O zahraniční politice nastupujícího prezidenta USA Donalda Trumpa se už dlouho spekuluje. Někteří očekávají pomalu apokalypsu. Jiní do nového šéfa Bílého domu vkládají spíše nerealistické, doslova revoluční naděje. Jisté je jedno, do Bílého domu nastupuje v řadě smyslů „nepopsaný list“, což může být výhodou, ale také nevýhodou. 

Volební kampaně nejsou přesnými signály konkrétní politiky. Tím spíše to platí pro kampaň Donalda Trumpa, která si potrpěla na mediální efekt v podobě velkých slov a gest. Zahraniční politika velmoci, jako jsou USA, je nicméně mnohem složitější labyrint a nestojí jenom na veřejně prosloveném. 

Nové pojetí USA jako velmoci ve světě 

Z dosavadních signálů je jasné, že Trump jde do Bílého domu s programem, který nestaví na myšlence „liberálního intervencionismu“, který prosazovala nejen administrativa Baracka Obamy, ale už a výrazněji předchozí vlády Bushe ml. Je pravděpodobné, že Trump nebude chtít za každou cenu všechny spasit, nicméně to neznamená, že se upne k nějakém staromódnímu izolacionismu začátku 20. století. 

Volební slogan Trumpovy kandidatury „Amerika na prvním místě“, který se nepochybně týkal také zahraniční politiky, není rezignací na postavení světové velmoci. Je to spíš výzva pro nové rozdělení nákladů a nové určení amerických priorit. Zároveň už dal Trump také ale najevo, že bude zvyšovat vojenské výdaje a vojenský arzenál USA a nebude se zdráhat zasáhnout proti ISIS – a to není program domů zahleděného izolacionisty.