Alexandr Lukašenko vyhrál prezidentské volby, v nichž stejně jako před pěti lety získal dle oficiálních výsledků přes 80 procent hlasů. Zdá se ale, že situace v Bělorusku není stejná jako před pěti lety. Co myslíte vy?
Opozice výsledek voleb neuznává a tvrdí, že výsledek byl opačný a vyhrála Světlana Cichanouská, která oficiálně získala deset procent. Je to možné, při tak velkém rozdílu?
Z toho, co víme o situaci tam, to nenaznačuje, že by to opozice mohla vyhrát. Kdyby to bylo 60 ku čtyřiceti, nebo pětapadesát ku pětačtyřiceti, tak možná. Ale tento rozdíl je příliš.
Přesto – nepodcenil Lukašenko tuto ženu v domácnosti?
Podcenil spíš nebezpečnost celé situace. Bylo by víceméně jedno, kdo by na straně opozice vystupoval.
Dá se říci, že část společnosti je už Lukašenkem unavená? Nebo k tomu přispělo jeho originální chování v době koronavirové?
Ano, po těch letech je společnost Lukašenkem unavená. Navíc jeho chování v době koronaviru poněkud zavánělo přinejmenším extravagancí. Možná i něčím horším.
Kdo Alexandra Lukašenka volí, kdo ho podporuje? Jaké skupiny obyvatel?
Všichni, kdo jsou konformní s tím režimem a kteří proti němu neprotestují. Což je ta mlčící většina. Bude se muset něco stát, aby se to překlopilo.
Jsou nyní zásahy režimu proti jeho odpůrcům tvrdší než v minulosti?
Nejsem schopen odhadnout, nakolik je to dáno zpravodajstvím o těch zásazích, a nakolik zásahy samotnými, ale je pravda, že takovéto tvrdé zásahy nebyly skoro dvacet let nutné. To je ten zásadní rozdíl. Na druhé straně, ve prospěch Lukašenka hraje to, že je tam negativní příklad Ukrajiny. To je také něco, o co se prorežimní propaganda opírá, která jim ukazuje, podívejte se – tohle chcete?
Myslíte, že by Alexandr Lukašenko volby vyhrál, i kdyby kandidovali všichni kandidáti, kteří chtěli? I ti, kteří nakonec nemohli?
Bylo by to ale asi vyrovnanější...
Bylo to by vyrovnanější a on by musel pak s tou opozicí více počítat. Myslím si však, že bouřlivé protesty a poukazování na to, že jsou to loutky řízené ze zahraničí včetně České republiky, to spíš nahrává Lukašenkovi než jeho odpůrcům.
Před volbami bylo zajímavé, že Lukašenko vytáhl nikoliv až tak protizápadní kartu, ale protiruskou. Tvrdilo se, že ruští žoldáci připravují převrat. Čím si to vysvětlujete?
Rusové si to vysvětlují Lukašenkovou paranoií. Možná, že nejsou daleko od pravdy. Když jsem sledoval, jakým způsobem o tom psaly ruské servery, včetně opozičních... Je pravda, že ti zatčení patřili k žoldnéřům. Je ale otázka, proč tam byli a kdo je potřeboval.
Další věc je, že Lukašenko musí hrát a celou dobu hraje na strunu nacionalismu. Musí být alespoň částečně protiruský, nikoliv proruský. Tím se snažil také odebrat argumenty a hlasy opozici.
Lukašenko sice volby vyhrál, ale jak je jeho pozice pevná? Dožene ho současná situace k pevnější spolupráci s Moskvou, do čehož se mu až tak evidentně nechce?
Je tu jedna věc, o které se u nás moc nepíše a nemluví. On velmi úzce spolupracuje s Čínou. Což je možná také jeden z důvodů, proč si troufá vystupovat protirusky. Bude se muset k někomu přimknout, protože mimo jiné po těchto protestech pochopil, že to jeho koketování se Západem – které měl předtím – mu nepomůže uniknout té škatulce toho, koho má svrhnout Majdan. Popravdě řečeno, už je tam moc dlouho a má prošlou záruční dobu.
Takže v příštích prezidentských volbách to bude mít ještě mnohem těžší?
Bude se snažit, aby v příštích prezidentských volbách vyhrál jeho syn. Proto se drží tak dlouho, protože syn je příliš mladý. Lukašenkův režim jistým způsobem připomíná, nebo on by byl rád, aby to byl systém dědičné demokracie, jako je například v Ázerbájdžánu nebo v některých státech Střední Asie.
Ale najděte si povídání o čínském vlivu v Bělorusku. Jde tak daleko, že se tam dokonce vyrábějí čínské rakety a nějaké obrněné transportéry. A všude máte nápisy několikajazyčné – v běloruštině, v angličtině a v čínštině. Je to jedna z věcí, o které se moc nemluví.
Teď už chápu, že když je Lukašenko napojen na Číňany, může si více dovolit na Rusy...
Ano.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
