Trhliny v kyjevské vládě, kotel u Děbalceva a návrat starých známých tváří. Další veliké zajímavosti z Ukrajiny

17.02.2015 8:03

Křehké příměří na Ukrajině na základě dohod uzavřených na nejvyšší úrovni v Minsku zatím víceméně platí, i když nervozitu vzbuzuje dění kolem kotle u města Děbalceva, kde boje nadále pokračují, i zprávy o bojích z okolí Mariupole. Kotel u Děbalceva je zcela očividně slabým článkem dohod, které jinak kompromisně pacifikovaly linii bojů, jak se vyvinula mezi zářím 2014 a únorem 2015, a znovu načrtly základní obrysy řešení ukrajinského konfliktu. Jenže nejde se zbavit bohužel dojmu určitého déja vu, analyzuje pro ParlamentníListy.cz politoložka Veronika Sušová-Salminen.

Trhliny v kyjevské vládě, kotel u Děbalceva a návrat starých známých tváří. Další veliké zajímavosti z Ukrajiny
Foto: kremlin.ru
Popisek: Summit v Minsku (zleva: běloruský prezident Lukašenko, ruský prezident Putin, německá kancléřka Merkelová, francouzský prezident Holland, ukrajinský prezident Porošenko)

Minsk I a Minsk II mají několik společných rysů i mimo vlastní obsah. Tím hlavním je to, že k dohodě došlo v situaci, kdy se ukrajinská strana ocitla ve vážném oslabení. Nejprve během ledna 2015 Kyjev ztratil kontrolu nad doněckým letištěm, poté se začaly objevovat zprávy o uzavírání obklíčení u města Děbalceva, které ale ukrajinská armáda dlouhou dobu popírala. Něco podobného se dělo na přelomu srpna a září 2014 (kotel v Ilovajsku), kdy došlo k první minské dohodě. Intenzivní boje v poslední době u Děbalceva ukazovaly na to, že se Kyjev snažil, zřejmě ne příliš úspěšně, z obklíčení svoje vojáky dostat. Zvažování vojenské technické podpory ze strany USA i hrozící vojenská blamáž Kyjeva u Děbalceva stály zřejmě v pozadí evropské diplomatické ofenzívy kancléřky Merkelové (za sekundování Francie) a za přímým dialogem s ruským prezidentem. Tyto podobnosti ale budí celkem oprávněné pochybnosti o udržitelnosti Minsku II a rovněž spekulace o tom, do jaké míry se může zase jednat o taktickou přestávku, která povede k další diplomatické stagnaci a k restartu bojů.

Kotel u Děbalceva je neznámá v nevyřešené rovnici

Jak skončí kotel u strategicky významného Děbalceva je bezprostředně klíčová otázka pro další vývoj na východní Ukrajině. Je to neznámá v současné ukrajinské rovnici, která stále nemá uspokojivé řešení. Na to ukazují také slova Leonida Kučmy o tom,  že lídři republik málem bojkotovali dohodu v Minsku právě kvůli kotli v Děbalcevu. Lídr DLR A. Zacharčenko v pondělí opět vyzval ukrajinské vojáky, aby místo beze zbraní opustili – tedy jinými slovy, aby se vzdali a šli domů. Podle dosavadních informací ale dochází v oblasti k dalšímu pokračování bojů, včetně dělostřelecké střelby. Je poměrně jasné, že Děbalcevo představuje z hlediska Kyjeva už nejenom strategicky významné místo, ale také symbol další možné porážky ve „válce s Ruskem“, kterou kyjevská strana oficiálně vede. Na Ukrajině už se ale ozývají hlasy, které volají po tom, aby ukrajinská armáda svoje vojáky z kotle vyvedla a zachránila jejich životy. Jedním z nich je  opakovaný kritik válečného řešení, západoukrajinský oligarcha a poslanec ukrajinského parlamentu blízký Porošenkovi Viktor Baloga.

Problém Děbalceva tak byl tématem pondělního telefonního jednání normandské čtyřky 16. února večer. Podle aktuálních slov A. Merkelové bude cesta ke stabilitě a míru pro Ukrajinu ještě „krajně složitá“ a nejsou tu žádné garance úspěchu. Mluvčí ATO Lysenko složitost situace potvrdil svými slovy v pondělí odpoledne, když naznačil, že ukrajinská strana není zatím připravena odvézt těžkou bojovou techniku od linie bojů, jak to požadují minské dohody II. Lysenko tvrdil,  že nadále dochází k ostřelování (nespecifikoval kde, ale dá se předpokládat, že jde o ostřelování u Děbalceva) a že to znamená, že Kyjev k odvodu přistoupí až bude příměří úplné. Situace tedy zatím bohužel spíš připomíná dění v uplynulých měsících, kdy obě strany porušovaly ujednané podmínky Minsku I, přicházely se svými „interpretacemi“ situace a navzájem se obviňovaly z porušování dohod, což ale de facto zacyklilo celý konflikt.

Podle posledních informací mají  ukrajinští siloviky zvažovat stažení vojsk z Děbalceva, ale pouze vojenskými prostředky jako je průlom obklíčení, což reflektuje symbolický význam děbalcevského kotle. Vojenská reakce jednotek DLR je tu s ohledem na vyjádření Zacharčenka nabíledni.

Další sankce proti Rusku a růst rublu

Mezitím EU pokračuje ve své snaze tlačit na Rusko pomocí dalšího rozšíření sankčního spisku, kam přibyli další ruští občané a organizace. Nejde o nijak radikální krok v sankční strategii, ale jejich rozšíření po dalším pokusu o dohodu v Minsku mají psychologický efekt. I tady situace připomíná dění minulých měsíců – po jednáních s Ruskem v Minsku v září EU vyhlásila další, nové rozšíření sankcí proti Rusku. Tento krok tak nyní dost nepřekvapivě vzbudil na ruské straně během pondělka značné podráždění.

Podle pondělního prohlášení ruského min. zahraničí bude Moskva reagovat na další rozšíření sankčního spisku „adekvátně“ a v plném prohlášení potom ministerstvo konstatuje,  že jednání EU je „nelogické“ – vždy, když se ukáže naděje na řešení krize, přistoupí EU k dalším sankcím. Připomenu, že Moskva vnímá a označuje evropské sankce jako akt nepřátelství a v posledních měsících se omezila na diplomatickou rétoriku, ale svoje vlastní sankce vůči EU dále nerozšiřovala.

Je otázkou, do jaké míry jsou s ohledem k minské dohodě a dění na ukrajinské frontě tato další rozšíření sankcí spíše medializovaná „z nouze ctnost“ EU, která maskuje bezradnost a nekoncepčnost ukrajinské (a ruské) politiky EU.

Dění posledních dnů se dle ruských médií pozitivně promítlo na posilování rublu, který v pondělí stoupl ve vztahu k dolaru i k euru. Bezpochyby mu také pomáhá stabilní růst cen ropy, ke kterému dochází v poslední době. Gazeta.ru si v pondělní analýze všimla  skromného růstu EU, který činil za rok 2014 průměrně 1,3 %, zatímco ruský růst byl v roce 2014 jen o asi 0,6 %. Prognózy jsou nicméně pro EU výhledově lepší než pro Rusko, kde se letos předpokládá propad o 3 %, konstatuje Gazeta.ru. Ekonomika EU roste nerovnoměrně a nerovnoměrný je i dopad vlastních sankcí v rámci EU a mezi EU a Ruskem. Dopad sankcí na EU se odhaduje na 21 miliard euro, zatímco v ruském případě jde až o 50 miliard eur. Nicméně tato čísla se zatím nijak konkrétně a pozitivně nepromítla do řešení ukrajinské krize.

Naopak. Liberální a k ruské vládě kritický list Vědomosti uveřejnil  komentář Kirilla Charatjana, který označil Minsk II za ruské vítězství. Charatjan si všiml značně ambivalentního postavení Putina (Putin nebyl ani prostředník a ani strana konfliktu dle vlastních slov) na jednáních v Minsku, kde ale prosadil řadu kompromisů ve vztahu ke statusu Donbasu. Podle komentátora se jednalo doslova o „nepochybné a plné vítězství ruské, tak říkajíc, diplomacie“.

Gruzínská léčba šokem

Před nedávnem se objevila zpráva, že Ukrajině bude občasně radit bývalý polský „doktor šok“ L. Balcerowicz v ekonomických reformách a nyní se stal  Porošenkovým poradcem i bývalý gruzínský prezident M. Saakašvili, který je nyní v Gruzii vyšetřován a je na něj vydán zatykač. Saakašvili byl vůdcem barevné revoluce v Gruzii, která odvedla Gruzii z orbitu Moskvy do orbitu Washingtonu. Podle posledních zpráv má být nyní právě Saakašvili koordinátorem v otázce dodávek zbraní na Ukrajinu.

Jmenování Saakašviliho poradcem ukrajinského prezidenta vzbudilo v Tbilisi podle očekávání nepřívětivou reakci, tak že byl k vysvětlení povolán velvyslanec Ukrajiny v Gruzii. V Gruzii je Saakašvili obviněn ze zpronevěry asi 5 milionů dolarů z rozpočtu speciální služby ochrany státu a z organizace napadení a zbití poslance Valerie Galešviliho v roce 2005. V poslední době dlouhodobě pobývá v emigraci mimo Gruzii a je na něj vydán mezinárodní zatykač. Saakašvili (a zřejmě také ukrajinská strana) považuje celou věc za politicky motivovanou.

Součástí ukrajinské tragédie je tak stále očividněji i to, že Ukrajina má dnes fakticky následovat údajně „úspěšné“ modely jiných zemí bývalého sovětského bloku, kde probíhala tranformace v 90. letech nebo v důsledku tzv. barevných revolucí. Na to ukazuje nejen design plánovaných reforem, shora zmíněné personálie a ostatně i zainteresovanost zemí jako Polsko či Litva v ukrajinských reformách. Jen málo nasvědčuje zatím tomu, že by se jednalo o reformy, které stojí na skutečně kritické reflexi vývoje ve střední a východní Evropě po roce 1989, na ohledu na domácí podmínky a možnosti, a nikoliv jen na logice imitace a věčného „dohánění Západu“, který ještě nikdy nikdo nedohnal.

Není se ale čemu divit, když kritická reflexe nejen postkomunistické transformace, ale i bezpečnostní a zahraničněpolitické architektury kontinentu posledních 25 let, je asi to, co dnešním evropským politickým elitám napříč kontinentem chybí nejvíc. Bohužel pro Ukrajinu a bohužel pro nás všechny v Evropě a v Rusku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Veronika Sušová-Salminen

migrační pakt

Paní poslankyně mám tento dotaz. Je vůbec možné, aby ministr vnitra Rakušan schválil migrační pakt v Bruselu, aniž by to předtím projednala poslanecká sněmovna. Vy poslanci, které jsme si my občané zvolili, aby vedli a spravovali tuto zem, ku prospěchu nás občanů, kteří si vás platíme, přece nejde o...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Soupis branců. Zbořil k tomu, co prošlo bez pozornosti

12:08 Soupis branců. Zbořil k tomu, co prošlo bez pozornosti

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA „V této souvislosti mne ale také zaujalo nadšení mladých lidí v některých evr…