To, čemu se říká „transatlantické vztahy“, dostalo i v posledních dnech zabrat. Zejména na summitu G7, který si budeme pamatovat i díky ikonické fotografii „Donald J. Trump proti všem“, ale i proto, že to asi tak i reálně bylo. Co tento summit naznačil? Kam až se propadly vztahy mezi USA a zbytkem Západu? Jaké souvislosti bychom měli brát v potaz? A chechtá se Putin blahem?
Klasičtí „realisté“ americké zahraniční politiky, Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski, vždy říkávali, že pokud chce Západ udržet svou hegemonii ve světě, musí udržet Čínu a Rusko od sebe. Kissingerův prezident Richard Nixon se kvůli takovému vrážení klínů dokonce osobně vydal do Pekingu. O mnoho let později Západ „vyhrál“ studenou válku a cítil se naprosto neochvějným. Pak ale přišla tragicky „nevítězná“ agrese proti Iráku se všemi důsledky, finanční krize, načež zaslepená politika vůči Rusku a Číně dotlačila tyto dva státy takřka do aliance. Výsledkem je vznik eurasijských regionálních organizací typu Šanghajské organizace pro spolupráci, jejíž summit se teď konal současně s tím „našim“ G7. A na něm byly kromě Číny a Ruska a tradičních středoasijských členů už také Indie s Pákistánem, přistupují Írán, Turecko a další země. Zkrátka, Západ ztrácí Eurasii, z Brzezinského pohledu „centrum globální moci“. A co víc, po víkendovém summitu G7 přestal „Západ“ vlastně existovat, protože tento pojem už přesně nepopisuje situaci. Západ implodoval. A po velkém třesku zbyly USA a vedle šest vyspělých „západních“ ekonomik, které se musejí jako „sirotci“ rychle zorientovat v novém prostoru.
Namísto racionálních stanovisek Evropy tu ale zatím máme spíše ublíženecké a kritické výkřiky na adresu Washingtonu, což značí, že „naši“ ještě k ničemu nedospěli. Zatím tu máme spíš teze na principu „nejsme jako oni“, což je sice v zásadě fajn, protože vymezování se proti jinakosti používá ke své identifikaci spousta lidských komunit, ale faktem zůstává, že tím ještě nevzniká nic pozitivního. „Vím, co nechci“ ještě vůbec nic nenapovídá o tom, „co vlastně chci“.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Článek obsahuje štítky
Afrika , EU , Korea , Somálsko , Kim Čong-un , Mali , Okno do světa Terezy Spencerové , Trump
autor: Martin Huml
jmenování premiéra
Dobrý den, sledoval jsem vás včera na CNN, kde jste se vyjadřoval k tomu, koho by prezident měl nebo neměl jmenovat premiérem. Jestli o tom rozhoduje prezident, tak k čemu jsou volby? Neměl by na základě výsledku dostat vítěz šanci sestavit vládu? Protože jestli ne, tak jsou podle mě zbytečné. A jes...
Další články z rubriky

13:21 „Na tom závisí Fialův osud.“ Překvapivě k útoku na Írán
Fialova vláda se postavila jednoznačně proti Íránu a schvaluje americké a izraelské útoky, což se jí…
- 10:24 Rumunský model. Zbořilův strach, jak se zachrání „kauza bitcoin“
- 18:55 Studená sprcha ohledně Blažka. „Opozice nemůže nic.“
- 9:53 Jako 30. léta. Zbořil o Fialovi a Merzovi
- 16:38 Jurečkova čísla o přínosu Ukrajinců: Je to usvědčený lhář, připomíná Holec
- 14:20 Jako covidová opatření, bude to ošklivé. Erik Best k boji mezi EU a Trumpem