Viktor Orbán se o uplynulém víkendu stal nekorunovaným králem střední Evropy. Žádný jiný politik nedokázal v našem prostoru přežít tak dlouho a už vůbec nikdo nezvládl tolikrát vyhrát volby s tak jasnou většinou. Jasně, k těm ústavním většinám dopomáhá Orbánovi v Maďarsku i volební systém, ale je to dvojsečná zbraň, která ho může vynést stejně tak na vrchol, jako ho i potopit.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstnavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Podstatné však je, že se Orbán těší podpoře, o které se v normálních demokratických podmínkách nikomu ani nesní. To svádí mnohé progresivisty a liberály (ke kterým se mimochodem historicky řadil i samotný Viktor Orbán) k úvahám o tom, že Maďarsko není demokratický režim a že celé Orbánovo volební vítězství je vlastně jen jeden velký kolosální podvod.
Liberálové mimo realitu
A přesně tyhle úvahy jsou jen ukázkovým příkladem odtržení těchhle lidí od reality. Faktem je, že Viktor Orbán a jeho Fidesz – KDNP získal i v poměrné části maďarského volebního systému 54 % hlasů. A to zkrátka znamená jediné – Maďaři jsou s Orbánem spokojeni více než s nabídkou opozice.
Tak už to v demokracii chodí. A ačkoli samotnému je mi mnohem více než Orbán sympatičtější polský PiS, respektuji vůli maďarských voličů. A hlavně na rozdíl od liberálů necítím potřebu ronit slzy a vymlouvat se na všemožné nespravedlnosti.
Zkrátka ten, kdo neumí vyhrávat, se musí naučit prohrávat. A maďarská opozice na to měla více než deset let, a stejně to nezvládla.
V celé volební kampani předvedla jen jedno velké selhání. No, jen si to představte, v opozičním bloku „Společně pro Maďarsko“ se spojily strany od zelených přes socialisty až po nacionalistický Jobbik. To je zhruba stejné, jako kdyby v Česku kandidoval společně Tomio Okamura s Michalem Šmardou a k sobě si vzali ještě třeba Pavla Teličku nebo Marka Hilšera.
Pejsek a kočička na výletě v Maďarsku
Prostě takový konglomerát nemůže zákonitě fungovat, protože nedokáže společně nabídnout nic jiného než dort jako z pohádky o pejskovi a kočičce, ze kterého nebude mít bolení břicha jen zlý pes, ale i každý normální volič.
Ostatně i proto v Česku v posledních volbách a s notnou dávkou štěstí uspěly koalice SPOLU a PirSTAN. Jedna byla Antibabiš nabídkou pro konzervativnější voliče a ta druhá pak pro ty liberálněji zaměřené. Protiorbánovská opozice v Maďarsku naproti tomu nepochopila, že v politice se často jedna plus jedna nerovná dvě, ale jen jedna a půl.
V posledních dnech jsme si tak mohli přečíst spoustu nářků o tom, jak je strašné, že zase zvítězil Viktor Orbán, ale už jsme se mnoho nedočetli o tom, jak je možné, že byl výsledek tak zdrcující? Jak to, že nám česká média s Českou televizí v čele vytrvale tvrdila, že výsledek bude těsný?
Selhání médií
Který z jmenovaných šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Ono by to možná bylo i důvěryhodné, kdyby nás ještě před týdnem právě tatáž média nekrmila zprávami o tom, jak bude výsledek těsný a jak se můžeme dočkat konce Orbánovy éry.
Celá tahle maďarská kauza odkrývá v plné nahotě jeden z hlavních problémů současného západního mediálního světa. Mediálnímu mainstreamu u nás i na západ od nás vládnou liberálové, kteří žijí v mentální bublině, že právě jejich vnímání světa je objektivní pravdou.
Poučení z maďarských voleb?
Médiím vládnou zaslepenci, kteří si myslí, že právě jejich pohled na svět je tím jediným správným a možným. Lidé, kteří přesně v duchu onoho bliblického podobenství vidí vždy jen třísku v oku bratra svého, ale trám ve vlastním oku nevnímají, i když jim tlačí na mozek.
A právě tohle je ta největší zpráva a to největší poučení z maďarských voleb. Viktora Orbána můžeme milovat i nenávidět, ale nelze mu upřít, že na rozdíl od svých protivníků ovládá politické řemeslo tak jako nikdo v celém prostoru střední Evropy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok
