Andrej Babiš zvažuje Věru Jourovou coby kandidátku na prezidenta. Co vy na to?Anketa
V uplynulém týdnu politici ještě „dohrávali“ účast ministra kultury Daniela Hermana na sudetoněmeckém sjezdu. Podle premiéra Bohuslava Sobotky potřebujeme sudetské Němce jako spojence kvůli rizikům v Evropě. „To, že se ministr Herman zúčastnil sjezdu v Norimberku, je důkazem, že se chceme orientovat na budoucnost. Je to úkol naší generace, abychom hledali společnou řeč. Rizik, před kterými Evropa stojí, je mnoho. Potřebujeme spojence, abychom je zvládli,“ uvedl předseda vlády v rozhovoru pro deník Právo. A kritikům Hermanovy návštěvy z řad ČSSD vzkázal, že mezi sudetskými Němci je spousta sociálních demokratů, kteří se aktivně stavěli proti nacistům, a rozhodně nelze vnímat sudetské Němce jako nějaké pohrobky německých nacistů. „Mám obavu, že komunistická propaganda, která tu fungovala desítky let, tento mylný dojem v lidech zanechala,“ dodal.
„Je to vlastně racionální úvaha, ale také obcházení resentimentů a předsudků. ‚Česká omluva‘ a ‚německá neomluva‘ je téma, které v České republice rozděluje společnost. Na druhé straně, ale je třeba vědět, že naše slavná ‚česká ekonomika‘ je – v nadsázce řečeno – jen jednou položkou na účtu větší bavorské banky a že na obou stranách dnes už neexistující ‚Staatsgrenze‘, nikoli Landesgrenze, pod kterou se podepsali Václav Havel a Jiří Dienstbier, žijí lidé, kteří si často rozumějí lépe než politické reprezentace obou Die Landes,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil. Připomíná také Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, jejímž cílem bylo zlepšit vztahy mezi oběma zeměmi a zmírnit napětí, které mělo příčiny ještě ve druhé světové válce.
Herman zapomněl na Zemanovu kritiku sudetských Němců
„Tu podepsali v roce 1997 Václav Klaus, Josef Zieleniec, Helmut Kohl a Klaus Kinkel – z některých těchto jmen až mrazí – za přítomnosti Václava Havla. Měl to být ‚počátek cesty‘, a tak už je snad načase, aby někdo řekl, zda tím pokračováním bude nějaká nová ‚kuponová privatizace‘ česko-slovenského pohraničí, neboť jde i o slovenskou hranici s Maďarskem, anebo zda už bude jednou jasno, kdo jsou ‚krajané‘ a kdo fakticky nikdy neexistující etnická skupina, která se organizuje do sudetoněmeckých zemských družin,“ domnívá se Zdeněk Zbořil. „Ale o těch ‚komunistech‘ by pan Sobotka měl mluvit zasvěceněji. Již jednou jsme vzpomínali Gottwaldovo heslo ‚Není Němec jako Němec!‘ a předpokládám, že o spolupráci německých komunistů s československými před válkou, za války a po válce také nepochybuje,“ upozorňuje politolog.
Psali jsme:
Tvrzení ministra kultury Daniela Hermana, že mu prezident Miloš Zeman účast na srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu schválil před svědky, popřela hlava státu v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Na toto téma mluvili asi dvacet vteřin, když se na nějaké akci míjeli a prezident jen řekl, že sudetoněmecký spolek se tím, že změnil svoje stanovy, stal neškodným krajanským spolkem, a to bylo všechno. „Možná pan ministr zapomněl, že kritika tzv. sudetských Němců byla vyjádřením kandidáta na prezidenta v přímé volbě. Miloši Zemanovi to pomohlo k volebnímu vítězství proti ‚nepravému Sudeťákovi‘ Karlu Schwarzenbergovi. Navíc asi také zapomněl, že Miloš Zeman už před léty považoval Bernda Posselta za ‚inkarnaci Adolfa Hitlera‘. Pravda, nepravda, kdyby pan ministr v této souvislosti mlčel, ušetřil by si, že se stane snadným terčem,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Sudetský Němec K. H. Frank se pro Čechy stal symbolem toho nejhoršího
Prezident Miloš Zeman doporučil, aby se stýkal krajanský spolek s krajanským spolkem. Například Klub českého pohraničí jako krajanský spolek českých dosídlenců Sudet by mohl jezdit do Norimberka, sudetští Němci zase do Ústí nad Labem. „Sudetští Němci nejsou v Bavorsku jen krajanským spolkem, ale podle ústavy jsou ‚čtvrtým kmenem‘ vedle Bavorů, Franků a Švábů, kterému ti první tři mají poskytovat ochranu. Takže nikoli ‚krajané‘, ale ‚kmeny‘, které by se měly bratřit s Hanáky, Moravskými Slováky a třeba s Pšovany. To, že jsme jako Bavoři pivomilní a nerudní a že Švábové zanechali v Praze i v Čechách velkou část svého stavebního umu, by nás mělo sbližovat snad více než kosmopolitní, ‚nenárodní‘ dámy na ‚ruta del puta‘, jak jsme proslavili cestu E55,“ myslí si politický analytik.
Včera uplynulo přesně sedmdesát let od chvíle, kdy byl na dvoře pankrácké věznice popraven Karl Hermann Frank, bývalý SS Obergruppenführer a německý státní ministr pro Čechy a Moravu, jenž měl na svědomí zásah proti studentům 17. listopadu 1939, popravy po heydrichiádě, následné vypálení Lidic a Ležáků a mnohé další. Dříve byl zástupcem Konráda Henleina v Sudetendeutsche Partei, jejím poslancem a vedl poslanecký klub Sudetoněmecké strany. „K. H. Frank se stal, možná i tak trochu proti své vůli, symbolem toho nejhoršího, co přinesla do rozbitého Československa a na území německého Protektorátu Böhmen und Mähren agresivní politika Velkoněmecké říše a fanatická ‚antičeská‘ politika Adolfa Hitlera,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Prosudetoněmecká kampaň se u nás zrodila už začátkem 90. let
„Frank považoval padlé a umučené odbojáře téměř za své osobní nepřátele a podle toho se k nim choval. 253 umučených otravou plynem v roce 1942 nebyli Židé, ale rodinní příslušníci – z nich skoro polovina ženy – parašutistů a účastníků druhého odboje doma i v zahraničí. Byla to ‚pomsta za Heydricha‘ a jako takové se jí dostávalo popularity v protektorátním rozhlasu a tisku,“ připomíná politolog s tím, že to nebylo jediné záští, kterému Frank propadal. „Jeho Minderwertigkeitskomplex karlovarského knihkupce se projevoval už ve třicátých letech, tedy ještě před válkou, kdy podporoval nejen politické, ale i teroristické organizace německy mluvících občanů Československa, kvůli nimž umírali čeští četníci a státní úředníci v pohraničí, v žádných Sudetech. A devótně se snažil o přízeň Adolfa Hitlera,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
„Zůstává částí současné národní hanby, a to nejen těch, kteří se v roce 1992 podíleli na rozdělení Československa, slovy nacistické propagandy ‚mrzkého splozence Versailleského systému‘, ale i těch novodobých Krychtálků, Lažnovských, Wernerů, Křížů, Vajtauerů, že ‚vysvětlují‘ a de facto opomíjejí události let 1938–45, nikoli tedy jen 1939–45, a zapomínají na ty mrtvé, kteří nebyli jen pasivními oběťmi, ale ‚padli v boji‘. Po jejich často vášnivé prosudetoněmecké kampani, která se zrodila na začátku devadesátých let minulého století, jejímž podivným pokračováním jsou i úvahy o přejmenování České republiky, se nelze divit nenaplněným očekáváním z ‚kmenově‘ německé strany, i když pánové Sobotka a Herman mají pravdu v tom, že žijících pamětníků válečných hrůz, předválečných a poválečných konfliktů u nás i v Německu ubývá,“ míní politolog.
Vymyslet si „ďábelský plán“ Miloše Zemana je nápad hodný ČT
Prezident Miloš Zeman během návštěvy Olomouckého kraje při besedě se studenty Střední průmyslové školy v Hranicích na Přerovsku opět kritizoval podnikatele Zdeňka Bakalu v souvislosti se situací v OKD. „Domnívám se, že je třeba zavřít Zdeňka Bakalu. Po Viktoru Koženém je to podle mého názoru největší podvodník v českém podnikání,“ uvedla hlava státu. V diskusním pořadu České televize Otázky Václava Moravce prezidentových výroků litoval ministr spravedlnosti Robert Pelikán s odůvodněním, že když se nějaký občan odvolá k Soudu pro lidská práva ve Štrasburku, tak tento soud bude posuzovat i to, jak v dané zemi politici ovlivňovali příslušný verdikt.
Ing. Miloš Zeman
Tato slova zaujala moderátora natolik, že zcela popustil uzdu své fantazii. „Chcete tím říct, že jde o jakýsi ďábelský plán, ve kterém je Miloš Zeman vlastně spojen se Zdeňkem Bakalou a čím víc dnes volá po jeho zavření, tím víc mu do budoucna pomáhá?“ zeptal se Václav Moravec ministra spravedlnosti, který ale „ďábelskost“ plánu odmítl hodnotit. „To je opravdu výrok hodný jen pana Moravce, jehož pořady z důvodů duševní hygieny nesleduji. Pan prezident sice pronesl výrok, o kterém měl dříve více uvažovat, ale já se domnívám, že jej pronesl v nějaké diskusi. Ale ani to ho neomlouvá, i když je pravda, že to, co řekl, si dnes myslí, podle různých průzkumů, okolo 90 procent občanů ČR. Ale vymyslet si ‚ďábelský plán‘ Miloše Zemana je nápad hodný České televize a pan prezident toho jistě při nejbližší příležitosti využije,“ očekává Zdeněk Zbořil.
O pelotonu prezidentských kandidátů chtějí rozhodovat poražení
V sobotu byla v Kroměříži založena občanská iniciativa Peloton, která si dala za cíl podporovat při příští prezidentské volbě demokratické kandidáty. Mezi její zakladatele patří hudebník Michael Kocáb, advokátka Hana Marvanová, senátor Zdeněk Papoušek či senátorka Eliška Wagnerová. „Řečeno se Shakespearem: Co převzácného umu jest zde v troskách! Iniciátoři výzvy si snad neuvědomují, že právě jejich jména, osvědčená v tolika prohraných bitvách proti Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, jsou důvodem, proč jejich ‚peloton‘ přijede nesourodý až do cílové roviny, a že mezi finišujícími budou úplně jiní spurtéři, než kteří budou na jejich seznamu. To ještě neznamená, že Miloš Zeman musí být vítěz, ale ze Slovenska víme, že to může být kdokoli, i kdyby přicestoval až těsně před volbami a třeba přes oceán,“ glosuje politolog vznik další iniciativy „starých známých“.
Stejně jako nepřekvapí, že iniciátoři výzvy žijí v iluzi o své předurčenosti vybrat toho „správného“ kandidáta, jehož pak voliči už jen poslušně podpoří, neudiví ani to, když z uměleckého prostředí zazní ostrá slova na adresu hlavy státu. Tentokrát se toho v rozhovoru pro Lidové noviny ujal scenárista, režisér, herec a producent Václav Marhoul. Podle něj prezident svými trapnými bonmoty legitimizuje násilí a výroky proti uprchlíkům, které hází všechny do jednoho pytle, podporuje rasismus a předsudky. Od Václava Marhoula jsme se také dozvěděli, že Václav Havel v lidech vzbuzoval pocit, že by se měli chovat lépe a slušněji, zatímco Miloš Zeman jim dává zelenou k tomu, aby se chovali, jak nejhůř dokážou.
Zemanovi voliči nejsou ti, kteří by volili Václava Havla
„Jsou to přece všechno lidé, kterým Václav Havel požehnal a tím se stali ‚umělci‘ bez ohledu na jejich ‚umění‘, a dokonce i na jejich filo-komunistickou minulost. Jen těch herců a filmařů, kteří se stali antikomunisty na poslední chvíli a spíše z leknutí než z přesvědčení. Nejen bývalá ‚první dáma‘, ale i Václav Marhoul mají svou ‚privatizační minulost‘ a možná je zlobí, že nebyla dostatečně oceněna jejich spoluúčast v televizní spacákové revoluci v roce 2001. Druhou věcí je chování a slovník Miloše Zemana. Ale pánové, jak by řekl Jiří Paroubek, chtěli jste přímou volbu, tak ji máte. A nedivte se, že Zemanovi voliči nejsou ti, kteří by volili Václava Havla. A že si o Václavu Havlovi myslí něco jiného než pan Marhoul,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
U našich západních sousedů se kvůli rozdílným postojům k uprchlické krizi zmiňuje možný rozchod CDU Angely Merkelové a bavorské CSU. Její předseda Horst Seehofer uvažuje pro rok 2017 o vlastní volební kampani. „Je to hrozba, která má Angelu Merkelovou umravnit. Nechci si hrát na proroka, protože v každé spolkové zemi je situace trochu, ale někdy i dost, jiná. Ale snad víme, když je to tak blízko, že i v Bavorsku je to trochu jiné v Mnichově a velkých městech než na venkově. Rodná strana Merkelové je ale přece jen ‚křesťansko-demokratická‘ a CSU je ‚křesťansko-sociální‘ dost dlouho na to, aby její vedení dokázalo na ten přívlastek ‚sociální‘ rezignovat. A tak samozřejmě čekají, jak se situace bude vyvíjet, ale odejít z koalice by přece jenom byla velká změna. Pak už by někdo také mohl opakovat jinou výstrahu – opatrnější vztah Bavorska k celé Spolkové republice,“ upozorňuje politolog.
Země se brání „loupežím mozků“ a zároveň si rády vyprazdňují věznice
Německý týdeník Der Spiegel s odvoláním na informace evropských diplomatů uvedl, že v rámci dohody, podle níž EU slíbila výměnou za každého vráceného běžence přijmout jednoho Syřana z některého z tureckých uprchlických táborů, vybírá Turecko pro cestu do Evropy zejména lidi, kteří mají vážné zdravotní problémy, a ty s nízkým nebo žádným vzděláním. Naopak nenechává vycestovat ty s dobrým vzděláním a kvalifikací. Navíc Turecko mělo podle německého týdeníku oficiálně sdělit Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, který má na výběr přesouvaných Syřanů dohlížet, že ze země na základě kvót domluvených s Evropskou unií nebude pouštět akademické pracovníky.
„Je zajímavé, jak se Turecko chová k Evropě. A tato jedna z mnoha poplašných zpráv z poslední doby není ničím neočekávaným. Tak to při velkém pohybu obyvatelstva často bývá. Mateřské země brání ‚loupežím mozků‘ a zároveň si rády vyprazdňují věznice a ‚pracovní tábory‘. A jsou ty tábory pracovní, nebo výcvikové? Kdybych připomněl příklady ze vzdálených krajů: Víme, kdo cestoval mezi prchajícími Kubánci na Floridu do Spojených států? Byla to jen proticastrovská opozice, nebo někdo, komu bylo povoleno odejít? A víme, kolik je vlastně vězňů na Guantánamu, zda úpějí v okovech, nebo odešli bojovat do Iráku a Sýrie? Podle oranžově-červených oblečků, které mají na sobě hrdlořezové tzv. Islámského státu, se nám, kteří známe hrané filmy z interiérů amerických věznic, zdá, že je dostali z nějakého amerického intendančního skladu,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Celý svět se zcela jistě kvůli výhře Ukrajinky v soutěži Eurovize neradoval
Z Ukrajiny přišla zpráva, že prezident Petro Porošenko udělil zpěvačce Jamale titul národní umělkyně po jejím vítězství v soutěži Eurovize. „Udělala jsi šťastným obrovské množství lidí. Fakticky Ukrajinu podpořil celý svět,“ jásal Porošenko. „Jako u všech zpráv z Ukrajiny je třeba snažit se na nich najít něco, čemu se dá věřit. ‚Celý svět‘ se jistě neradoval, ale jistě se zaradovali Krymští Tataři, o nichž se psalo ve Velké Británii jako o milionech vysídlenců. Bylo jich v tom roce 1944 sice jen 250 tisíc a vysídlil je Gruzínec Džugašvili, protože chtěli bojovat na straně Velkoněmecké říše, ale to už bývalí Stalinovi spojenci zapomněli. Úspěch Jamaly je samozřejmě velký, zejména s ohledem na její komerční plány, ale ještě by nám měla vysvětlit, proč zpívala také Kaťušu. Víme přece i od nás z domova, že zásady a názory mnoha ‚národních umělců‘ se mění někdy rychleji než jejich repertoár,“ připomíná politolog.
Repertoár obměnil i bývalý premiér Mirek Topolánek. Jednak pokřtil vlastní knihu o svém působení v politice, jednak se v pořadu Interview Plus Českého rozhlasu rozpovídal o působení americké CIA u nás a dokonce ji obvinil z ovlivňování českých soudů. „Výroky páně Topolánkovy jsou asi v posledních dnech nejčastěji čteným a posílaným textem na všech možných sítích. Není to sice nic, co bychom už skoro čtvrt století nevěděli, ale přece jenom vysoká politická úroveň, na které mluví bývalý premiér, je hodná pozornosti. Odvaha mu nechybí, ale do Kalvodova a Kocábova pelotonu se s takovými názory asi nedostane. Když ČT nyní mlčí, tak se snad příští týden v OVM dozvíme, že je to nějaký nový ‚ďábelský plán‘, tentokrát Topolánkův, jak někoho někde svrhnout. Že by Zemana, Putina nebo Si Ťin-pchinga?“ směje se Zdeněk Zbořil.
Rakušané hlasovali nejen proti Vídni, ale i proti Merkelové a Evropské unii
Na závěr si nechává pohled na dramatické druhé kolo prezidentských voleb v Rakousku. Tamní ministerstvo vnitra oznámilo, že kandidát Svobodné strany Rakouska Norbert Hofer získal 51,9 procenta (1 937 863 hlasů) a jeho soupeř, bývalý člen Zelených Alexander Van der Bellen, 48,1 procenta (1 793 857). Definitivního vítěze však určí až pondělní započtení korespondenčních hlasů. Titulek deníku Die Presse po prvních odhadech výsledků zněl: Rozštěpená země. „Důsledky výsledků, na jejichž potvrzení budeme čekat do sečtení zhruba 700 tisíc korespondenčních hlasů, jsou jasné už teď. Je možné konstatovat, že občané Rakouské republiky hlasovali nejen proti Vídni, ale i proti politice Angely Merklové, a dokonce i proti Evropské unii,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Zatímco „rudá Vídeň“ hlasovala zeleně, stejně jako bohatý Vorarlberg, tak „černé“ země hlasovaly „modře“ (FPÖ). „Protože význam rakouského prezidenta je nejen symbolický, ale i administrativně politický, může se stát, že nový prezident vyhlásí předčasné volby, původně připravované na rok 2018, a ty by jistě změnily dnešní složení Národní a Spolkové rady. V každém případě jde o úspěch nejen politického programu, ale také systematické obnovy strany Svobodných, která po odchodu Jörga Haidera bojovala v každých volbách o participaci na vládní moci,“ konstatuje politolog s tím, že ať vyhráli Zelení, nebo Svobodní, bude to znamenat v každém případě nové přeformátování politické scény.
Z Bruselu zase jen budou hrozit nacionalismem a nenávistí k cizincům
Tedy takové, kterou jsme si i v České republice zvykli definovat jako pravici a levici. „To platit už nebude a strnulý politický pořádek se buď zásadně změní, nebo dostane alespoň poslední vážné varování. Ale kdo mluví o rozdělené zemi, má pravdu jen částečnou. Rakousko je zvláštní země, na kterou se nehodí používat sociální a kulturní vzorce odjinud. Ať se ve Vídni hádají jakkoli, je pro tuto zemi typická soudržnost od té nejnižší úrovně obcí, církví a různých zájmových spolků a sdružení. A politická kultura není v Rakousku jen téma zneužívané k rozvíjení politické tlachavosti, ale také se někdy bere vážně,“ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil.
Možného vítězství Norberta Hofera se obávali předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. „Pan Juncker i pan Schulz se v poslední době obávají už skoro všeho. Zejména, když se to odehrává na březích Dunaje. Ale nebojme se, jejich kůže je hroší. V Bruselu sice vědí, že je Rakušané (kromě Vídně) nemají rádi, ale ve své velikosti postrádají jakoukoli sebereflexi. Takže zase jen budou hrozit nacionalismem a nenávistí k cizincům, ale hlavně čekat na příležitost, jak dát i novému rakouskému prezidentovi najevo, že jeho moc už dávno není neomezená – suverénní – ani na území Rakouské republiky,“ předpokládá politolog.
Sobotka a Bělobrádek kvůli Stropnickému v Rakousku neriskovali
U nás děsil možný Hoferův úspěch předsedu Strany zelených Matěje Stropnického, který požádal předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku a KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, aby vyzvali své rakouské protějšky SPÖ a ÖVP k podpoře Van der Bellena. „Pan Stropnický ještě nám i sobě nadělá spoustu starostí. Ale proč by na sebe jako politik zatím stále ještě neúspěšné politické strany neupozornil? Nechce se mi ani věřit, že tento nápad měl ze své hlavy. Ambiciózní je dost, dokonce i tak, že jistě uvažuje o svém možném působení v Bruselu. To, že nebudou mít lidovci ani sociální demokraté prezidenta, nemá pro naše vzájemné vztahy velký význam. Ty jsou dány hlavně geografickou polohou, blízkostí historie, kulturní i hospodářské, a stereotypy, kterým už dávno rozumíme a které přežijí jistě ještě několik dalších generací. To, že pánové Sobotka a Bělobrádek nereagovali na výzvu pana Stropnického, bylo správné. Ještě by si mohli v Rakousku udělat špatné jméno,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
