale je faktem, že jeho postup je promyšlený a den za dnem mu sbírá bodíky. To, že FBI „najednou“ našla afghánského „teroristu“ – už před dvěma lety na něj „orgány činné v trestním řízení“ upozornil jeho vlastní otec, ale bylo mu řečeno, že je kluk OK – samozřejmě hraje Trumpovi do karet. Nicméně, co s tím? Clintonovic několikamiliardová rodinná nadace, která výměnou za „dary“ běžně „prodává“ americké státní služby, a to včetně válek na zakázku, je šílená, tím spíš, že na proklamovanou charitu vydává ročně jen asi pět procent svých zisků. A proti tomu stojí Trump, který díky konexím ušetřil na daních skoro miliardu dolarů. Jeden grázl vedle druhého. Kdo z nich vyhraje? Netuším. Pokud ale „ruští hackeři“ – kdo taky jiný? – nezmanipulují výsledky, tak začínám věřit, že zvítězí Trump. Když pro nic jiného, tak proto, že je zdravý a energický. Hillary je chorá, a to odpuzuje. Ale prohraje jen zásahem „ruských hackerů“, bude nám řečeno. Oni vám vlezou všude a strašně rychle se množí, řečeno s Cimrmanem.
Letošní výroční zpráva Vojenského zpravodajství se vydařila. Vcelku hutně popisuje situaci a poslední vývoj ve všech problematických regionech světa a dozvíme se třeba, že Rusko bez toho, že budou ohroženy jeho životní zájmy, nebude chtít válku s jinými vojenskými bloky. Že na Ukrajině je bída a korupce, která může výrazně snížit vládní stabilitu. Že konflikt na Donbasu nemá čistě vojenské řešení, že za celou ukrajinskou krizí jsou nekompatibilní zájmy zahraničních hráčů. Že v Libyi jsme sice najmenovali sjednocující vládu, ale klid nevynutíme... Není to docela překvapivé znění? Nejde o BIS, ale, opakujeme, o vojenské zpravodajce.
Je fajn, že je tady u nás ještě někdo při smyslech a nebojí se to dát najevo. S ohledem na realitu se tak z Vojenského zpravodajství paradoxně stává ostrůvek pozitivní deviace. Paráda. Teď jen aby se vláda nerozhodla, že takovou tajnou službu nepotřebujeme, a nevyměnila jejich vedení nebo tak něco. Jako že chce slyšet jen to, co je předepsané.
Co vás zaujalo na volbách v Rusku? Jak moc byly zfixlované? Anebo zkrátka přišli volit jen Putinovi fanoušci a ostatní se na to vykašlali, protože kandidáti prozápadní opozice jaksi stejně neměli systémem na růžích ustláno? Znamená výsledek, že se Západ holt bude muset smířit s tím, že Putin bude prezidentem i další období? A ještě perla: Jak je možné, že největší podporu měla Putinova strana v Čečensku a na bídném Kavkaze vůbec?
Na volbách v Rusku mě nepřekvapilo vlastně nic. Dopadly tak, jak měly – Putinovi fandové mají radost z toho, že je milován a podporován, jeho odpůrci ze západních médií a think-tanků mají radost z toho, že svým vítězstvím prokázal manipulování voleb a své diktátorství. O kandidátech prozápadní opozice vůbec nemá cenu se bavit, protože my je sice u nás umíme „našlehat“ do olbřímích rozměrů, takže vzniká až dojem, že mají nějakou váhu a jejich slova že mají nějaký význam, ale v Rusku na ně všichni kašlou. Proč by taky měli dávat hlasy opozičníkům, kteří chtějí „rozbořit jejich stát“ a sesadit jim „jejich“ Putina, ne?
Takže ano, Západ se musí smířit s Putinem i nadále. Ale ruku na srdce, co bychom si bez něj počali? Vždyť mu připisujeme všechno špatné, co se u nás odehrává. A kdyby najednou padl, museli by naši politici začít přiznávat své vlastní chyby. Čili zaplaťpámbu, Putin žije a můžeme do něj zase dál šít a svalovat na něj všechno zlo pod sluncem. Jupí! Další čtyři roky pohody a jistého zaměstnání pro haldy západních propagandistů, jejichž činnost pro změnu jen posiluje Putinovu popularitu doma a dává jistotu zaměstnání i tamním propagandistům. Jak říkám, spokojení mohou být všichni.
Co se týče Kavkazu, musím se přiznat, že při předvídatelnosti voleb jsem regionální výsledky nesledovala nijak zvlášť, ale skutečnost, že Ramazan Kadyrov v Čečně získal 98 procent hlasů, mi přece jen neušla. Frajer! Dokázal v rámci Ruské federace a s Putinovým patronátem nastolit zcela klasický islámský režim blízkovýchodního typu, do něhož proudí spousty arabských investic, což je svým způsobem neuvěřitelné. Vytvořil svět sám pro sebe a o sobě. To mimochodem naznačuje, že v putinovském Rusku je možné skoro všechno, jen ne předání moci nadnárodním korporacím, jak by to chtěl Západ. Smůla. Budeme si muset zase počkat. A doufat, že až v Rusku nastane pro naši jednu desetinu procenta příznivá situace k „přerozdělení“ jejich bohatství, tak že tu ještě nějaký Západ vůbec bude.
Ne, jasně, dělám si legraci. Západ, východ, jih a sever… ty směry na planetě budou přece napořád.
Je zde taková kuriozita: Mladá youtuberka dostala možnost udělat rozhovor s Jean-Claudem Junckerem. A jak říká, bylo jí důrazně naznačeno, aby se ptala jen na věci, které vyvolávají příjemné konotace. Třeba na jeho psa. Co to pro vás vypovídá o J-C? Je to normální? Setkala jste se někdy s tím, třeba v arabském světě, že by se vůči vám jako novinářce někdo tak choval?
V arabském světě v posledních letech ne, ale pamatuji si i spousty českých polistopadových politiků, kteří chtěli znát otázky den či dva dopředu, aby se na ně mohli připravit, případně je doplnit podle svého uvážení. Při takovém „interview“ si člověk samozřejmě připadá jako blb, ale co s tím naděláte?
A co to vypovídá o J-C? Asi nic moc. Je jasné, že má v čele EU problémů tolik, že si stihl nabiflovat je několik univerzálních odpovědí na nejběžnější otázky, na nějaké hloubavější není připravený; a než obecně zhoršovat beztak už trapnou situaci, je lepší, když se ho budete ptát na psa. Jako nadšená pejskařka bych s ním naše čokly samozřejmě ráda probrala, ale mimo záznam. A je mi jasné, že jeho upřímný názor na EU by se dal zjistit také jen mimo záznam. Takže bych s ním – a se zapnutým nahráváním – vlastně ani mluvit nepotřebovala. V prázdných slovech se topíme i bez J-C. Tak proč přidávat další?
Zasedá Valné shromáždění OSN. Miloš Zeman se pozdravil s mnoha hlavami států a Jiří Ovčáček tyto fotografie pilně zavěšuje na Twitter. Dá se v tom mumraji něco vylobbovat anebo si vtipnou replikou získat něco sympatií? Co se děje v zákulisí, dojedná se něco? A co projevy? Třeba ten Baracka Obamy, kde mluvil o svých úspěších, o tom, že se nesmíme uzavírat před cizími kulturami, a o tom, že v mnoha oblastech je svět nejbohatší v historii, ale lidé stejně, sakramente, podléhají nejistotě a instituce prožívají krizi důvěry občanů, což ztěžuje vládnutí?
Valné shromáždění OSN je nejspíš jedinou skutečně globálně pojatou akcí, na níž se mohou potkat lídři všech zemí světa. Z tohoto pohledu je jasné, že se Miloš Zeman setkal s lidmi, na které by jinak hned tak nenarazil. A ano, vsadím se, že osobní sympatie mezi lídry, kteří do sebe narazí „při cigárku před barákem“, mohou do budoucna hrát nějakou roli ve vztazích mezi státy, nicméně důležité je, že VS OSN sice zní velkolepě, ale nemá pravomoc přijímat žádná závazná rozhodnutí. Jeho rezoluce jsou sice důležité, ale mají jen symbolický význam. Občas se sice něco opravdu důležitého urodit může, ale to bývají spíš jen světlé výjimky.
Barack Obama se loučil se „světem“ a taky mohl říci něco důležitého, ale to by nesměl být Barackem Obamou. Jedna éra končí, ten pán je podle Washington Times prý prvním prezidentem, který z Oválné kanceláře odchází coby miliardář, dostal nobelovku za mír, protože očividně mohl nechat pozabíjet ve světě miliony lidí, zatímco jich nechal pozabíjet jen desítky tisíc… Když si takoví lidé stěžují na jakousi „krizi důvěry“ v nějaké jejich „instituce“, přemýšlím, proč je vůbec pořád někdo ještě poslouchá. Kam jsme se to – sakra – dostali?
Co se týče projevu Miloše Zemana, mám z něj rozporuplné pocity. Na jedné straně souhlasím, že s terorismem je třeba konečně začít něco dělat, protože uplynulých patnáct let „války proti terorismu“ celý tento nebezpečný fenomén jen posílilo. Nicméně, kdyby se to „někomu“ nehodilo, nejspíš by se tak ani nedělo, ne? Na druhé straně je tu Zemanův argument o nutnosti útočit na „mozek, a nikoli tělo“ teroristů. Zní možná logicky, ale právě to plus mínus praktikují Američané už dlouho a pořád bez výsledku. Soustředí se na likvidaci různých „hlav“ a „ministrů Daeše“, plní tím palcové titulky, aby se mohli poplácat po zádech, ale na místa zlikvidovaných vůdců prostě jen vždy nastoupí někdo jiný a „jede se dál“. A bude tomu tak do té doby, dokud budou existovat podmínky pro to, aby se extrémní verzi islámu dařilo, tedy dokud budou v různých částech muslimského světa vládnout války vedené „bílými okupanty“, chudoba, negramotnost, vztek a zoufalství. Vždyť třeba v onom Afghánistánu, o němž Zeman v New Yorku tolik mluvil, žije už několikátá generace, která nezažila nic jiného než válku a okupaci. Chtít po těch lidech, aby se ze dne na den začali chovat „jako my“, je holý nesmysl, protože vlastně celá ta země je „na psychiatra“. Ale především, silou, jak navrhuje Zeman, ještě nikdo nikdy přece žádnou myšlenku nezlikvidoval. A ideologie radikálního islámu nebude výjimkou.
A zvláštní je, jak náš prezident hází do jednoho koše Tálibán s Daešem a zjednodušuje problém na „hodní my“ a „zlí oni“. Takový přístup ve finále nadělá jen víc škody než užitku. Mimo jiné i tím, že je to vlastně jen pokračování snah Západu vnucovat muslimům, jak mají žít, kdo jim má vládnout a jaké hodnoty mají vyznávat. Frustrace právě z této politiky vedla ve 20. letech minulého století v Egyptě ke vzniku Muslimského bratrstva, z něhož posléze vzešel nejen fenomén politického islámu, ale i všechny současné teroristické organizace. Je až k neuvěření, že i po sto letech jsou někteří západní politici schopni dál opakovat tytéž hloupé chyby a přilévat tak jen olej do ohně.
Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?
Nic konkrétního mě nenapadá, ale jistě bude zajímavý vývoj situace kolem Sýrie nebo Libye. Bez významu není ani fakt, že se EU rozhodla ponechat migranty v Řecku „co nejdéle to bude možné“, takže se zdá, že „bruselští“ hodili migrační krizi na Řeky a mnou si ruce, jak skvěle to vymysleli… Fakt má Řecko ještě nějaké důvody zůstávat v EU i NATO?
Psali jsme:
autor: Martin Huml
