Vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) a ministři Jiří Dienstbier (ČSSD), Kateřina Valachová (ČSSD) a Robert Pelikán podpořili výzvu vědců týkající se narůstající xenofobie v souvislosti s uprchlickou krizí. Dokument varuje veřejnost před rychlými soudy a manipulativními výroky některých politiků a médií, neboť to prý může vést k narůstající nenávisti vůči imigrantům. Výzvu podepsalo dosud přes dva a půl tisíce akademiků.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Zajímavé je ale to, co šéfka resortu školství Kateřina Valachová ve čtvrtek uvedla pro média. Výzvu prý podepsala proto, že v ní vidí cestu ke snižování napětí ve společnosti ve vzdělávání. „Budeme připraveni na to, aby děti měly v rámci vzdělávací soustavy dostatek informací, abychom skutečně zajistili, aby boj s xenofobií byl účinný,“ řekla k tomu Valachová kromě jiného s tím, že by se žákům mělo ve školách ve výuce hlavně vysvětlovat, co to xenofobie vlastně je.
V tomto kontextu by se ale mohlo zdát, že její počin může být nad její pravomocí. Má vůbec Ministerstvo školství právo úkolovat školy ve vztahu k této problematice? Nad tím se pro ParlamentníListy.cz zamysleli tři politologové. A přitom překvapili.
Sokol: Je to O.K.
„Obecně je v pořádku, aby Ministerstvo školství úkolovalo školy, protože u nás je systém nastavený tak, že školy – alespoň ty státní – jsou součástí resortu školství, a paní ministryně je tudíž jejich nadřízená. V tom problém proto nevidím,“ reagoval na to politolog Petr Sokol.
„Samozřejmě že by se tyto věci (problematika imigrantů a xenofobie) měly dětem vysvětlovat. Tak jako Ministerstvo školství obecně pro základní a střední školy schvaluje základní rámcové osnovy a učební plány a obsahy výuky, tak samozřejmě i toto by se mělo dělat, a to proto, že stát má zájem na výchově dětí. Žijeme sice v demokratickém státě, ale i přesto máme zájem na tom, aby společnost byla vychovávána i k tématům, jež nějakým způsobem společností hýbou a která jsou aktuální. Tak jako se svého času do výuky zařadila třeba sexuální výchova či se do výuky postupně zařazují témata, jako je finanční gramotnost, protože se zjišťuje, že lidé mají dost často problém s tím, že neumějí hospodařit a že se zadlužují, tak jako se do výuky zařazuje třeba i mediální výchova – aby zvláště mladá generace věděla, na jakém principu média fungují, a nestala se snadno obětí manipulace – tak určitě výchova k toleranci, k odporu k nějakému extremismu by měla být součástí balíku společenských problémů, které by školství mělo umět řešit,“ zmínil k tomu následně politolog Jan Bureš.
Zdůraznil přitom, že toto téma je sice již dnes v základních školách řešeno v rámci občanské výchovy a na středních školách v rámci společenských věd, ale chápe prý, že v situaci, kdy se společnost setkává s určitým novým fenoménem imigrace, je i důvod pro nové zamyšlení se, jak by školy mohly pomoci ve vzdělávání mladé generace ve smyslu tolerance.
„Pozor, tady ale nejde o žádný diktát, o žádné vnucování názorů, jako spíše o to, aby se v rámci současné výuky studenti a žáci na základních a středních školách seznamovali více s tematikami náboženské problematiky, s geografickými souvislostmi, s demografickými fakty a s politickými problémy, a to vše pak uměli dávat do souvislostí reálného života a světového vývoje, což je zejména k pochopení situace Středního východu více než důležité,“ pronesl Bureš.
Nebezpečí politické objednávky nehrozí
„Pokud se mě tážete na to, zda je nutné dětem vysvětlovat xenofobii, tak na to odpovím okamžitě, že samozřejmě ano, že je to naprosto v pořádku. Úkolem Ministerstva školství by přece měla být starost o to, co se vyučuje, a to zvláště v době, kdy se dennodenně hovoří o uprchlících a kdy je xenofobie jako slovo skloňováno ve spojitosti s negativním hodnocením lidí kvůli původu. Proto je jenom dobře, když se podstatou xenofobie budou školy zabývat,“ přitakal na dotazy ParlamentníchListů.cz i třetí politolog, Josef Mlejnek.
Podle jeho mínění tady navíc ani nehrozí nebezpečí, že by školy začaly fungovat na základě politické objednávky. „To není politická objednávka. Paní ministryně přece nedala najevo, aby školy vyučovaly kupříkladu o tom, že je ČSSD vynikající stranou. Kdyby tak učinila, pak by to samozřejmě politická objednávka byla. Ona ale nyní jen zmínila, že se školy mají věnovat tomuto tématu, a to tak, aby děti dostaly nějakou relevantní informaci směrem k imigrantům a ke xenofobii,“ pokračoval Mlejnek.
Jeho osobně prý překvapila jiná věc. Jde o negativní reakce veřejnosti a také některých politiků směrem k výzvě akademiků, neboť vědci začali být mnohými obviňováni z nějakého elitářství.
Nad jedněmi odborníky tleskají a druhé zavrhují?
„Přijde mi to divné zvláště poté, co jsme tady už několikrát za sebou měli ‚vládu odborníků‘. Když někdo pronese, že bude anebo existuje vláda odborníků, tak na to všichni reagují pozitivně a k tomu tvrdí, jak je to úžasné, a říkají, že tak to má být. No a když pak jiní odborníci vydají výzvu, že by se společnost i politici měli mírnit ve vztahu k uprchlíkům a že mají obavu z nárůstu xenofobie, tak to jsou najednou elitáři? Tady je vidět, že je ve společnosti nějaký problém,“ zdůraznil Mlejnek s tím, že odborníci, tedy akademici, jsou navíc zvyklí pracovat s nějakými fakty a prověřovat si je.
„Ale když odborníci vznesou námitku a ta námitka jde proti nějakým převládajícím náladám ve společnosti, tak pak je reakce negativní a část politiků na to reaguje velmi ostře, což se děje mimo jiné i proto, že tady někteří politici chtějí na situaci s uprchlíky vytloukat politické body,“ dodal k tomu Mlejnek.
Téma jako politickou vábničku rozebral i Jan Bureš. „Nemyslím si, že by toto téma mohlo být zásadní pro příští volby, a to z toho důvodu, že většina politických stran, které jsou v Parlamentu, na téma nahlíží podobnou optikou, a proto předvolební debata v tomto smyslu může nakonec skončit remízou. Velkou otázkou ale je, zda se na tom podaří profitovat nějakým novým politickým stranám, i když i tady bych byl skeptický, neboť to je téma, které zásadně volby nerozhoduje. Pokud se ale přece jen budou chtít nějaké politické strany tímto fenoménem přiživit, pak si myslím, že je to zabije. Jestliže se totiž do voleb situace s uprchlíky u nás v Česku zásadně nezmění, tak volby budou rozhodovat spíše ekonomická a sociální témata,“ dodal k otázce Bureš.
Nakonec se vrátil k samotnému návrhu ministryně školství Valachové a zdůraznil, že školy nikdy nemohou fungovat na základě politické objednávky. „I když stát jako instituce je ovládán politiky a může dát nějaké zadání, je tady spíše problém druhé fáze, kdy také někdo musí napsat učebnice a výukové texty tak, aby z nich mohli učitelé vycházet. Jde o to, aby studenti dostali ke svému studiu informace komplexní, aby byli informováni i o extremistických postojích, aby byli indoktrinováni jednotně. Proto když stát přijde s nějakým novým tématem, které by se mělo promítnout ve výuce, je tady vždy otázka, zda na to budou připraveni i učitelé,“ dodal politolog Bureš.
Je to sporné...
Na celé věci vidí nějaké sporné ale i Petr Sokol. Podle něj totiž není úkolem škol, aby řešily aktuální politické otázky, což ale uprchlická krize je, jenže je jakýmsi paradoxem, že s ní souvisí právě xenofobie.
„Zrovna ten příklad xenofobie je docela složitý, protože na jednu stranu se o ní v základních grifech většina společnosti shodne – většina lidí totiž ví, že rasismus a xenofobie rovná se někoho diskriminovat – ale pokud má téma souviset s tím, jak se teď řeší uprchlická krize, tak to je už docela složitá věc, a proto to podle mého soudu není tak úplně úkol pro školy, neboť jde tady zároveň o řešení aktuálních politických otázek,“ dodal Sokol, a uzavřel tím názory tří politologů.
Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
