Minulý týden jste sklidila úspěch s myšlenkou, že ruští generálové v Sýrii vybombardují všechny Asadovy soupeře... a on si je Alláh nějak přebere. Obecně řečeno, co podobného byste pro nás měla dnes? Naplňuje se to? Co se prakticky děje na syrské frontě? Je Islámský stát ničen a utíká, nebo jsou bombardováni umírnění opozičníci proti Asadovi? 

Přiznám se, že už mně to škatulkování na Daeš a „umírněné“ nebaví, protože je to ve své podstatě jen cíleně matoucí. Každý, kdo sleduje válku v Sýrii, si vybaví třeba „umírněného“ kanibala, který v rámci boje proti Asadovu režimu vyrval srdce zabitého vládního vojáka a pěkně před kamerou se do něj zakousl. Už tehdy, před dvěma lety, s ním udělala rozhovor BBC a zkoušela ho ukázat jako oběť režimu, kterou navíc určitě v dětství zneužíval otec, zatímco matka byla na drogách, protože by jinak přece lidské vnitřnosti ve jménu západní demokracie nepojídal. To dá rozum, ne? A teď v úterý se „sekulární“ a „prozápadní“ Svobodná syrská armáda – bůh suď, co to vlastně ještě je, ale Rusové „to“ podle Západu nemají bombardovat – nechala slyšet, že přistoupí k sebevražedným atentátům, tedy klasické metodě náboženských fanatiků z al-Káidy nebo Daeše. Přitom platí, že někde v mezidobí všichni ti naši omílaní „umírnění“ ze scény prostě zmizeli. Jsou jako lochnesska: všichni o nich mluví, ale nikdo je vlastně neviděl. 

Novinkou ovšem je, že se Rusko s USA na jedněch „umírněných“ přece jen shodly. Jejich společná volba padla na syrské Kurdy z milicí YPG. Jejich vedení před pár dny oznámilo vstup do nové rebelské „Koalice demokratických sil“, která sdružuje několik menších arabských klanových milicí a také ozbrojené oddíly asyrských křesťanů. YPG je v tomto spolku hlavní silou, USA mu už shodily 50 tun zbraní a munice a počítají s tím, že co nevidět podniknou ofenzívu na to, co po ruských náletech zbývá z „hlavního města Daeše“ v syrské Rakká. Rusko je z druhé strany v kontaktu s vedením syrských Kurdů a bojovníci YPG před dvěma měsíci spolu se syrskou armádou vytlačili Daeš z provincie Hásaka, kterou nyní společně spravují Kurdové s Damaškem. Cynik by řekl, že za současné situace nelze vyloučit ani to, že americké zbraně pro „Demokratické síly“ skončí i v rukou syrské vládní armády.