V médiích se objevila zpráva, že ministerstvo kultury zřejmě bude hospodařit s menším množstvím peněz, než se předpokládalo. Jak moc to podle vás ovlivní kulturu?
Upřímně netuším, co vše hodlá ministerstvo okleštit. Zaznamenal jsem samozřejmě tu informaci. Zajímavé je, že resort kultury sice ani neřekl detaily, ale už se hned na sociálních sítích rozjela pomalu kampaň, kde zase „všichni věděli všechno nejlépe“ a padala silná slova a až odbojářské názory. Osobně souhlasím s tvrzením, že pokud chce někdo opravdu dělat zcela nezávislé umění, nemůže si přece dělat „nároky“ na dotace a granty. Pokud podporu dostane, je to fajn, pokud ne, asi s tím musí být smířen. Protože pokud je „závislý“ na grantu nebo dotaci, není nezávislý! Kultura a státní rozpočet nejsou nafukovací. Myslím si, že důležité je podpořit především obnovu a rekonstrukci památek, zachovávání nějakých tradičních kulturních hodnot, projektů, které mají přesah, historický, lidský a taky třeba edukační. A rozhodně podpořit malé a mladé talenty napříč uměním. Podpořit divadla je samozřejmě taky nutné, ovšem asi nelze vyhovět všude a všem. Na druhou stranu tu panuje nějaký nesmyslný názor, hlavně na sociálních sítích, že herci pobírají dotace. Nepobírají. Pokud tedy zároveň nejsou provozovateli divadel, i když mnohá z nich taky nedostávají nic, tak si na sebe musí vydělat sama. A jak říkám, česká specialita, kterou ale například už řeší různé herecké a umělecké asociace, aby herci, zpěváci nezkoušeli dva tři měsíce zdarma. A aby měli aspoň část zaplaceno, včetně třeba premiér. A pak je taky rozdíl, zda má herec v divadelním angažmá nebo je zcela na volné noze.
S jistou „kritikou“ se ozvala prý například Asociace nezávislých divadel. Mluví se mimo jiné o hrozbě zvýšení vstupného, menších odměnách pro účinkující, omezené produkci. Z druhé strany se ale zase ozývá, že pokud jde o nezávislá divadla, neměla by být přece závislá na penězích od státu…. Jak vy to vidíte?
Tak logicky, že se tato Asociace a možná i další ozvaly. Jedním z jejich poslání je pomáhat těmto subjektům zajistit peníze na provoz. Menší odměny, tam to mnohdy už ani není možné. A vyšší vstupné? Třeba v Praze, myslím, že je to často už strop, co jsou lidé ochotni dát. Co se omezení produkce týče, v takovém případě budou muset zvážit, zda udělají jednu dvě nebo tři premiéry za rok. Upřímně, a nemyslím to vůbec zle, kdekdo stojí s nataženou rukou a chtěl by od státu případně magistrátu podporu. Ale není přece možné vyhovět všem. Naopak je řada divadel a divadelních společností, které nedostávají ani korunu, mají vyprodáno, platí velmi slušné honoráře a dělají velmi atraktivní projekty. A to platí honoráře, platí tantiémy – autorská práva za hry, a ještě často i nájmy – ať už stálé nebo jako hosty. A v Praze jde opět o poměrně značné peníze.
Taky si musíme uvědomit, že těch podob podpory „živého umění“ je více forem. Jedna je grant od státu, tedy Ministerstva kultury, další je třeba od Magistrátu a další třeba může být od EU atd. Ale to je velmi individuální. Je těžké rozlišit, komu ano, komu ne.
Někteří lidé také upozorňují na to, že v Praze je příliš vysoký počet divadel, srovnávají stav například s Paříží. Jak to tedy je?
Celá ČR má cca 10,8 milionu obyvatel a celá Paříž okolo 12 milionů. V Praze je okolo 50-60 scén, v Paříži je jich asi 130, takže zhruba jednou tolik. Nejde to moc srovnávat. Ale na to, jak jsme rozlohou malí, není to úplně nízké číslo. Nicméně Francie zcela zásadně podporuje kulturu. Stát hraje klíčovou roli – miliardy eur do podpory kulturních institucí, včetně divadel a oper. Navíc tam mají i sociální program a podporu umělcům i například daňové úlevy pro dárce kulturní sféře. Ovšem je to 65milionová země. A to je trochu rozdíl.
Velkou diskuzi vyvolává i určitá „politická angažovanost“ některých umělců. Kritiku vyvolalo například vystoupení Sáry Haváčové a Davida Prachaře. Vystupují ale i další umělci. Jak toto vnímat? Jsou právě umělci tím „hlasem“ národa?
To je trochu složitá otázka. Říká se, že umění je nástroj interpretace světa. Mně některá vystoupení přišla místy až trochu zbytečně „fanatická“. Je rozhodně správné říct svůj názor a důležité je mít tu možnost jej sdělit. Na druhou stranu - všeho s mírou. Umělci jsou samozřejmě jakýmsi nositelem názorů od pradávna. Už před stovkami let byli umělci - buditelé - nositelé identity, tedy jakési morální autority. A nebyli to jen herci, zpěváci, ale básníci, spisovatelé a podobně. Vezměme si třeba období národního obrození, snaha, aby se mohlo mluvit a hrát česky. Taky se za to „bili“ umělci, spisovatelé intelektuálové: Mácha, Tyl, Němcová, Palacký… Společnost jim přisoudila roli morální autority. Mají veřejný dosah. V totalitách byli často jediným prostorem odporu. Ale paradoxně někdy i těmi, kteří národ přesvědčovali, že to jejich myšlení je jediné správné. Myslím si, že každý by měl mít právo na svůj názor a pohled.
Mnozí z nich podporují prezidenta Pavla. Čím je podle vás okouzlil?
Někteří už na začátku jeho kandidatury říkali, když se jich ptali, proč pana Pavla podporují, že je to fešák, že má charisma, že je to hezký chlap. Já si tedy myslím, že post prezidenta není ani Muž roku ani Miss. Ne, že by prezident/prezidentka měli být nějak nehezcí, ale asi by to nemělo být to gró toho, proč se ta osobnost na tu funkci hodí. A pak, mnohé Petr Pavel asi zaujal jakousi svěžestí a jinou energií, než jakou měli do té doby pánové Zeman, Klaus a samozřejmě protikandidát Babiš.
Souhlasíte s tvrzením, že „si svou minulost Petr Pavel odpracoval“?
Líbilo se vám, jak Macinka diskutoval na konferenci v Mnichově?Anketa
Tady se třeba přijal zákon, že bývalí členové strany mají mít nižší důchod. Ale přitom mohou vykonávat vysoké politické funkce?! Není to zase ten typicky český paradox a to švejkovství?
A jak na vás působí přítomnost prezidenta na akcích Milionu chvilek?
Myslím si, že prezident by měl být skutečně politicky nestranný. A je jedno, koho volí nebo kdo jej navrhuje. Pokud by měl něco osobně podpořit, pak především charitativní, apolitické, společensky významné či diplomatické akce a setkání. Ale ne protesty, manifestace. Šel by třeba podpořit na manifestaci policisty za vyšší mzdy a lepší podmínky, vojáky nebo lékaře? Nebo pracovníky ve školství? Nebo železničáře či třeba lidi, kterým se děje ze strany státu nějaké příkoří? Dost o tom pochybuji. A přijde mi, že spolek, jehož „předseda“ dosud jasně nevysvětlil osud peněz v řádu milionů korun, by asi hlava státu neměla takto aktivně podporovat Jaký je to pak vzkaz občanům a společnosti?
Když jsme u prezidenta, co říci mimo jiné na jeho proslov v rámci připomenutí čtyř let od začátku války na Ukrajině na Staroměstském náměstí? Prezident mimo jiné pronesl, že to není jen ukrajinská válka, ale že je to svým způsobem i naše válka. Souhlasíte?
Nesouhlasím. Stále je to válka/konflikt mezi dvěma poměrně blízkými zeměmi. Je to podobné, jako kdyby, nedej bože, Češi napadli Slováky nebo naopak. Je to nešťastný, dle mého zcela zbytečný konflikt, během kterého stále umírají nevinní lidé a nemá to konce zvonce. A upřímně jsem neslyšel žádného jiného politika v okolních zemích, který by něco takového pronesl. Bez ohledu na to, že logicky má vyjádřit solidaritu napadené zemi a nabídnout jí maximální možnou pomoct. Ano, prezident to nejspíš myslel tak, že bychom měli dělat vše pro to, aby se ta válka nedotkla přímo nás nebo aby se agresor nepokusil dostat se i jinam. Ale ta slova, která pronesl, jsou poněkud nešťastná.
Vraťme se k ministru Klempířovi. Přímo s ním se setkali Aleš Cibulka s Michalem Jagelkou. Během setkání se prý ptali i na Klempířovu spolupráci s StB. Je právě toto podle vás aktuálně to důležité téma, které by měli umělci s ministrem probírat? Nebo co teď podle vás českou kulturu „tíží“ nejvíc?
Myslím si, že českou kulturu opravdu netíží Klempířova minulost. Tu tíží především to, kolik peněz ten resort dostane a kolik rozdělí. A nerozhoduje o tom (jen) ministr. Chápu, že mnohým lidem je pan Klempíř trnem v oku kvůli své minulosti. Ale pokud bych s ním já šel řešit budoucnost české kultury, asi bych tuto otázku vynechal. Protože nejsem člověk, který by chtěl někoho kádrovat. To má dělat soud, nebo volič u voleb. A pokud tu nemáme zákon, že žádný bývalý člen nebo spolupracovník KSČ nebo StB atd., nesmí být politik, pak je trochu zbytečné to řešit. A to se mělo řešit hned po roce 89 a ne 37 let poté.
Mluvilo se prý i o koncesionářských poplatcích. Mimochodem, Milion chvilek se tak trochu „pochlubil“, že jeho tlakem možná ani nedojde ke zrušení koncesionářských poplatků… V médiích se ale objevila zpráva, že Andrej Babiš chce poplatky vyřešit do konce roku. Je to podle vás hodně ožehavé téma? Máme čekat třeba i novou spacákovou revoluci?
Stát se může všechno. Pokud si Milion chvilek myslí, že odvrátili snahu politiků zrušit poplatky a nahradit je financováním z rozpočtu státu, pak si fandí. Pokud se tak stane, budou tam zcela jiné lobby. Nějak mnohým stále nedošlo, že politika není nic jiného než „hra mocných“ a jedno velké lobby. A taky jakýsi výměnný obchod. V politice je vždy něco za něco.
A také se obáváte, že způsob financování veřejnoprávních médií ovlivní jejich nezávislost?
Neobávám. Nechápu, proč neustále někdo spojuje otázku financování veřejnoprávních médií a nezávislost a nestrannost. Těm, kteří se o toto zajímají by mělo jít primárně o to, aby média byla nezávislá, respektive nestranná za každé situace! Tím, že by média přešla pod státní financování přece neznamená zestátnění. Protože drtivá většina evropských (nejen) těchto médií je financována ze státního rozpočtu, a navíc mnohdy jsou spojena. A pokud k takové věci dochází, pak je tam jiná a zásadní věc: Že ten, kdo platí, chce vědět za co. Tedy, že stát hlídá, zda jsou peníze vynakládány efektivně. Mě spíš zaráží oficiální zprávy, že jen výběr poplatků za rozhlas a televizi vyjde ročně přes 200 milionů korun! To je hodně zásadní balík peněz. A potom, když ředitel ČRo prohlásil, že „obětuje“ zhruba 400 milionů korun, pokud zůstane zachováno financování veřejnoprávních médií z koncesionářských poplatků místo jejich zrušení a převodu pod státní rozpočet. Tomu moc nerozumím. Opět: jaký signál se tím dává veřejnosti?
Proč tedy veřejnoprávní média tolik chtěla zvýšit poplatky, z důvodu toho, že rostou náklady a není to dál udržitelné, když tedy pak stovky milionů nepotřebují. Nebo jsou ochotni se uskromnit? Běžný občan této země – nejenom se základním vzděláním (úsměv), si řekne přesně tohle. Je dobré se ptát, zda je šťastné to takto komunikovat?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Máte rádi René Kekelyho?
