Server WikiLeaks zveřejnil materiál, z něhož oči přecházejí. Americká CIA shromáždila software pro masovou špionáž chytrých telefonů, počítačů, a dokonce i chytrých televizí. Nejenže se nám mohou hrabat v informačních zařízeních, ale i nás sledovat v reálném čase pomocí kradmé aktivace mikrofonů a kamer na našich přístrojích. Když si to spojíme s odhalením Edwarda Snowdena, podle kterého podobné praktiky byly bez problémů používány, co vám z toho vychází? Bojíte se? Jak reagovat na tu legrační informaci, že hackeři CIA se mohou vydávat za např. ruské hackery? A přeci jen, není WikiLeaks trochu tendenční zdroj informací, když v kampani pomáhal Donaldu J. Trumpovi? 

Vezměme to od konce: agentura Reuters už citovala zdroje CIA, podle nichž si vedení tajné služby bylo „úniku“ vědomo od konce loňského roku, přičemž současně potvrdilo pravost všech údajů, které WikiLeaks zveřejnil. Čekali jen, odkud to na ně vyskočí, a stalo se tak nyní. Otázka tendenčnosti je tak vlastně zbytečná. K většině popisovaných ilegálních a i před Bílým domem (údajně) utajovaných průniků CIA ale přitom mělo dojít během Obamovy vlády, a tak lze předpokládat, že nejvíc budou kolem tohoto neuvěřitelného balíku informací nespokojeně povykovat američtí Demokraté a na ně napojené kruhy typu klanu Clintonů nebo globální sorosovské chobotnice. Bude pro ně nyní mnohem složitější házet všechny hrozby světa na Rusy, když nelze vyloučit, že všechny ty „ruské hackery“ člověk nejsnáz najde kdesi v open-space ve virginském Langley. Z tohoto pohledu je to pro všechny antitrumpisty samozřejmě trapas, ale nemyslím si, že by je to mělo nějak zchladit. Americký mainstream, který stojí vesměs proti Trumpovi, informace maximálně potlačí nebo překroutí a celá dosavadní kampaň nejspíš pojede dál a přitom zesílí tlak různých těch McCainů a spol na „vydloubnutí“ Juliana Assangeho z té ekvádorské ambasády v Londýně. Je potřeba se s ním jednou provždy vypořádat! 

Jestli se bojím? Ani ne. Nemám smart TV, u laptopu jsem ze všeho nejdřív hned po rozbalení krabice přelepila kamerku, teď ještě zahluším repráky a nejspíš něčím zalepím pro jistotu i obrazovku a naučím se psát po slepu, nebo to celé rovnou hodím do popelnice a půjdu se radši projít se psem někam do přírody… Ale strach? Z čeho, prosím vás? Ze Spojených států, které se noří do nefalšované vnitřní zákulisní války, v níž se zatím střílí „jen“ kompromaty?