Dovolená se letos prodraží, přitom v létě plánuje cestovat asi 80 procent Čechů, uvádí ve své studii agentura Ipsos. Všichni ale máme šetřit a lidé si stěžují na nedostatek peněz na základní věci. Jak tohle jde dohromady s informací, že tři čtvrtiny dovolených u moře jsou podle cestovních kanceláří už vyprodané nebo rezervované? Mimochodem, většina lidí jezdí do Chorvatska, Itálie nebo na Slovensko.
Nemám momentálně informace o tom, v jakých cenových hladinách jsou dovolené vyprodány. Mohu tedy jenom spekulovat. Třeba někteří lidé volí cenově méně náročné pobyty a jiní zase vyjíždějí na kratší dobu. Ale naopak je možné i to, že mnozí sáhnou hlouběji do zbylých rezerv. Dovolená funguje jako nevšední čas úniku z každodenních starostí a v době, kdy starosti narůstají, mohou být lidé ochotní si za tento dočasný únik z běžného světa připlatit. Třeba i za cenu odsunutí některých plánovaných investic anebo s předsevzetím, že se letos spokojí se skromnějším ježíškem. Jiní lidé, kteří byli zvyklí si dovolenou realizovat sami, mohli letos využít služeb cestovních kanceláří, které bývají lacinější, než když si letadla, vlaky a hotely v cizině zařizujete sami, abyste se podívali tam, kam se se zájezdy nedostanete.
Mezi novináři se tak píše o tom, že bída prostě není, protože lidé jezdí na dovču. Takže jaká je reálně situace? Lze se spokojit s informací, že chudoba zůstává selektivní? Jak si to sociologicky vyložit?
Lidé ze všech vrstev, kteří jedou na prázdniny, se během dovolené chovají o jednu třídu výše, než kam patří. Abyste si na něco takového našetřili, spotřebujete v různých zemích různě dlouhý čas. Konkrétně české střední vrstvy si v průměru užívají dovolené zhruba na úrovni nižších vrstev francouzských, přičemž spořit na to musejí zhruba stejně dlouho jako ony. V 60. a 70. letech 20. století se český turista u moře poznal podle toho, že si vařil masoxovou polévku s rýží a jako druhý chod měl lunchmeat a brambory. Třeba někteří už oprašují lihový vařič, aby novináři mohli psát, že si cestujeme jako dříve.
Stále také slyšíme, že vláda zachraňuje občany, aby nespadli na dno. Zvyšují se tedy reálně i dávky pro potřebné, nebo je to jen mediální zaklínadlo?
Zdaleka nejpočetnější sociální kategorií, které hrozí pád na dno, jsou starobní důchodci. Způsob, jakým je vláda zachraňuje, je předmětem žaloby podané k Ústavnímu soudu. Pokud je nějaký člověk přesvědčen, že někdo se bude proti těm, kdo ho zachraňují, obracet se žalobou na soud, žádnými čísly, daty a statistikami mu to nevyvrátíte.
Ve finále se může objevit jednoduchý dotaz: užíváte si dovolenou, berete dávky, ještě kouříte a nezdravě se stravujete, a pak si stěžujete na malé příjmy od státu? (Alkohol nepřipomínám, tato kritika je v ČR nepopulární.) Kolik lidí tak patří do této kategorie, kteří se už naučili systém totálně obcházet a zneužívat?
Samozřejmě že v příjmově nižších vrstvách existují takoví, kteří zneužívají sociální dávky. Samozřejmě že by bylo správné tyto ztráty minimalizovat. Ve vyšších vrstvách zase existují takoví, kteří dělají daňové podvody a s oblibou daní své příjmy v daňových rájích. Škody, které takto nadělají bohatí lumpové, jsou násobně vyšší než škody, které nadělají lumpové chudí. O těch jedněch se mluví v jednom kuse, zatímco o těch druhých se taktně mlčí. Možná je to tím, že kritizovat ty nahoře za jejich fígle by nemuselo být tak bez rizika jako kritizovat ty dole?
Do jaké míry se kvůli válce na Ukrajině, předcházejícímu období covidu a špatným politickým rozhodnutím dostává společnost do bídy? Dokážete prosím popsat současný stav?
Za covid může Babiš, za válku na Ukrajině může Putin. A za špatná politická rozhodnutí mohou ti, kdo volili současnou vládu, která dovede jen jedno – házet všechno na ty druhé.
Zaujala mě vaše glosa o povinné solidaritě. Členské země EU budou mít možnost vykoupit se z přijímání migrantů odevzdáním částky 20 000 eur za každou nepřijatou osobu. „Povinná solidarita“ je oxymóron, ovšem není jediný, jmenujete další perly, jako je „kontrolovaná autonomie“ či „trvalá excelence“ a neslavně slavný výraz „humanitární bombardování“. Absurdnost povinné solidarity spočívá však ještě v něčem jiném. V čem? Můžete to prosím popsat?
V uplynulých letech jsme byli přesvědčováni, že migranti znamenají pro Evropu obrovský přínos. Jejich pracovní síla zachrání náš trh práce, jejich natalita zachrání průběžný penzijní systém a jejich hodnoty obohatí naši vlastní kulturu. Jestliže je toto všechno pravda, pak je nepochopitelné, proč by země měly platit pokutu za každého nepřijatého migranta. Vždyť se nepředstavitelně ochuzují jejich odmítáním. Proč je finančně trestat za to, že celý tento potenciál bohatství velkoryse přenechají ostatním? Buď je v této logické úvaze někde chyba, anebo ti, kdo nám deska kážou o evropských hodnotách, jsou velcí pokrytci, kteří sami nevěří tomu, co říkají.
Psali jsme:
Dále uvádíte, že lidé s sebou při masové migraci přinášejí vlastní kulturu, náboženství, zvyky, vytvářejí paralelní struktury, a místo vzájemného obohacování sledujeme no-go zóny. Vnímáte nějaké řešení?
Takzvaně vyspělé země si mohou za proudy migrace samy. Spousta lidí přichází ze zaniklých států, které naši spojenci totálně vybombardovali. Spousta jich přichází ze zoufale předlužených států, které politika světových finančních institucí známá jako Programy strukturního přizpůsobení přivedla ke krachu. Máte země jako Filipíny nebo Srí Lanka, které podporují příchod domácích sloužících do Evropy, protože ti pak posílají ze své gáže domů více prostředků, než kolik činí programy rozvojové pomoci pro zmíněné země. Pokud se nepřestaneme chovat tímto způsobem, žádné povinné kvóty pro rozmísťování migrantů nám nepomohou. A to, co podepsal ministr Rakušan (STAN), není nic jiného než povinné kvóty. Bez povinných kvót byste nedokázali spočítat, kolik má na pokutách zaplatit země, která kvóty nenaplní.
Myslíte si, že tohle směřuje k naprosto multikulturní Evropě s nějakým, řekněme, federálním uspořádáním, ale se stále nižším vlivem národních států? Pokud ještě se bude vůbec s pojmem „národní stát“ pracovat?
Ta dohoda, kterou ministr Rakušan podepsal, je vyústěním úsilí, které má za cíl zbavit národní státy jejich vlastní azylové politiky a zbavit je možnosti určovat, kdo bude na jejich území usídlen. Začalo se na tom pracovat dávno před rokem 2015, ještě před naším vstupem do EU. Krok za krokem to popisuji v knize s názvem Evropské rozpory ve světle migrace. Máte to tam i s názvy a čísly příslušných dokumentů. Takzvané evropské elity na tom dlouhodobě pracují tak intenzivně jako v poslední době na Green Dealu. Svým způsobem je to strhující podívaná. Už dlouho se nikomu nepodařilo proměnit lidi na tak velkém území v pokusné králíky, na kterých lze libovolně testovat, co všechno ještě vydrží.
Mimochodem, myslíte si, že má šanci myšlenka vzniku „kontraelity“? Vycházím z předpokladu, že dnes nám velí něco jako nová aristokracie, která převzala prvky chátry. To je velmi zjednodušeně předkládaná myšlenka sociologa Petra Hampla.
S Petrem Hamplem souhlasím. Pouze s tou výhradou, že to není zase až tak něco nového. Aristokracie měla v sobě vždycky poměrně silné prvky chátry. Jak víme, tajemství aristokracie spočívá v zoologii. To, že se po generace křížily rody, jejichž předci dokázali při neexistenci silného státu v brutalitě trumfnout ty druhé a podrobit si je, z toho zvířecího prvku příliš neubralo. Aspoň v teorii se ovšem v minulosti hlásalo „noblesse oblige“. Dneska příslušnost k takzvané elitě nezavazuje vůbec k ničemu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
bosstanaka
