Kdo dělá nejlépe zahraniční politiku?Anketa
Z liberálního tábora zaznívá velká radost nad výsledky slovenských prezidentských voleb s tím dovětkem, že prý je politická kultura na Slovensku na tom lépe než u nás. Vy však v komentáři k nim píšete, že „Čaputku“ Slovákům nezávidím.“ Proč?
Nikdy nezávidím někomu někoho, kdo se odkazuje na multikulturalismus a politickou korektnost, čili v překladu politickou správnost. Naopak, pokud se nějaký politik chce na něco takového odkazovat, lze předpokládat, že by rád mluvil do politických názorů jiných.
Na Západě se objevují záchody pro třetí pohlaví, vy však ve svém blogu uvádíte, že dvacet let děláte s dětmi a s třetím pohlavím jste se nesetkal... Co k tomu ještě říci?
Třetí pohlaví? Co to je? Vždycky existovalo jen mužské a ženské. S ničím jiným jsem se nikdy osobně nesetkal. Tak, kdo ví, jestli něco takového vůbec existuje. Kdybyste se mně zeptal na UFO a další anomální jevy, tak o těch bych vám řekl, řekl, že to existuje, neboť jsem se s tím už skutečně osobně setkal. Takže vím, že to existuje a je to i jeden z mých koníčku. Ale třetí pohlaví? Ani v záhadologické literatuře jsem o tom nečetl.
Také jste prozradil, že v současné době byste se bál předat oddíl někomu z generace dvacátníků. Z čeho pramení vaše obavy?
Vedení jakéhokoliv dětského oddílu vnímám především jako službu společnosti. Svůj turistický oddíl vedu už 21 let. Přitom si o sobě v žádném případě nemyslím, že bych byl v tomto oboru mistrem. Naopak se domnívám, že i v tomto oboru je třeba si brát za vzor ty lidi, kteří to skutečně uměli. Ať už to byl A. B. Svojsík nebo Jaroslav Foglar, přezdívkou Jestřáb. Umění žít a přežít v přírodě, úcta k historii a své vlasti, o tom si myslím, že jsou ty nejlepší hodnoty, jaké je možné dětem předat.
Ale když vidím, jak mnozí současní mladí lidí jsou doslova a do písmene opojení tím jejich multikulturalismem a tou jejich politickou korektností, mám veliké obavy z toho, kdyby se náhodou dostali k výchově ještě mladších dětí, aby jim náhodou toto svoje podivné uvědomění nechtěli také předávat.
Často se mluví, až je to takové klišé, o rozdělování společnosti. Co nejvíc podle vás rozděluje společnost?
Co je to rozdělená společnost? Přeci taková společnost, kde lidé mají na ty či oné věci různé názory. A tak je to přeci správné, tak to má přeci v každé demokratické společnosti být.
Kdo že jsou největší hrdinové dnešní doby? Dle vašeho textu cenzoři. Jak se to projevuje?
Tak to jsem neřekl já, tak to řekla eurokomisařka Jourová. Já jsem její slova jen komentoval. Pokud je někdo klasickým cenzorem, nebo se pokrytecky nazývá „elfem“ či jen nahlašuje FB pro něj nepohodlné statusy, tak to samozřejmě žádný největší hrdina není. Ale je to naopak největší padouch.
Psali jsme:
Jste členem Českého svazu bojovníků za svobodu, který čelí v poslední době velkým mediálním atakům. Jak vidíte vy tuto situaci?
Ano, jsem od roku 2016 členem ČSBS. A začátkem letošního roku jsem se stal i předsedou 162. základní organizace ČSBS Uhříněves a cca 2 roky jsem i jejím kronikářem. Současně jsem i místopředsedou oblastní organizace Praha 22. Své členství v této organizaci jsem si nezvolil z důvodu politických, ale z důvodů badatelských a popularizačních. Badatelských proto, že stále je třeba hledat a mapovat osudy obětí obou světových konfliktů. Představte si, že jen u nás v Uhříněvsi padlo 58 našich spoluobčanů v 1. světové válce a 19 v 2. světové válce. A k tomu je ještě dobré připočítat 138 členů zdejší židovské komunity, kteří byli 12. září 1942 odsunuti transportem BG12 do Terezína. Zkrátka a dobře oba světové konflikty mají v sobě i po 80 letech spoustu neprobádaného. Na tom je třeba i nyní pracovat a popularizovat u veřejnosti, aby už nikdy více v budoucnu žádná nadřazenecká ideologie tady nenašla pevnou půdu pod nohama.
Jakožto nový předseda ZO jsem začal vytvářet i takový informační zpravodaj, kde se čtenáři nejen dozví informace, co se bude dít. Ale především se tam nalézají popularizační články na toto téma. Dávám tam reportáže z toho, co se dělo, dále zápisy z kroniky, zajímavosti z historie 2. světové války (a to jak naší uhříněveské, tak té české), dále tam dělám seriál o ČS opevnění a na závěr křížovku. Co se týká další popularizace, neměl bych zapomenout ani na to, že naše oblastní organizace pořádá pro členy i nečleny různé poznávací zájezdy po republice. Navštívili jsme například Příbramsko včetně památníku vítězství u Milína. O rok později jsme navštívili nacisty vyhlazené Ležáky. V loňském roce to byla Plzeň včetně návštěvy památníku vyhnání Čechů z pohraničí. A pak Tábor spojený s návštěvou Benešovy vily v Sezimově Ústí. O to víc mne mrzí, že, když vidím, kolik užitečných věcí dělá nejen ta naše oblastní organizace, ale i další OO pro naše spoluobčany, jak se kvůli jedinému člověku, o kterém ani není známo, že by nějak porušil zákony ČR, jen se kvůli svým názorům dostal do nemilosti některých lidí, snaží média naší organizaci dehonestovat.
Nejhorší hlavou státu v Evropě je podle vás Emmanuel Macron. Proč si to myslíte?
Tak podívejte se. To, že je Macron stoupencem multikulturalismu, budiž. Je to jeho politický názor. I když s ním nemusím souhlasit, měl bych ho alespoň respektovat. Ale on sám neumí respektovat politické názory jiných. Podívejte se na demonstrace tzv. „žlutých vest“. Jak s nimi je zacházeno? Francouzští policisté se k nim chovají pomalu hůř než u nás za Palachova týdne nebo 17. listopadu 1989. A takového politika mám jako chválit? Ne!
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
