Domácí politickou scénou v minulém týdnu hýbala především smrt čtyř, po pondělním dopoledni již pěti, českých vojáků zabitých v Afghánistánu. Ostrou kritiku si vysloužil předseda Svobodných Petr Mach, podle něhož jen cvičíme žoldnéře do pouští, zatímco vlast armáda neubrání. Za své názory, že v Afghánistánu nemají čeští vojáci co dělat a stejně tak cizí vojska na českém území, to od politických konkurentů schytal i tak, že se prý jeho rétorika blíží rétorice komunistů, kteří jsou momentálně jedinou významnou politickou stranou u nás, která vysílání vojáků na zahraniční mise nepodporuje.

Podle politologa Zdeňka Zbořila se hodnocení padlých českých vojáků pohybuje ve veřejnosti na škále od hrdinů po žoldáky. „Ti hrdinové jsou nepřiměřeně oslavováni, ti žoldáci jsou nepřiměřeně ponižováni. Nicméně pravda je někde uprostřed. Přece jenom to byli vojáci, jak někdo správně napsal, kteří šli do svého zaměstnání a věděli, do čeho jdou. A od politiků se nám mělo dostat jasnějšího vysvětlení, co tam dělají a proč se v Afghánistánu bojuje za Prahu, jak říká pan prezident. To je sice hezké politické heslo, ale lidé nerozumí tomu, proč se boj proti terorismu vede zrovna v Afghánistánu, a ne někde jinde, kde také teroristé jsou,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Chybí pohled z druhé strany

Politolog je přesvědčen, že by si politici měli odpustit velká slova o hrdinství a řádně nám vysvětlít, proč se má bojovat v Aghánistánu za Prahu nebo v Mali, jak říkal ministr obrany Martin Stropnický. „V těch hrdinských vyjádřeních mi chyběl pohled z druhé strany. Kolik zářezů na pažbách měli ti naši vojáci? A s kým se tam utkávali? Kdo proti nim bojuje? Jsou proti nim jenom teroristé, nebo to jsou bojovníci za svobodu a proti okupačním jednotkám, které se pohybují bezostyšně v jejich zemi? To je spousta otázek, na které vlastně všichni politici, až na několik výjimek, nehledají odpovědi a pomáhají si silnými slovy o hrdinství,“ míní Zdeněk Zbořil.