Sněmovna bude na svém březnovém zasedání volit dva kandidáty do RRTV. Předchozí hlasování žádný konkrétní výsledek nepřinesla. Co to podle vás říká o situaci kolem RRTV? Dochází k boji o podobu médií?
Boj o podobu médií tady trvá už třicet let. Ale musím říct, že jeho aktuální detailní peripetie zas moc bedlivě nesleduji. Jen je jasné, že funkční období členů je dlouhé a je v něm zakonzervováno rozložení společenských a politických proudů, které jsou dnes dávno překonané, například volbami, ale prostě i posunem ve veřejném mínění. Volba několika členů Rady je tudíž příležitostí, aby se do jejího složení promítla současná mapa nálad a názorů ve veřejnosti.
Vy sám patříte mezi pětici navržených. Co byste do Rady chtěl přinést?
Dvě věci. Zaprvé jsem si jist, že jakkoli mé názory na společnost, na politiku nebo na média mohou mnohým připadat příliš vyhraněné a radikální, je jisté, že je nezastávám pouze já, ale že je sdílí i jistá část naší společnosti. A má-li i tato Rada reflektovat dnešní podobu společnosti v celé její pestrosti, měla by i tato část veřejnosti mít v ní své zastoupení. A zadruhé: asi mohu říci, že o mediální problematice toho trochu vím. Zákon, podle kterého tato Rada byla zřízena a dodnes funguje, jsem před nějakými 28 lety psal a pak jsem se stal i prvním vedoucím úřadu nově ustavené Rady a vlastně jsem ji od nuly zakládal.
Před několika měsíci byl nominantem do RRTV Petr Štěpánek, proti jeho kandidatuře vyšli někteří lidé demonstrovat do ulic. Štěpánek posléze z kandidatury ustoupil. Čekáte, že budou ti samí lidé protestovat i proti vám?
To nemám tušení. Ale než tak učiní, nechť si uvědomí, že Rada pro vysílání je kolektivní orgán a ne každý člen musí splňovat zrovna jejich představu. Mohli by uznat, že i lidé s názory, jaké mám já, do společnosti patří a také mají nárok být slyšet.
Co vlastně jim mohlo na Petru Štěpánkovi vadit?
On se médiím hodně věnuje, velmi často publikuje a bývá k médiím dost kritický. A pro koho jsou média posvátnou krávou, kterou není dovoleno kritizovat, tomu musí jeho texty vadit.
Poslanec TOP 09 Miroslav Kalousek nedávno vyslovil myšlenku, že by stát mohl z rozpočtu pomáhat některým svobodným médiím. Je to pravicová myšlenka? A je to nápad, který byste podpořil?
Jeho návrh je skvělým nápadem, jak učinit ze svobodných médií média nesvobodná, média prorežimní, podporující elity, média zkorumpovaná. Ale on těmi „svobodnými médii“ stejně myslí spíš ta, která už dnes za čísi peníze špiní jeho politické oponenty.
Fotogalerie: - Snídaně s Petříčkem
Jak hodnotíte úroveň zpravodajství z dílny českých veřejnoprávních médií?
To je otázka na esej. Ale krátce. Jejich zpravodajství je nejen plné manipulací slovem i obrazem, ale také už tím, o čem mlčí. Výjimky jsou všude, ale celkové klima publicistiky a zpravodajství těchto státních médií je takové družstevní, nikdo vysílání pořádně nekontroluje, zaměstnanci si dělají, co je napadne nebo co jim zadá nějaký jejich spřízněný subjekt. Nastolují témata nikoli podle společenské vážnosti, ale podle přání zájmových skupin. Ale u nich to je prostě systémový problém. Televize jako národní podnik se vždy bude chovat jako každý podnik za socialismu.
Notorickým terčem kritiky je Václav Moravec. Co jeho pořad, je přínosem?
Už několik let nejsem schopen fyzicky unést víc než několik minut vysílání toho jeho pořadu. Mám obavu, že jako člen Rady bych tuto zásadu duševní hygieny musel zrušit.
Reportérka ČT Nora Fridrichová se nechala zvěčnit, kterak drží odznáček na podporu EU. Byl to zásadní výstup proevropské kampaně před volbami? Je v pořádku, aby zaměstnanec veřejnoprávního média takto agitoval ve prospěch jedné či druhé strany?
Tahle reportérka kdysi pomluvila ve svém pořadu osobně i přímo mne, tak mě už od ní nic nepřekvapuje. Za každého režimu byli v médiích ti horlivější agitátoři, kterých se ostatní kolegové báli. Je mi jasné, jaký odznáček by byla nosila, kdyby pracovala v rozhlase za Protektorátu.
Kritika se ale ozývá i na adresu některých soukromých médií, velmi je v této souvislosti vidět Jaromír Soukup. Na jeho mediální podnikání se totiž množí stížnosti. Trestní oznámení na něj podala Česká televize, lidé posílají podněty na RRTV, profesor Martin C. Putna volá po tom, aby Soukupova TV Barrandov přišla o licenci. Je to namístě? Překračuje Jaromír Soukup hranice zákona? A co hranice vkusu?
Já jsem kritický i k privátním médiím. Třeba takové zpravodajství Novy se podle mne za posledních asi pět let velmi zhoršilo. Jen se večer koukněte, zda opět budou v jejich zprávách zastoupeny dvě téměř už povinné rubriky nováckých Televizních novin, první rubrika je o tom, co zase krásného našli dnešního rána v plenkách nějakého britského princátka, druhá je o tom, kolik nevinných dětiček si včera upekl k večeři ten strašný tyran Trump. A Barrandov? Našel díru na trhu. Zjistil, že pro nespokojené lidi skoro nikdo nevysílá, tak zde vidí šanci, jak si zvednout sledovanost. Hlavně ale platí, že soukromá média své vysílání provozují za své peníze a dlouhodobý boj proti vlastnímu divákovi či posluchači se jim musí časem vymstít. U státních médií to tak není. Ta klidně bojují proti zájmům lidí, kteří je platí, protože je platit musí. A vkus? Nic jako obecný vkus neexistuje. Kdyby měla existovat rádia a televize odpovídající třeba pouze mému vkusu, to by bylo najednou ticha!
Vy sám byste někomu licenci odebral? A za co?
To je absolutně krajní prostředek. V zákoně je popsáno, kdy k něčemu takovému Rada může sáhnout, ale podle mne mnoho i závažných provinění lze řešit jinak, třeba soudy, např. podle trestního práva, či formou vymáhání škody. Jsou zde i pokuty, jako daleko mírnější trest.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
