„Podle některých českých zpravodajů a zpravodajkyň prý diskutuje o výroku pana tiskového mluvčího českého prezidenta celá Evropa…“ Doktor Zbořil zahajuje dnešní Rozjezd komentářem k rozruchu, o který se postaral tiskový mluvčí Hradu Jiří Ovčáček, když na Twitter napsal: „Říše rozhodla, že se v protektorátě nebude pít tuzemák. Protektorátní vláda sklapla podpatky a poníženě poděkovala.“ Kromě našich médií zaujal i agenturu Reuters. „Také ČT bouřila, a když se vybouřila, snažil jsem se objevit jakékoli zdroje živé a mrtvé vody, kterými se napájí. Nenašel jsem je, ale přiznávám, že to bylo možná proto, že jsem nehledal příliš intenzívně. Ale přesto si dovoluji tvrdit, že jen někomu se zdá být pan Ovčáček blízkým a snadno dosažitelným terčem. Ale možná se mýlím. Vždyť nápad zrušit limity (a kšeft s povolenkami) pěstování cukru také „přišel z centra“. A s nikým to nehnulo. Ani na Hané. I tam stáli v řadách semknutých a pevných. Trochu si zanadávali, ale ani k tomu Chlumci nevyrazili. Ono by jim to stejně bylo k ničemu – stejně dnes jako v 18. století,“ podotýká Zbořil a zároveň dodává: „Proto asi v našich dnech neoslavují, protože vědí, že další podivný nápad přijde za čas a opět odněkud z Bruselu. Nehledě na to, kdyby si pan ministr Jurečka nohy uběhal a svou francouzštinou okouzlil i samotného Emmanuela Macrona. A to vše bez sousedské spolupráce s Polskem a Maďarskem, kterým jsme, ví Bůh na čí přání, ukázali záda,“ dodal.

V reakci na kritiku Ovčáček ještě znovu svůj výrok rozšířil: „Všiml jsem si, že to vadí jen novinářům devótním k Evropské unii. To přirovnání je naopak velmi přesné, v roce 1943 také zakázala Říše pěstování chmele na Mšensku,“ řekl v pátek Ovčáček iDNES.cz. „Pan Ovčáček má jednu velkou nevýhodu. I když už není tak mladý, jak vypadá, je si vědom bílých míst ve svém vzdělání. Protože mu ale nechybí inteligence, je ochoten se dále vzdělávat, učit, nebo dokonce doučovat (doporučuji práce Jana Rataje, zejména k létům 1938–1939), což jeho bývalí kolegové už dávno nečiní…,“ reagoval Zbořil. „Překvapuje mne, že mluví o devótnosti některých novinářů. O tom jsou napsány historické knihy. A stačí číst třeba jen kapitoly o druhé polovině 20. století. Tři čtyři půlobraty s jedním Axel-Paulsenem a to vše zakončeno půvabnou nebo agresivní piruetou jsou sestavami nejen krasobruslařskými, ale i novinářskými. A když jsme v tom Německu, kolik bývalých členů NSDAP sloužilo po roce 1945, v zájmu denacifikace, ve vládních úřadech, armádě a policii? A to vzpomínám jen na místa nejvyšší – bez ohledu na NDR nebo NSR,“ dodal. 

Řeč  o tom  byla i v nedělních otázkách Václava Moravce. „Předpokládejme, že prezidentův mluvčí je příčetný, a pak se tedy nabízí otázka, jestli prezident Zeman vlastně není takovým Emilem Háchou, který vyvěsil na Hradě říšskou vlajku s hákovým křížem, protože prezident Zeman na Hradě vyvěsil po svém nástupu do funkce vlajku EU,“ připomněl moderátor postavu prezidenta, který předal české území pod obrovským tlakem pod ochranu Adolfa Hitlera. Moravec také připomněl, že se Zeman od slov svého mluvčího nedistancoval, takže takovéto paralely se prostě nabízejí. Nabízejí? Ptali jsme se doktora Zbořila. „To jsou slova nehodná dokonce i pana Moravce. Když si myslí, že je to vtipné, nechme ho na pokoji. Jistě se, jak předpokládám, tomu jeho přátelé rádi zasmějí. Někde se tomuto typu humoru říká, pokud si ještě vzpomínám na svou školní francouzštinu, l´ésprit d'escalie, což bychom mohli překládat, jako klopýtavá vtipnost, nebo vtipnost na schodišti,“ uvedl Zbořil.