Andrej Babiš se postavil proti uprchlíkům. Co vy na to?Anketa
Ve druhé polovině minulého týdne zaujal vicepremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš velice razantními výroky k migrační krizi, s níž si Evropa neví rady. V pořadu České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou prohlásil, že uprchlická krize je pro Evropu větší hrozbou než dění na Ukrajině a konflikt s Ruskem. „Je to určitě bezprecedentní situace, kterou Evropa ještě nezažila. Je to skutečně invaze kultury národů, které mají jiné náboženství, jiné pracovní návyky, jiný vztah k ženám. Tyto národy se nebudou integrovat,“ varoval Andrej Babiš a upozornil, že on sám nesouhlasí s tím, aby o nás rozhodovala Evropská unie, jak k tomu došlo na úterním sezení ministrů vnitra osmadvacítky ohledně přerozdělení 120 tisíc uprchlíků a přijetí povinných kvót.
V nastoleném kurzu vicepremiér nepolevil ani v neděli, kdy byl hostem Partie televize Prima. „Německo páchá v přímém přenosu ekonomickou sebevraždu. Protože, víte, kolik dostává uprchlík na měsíc? 670 euro, což je asi 19 tisíc korun. Jen pro informaci, u nás je důchod 11 tisíc. A ještě mají ubytování zadarmo. Je to největší tragédie Evropy,“ rozhorlil se šéf hnutí ANO. „Viděl jsem obě vystoupení pana Babiše, a ačkoli se ve svých vyjádřeních lišil od vystupování některých ministrů koaliční vlády a svých spolustraníků, byl přesvědčivý, protože se neskrývá za slovní kudrlinky českých politiků ‚nakažených‘ infekcí Evropské unie. Touto nakažlivou nemoci EU je zmatenost až nekompetentnost lidí odpovědných dnes za budoucnost Evropy, které nelze volat k odpovědnosti,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Babiš si připisuje body u voličů, v EU ho vylíčí jako úhlavního nepřítele
Pozastavuje se nad zpravodajstvím České televize nejen o úterním setkání ministrů vnitra, ale i středečním šéfů vlád Evropské unie. „Kdo ho sledoval, musel z něj nabýt dojmu, že se na obou summitech jen nasedalo do luxusních aut, dámy a pánové předváděli módní oblečení a všichni se srdečně smáli a plácali po ramenou. Ale zpátky k Andreji Babišovi. Ten mluvil srozumitelně, nikomu nevnucoval své názory a předpokládám, že si připsal několik kladných bodů u svých voličů. Horší to bude s reakcí na jeho slova v Evropské unii, protože budou českými agenty EU tlumočena tak, aby vznikl dojem, že Andrej Babiš je úhlavním nepřítelem EU. A to přesto, že jen varuje před tím, co každý den všichni v Evropské unii, snad jen ne bruselští hofráti, musíme registrovat, i když v České republice zatím jen tak trochu papírově,“ upozorňuje politický analytik.
Psali jsme:
Co bude dle vašeho odhadu největší problém pro Českou republiku na konci roku?Anketa
Slova Andreje Babiše o invazi, ekonomické sebevraždě a tragédii Evropy tak souzní s většinovým názorem v zemi. A ačkoli se nás někteří politici a média snaží přesvědčit, že jsme tímto uvažováním ostudou Evropské unie, nedělní volby u našich jižních sousedů ukázaly, že tomu nemusí být jinak ani v té myšlením prý mnohem vyspělejší západní Evropě. Šlo sice „jen“ o regionální volby ve spolkové zemi Horní Rakousko, ale protože podle průzkumů sehrálo v rozhodování voličů klíčovou roli téma uprchlíků, tak je velice výmluvný zisk Svobodné strany Rakouska, která zdvojnásobila svůj minulý výsledek. S 30,4 procenta obsadila druhé místo za Rakouskou lidovou stranou. Vítězní lidovci i v pořadí třetí Sociálnědemokratická strana Rakouska kancléře Wernera Faymanna prudce oslabili.
Důležitost migračního tématu bude nepochybná i pro volby v Česku
Pokud šlo o test nálady voličů v celém Rakousku, tak nedopadl pro zastánce bezbřehého přijímání migrantů do Evropy příliš dobře. „Výsledky Svobodných ve volbách jsou opravdu a dlouhodobě dobrým ukazatelem popularity Evropské unie u rakouských voličů. Ta je v některých spolkových zemích tradičně nízká. Po smrti Jőrga Heidra v roce 2008 a následném rozkolu ztratila protiunijní ‚třetí strana‘ svého charizmatického reprezentanta. Když sledujeme čísla, kolik lidí denně prochází z Maďarska většinou přes Vídeň, ale také z jiných směrů do Bavorska, a známe-li pořádkumilovnost a obecní sounáležitost Rakušanů, tak nelze pochybovat o tom, že ‚téma uprchlíků‘ bude hlavním tématem i dalších rakouských voleb a v České republice bude alespoň jedním z hlavních,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Roli Svobodné strany Rakouska u nás sotva sehraje Strana svobodných občanů europoslance Petra Macha, jejíž podpora se nepřibližuje ani pětiprocentní hranici. „Ucházejí se o ni vlastně všechny politické strany a přitom se zdá, že hnutí ANO má nejlepší timing. Opoziční TOP 09 a ODS už snad také pochopily, že je to pro voliče zajímavější než tvrdošíjný odpor k zákonu zavádějícímu elektronickou evidenci tržeb a budou se snažit si z tohoto koláče populismu také něco ukrojit. Pokud u nás nedojde k takové masivní promenádě lidí z různých koutů světa jako v Rakousku, Maďarsku, Srbsku, Chorvatsku na jejich cestě za ‚německým snem‘, bude záležet, kdo toto téma lépe zpracuje. Že to bude hrát svou roli, na to si nemusíme ani sázet. Je to už dnes skoro jasné,“ nepochybuje politolog.
Na jednání ministrů vnitra EU se potvrdilo, že vrabčák nikdy orlu roven není
Načasování má sice hnutí ANO zřejmě nejlepší, na druhou stranu před volbami v roce 2013 získalo do svých řad známé tváře většinou liberálního ražení. Ať už jde o poslance a bývalého rektora Masarykovy univerzity Jiřího Zlatušku, poslance a bývalého novináře Martina Komárka, ministra obrany Martina Stropnického či dalšího novináře a Babišova poradce Jana Macháčka, což jsou lidé vyznačující se spíše pochopením pro přijímání migrantů. Hnutí ANO by pak vypadalo, že je zároveň pro i proti přijímání migrantů. „Myslím, že je pan Babiš ‚přesvědčí‘ a že se dokonce rádi nechají přesvědčit. Přece jen nikdo z nich nepracuje pro pana Babiše zadarmo a odměna za loajalitu může být nejen materiální, ale i morální. Ačkoli ta politika ‚dvou tváří‘ má také svůj půvab a všichni zmiňovaní pánové se s jejím kouzlem již seznámili,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Nejsledovanější událostí minulého týdne bylo úterní rozhodnutí ministrů vnitra osmadvacítky ohledně přerozdělení 120 tisíc uprchlíků podle povinných kvót. Ze zemí visegrádské čtyřky pro ně nakonec hlasovalo Polsko, ze zbývající trojice si nejvíce na svém stojí Slovensko, zatímco Česká republika se verdiktu míní podřídit. „Už před dvěma týdny jsme český postoj hodnotili jako ‚jeden krok dopředu a dva zpět‘. Dokonce i ten polský úkrok stranou jsme předpokládali. Já bych si k jeho hodnocení vypůjčil epigram Karla Havlíčka Borovského. Snad si to dobře pamatuji, je to už z roku 1845: ‚Ve Švejcarech, v republikánském kraji, kde si na demokracii hrají, sed‘ si vrabčák vedle orla smělý dosti, začimčařiv cosi o rovnosti. Orel slupl jej místo naučení, že přec vrabčák nikdy orlu roven není!“ připomíná politický analytik.
Pokus s referendem o přijetí kvót je zkoumáním popularity Václava Klause
Postoje české a slovenské vlády byly shodné při hlasování eurounijních ministrů vnitra, rozešly se ale po něm, což si vysloužilo i reakci dvou posledních českých prezidentů. Miloš Zeman ocenil odvahu slovenského premiéra Roberta Fica, jenž uvedl, že raději vstoupí do infringementu, procedury porušení pravidel, než aby respektoval diktát, a nevyloučil ani soudní spor s Bruselem. Jeho předchůdce na Pražském hradě Václav Klaus pak odmítl stanovisko české vlády k řešení uprchlické krize. Žádá, aby kabinet Bohuslava Sobotky legalizoval svůj postoj k zavedení kvót na přerozdělení uprchlíků vypsáním referenda, nebo předčasných voleb. „Nikdo jí k tak zásadní věci, která může zcela změnit bezpečnost i charakter naší země, nedal mandát,“ vysvětlil exprezident, co ho k takovému požadavku vede.
Ing. Miloš Zeman
„Je to odvážné, ale jen proto, že oba už nemohou nic prohrát. Za chvíli o nich budeme mluvit už jen v minulém čase, někdy v dobrém, někdy špatně. Konec konců oba dva se významně podíleli na osudu ČSSR, ČSFR a ČR a mají také svou odpovědnost za to, jak to tu dnes vypadá. Někdo větší, někdo menší, ale pokud by se pokoušeli za dva tři roky dále ‚dělat politiku‘, vážilo by se jim tak trochu stejně. Ale ten pokus s referendem se mi zdá spíše jen jako zkoumání popularity Václava Klause, jakýsi ‚průzkum bojem‘ před bitvou, kterou vzhledem k současným ‚evropským okolnostem‘ nemůžeme vyloučit,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Prezidentovy kroky hodnotí jinak veřejnost a jinak Česká televize
Prezident Miloš Zeman se v uplynulém týdnu mohl pochlubit, že v září jeho popularita oproti červnu výrazně stoupla. Nejnovější průzkum CVVM ukázal, že hlavě státu aktuálně věří 55 procent lidí, při posledním šetření to bylo o deset procentních bodů méně. Podobně vysoké důvěře se prezident naposledy těšil loni na podzim, v letošním roce se pohybovala stabilně kolem 45 procent. „Opakovaně jsem říkal, že ti, kteří tak neúnavně nadávají prezidentovi za všechno, co činí, už dávno ‚ztratili glanc‘ a jejich nezdvořáctví se jim vrací jako bumerang. Ale možná, že i ta cesta do Moskvy nebo Pekingu je občany České republiky hodnocena jinak, než si myslí Česká televize nebo tištěná média, která se ze zvyku považují za mainstreamová,“ poznamenává politolog.
Diskuse o migrační krizi sklouzla dokonce až k časům druhé světové války. Náměstek brněnského primátora a zastánce přijímání uprchlíků Matěj Hollan z hnutí Žít Brno na svém internetovém deníčku napsal, že „v Brně bývalo dříve vícero národností, které jsme si dílem zplynovali, dílem vyhnali“. Jihomoravský hejtman Michal Hašek označil jeho výroky za skandální a vyzval ho k omluvě, protože Češi nikoho do plynu neposlali. „Pokud bereme onu větu doslovně, je chybná. V koncentračních táborech, jak známo, směli být coby dozorci pouze lidé árijského původu. Za zkratkovitost svého výroku se tedy omlouvám, ani nejzarytější český antisemita nemohl být dozorcem v koncentráku,“ uvedl později Matěj Hollan. Prý byl ale jeho příspěvek o tom, jak opovržlivě se na nás ve světě dívají za to, že jsme nebyli dosud ochotni přijmout dobrovolně na své území pár tisícovek uprchlíků.
Brněnští Němci si své Židy přímo, nebo nepřímo „zplynovali“
Podle Zdeňka Zbořila jsou oba pánové na to, že jsou aktivními politiky na české či moravské poměry příliš přecitlivělí. „Snad by si, zejména pan Hollan, měl uvědomit, že když se chce svěřovat se svým deníčkem veřejnosti, neboli se svým soukromím, měl by opatrněji volit svá slova. Je-li ovšem pan Hollan původem Němec, usuzuji na to jen podle jeho jména, má samozřejmě pravdu. Brněnští Němci a poněmčení Rakušané si své Židy přímo, nebo nepřímo ‚zplynovali‘ a mnozí z nich byli po válce, například při organizování ‚pohořelického pochodu‘, dost aktivní, dokonce i snad sám jeden ze zakladatelů StB Štěpán Plaček. Také vzpomínky na působení Říšského osídlovacího úřadu SS mají vztah k německému Protektorátu Bőhmen und Mähren, a tak se nemůže pan Hollan z Žít Brno divit, že kvótování dnešní ‚německé EU‘ sem tam někoho vystraší,“ upozorňuje politický analytik.
Vůbec sebemrskačství vůči vlastní zemi se v souvislosti s tématem migrace hodně nosí a kromě Hollana ho předvedla i senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. Podle jejích slov v Otázkách Václava Moravce si Česká republika koleduje o žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie za takzvané kruté, nelidské zacházení, které je spatřováno mimo jiné ve vztahu k dětem, které v detenci vůbec nemají být. Ministr vnitra Milan Chovanec jí oponoval, že Česká republika do písmene dodržuje evropské právo a že by bylo horší oddělovat matku od dítěte. A chybu na české straně vidí i ředitel Organizace na pomoc uprchlíkům Martin Rozumek, když policisté zabaví uprchlíkům v táboře ve Vyšních Lhotách zbraně, které si vyrobili z nábytku. Policie by prý konfliktům předešla, kdyby zmírnila tamní režim a poskytla uprchlíkům více zábavy formou šachu i dalších her s lidmi, kteří by za nimi docházeli.
Senátorka si z Německa přinesla emigrantský odpor k českému
Za pozoruhodné považuje Zdeněk Zbořil to, jaké mediální pozornosti se dostává názorům Elišky Wágnerové už od první poloviny devadesátých let minulého století. „Předpokládám, že její afilace je dána jejím zážitkem z emigrace ve Spolkové republice Německo, odkud si zřejmě přinesla i svůj ‚emigrantský odpor‘ k ‚českému‘. Není to nic výjimečného. Lidí, kteří si po roce 1989 uvědomili, že tentokrát vane vítr z jiné strany, se objevilo hodně, často i mezi obdivovateli ‚starého režimu‘. Také názory lidí z neziskových organizací je třeba brát s rezervou. Díky současné možné sociální nebo i demografické krizi pro ně nastává doba žní a mluví tak, jak potřebují, aby se jim dostalo práva participovat na finančních zdrojích, které se již vytvářejí. A jak víme z historie: Kdo chvíli stál, již stojí opodál!“ připomíná politolog.
Z událostí na Ukrajině zaujalo, že tři hlavní přechody z Ukrajiny na Krymský poloostrov už od neděle blokují ukrajinští aktivisté, kteří brání v průjezdu nákladním autům, především těm s potravinami, protože prý nastal čas „přestat krmit okupanty“. Na akci se podílejí i příslušníci ultranacionalistického Pravého sektoru. Podle organizátorů jsou do budoucna připraveny i další kroky, zejména odříznutí Krymu od dodávek elektřiny, která se tam distribuuje přes Ukrajinu. „Kdybychom zapátrali v našich textech i více než rok zpátky, tak by se ukázalo, že nejen my – na rozdíl od našich tvůrců a spolutvůrců zahraniční politiky, nemluvě už o těch unijně evropských – jsme tehdy věděli, že situace na Ukrajině bude podobná jako za třicetileté války katolíků s protestanty, nebo v letech občanské války v Rusku po roce 1917,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Nechtěné dítě „Velké majdanské revoluce“ může spustit obří migrační vlnu
Bylo rovněž zřejmé, že se zemí budou toulat nekontrolovatelné skupiny ozbrojených mužů, kteří budou bojovat někdy za ideály, někdy za trochu jídla. „Případně budou přepadat a loupit. Dnes, kdy jsou nechtěným dítětem ‚Velké majdanské revoluce‘, o nich přestávají mluvit i takové ‚kapacity‘ mezinárodní politiky, jako jsou pánové Štětina a Kocáb, do svého stáří se ukrývající Karl Schwarzenberg nebo pánové z Evropské unie, o nichž dnes není téměř slyšet. Samozřejmě to může skončit větší emigrační vlnou, než tou údajně syrskou, a už to vlastně začalo. Jediný, kdo se to nebál přiznat a varovat byl český ministr vnitra a také pan Babiš, ale zatím jim nikdo nenaslouchá. Konec konců, když tolik lidí si ‚přiznává nadhodnotu práce Ukrajinců v České republice‘, proč by se o tom mělo veřejně diskutovat?“ ptá se politolog.
Od počátku událostí na kyjevském Majdanu už uplynuly téměř dva roky a země se propadá do čím dál hlubší ekonomické krize. Stejnou dobu rezonuje téma Ukrajiny i na české politické a mediální scéně. „Jak se ukázalo, většina z těch, co byli nejvíc slyšet, se mýlila. Ale mýlila se po boku těch dočasně silnějších a hlasitějších. Pánové z ministerstva zahraničí otočili diplomaticky, liberecká radnice, která vyvěsila choreo s Vladimirem Putinem coby Adolfem Hitlerem, tajemně mlčí. Vytratily se i útoky na Putinovu pátou kolonu a minulý týden už ani nikoho nezaujala zpráva, že z jihovýchodu Ukrajiny bylo vykázáno devět z deseti obecně prospěšných organizací, včetně té nejbohatší – Člověka v tísni. Dokonce i reportéři České televize, pánové Karas a Pazdera, si našli jiné teritorium, a tak zůstávají čas od času jakž takž aktuální informace o vojenské situaci. Ty je ale třeba dešifrovat dle použitých zdrojů, což je sisyfovská práce. Zdá se, že pravdu neříká nikdo a každý slibuje to nejhorší, až se z toho už stala necitelně nechutná banalita,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Ukrajinu by prý Západ mohl kvůli Sýrii hodit přes palubu
Pozornost světa ale už víc než události na Ukrajině poutá dění v Sýrii. Právě více než čtyři roky trvající občanská válka v Sýrii je hlavním tématem všeobecné rozpravy Valného shromáždění OSN. Ruský prezident Vladimir Putin během ní ve svém projevu prohlásil, že nespolupracovat se syrskou vládou v boji proti ozbrojencům z Islámského státu je obrovská chyba a syrská armáda je podle něj jediná, kdo v zemi s islamisty skutečně bojuje. Jeho americký protějšek Barack Obama prohlásil, že Spojené státy jsou ochotny spolupracovat na vyřešení syrského konfliktu s jakoukoliv zemí. Na rozdíl od Vladimira Putina ale přesvědčoval, že syrský prezident Bašár Asad nesmí zůstat ve svém úřadu, protože není schopen zemi dovést k míru.
Nynější ruské angažmá v Sýrii je trnem v oku i v některých kruzích u nás. Komentátor Jefim Fištejn hodnotil tamní dění při svém pátečním vystoupení v České televizi. Podle něj je velmi nebezpečné, že USA žádají o pomoc Rusko, které celou věc nepochybně využije k posílení svého imperialismu. Především se prý obává, že Západ prezidentu Putinovi přenechá Ukrajinu, která je dlouhodobě ruskou prioritou a mohla by být „hozena přes palubu“. Také europoslanec Jaromír Štětina by v tomto scénáři viděl prohru Západu. „Pesimismu pánů Fištějna a Štětiny se nedivím. Nepotvrdila se žádná z jejich předpovědí, kterým se dostávalo v tištěných i audiovizuálních médiích takové pozornosti. Ale ani jejich ‚lidová geopolitika‘ není důvěryhodnější,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Barikádu z odpadků zla mocnosti mezi sebou jen tak neodstraní
Navíc poukazuje na to, že mezinárodní politika a vztahy mezi velmocemi nejsou hokejová utkání, která se zahajují píšťalkou nějakého nestranného soudce. „Ten také odpíská sem tam nějakou přestávku a konec utkání. Všichni si podají ruce a jdou si po svých. Chtělo by se říci, bohužel, tak tomu není. Za ty poslední ‚roky nenávisti‘ si velké země mezi sebe nastavěly barikádu z odpadků zla, že nevím, jak se jim bude dařit ji odstraňovat. A pánové Fištejn a Štětina se mýlí ještě v jedné věci. Jako americkou zahraniční politiku nedělá Barack Obama, ten ji jen prezentuje na veřejnosti, tak také Vladimir Putin není počátkem i koncem všeho v Ruské federaci, která je možná ještě složitějším soustátím než americké impérium. Oba prezidenti brzy skončí a zatím si ani ti největší znalci poměrů nepoložili otázku, kdo přijde po nich,“ uzavírá politolog své ohlédnutí za událostmi předchozího týdne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
