Evropská federace novinářů se intenzivně zabývá aktuálním soudem několika novinářů v Turecku. Můžete nám k tomu říci něco bližšího?

V Istanbulu, jedná se o turecké noviny Cumhuriyet, bylo obviněno 17 novinářů a jejich vedoucích politickým a smyšleným způsobem za vytváření a podporování takových přístupů v článcích, které by se prý mohly ztotožňovat s teroristickými hnutími. Tito lidé nyní čelí hrozbě až 43 let vězení. Kvůli důležitosti této kauzy se zapojilo velké množství mezinárodních vydavatelských a mediálních organizací a projevilo velmi důraznou solidaritu. Jako prezident Evropské federace novinářů jsem se účastnil mezinárodní delegace a setkal se s kolegy soudně stíhaného štábu z Cumhuriyetu a připojil se k jejich pochodu k soudní budově. Průvod byl pod ochranou policie. Přál bych si, aby byla svoboda tisku v Turecku také tak chráněna. Před soudní budovou se společně shromáždilo téměř 1000 lidí – kolegové, členové rodin, novináři, politici včetně těch z Evropského parlamentu, zastánci lidských práv a zástupci mezinárodních organizací. Zprávy o solidaritě, veřejná prohlášení a vypuštěné „balóny svobody“ ukázaly tureckým úřadům, že je svět sleduje.

Uvnitř soudní budovy se chtěly stovky lidí dostat do soudní místnosti a byla to otázka téměř malého boje prodrat se do místnosti s pouhými 150 místy k sezení. Mnoho lidí muselo zůstat venku. Bylo to extrémně dojemné vidět a slyšet lidi, první stojící na zemi a za nimi na židlích, jak aplaudovali 17 obviněným, když byli přivedeni k soudu. Jeden po druhém, všech 17 novinářů a ostatních členů novinářského týmu, začali se svou obhajobou trvající pět dní. Namísto tradičních obhajob všichni zhotovili společnou obžalobu, aby ukázali, jak vykonstruovaná a politická jsou jejich obvinění, která nikdy neměla být projednávaná u soudu.

Jak může být novinář obviněn z novinářské zvědavosti? Soud nemá právo rozhodovat a vydávat stanoviska ke článcím v novinách. Obhájci a jejich právníci uvedli, že jim nebylo dovoleno vzít si s sebou některé své osobní poznámky a knihy do soudní místnosti. Nyní čekáme na rozsudky, doufáme ve zproštění obvinění. Mezitím jsou zadržení novináři pod zámkem bez možnosti přístupu k médiím mimo několika mála novin. Kontakt s příbuznými je jen na jednu hodinu týdně, a to ještě přes skleněnou stěnu mezi nimi.

Všechny požadavky na propuštění novinářů byly až do současnosti systematicky zamítnuty s absencí jakéhokoli vyjádření. Zastánci novinářů se obrátili na Evropský soud pro lidská práva. Jenže ten nemůže začít s případy před jejich ukončením v Turecku a než se turecké úřady vyjádří k zásadním otázkám. Tato „hra“ může trvat několik let, a proto mezinárodní organizace urgují Evropský soud, aby jednal aktivněji.