O obraně České republiky a ochraně jejích obyvatel před hrozbami plynoucími z nekontrolované migrace do Evropy hovořil pro Blesk TV Miloš Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech. V souvislosti s teroristickými útoky, kterých v Německu a ve Francii přibývá, doporučil deportovat ty, kteří nezískají azyl. Totéž by navrhoval pro fanatické imámy, kteří v mešitách rozsévají nenávist. Jako další možnost prezident uvedl zabránit financování muslimských mešit ze zahraničí, přičemž zmínil Saúdskou Arábii, čímž souzněl s francouzským premiérem Manuelem Vallsem. Ten v minulém týdnu v reakci na teroristické útoky v zemi vyzval k zákazu zahraničního financování mešit na dobu neurčitou. „Pan prezident vlastně opakuje a rozvádí stejné teze jako ve svých prvních komentářích na počátku uprchlické krize. Jen je trochu konkrétnější, ale také tak trochu větším idealistou,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Zajímalo by ho ovšem, jak by chtěl český prezident zabránit šíření nenávisti prostřednictvím nějaké víry. „Asi by šlo nařídit Saúdské Arábii a dalším ropou páchnoucím diktátorům, aby nefinancovali islámské teroristy, ale pak bychom to museli vynutit osvědčenými prostředky, které se ukázaly efektivní třeba při rozpadu Jugoslávie nebo zániku Libye a rozvrácení Iráku. Vyhlásit nebe nad Arabským poloostrovem a Perským zálivem za ‚bezletovou zónu‘ a my se svými spojenci bychom tam bombardovali všechno, co se ještě hýbe. Jistě by nám Otec v Bílém domě rád požehnal, kdyby z toho také něco bylo pro jeho zemi a jeho bohaté. Ale to se asi nestane a pan prezident Zeman, ať dělá, co dělá, stejně nebude panem Kolářem a jeho Evropskými hodnotami vzat na milost. Pan předseda francouzské vlády zůstane ale také oslyšen, protože karty se tentokrát nerozdávají nejen v Praze, ale ani v Paříži,“ myslí si politolog.
Hranice nebyly úplně neprůchozí, ani když byly zadrátované
Prezident Miloš Zeman se kvůli nebezpečí terorismu rovněž vyslovil pro aktivní ochranu hranic České republiky a jako krajní opatření si umí představit i vybudování plotu na českých hranicích. Připomněl, že už oplocení postavilo Maďarsko, pak Makedonie, zvažuje se vybudování plotu v Brennerském průsmyku. České hranice podle hlavy státu může chránit armáda, policie, ale mohou být využita i elektronická detekční zařízení. Zdůraznil při tom, že Willkomenskultur, politika německé kancléřky Angely Merkelové vůči migrantům, se ukázala jako nesmyslná.
Psali jsme:
„Nevím, zda pan prezident náhodou neměl ‚modrou knížku‘. Ale i útěkům přes československé hranice po roce 1948, a dokonce i později, naši stateční ‚Pesáci‘ se svými vlčáky nikdy úplně nezabránili. Když to nešlo přes dráty lesem, jezdilo se s Čedokem na Kubu s přestoupením a vystoupením v kanadském Ganderu. Abych nezapomněl, i dobře prověření příslušníci Pohraniční stráže byli často, jak víme z mnoha doznání účastníků útěků, spíše úplatní než jen stateční. A peníze přece hrají velkou roli i v té neviditelnou rukou trhu řízené současné migrační vlně. Willkomenskultur mi pak v těchto souvislostech zní jako nějaké oprášené téma z Richarda Wagnera. Třeba Götterdämerung, Soumrak bohů,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Po zavírací hodině hospod by chlast a zbraň byly smrtící kombinací
Miloš Zeman dále přiznal, že změnil dříve kritický názor na držení příliš velkého počtu legálních střelných zbraní občany. „Občané by se měli ozbrojovat proti teroristům,“ tvrdí nyní prezident a zmínil, že zbrojní pas na revolver si udělala už i jeho žena. Řekl také, že se na Pražském hradě připravují přísnější bezpečnostní opatření, na něž Pražský hrad dostane od Ministerstva obrany sto milionů. Hrad je totiž podle Miloše Zemana možným cílem teroristického útoku podobně jako další místa, kde se shromažďuje větší počet lidí, jako je pražské metro. Poukázal na zjištění německé zpravodajské služby, že se mezi milionem migrantů, kteří do Německa přišli, nachází asi 15 tisíc velmi nebezpečných osob. Proto lze podle prezidenta počítat s tím, že bude přibývat i teroristických útoků po Evropě.
Hlava státu upozornila i na riziko, že by Turecko mohlo pustit z utečeneckých táborů na svém území do Evropy 2,5 milionu uprchlíků ze Sýrie. „Nedovolím si kritizovat názor vrchního velitele branné moci ČR, protože jsem po dvou letech základní vojenské služby dosáhl jen nejnižší hodnosti. Ale vím z rozhovorů s policisty, že není jednoduché pohybovat se ozbrojen. Smrtící kombinací je, jak lidé s praxí tvrdí, ‚chlast a zbraň‘. A představme si česká města i venkov, jak by mohly vypadat po zavírací hodině restaurací a hospod,“ obává se Zdeněk Zbořil s tím, že zkušenosti ze zahraničí jsou také rozdílné.
Brannou výchovu nebo založení domobrany nechme na lidech z praxe
„V USA se považuje právo držet zbraň div ne za projev americké identity, ve Státu Izrael za nezbytnost a ve Švýcarsku za nutný doplněk kolektivní obrany. Snad by opravdu bylo lepší uvažovat u nás doma o obnovení ‚branné výchovy‘ nebo o založení ‚domobrany‘, ale ať to posoudí lidé s praxí styku se zločinem a zločinci. A nikoli jen dámy a pánové, kteří ‚bojují‘ hlavně o co nejvolnější prodej a konzumaci drog – alkoholu, tabáku etc. – v parlamentních kioscích. Volné držení zbraní bych pak našim ‚politických elitám‘ i proti vůli pana prezidenta zakázal. Už se jich pozabíjelo dost,“ podotýká politický analytik.
K migrační krizi i ke čtyřem nedávným útokům v Německu se vyjádřila kancléřka Angela Merkelová, která přerušila dovolenou a na tiskové konferenci tyto činy odsoudila. Zopakovala slova, která v posledních měsících zazněla už několikrát: Současnou krizi podle ní Německo zvládne. Zároveň kritizovala špatnou uprchlickou politiku EU a vlažný přístup některých zemí k přijímání migrantů. Německo podle ní prochází těžkou zkouškou, ale zvládne ji. „Je vidět, že Angela Merkelová už je zkušená a mnoha politickými půtkami ostřílená politička. Slibuje nemožné a vinu svádí na kohokoli, jen se odmítá přiznat k vinám svým. Jsem proto přesvědčen, že ‚zatlouká‘ jenom proto, aby se nemusela hlásit ke své odpovědnosti,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
EU je nejméně zodpovědná a účty skládající politická instituce v Evropě
Hodit to dnes na EU ale považuje politolog ze strany německé kancléřky tak trochu za podvod. „Evropská unie dnes už snese všechno, protože je to dávno nejméně zodpovědná a účty skládající politická instituce v Evropě. A jen tak mimochodem, Angela Merkelová v posledních dvou třech letech vládla EU ‚železnější rukou‘ než její dávný předchůdce Otto von Bismarck. Proč nejprve o sobě nedávala vědět, a teď se zase objevila, neví snad nikdo nejen u nás, ale ani v Německu. Navíc sdělovat národu, že ‚přerušila dovolenou‘, je nehoráznost okoukaná od českých politiků. Jsou přece ve službě, která nezná dovolenou a jejich ‚služba národu‘ se neřídí zákoníkem práce nebo kolektivní smlouvou s nějakou odborovou organizací. A předsedové vlád nebo kancléřka jsou ve službě čtyřiadvacet hodin denně,“ připomíná politolog.
Ing. Miloš Zeman
Bavorský premiér Horst Seehofer se od kancléřčina postoje k migrační krizi distancoval. Její „to zvládneme“ prý nemůže vzít za své a uklidňování nikoho neuspokojí. Sám předložil neveřejnou bezpečnostní koncepci pro Bavorsko, údajně nejrozsáhlejší a nejhlubší, jakou tato spolková země kdy měla. Aniž by Seehofer Merkelovou jmenoval, řekl, že bude „pečlivě dbát na to“, aby byla bezpečnostní politika prosazována i v Berlíně a v Bruselu. Kancléřku ale kritizovala i média. Připomínají její výrok „Pokud bychom se museli omlouvat za to, že jsme v nouzové situaci ukázali vlídnou tvář, už by to nebyla moje země,“ který loni pronesla. Po vlně teroristických útoků a jejím čtvrtečním projevu se jeden komentátor ptal, zda by si Německo nemělo říct, že Merkelová už není jeho kancléřka.
Ani dosud loajální média neobdivují kancléřčina poslední rozhodnutí
Podle některých sama nemá žádný plán, jak Němcům v jejich zemi zajistit bezpečnost. Nicneříkající čtvrteční projev a dlouhou dobu, která uplynula mezi útoky a kancléřčiným vystoupením, označují za projev malosti a taktizování. „Na místě je zde biblické ‚Kdo seje vítr, sklízí bouři‘. Angela Merkelová byl přespříliš kritická právě k Horstu Seehoferovi; a ten jí to dnes, dokonce bych si dovolil tvrdit, že s jistou noblesou, vrací. Ale zatím jsou i ve Spolkové republice Německo prázdniny a dovolené, přerušované právě jen zabíjením a vražděním nevinných lidí; a zřejmě ani dosud kancléřce loajální média neobdivují její poslední politická rozhodnutí. Německá politická kultura prošla v posledním půlstoletí pozoruhodným vývojem, ale i tam, ‚když je něčeho moc, tak je toho příliš‘,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
V uplynulém týdnu nedošlo k děsivému teroristickému útoku v Německu, ale ve Francii. V úterý ráno dva muži ozbrojení noži zajali šest lidí v kostele Saint-Etienne-du-Rouvray během ranní bohoslužby. Pro kněze to skončilo podříznutým hrdlem, jeden farník byl vážně zraněn, ale lékařům se ho podařilo zachránit. K útoku se přihlásil Islámský stát. „Zavraždit váženého starého muže tímto brutálním způsobem je do nebe volající zločin. A pokud se k němu hlásí nějaká politická entita, nelze už jen vyjadřovat lítost a soucítění pozůstalým. V tomto případě nejsou ‚pozůstalými‘ rodina zavražděného, ale celá obec věřících stejně jako nevěřících,“ zdůrazňuje politolog.
Před soudem za vraždu kněze by měli stát ti, kteří proti tomu nic nedělají
Tento zločin však nemůže skončit jen zneškodněním samotných vrahů. „Ale před soudem by měli stát ti, kteří nic nedělají, aby k podobným zrůdným činům nedocházelo. Nemusí být ve svém úsilí úspěšní, ale nesmí sedět s rukama složenýma v klíně a považovat za dostatečné, když si na chvilku zahrají před kamerami na truchlící. Jsou privilegovanými právě proto, aby pomáhali bránit zlu, a je jedno, zda tak činí liknavě, kupují naftu od tzv. Islámského nebo mu kryjí utajená bankovní konta. Všimněme si, že zatímco ukrajinská vláda umí obstavit účty a platby stovkám ruských podnikatelů, dodnes jsme od 11. září v New Yorku neslyšeli, kdo a kde zkoumal například toky peněz z ropných do bankovních rájů,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
V tuzemských médiích zaznívá snad jen v komentářích Terezy Spencerové (zatímco v německých mnohem častěji), že Turecko se po nezdařeném pokusu o převrat obrací směrem k Ruské federaci a k syrskému prezidentu Asadovi. „Zdá se mi, jako kdyby se velká část českých zahraničně politických komentátorů chytla ve vlastní pasti. Napjaté vztahy mezi Ruskou federací a Tureckou republikou chápali a vysvětlovali pod zorným úhlem hesla Hurá na Putina! nebo Co ruské jest, od čerta pochází! Rozum zatemňující víra, že Rusko je říší zla a my mu ukážeme, a volání Turka na něj! jsou také cesty do slepých uliček uvažování mnoha našich expertů i politických činitelů,“ upozorňuje politický analytik.
Snaha přeformátovávat staleté vztahy mezi Ruskem a Tureckem je marná
Podle jeho názoru by snad pomohlo, kdybychom si zopakovali alespoň poslední století vývoje tureckého státu a jeho zahraniční politiky. „A když už nějaká geniální hlava ve Spojených státech nebo ve Spolkové republice Německo chce přeformátovávat staleté vztahy – benevolentní i zlovolné – mezi Ruskem a Tureckem, měla by se alespoň trochu zamyslet sama nad sebou. A třeba si položit otázku, zda tomu rozumí, nebo se nechává ovlivňovat ‚rychlými soudy‘ nějakého svého ‚think tanku‘. Nebo dokonce jen z nějakého tanku. Dovolil bych si ale konstatovat, že Turecká republika dnes zažívá nový začátek něčeho, co jsme si ještě před několika lety nedokázali představit, i když jsme věděli o spolupráci Turecka a většiny středoasijských zemí,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
V průběhu neděle se objevila zpráva, že turecká armáda obklíčila vojenskou základnu Incirlik, kterou využívá Severoatlantická aliance a jsou v ní jaderné zbraně. Spekuluje se, že se jednalo o zásah, který měl zabránit dalšímu pokusu o státní převrat. Turecký ministr pro záležitosti EU Ömer Çelik ovšem sdělil na svém Twitteru, že je to obyčejná „bezpečnostní prověrka“ a není důvod se znepokojovat. Zásah přišel v době, kdy jsou vztahy mezi dosavadními spojenci, Tureckem a USA, napjaté, v minulém týdnu dokonce turecká média obvinila amerického generála J. F. Campbella, že stál za organizací puče proti prezidentu Erdoganovi. „O snahách tzv. Západu odstranit prezidenta Erdogana vůbec nepochybuji. Dokonce si myslím, že co se nepodařilo nyní, bude se zkoušet zítra nebo pozítří,“ poznamenává politolog.
Uzavření Incirliku je další prohra zelených transatlantických mozků
Vždyť to fiasko, které si NATO po svém varšavském summitu samo způsobilo, je pro něj příliš bolestné. „V jedněch regionálních novinách jsem dokonce četl názor hodný Der Spieglu nebo Washington Post, že pokud se to této slovutné a drahé organizaci nepodaří napravit, že se tím vlastně sama ‚rozpouští a vypouští‘. Je pravda, že oni ti pánové okolo Jense Stoltenberga dnes nejsou tak hákliví. Ale tento neúspěch po tak intenzivní – téměř sedmiměsíční – přípravě jim určitě dlouho nedá spát. Pokud jsou zprávy o uzavření Incirliku pravdivé, pak je to další prohra zelených transatlantických mozků. Proto se zdá být stále zajímavější, kdo ten pokus o státní převrat tak neúspěšně připravil, ale hlavně, kdo a jaké vojenské síly mu dokázaly zabránit. ‚Turecký lid‘ je na takovou vojenskou mašinérii z dovozu příliš slabý, aby mohl být jejím osamoceným protivníkem,“ míní Zdeněk Zbořil.
V neděli odpoledne se v centru Kolína nad Rýnem sešlo na demonstraci asi 20 tisíc Turků, kteří nejen vyjadřovali podporu prezidentu Erdoganovi, ale někteří z nich mávali nad hlavou tureckými vlajkami a křičeli „Allahu akbar!“ Pořadatelé chtěli na demonstraci živě vysílat pro zúčastněné pozdrav tureckého prezidenta, ústavní soudci to ale zakázali. Už začátkem června příslušníci turecké komunity v Německu manifestovali poté, co německý parlament schválil rezoluci označující masakr Arménů způsobený v roce 1915 vojsky Osmanské říše za genocidu. V polovině července po nezdařeném pokusu o státní převrat v Turecku se spontánně scházely ve městech stovky lidí vybavených tureckými vlajkami, tričky s nápisy „Türkiye“ a provolávajících slávu prezidentu Erdoganovi. Rostoucí politická angažovanost turecké komunity vyvolává u řady německých politiků znepokojení.
Turky musí německé autority vnímat mnohem citlivěji než dosud
„Samozřejmě, že jde o nebezpečí v času a prostoru! Miliony německých Turků, z nichž mnohé turecké události minulých dnů zvedly a mobilizovaly, budou muset německé autority vnímat mnohem senzitivněji než doposud. A pokud to ve Washingtonu zvažovaly takové mozky americké zahraniční politiky, jako je Hillary Clintonová, Victoria Nulandová nebo Madeleine Albrightová – samozřejmě chápu, že tyto dámy jsou jen vrcholem pyramidy – bude to trvat ještě dlouho; a jak to dopadne, je velmi nejisté. Německá vláda, ale i vlády spolkových zemí, budou muset hledat nová témata. Jen tak na okraj, nezapomínejme, že SRN a Turecká republika mají dnes dohromady 160 milionů obyvatel a se svými spojenci mohou být velkým soustem i pro ty, kteří jsou v USA přesvědčeni o dominantní roli své země ve světové politice,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Na závěr si nechal několik postřehů k domácímu dění. Poslanec hnutí ANO Zdeněk Soukup zakládá ve Sněmovně platformu proti multikulturalismu. Zájemců se zatím našlo kolem čtyřiceti z ANO, KSČM a ČSSD. Podle desatera členové platformy považují za určující kulturu ve střední Evropě tu, která vychází z řecké filozofie, římského práva, judaisticko-křesťanských tradic a myšlenek humanismu. Vyznávání jiných náboženství je podle nich věcí soukromou a nesmí se dostat do konfliktu s evropským právním pořádkem a zvyklostmi. Platforma také „definitivně odmítá koncept multikulturalismu“ a trvalé přerozdělovací kvóty pro přijímání migrantů. Připouští pouze přijímání válečných uprchlíků v případě, že jim nelze pomoci v regionu jejich původu.
Lidé z platformy proti multikulturalismu myslí na politickou budoucnost
„Připomíná mi to spíše než tu tak trochu ‚sovětskou‘ platformu politický klub, ze kterého vznikaly pozdější politické strany a také organizátoři revolucí a dokonce i revolučního teroru. Určitě bychom měli mít pochopení pro ty poslance, kteří se domnívají, že jim jejich ‚mateřské strany‘ nenabízejí v aktuální politické situaci odpovídající témata. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že jde o ty poslance, kteří pochopili, že zpohodlnělá Poslanecká sněmovna jim už žádný nápad do příštího roku nedovolí prezentovat. A tak se starají o svou politickou budoucnost. Jen ale aby jim to vydrželo a nestali se místo platformy ‚sektou‘, jejíž členové se, jak bývá v Česku zvykem, pohádají hned při prvním vážnějším rozhodnutí. Tak počkejme a důvěřujme, že alespoň někteří z nich ten svůj výlet do politické nebo kulturní antropologie ‚myslí upřímně‘,“ doporučuje politolog.
V posledních dnech je to už druhý krok, jímž se lidé z hnutí ANO přihlásili k obavám z islamizace společnosti. V úterý vystoupil Andrej Babiš proti plánu české vlády přijmout do konce října asi 80 syrských uprchlíků z tureckých táborů. Podle jeho mínění uprchlíci představují riziko a České republice se nepodaří integrovat je do společnosti, a proto s přijímáním jakýchkoliv uprchlíků nesouhlasí. Poukázal na to, že ani vyspělejší země s odlišnou tradicí přijímání migrantů nejsou schopné integrovat přistěhovalce ze zemí Blízkého východu a Afriky. Proto nevěří tomu, že se dokážou integrovat do naší společnosti. Když vidí, co dělají za zvěrstva někteří z těch, co nedostali azyl v Německu, tak je přesvědčen, že Česká republika by v této situaci neměla přijímat žádné uprchlíky.
Hnutí ANO hledá po Teličkových úletech koncepci své zahraniční politiky
Těmito postoji se politici hnutí ANO trefují do nálad v české společnosti. „Asi už došli k poznání, že ta dvě tři nešťastná televizní vystoupení páně Teličkova, ve kterých si vybíral k obhajobě politiky EU právě to neobhajitelné, by mohlo dovést hnutí ANO někam za horizont toho, jak bylo toto hnutí zatím vnímáno. Dlouho se všichni snažili vyhnout problému uprchlické krize, ale asi pochopili, že nestačí jen mluvit o zabezpečení schengenské hranice, protože o tom už mluví každý a všichni vědí, že je to úkol nadlidský. Řekl bych, že hnutí ANO se ‚netrefuje‘, ale hledá nějakou koncepci své zahraniční politiky, která se nám dosud zdála velkou neznámou. Dokonce i ten, kdo si dá práci, aby rozšifroval postoje všech reprezentantů hnutí ANO v Evropském parlamentu a navíc aby je ještě pochopil, ví, že je to úkol téměř nadlidský,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Na zavraždění kněze v kostele v Saint-Étienne du Rouvray reagoval ředitel vnějších vztahů Arcibiskupství pražského Milan Badal pro Českou televizi vyjádřením, že islám není žádné bratrské či přátelské náboženství a je do značné míry spjat s násilím. Upozornil na to, že útoky proti křesťanům jsou ve Francii běžné, jen v roce 2014 ve Francii došlo k 467 útokům proti křesťanským kostelům, ale protože se až do minulého úterý obešly bez obětí na životech, tak o tom média i politici z důvodu politické korektnosti mlčeli. Pozastavil se nad rozlišováním „špatného islamismu a úžasného islámu“, protože to jsou jenom řeči, které mají dodat odvahu těm, kdo nás tady budou dál a dál terorizovat. Zmínil také, že podle kardinála Duky se nejednalo o poslední útok podobného typu, kterému budeme muset čelit. Samotný čin s ohledem na to, že k němu došlo na posvátné půdě, vnímá jako svatokrádež.
Špatný i úžasný islám jsou až příliš velké a nepatřičné generalizace
„Tato diskuse u nás probíhá, aniž si to často připomínáme, dost intenzivně a na základě konkrétních zkušeností nejméně od roku 1466, kdy navrhoval český král Jiří z Poděbrad pod dojmem tureckých výbojů Smlouvu o nastolení míru v celém křesťanstvu. Dodejme, že tehdy byl evropskými panovníky a papežem tento návrh odmítnut. Zajímavá je připomínka roku 1912, kdy František Josef I. se přičinil o uznání islámu jako náboženství na území Rakouska-Uherska. To jistě pana Badala dnes trochu mrzí, protože katolická církev vždy stála na straně císaře a ten se jí odměňoval svou podporou. A přesto (nebo snad právě proto) islám svým rozhodnutím ve své říši legalizoval. Nevím, kde pan Badal přišel na nápad dát se do boje se ‚špatným‘ nebo ‚úžasným‘ islámem. Jsou to až příliš velké a nepatřičné generalizace hodné tak uvažování Samuela Huntingtona o ‚střetu civilizací‘,“ myslí si politolog.
Milan Badal svými slovy rozdráždil Tomáše Halíka, jenž vzápětí na svém webu uvedl, že hlavním cílem extremistů z Islámského státu je vyvolat konflikt mezi západním a muslimským světem tím, že se pokusí namluvit muslimům, že Západ neodmítá pouze fanatické džihádisty, ale islám jako takový. „Hlavním spojencem v této válce džihádistů proti Západu jsou lidé, kteří nedovedou rozlišit mezi islámem a džihádistickými teroristy – například ‚konvičkovci‘ v našich zemích, ale ozvalo se to i ve vystoupení pracovníka pražského arcibiskupství pátera Badala v ČT24,“ napsal Tomáš Halík. Katolický kněz také upozornil, že pro západní svět je nezbytně nutné, aby na svoji stranu získal umírněné muslimy v boji proti radikálům. „Proto je tak nesmírně důležitý dialog s muslimskými náboženskými vůdci, kteří jsou nejdůležitějšími spojenci v ideovém zápasu vůči džihádistům a mohou odvrátit nebezpečí radikalizace miliardy muslimů na naší planetě,“ vysvětlil Tomáš Halík.
Vraždy jsou vraždy, zabíjení zabíjení, ať už to balíme do jakýchkoli slov
„To bych si nedovolil tvrdit, že tajemník pražského arcibiskupa Dominika Duky a příznivci Martina Konvičky jsou hlavními spojenci džihádistů. Ale protože si myslím, že tzv. islámský terorismus má jiné příčiny než duchovní či náboženské vytržení, je to jen snadno použitelná a zneužitelná ingredience. Podobně jako zvolání ‚K tomu nám dopomáhej Bůh!‘ nebo ‚Bože, chraň Ameriku!‘, kterými nás častují američtí prezidenti. Jejich války způsobily tolik utrpení a bolesti, že chceme-li stále počítat mrtvé, je jich i na straně ‚našeho boha‘ možná více než toho jejich. Vraždy jsou vraždy, zabíjení je zabíjení. A to, jakým praporem se je snažíme zakrýt nebo ke komu se obracíme ve svých modlitbách – často vnímaných jako fatické funkce slova a jazyka, přeložme si to trochu zjednodušeně jako ‚slova bezbožná‘ – je těm z naší vůle nežijícím vlastně jedno,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
