Dále komentuje, proč podle ní není nutné kvůli prezidentovi rozpoutávat občanskou válku, i když je ztělesněním mimo jiné mužského šovinismu. Mnohem důležitější než výstřelky prezidenta jsou jiná témata – energetika, zdravotnictví a celková péče o nás, či měnící se podoby práce a zaměstnání, které vyžadují například zavedení všeobecného základního příjmu.

Byla jste jednou z protagonistek dokumentárního filmu „Rozhořčené 2012“. Ztělesňovala jste v něm jednu z těch radikálních levicových aktivistek, které jsou přesvědčeny, že je nutná změna, reforma současného systému. Nástup pana Babiše asi není ta pravá „revoluce“, kterou jste čekala, že? 

Nejprve terminologická poznámka: Reforma systému nerovná se revoluce. V mém aktivismu po roce 2010 nešlo ani o jedno, ani o druhé. ProAlt byl vlastně antireformní, a to ve smyslu, že vystupoval proti „reformám" plánovaným Nečasovou vládou a obecně posedlosti „reformismem" v současném politickém diskursu. Nešlo nám, nebo alespoň mně osobně, o revoluci v silném slova smyslu. Proti logice slepého hospodářského růstu, který nemůže být smyslem sám o sobě, jsme chtěli jako legitimní postavit otázky sociální – otázky rovnosti, solidarity a distribuce bohatství hodnot ve společnosti, otázky globálních socioekonomických nerovností a otázky ekologické. Chtěli jsme přispět k tomu, aby směřování země přestalo být otázkou technokratické správy a politikaření a stalo se znovu politikou, tedy volbou mezi podstatnými alternativami. Věřili jsme, že pro to otřes po roce 2008 otevíral nový prostor. Nepodařilo se to. Uspěl Babiš, který se svým řízením státu jako firmy nepochybně v těchto směrech nepřináší ani revoluci, ani podstatnou změnu.

Co myslíte, že vláda pod jeho vedením tedy může přinést dobrého a co špatného? Vyřeší se stěžejní problémy „obyčejných lidí“? 

Současná vláda dělá některé dílčí pozitivní změny v mezích existujícího nastavení a jsem za ně ráda, ale tyto meze samotné neposouvá a ani se o to nesnaží.