Role Turecka v NATO se snížila. Chová se nespojenecky. Expert odhaduje, co vše teď může kolem Ankary propuknout

Co znamená aktuální zhoršení vztahů Německa a Turecka – německé odmítnutí tureckého vydírání ohledně bezvízového styku, na druhé straně výhrůžky zrušením dohody o migraci ze strany Turecka?

Jedná se bezesporu o poměrně velkou roztržku, nicméně za současných okolností jsem přesvědčen, že vláda Angely Merkelové učiní všechno pro to, aby její dopady minimalizovala. Na druhou stranu – Německo není pouze Merkelová a vůle ustupovat tureckému nátlaku rozhodně není postojem všech německých politicko-společenských elit. To se ostatně ukázalo již dříve v červnu, když Bundestag uznal turecké masakry Arménů jako genocidu, ačkoliv bylo jasné, že to vzbudí velkou tureckou nevoli. Každopádně turecké počínání ohledně otázky migrační dohody je pouze potvrzením faktu, že spoléhat se při řešení migrační krize na takto nespolehlivého partnera, navíc bez alespoň deklarovaného alternativního plánu, je chyba.

Kam mohou vést ústupky Západu kvůli tomu, že potřebuje Turecko v NATO, pro boj s Islámským státem a hlavně k tomu, aby Turecko zadržovalo uprchlíky?

To záleží na řadě okolností. Západ není jednotný, navíc v tomto ohledu hrají svoji roli i osobnostní ustrojení jednotlivých politických vůdců, což se v dějinách nejednou ukázalo. USA čekají prezidentské volby, Francii čekají prezidentské volby, Německo čekají parlamentní volby. A to všechno politiku vůči Turecku ovlivní. A tím spíše za situace, kdy se ono samo chová ultimativně a agresivně. Čili očekávám, byť možná jsem příliš velký optimista, že vůči Turecku nějaký extrémní appeasement probíhat nebude. Role Turecka je geopoliticky nesmírně důležitá, ale musí být naplněna skutečnou spoluprací. Poukazovat na strategickou důležitost Turecka při obhajování ústupků vůči němu a zároveň sledovat, jak reálně ničím spojenecky nepřispívá, ba naopak jedná proti zájmům Západu, je dlouhodobě neobhajitelné. Navíc role Turecka se v rámci NATO historicky snížila, což se málo připomíná. Hrozba sovětské invaze na Západ s rozpadem této někdejší supervelmoci pominula, a Turecko jako jediný přímý soused bývalého SSSR ze členů NATO již tak zásadní roli nehraje. Islámský stát není tak zásadní hrozbou jako agresivní bolševická velmoc – oproti bývalé sovětské armádě je to pouhá lokální bojůvka. A hlavně – tato lokální bojůvka vždy požívala spíše turecké neutrality, ne-li pomoci, než že by proti ní Turecko nějak zásadně bojovalo. Turecká politika vůči IS rozhodně není politikou spojeneckou.

Erdogan provádí radikální čistky v armádě, objevily se dokonce názory, že nejde ani tak o připravenou akci jako o paranoidní přístup podobný tomu, jaký měl Stalin před druhou světovou válkou a kvůli němuž zlikvidoval velkou část důstojnické elity. Turecko má sice druhou největší armádu v NATO, jak je ale tato armáda nyní pro Alianci použitelná?

V současné době skutečně nepříliš. A to ani ne tak z důvodu vojenské nepřipravenosti, ale hlavně z politických důvodů. Členství Turecka v NATO je v poslední době opravdu spíše chimérické a formální. A jsem zvědav, pokud setrváme u vaší historické paralely, zda se bojeschopnost turecké armády sníží natolik, jako tomu bylo v SSSR po brutálních stalinských čistkách v druhé polovině 30. let. Ty zásahy jsou skutečně velkého rozsahu. Byť Erdoganova brutalita a vůbec možnosti být brutální jsou diametrálně nižší a omezenější, než tomu bylo u Stalina.

V souvislosti s nedávnými posuny se objevily i návrhy, že by Turecko vůbec nemuselo být do budoucna členem NATO. Je reálná představa jeho vyloučení, odchodu z Aliance?

V současné době se to může zdát příliš radikální, ale členství Turecka v NATO může skončit mnohem rychleji, než si myslíme. Nicméně proces by to byl velmi konfliktní a riskantní. To je potřeba si uvědomit.

Co znamenaly akce kolem základny Incirlik? Má Erdogan zálusk na tamní jaderné zbraně?

To souvisí s předchozí otázkou. Základna Incirlik je právě jeden z neuralgických bodů vztahů Turecko versus západní členové NATO. A turecké chování ohledně základny, kde jsou americké jaderné zbraně, je jedním z hlavních signálů, jak nespojenecky a avanturisticky se v posledních letech vůči Západu chová.

Evropa vyhrožuje Turecku odmítnutím bezvízového styku, ale padla i slova o tom, že „v případě obnovení trestu smrti nepadá v úvahu členství Turecka v EU“. Není taková pohrůžka trochu bezzubá? Je vůbec ještě pro Turecko „cesta do Evropy“ ještě zajímavá?

Ne, není. To je už ohraná písnička. A mimochodem jedna z velkých chyb západní Evropy. Dlouho tahali v otázce evropské integrace Turecko za nos, až to Turecko samo přestalo brát vážně.

Co může Západ Turecku vlastně nabídnout? Jsou to jen finance na eliminaci migrační vlny?

Západ toho nabídl Turecku dost. Ten vztah nikdy nebyl postaven pouze na tom, že by Turecko dávalo a Západ bral. Byť je vždy třeba oddělovat NATO a EU. Například americká pomoc Turecku byla ve 2. polovině 20. století obrovská. V aktuální rovině opět poukazuji na fakt, že na Turecko se v zadržování migrační vlny spoléhat nedá. Používá to pouze jako zbraň proti Západu. EU a její členské státy si s migrací budou muset poradit samy. Třeba za dílčí spolupráci s Tureckem. Jako klíčový partner je Turecko nepředvídatelné.

Turecko mluví ohledně zrušení víz o říjnovém termínu a hrozí, že se obnoví uprchlická vlna. Jak by reálně mohlo takové obnovení vypadat? Začnou Turci pouštět uprchlíky, které dosud drželi za hranicemi? Nemůže se to nějak zvrtnout v neprospěch Turecka?

Nejen pouštět, ale I přímo organizovat jejich migraci na evropský kontinent. A samozřejmě se to Turecku vymstít může a už se to I děje. I přes vstřícnost k IS nezůstalo uchráněno od teroristických útoků z jeho strany. A je třeba dodat, že pro Turecko uprchlíci představují také velmi velkou socioekonomickou zátěž, a to I přesto, že na jednotlivého uprchlíka vydá jen zlomek toho, co třeba jen český sociální system. O německém nemluvě.

Může v oblasti dojít kvůli nestabilitě turecké armády k nějakým překvapivým událostem – třeba ze strany Asada, Islámského státu apod.?

Překvapivá událost je vždy překvapivá právě proto, že se nedá předvídat. Ale umím si představit třeba „udobření“ s Asadem...

Jak se mohou po odvráceném puči vyvíjet vztahy Turecka s Ruskem?

Už delší dobu se ukazuje, že od incidentu se sestřelenou stíhačkou se zlepšují. Zda se jedná o větší strategický obrat, to ukáže budoucnost a případné změny pozic Turecka v NATO. Pokud Erdogan utuží moc a nepadne, tak obrat od Západu k eurasijskému vektoru očekávám.

A co Erdoganova antiamerická rétorika? Myslí to vážně, když žádá vydání Fethullaha Gülena, nebo je to spíš slovo pro domácí masy?

To sice je, ale vzhledem k americkému spojenci je to bezprecedentní nátlak. A nemyslím si, že to USA přejdou bez odezvy.

Jaká je po potlačeném puči pozice Kurdů?

Stále stejná. Špatná. Turecká politika se vůči nim v dohledné době nezmírní. Projekt „kurdského otevírání“ je dávno mrtvý.