Paní docentko, čím byste se v horní komoře Parlamentu chtěla zabývat, případně jaká oblast výboru by vám byla nejbližší?
Nejbližší je mi určitě zdravotnictví a sociální péče. Jsou to oblasti, ve kterých pracuji celý svůj profesní život a které důvěrně znám. Mojí specializací je psychologická péče o onkologické pacienty, seniory a lidi v poslední fázi života. Abych vnitřně vyvážila tuto obtížnou a náročnou činnost, věnuji se dlouhodobě i sexuologii a partnerským vztahům, zejména s cílem řešit a chránit rodinné vztahy. Moje práce ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze mi umožnila poznat většinu specializovaných lékařských oborů. Někdy mám z toho pocit, že máme spousty záchranářů lidských životů, ale v momentě, kdy je člověk těžce nemocen a umírá, zůstává opuštěn a sám.
Kandidujete ve volebním obvodu 27, do něhož patří Praha 1. Co byste v Senátu pro tento obvod chtěla dobrého udělat? Připomínám, že centrum Prahy trápí poměrně široké problémy...
Ráda bych připomněla zažitý omyl, že senátor má za úkol řešit v Senátu komunální politiku jeho volebního obvodu. To není pravda. Na druhou stranu uznávám, že je jakýmsi emisarem, který zájmy obvodu může promítnout do zákonodárné iniciativy, nebo využít svého vlivu. Praha 1 je srdcem Prahy, a tak i pomyslným středobodem, výstavní skříní naší země. Je to místo exponované, navštěvované miliony turistů. Jako senátorka chci určitě otevřít otázku zdravotní péče v Praze 1, která musí zajistit i špičkovou péči pro návštěvníky města, aniž by došlo k omezení péče o její obyvatele. Dále je to určitě otázka bezpečnosti. Jsem více pro policisty na ulicích než pro tisíce kamer. Ne proti kamerám obecně, to jistě ne, ale mám pocit, že naše soukromí je něco, co si musíme chránit stejně jako svůj majetek. Určitě je třeba řešit otázku drog, prostituce, bezdomovectví. Vše v zájmu lidí, kteří v Praze 1 žijí. Často mne popouzí, když slyším, že prostitutky na ulici dělají ostudu městu v rámci turistického ruchu. Je zajímavé, že se na věc nedíváme z pohledu dětí, škol a místních obyvatel, ale mluvíme o problému kvůli turistům. Pohled na můj volební obvod tedy není a nebude pohledem turisty, ale člověka, který v něm žije, pracuje, odpočívá, má rodinu a vychovává děti stejně jako mí spoluobčané.
Který porevoluční ministr zahraničí byl nejlepší?Anketa
Proti vám se v tomto obvodu postaví kupříkladu Martin Bursík za TOP 09, nebo profesor Václav Hampl za KDU-ČSL a SZ, či dosavadní senátor Zdeněk Schwarz (ODS). Čím je chcete porazit?
Nezabývám se protikandidáty, ale tím, co umím a chci nabídnout svým voličům. Nejsem zkažená minulostí v politice, ani odtržená od reality, jak je v této branži naprosto běžné. Senátor by měl být nejen věrohodným člověkem, ale měl by umět se svými voliči komunikovat. V tom vidím svoji přednost. Mojí každodenní prací je s lidmi mluvit, mojí prací je lidem trpělivě naslouchat, pak analyzovat, co jsem slyšela a nakonec učinit rozhodnutí a motivovat člověka, aby sám za sebe šel správnou cestou v jeho nejlepším zájmu. To se bude v politice hodit. A bude se to hodit především mým voličům.
Jste psycholožka a také sexuoložka. Napsala jste knihu „Muži chtějí potvory“... Ze všeho, co jsem o „potvorách“ dosud četla, vyplývá, že potvory to mají v životě jednodušší. Mají to „potvory“ i v politice podle vás jednodušší?
Moji knihu jsem napsala z pohledu partnerských vztahů a o „potvorách“ v dobrém slova smyslu. V politice bych spíše využila svoji starší knihu „Komunikace pro každý den“.
Koho byste v české politice označila za potvoru? Ten dotaz se samozřejmě vztahuje i na mužský rod...
Z pohledu některých médií asi jakéhokoli politika, když vidím, jaké dotazy mi chodí po vyhlášení kandidatury. Pochopila jsem, že někoho dráždí mé čtyři akademické tituly, takže od novinářů přicházely sugestivní otázky, jakým způsobem jsem je získala a nyní přišly i otázky, jestli jsem studovala někde na Východě. Takže, tři jsou z Čech a jeden z Universität Wien.
Již nějaký ten rok k tomuto tématu navíc provozujete úspěšný kurz, který se jmenuje „Jak se stát potvorou". Potřebovali by i čeští politici nějaký kurz, třeba „Jak se naučit nelhat?"
Je pravdou, že jednou z mých specializací je nonverbální komunikace. Nemám však obecné ambice někoho vychovávat. Lhaní je věc osobní morálky a lidských hodnot.
Politika a sex je téma velmi zajímavé... Když ovšem ve filmu - obzvláště českém - vystupuje politik, tak se u něj zároveň zobrazuje, že je to muž, který už ztratil možnost provozovat běžný sex. Nezdají se vám takové věci hloupé? Opravdu vysoká politika znamená zároveň příměr není sexy, nechce sex, nebo už nemůže mít sex?
Je to nesmysl, myslím, že většina politiků je naopak sexuálně výkonných. Někteří možná jen v tomto směru. Historie potvrzuje vyšší sexuální aktivitu mocných mužů i žen. Bylo to například popsáno jako teorie sexuální transmutace. A naopak byly popsány totalitní a diktátorské sklony těch sexuálně neschopných.
Který český politik je podle vás sexy?
Všichni muži, kteří mají zdroje a erekci. A hlavně, sexy jsou samozřejmě všechny atraktivní ženy.
Kandidujete za hnutí ANO, které se drží v průzkumu preferencí stále na první příčce. Je to podle vás tím, že předseda hnutí a ministr financí Andrej Babiš je u lidí tak oblíben? Nebo tam funguje ještě něco jiného?
Kdo pana Babiše zná, mi potvrdí, že jeho obliba je založena na prostém faktu. Nekecá a pracuje. Říká věci tak, jak myslí a to samozřejmě polarizuje společnost. Navíc, je to charismatický člověk, který nemusí předvádět okázalá gesta, aby místnost ztichla, když vejde. A určitě se chová a působí jako lídr a toho si lidé u politiků cení. Pro politika není nic horšího, než být hysterka nebo slaboch.
Senát je přímo provázaný s Poslaneckou sněmovnou, odkud chodí schválené zákony na posouzení senátorům. Teď je aktuálně právě „ve hře“ služební zákon, o němž se dosud ve sněmovně vedly předlouhé debaty. Sice to vypadá na to, že se koalice a opozice již ohledně tohoto zákona dohodnou, ale jak se díváte všeobecně na sněmovní hádky mezi pravicovou opozicí a koalicí?
Parlamentní diskuze nejsou žádné hádky a ten, kdo tuto esenciální součást demokracie takto nazývá, dopouští se velké chyby. Za parlamentní diskuzi buďme vděčni a berme si z ní důležité informace. Jinou věcí je, že služební zákon měl být - podle mého názoru - schválen už před patnácti lety.
Pracujete jako ředitelka Institutu partnerských vztahů v Praze. Nebylo by podle vás - ve vztahu k výše zmíněné otázce – v politice zapotřebí nějakého institutu vztahů v politice?
Politická kultura je odrazem chování společnosti. To žádný institut nezmění.
Poslední měsíce svět znepokojuje dění na Ukrajině. Co si myslíte o roli Ruska v ukrajinské krizi? Domníváte se, že celá krize v této oblasti skončí válkou?
Válka na Ukrajině se dotýká obrovského množství nevinných lidí různých národností, názorů, postojů. Na jejím začátku mne překvapila jednostrannost informovanosti a komentářů o tomto konfliktu. Jsem ráda, že média v poslední době informují vyváženěji, když se potvrzuje, že celý spor je více než občanskou revolucí geopolitickým střetem zájmů mocností ve smyslu akce – reakce. Podle mne může tento konflikt zastavit jen vyvážená dohoda všech zainteresovaných zemí a nastolení stabilního demokratického prostředí na Ukrajině. A znovu jsme tam, kde jsme začali. U nutnosti komunikace v politice. Za každou cenu.
Doc. PhDr. Dr. phil. Laura Janáčková, CSc. je docentkou klinické psychologie Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze. Založila oddělení somatopsychiky ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a je vedoucí Institutu partnerských vztahů. Dlouhodobě se zabývá psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, především psychoonkologií, psychosomatikou, problematikou bolesti, lidských vztahů a sexuálního chování. Publikovala desítky odborných i populárních článků, je samostatnou autorkou několika knih. Má vlastní pořad v rádiu a účastní se mnoha televizních natáčení.
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
