Energeticky jsou na tom Češi velice bídně. Lék opozice zní – opustit energetickou burzu v Lipsku. Je to opravdu tak dobrý lék?
Je zcela logické, aby si každá země chránila svůj energetický trh a potenciál. V současnosti jde o životní nutnost, protože jsme na naší elektřině všichni bytostně závislí. Burza v Lipsku je schválena Evropskou unií, že to tak má být – ale ona nefunguje tak, jak si myslíme, že by burza měla fungovat. Na ní se určuje cena podle nejdražšího zdroje elektřiny, který v tu chvíli dodává svoji produkci.
Uhelná elektřina stojí přitom podstatně méně, než elektřina z plynu, která je ta nejdražší. Cenu ale určuje takzvaná „závěrná elektrárna“ – čili momentálně nejdražší produkt na trhu, tedy elektřina z plynu. Tak se to prostě stanovilo. A protože je Německo zásadní mocností v Evropě, tak se hraje podle jeho karet. Němci vsadili na plyn, což deformuje podmínky pro všechny ostatní.
Třeba Česká republika přitom z plynu produkuje tak 10 % elektřiny. Ale protože jsme v rámci EU domluveni, že se prodává přes zmíněnou burzu, protože máme svobodný trh, tak nám to všem zvedá cenu. Samo Česko ale nepotřebuje elektřinu z plynu. Máme jí dost z jádra a uhlí. Třeba Francouzi ji mají z jádra primárně. Současný systém burzy nezohledňuje způsob výroby.
Slyšel jsem i to, že vystoupení z burzy v Lipsku rovná se vystoupení z Evropské unie...
To, co je v otázce, to není pravda – ale zároveň nikdo neřekne, jak to tedy opravdu je. Je v tom nejasno. Politici by nám měli říct – ať už vládne kdokoliv –, zda účast na burze v Lipsku je, či není povinná, anebo s něčím svázaná. To chybí. Nikdo z naší politické reprezentace nám to neřekne.
Proč to tak je?
Celé je to postavené na tom, že je možné elektřinu prodávat přes burzu. To je pro výrobce výhodné a všichni tomu rozumíme. Ale špatný je fakt, že čeští výrobci prodávají elektřinu přes Lipsko, kde jsou ještě další mezihráči, kteří zvedají cenu. Dnes jen těžko někdo umí dohledat, kdo jsou ti hráči, kteří zvedají ceny. Český ČEZ prodává jen asi o třetinu dráž než před krizí – ale skutečná cena pro distributory je ještě daleko dražší.
Francouzská vláda nařídila podniku Francouzská elektřina (EDF), že musí primárně uspokojit poptávku francouzského trhu, a co jí zbyde, že může prodávat přes burzu v Lipsku. Což je velmi srozumitelné. Uspokojte domácí trh a pak prodávejte dál. A tam je jim jedno, co to koho bude stát.
Fotogalerie: - Příjezd eurohonorace
Proč se podobně nechová Česko?
Nikdo si to u nás netroufne. Kdyby tohle udělala česká vláda – protože Česko je většinovým vlastníkem ČEZu – tak menšinoví akcionáři seženou ty nejlepší právníky, aby český stát rozstříleli. A vládě ČR se do toho nechce.
Francie si to v případě EDF troufla, i s rizikem žalob, které se tam již řeší.
Podstatou problému je, že proti sobě stojí oprávněný obchodní zájem menšinových akcionářů – a zájmy většinového akcionáře, tedy vlády ČR. Menšinový akcionář chce zisk – vláda ČR chce zisk a zajištění potřeb lidí a firem za nějakou dostupnou cenu.
Když jsem se o tom před pěti lety bavil s energetickým odborníkem Michalem Šnobrem, vůdčí postavou minoritních akcionářů ČEZ, tak sám říkal, že mu takové názory jako člověku dávají smysl, ale jako menšinový akcionář ČEZ prostě s nimi nemůže souhlasit. Což je také pochopitelné.
Problém se v podstatě dá shrnout tak, že prodej části akcií ČEZ nebyl úplně domyšlený. Buď měl být spojený s nějakými podmínkami, nebo k němu nemělo vůbec dojít.
Psali jsme:
A dokázala by tedy česká opozice vůbec snížit dnešní ceny elektřiny, anebo to jsou jen sliby-chyby?
Pokud by měla jasnou většinu v parlamentu, tak jistě. Ale znamenalo by to následné soudní procesy s menšinovými akcionáři, které by stát pravděpodobně prohrál. Jedna věc je, že se má stát postarat o elektřinu, ale jiná věc je, jak je postavené právo. Ostatně to se nyní děje i ve Francii, jak jsem již zmiňoval. Moc se o tom nemluví, ale je to tak.
Podle mě by bylo ideální, kdyby energetické podniky byly státní. Energie se dnes rovná chlebu. Bez energie jsme v řiti.
Jste pravicově smýšlející člověk a chcete znárodňovat energetický průmysl? To mi nedává smysl...
No, vlastně jo. Protože elektřina je to samé jako máslo nebo chleba. Bez ní jsme úplně v háji. A buď jsou jasně dané státní regule, aby ceny byly pro lidi přijatelné – anebo ať to patří státu, protože bez elektřiny jsme opravdu v hajzlu.
Bez elektřiny se nehne ani průmysl. To už si politici uvědomují taky. Bohužel jen někteří.
Německo se nyní chová velmi protekčně ke svým podnikům. Jak to vnímáte?
Víte, napište si to, jak chcete. Němci se chovají stejně jako za císařství nebo za třetí říše. Dělají, to, co chtějí oni. To má podle nich dělat celá Evropa a pak bude dobře. Mají plnou hubu solidarity, ale reálně to tak není. Deformují trh a podmínky v celé Evropě. Oni se prostě chovají tak, že jediná pravda je ta německá, která je zelená.
Teď udělám velký skok. Celé to divadlo, které dnes je, a růst cen energií, se odehrává proto, že se Evropa rozhodla zavrhnout uhlí. Prostě, že – „nesmíme spalovat uhlí, protože tím zabijeme planetu“. Německým ekologickým aktivistům se to podpořilo prolobbovat. Nicméně, plyn Evropa moc nemá. Británie, Nizozemsko a Norsko mají ložiska plynu. Norové ho prodávají velmi draze. V Nizozemsku je těžba problematická, protože způsobuje mnoho zemětřesení. A Britové se taky rozhodli, že budou zelení a těžbu plynu omezují. Takže Evropa si těžbu vlastního plynu přiškrtila.
A v médiích se objevují zprávy o tom, že Německo uzavírá dvacetileté smlouvy s Katarem na dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG). Dává to smysl?
Píšete pro server iUHLI.cz. Jak moc se to odráží ve vašich odborných názorech?
Odráží, to nelze popřít. Ale když to vezmu z tohoto pohledu, tak uhlí máme doma, ale plyn musíme dovážet. Co je bezpečnější a z hlediska národních zájmů jistější surovinou? Je jedno, jestli jsme levičáky anebo pravičáky – jsme občany Česka a jde nám o národní zájem.
Česká republika má bezpečné zásoby uhlí na 50 let. Němci jsou na tom podobně. Na konci 80. let jsme vnímali strašlivou ekologickou situaci. Lidé nechtěli dýchat ten hnusný vzduch, ostatně i první protirežimní československé demonstrace se odehrály v Teplicích. Bylo to proto, že lidem se dost špatně dýchalo.
Jenže od té doby se technologie zlepšily natolik, že už dnes nikdo nemá problém s tím, že by nemohl dýchat v Ostravě nebo v Duchcově. Uhelné elektrárny byly ekologizovány o zhruba 90 %. Nastal v tom obrovský skok. Nicméně pořád se s nimi táhne stigma, že je to humus.
Takže současná vláda ČR národní zájem nevidí – ale naopak se stále hlouběji včleňuje do evropských struktur Green Dealu. Mám pravdu?
Tak to je. Za tu dobu, co o energetice píšu, mi žádný odpovědný energetik neřekl, že Green Deal je věcí, která může fungovat. Neexistuje na to jediný validní podklad.
Naprosto nepochopitelné je, že v Evropské komisi jsou lidé, kteří žijí v jiném světě. Evropský parlament je plný ekologických aktivistů či progresivistů a prostě lidí, kteří dávají přednost vizi před realitou. Neberou v úvahu stav technologií a to, že ty nynější dosud neumožňují dosažení jejich cílů. Oni vážně počítají s technologiemi, které jsou v plenkách, případně které ještě vůbec neexistují.
To nejde dohromady s realitou, že bez elektřiny se zastaví úplně všechno. A navíc – současně chtějí elektrifikovat prakticky všechny činnosti, včetně hutí a dopravy.
Z jakého politického spektra se tito snílci rekrutují?
Následující slova berte tak, že byla vyřknuta při větší míře zjednodušení. Jsou to podle mého skoro všichni levičáci. Ale bacha. To „skoro" je velmi důležité. Protože jsou levičáci, s nimiž se lze úplně normálně domluvit, kteří chápou fyzikální zákony a technologické limity – a jsou levičáčtí aktivisté, kteří jsou nepoučitelní. Ti ovšem nyní diktují, co se má dělat.
Vezměte si, kolik je v poslední době akcí těch nejfanatičtějších z nich. Lepí se k silnicím, lijí polévku na stoleté obrazy v galeriích a hodlají v tom pokračovat. V Německu už si dokonce vykoledovali policejní razii. Čím víc se lidé obávají o to, zda bude elektřina a teplo a zda si je budou moct dovolit, tím víc roste agresivita zelených bojůvek. Oni mají strach z toho, že lidé, národy, vlády, by si mohli uvědomit, do jakého pekla nás zelení ženou. Takže samozřejmě intenzivně pokračují v šíření své propagandy.
Vy hodně monitorujete pokřivené informace, které zelení aktivisté dávají do médií. Můžete některé zmínit?
Základní fígl spočívá v tom, že téměř nikdy neuvádějí čísla – tedy kromě těch, která se jim hodí. Jenže ta jsou vytržená z kontextu. Nejkřiklavějším příkladem je to, že nikdy a nikde neuvádějí, z čeho bude elektřina v případě, pokud nebude foukat vítr a pokud nebude svítit slunce. Bateriové zálohy pro celou republiku by stály biliony, ukládání elektřiny do výroby vodíku nedává smysl, protože na získání jedné kilowatthodiny je nutno do výroby vložit tři kilowatthodiny. A že pro přečerpávací elektrárny je jen pár vhodných lokalit.
Vyprávění o importu elektřiny také patří mezi pohádky, jak může každý snadno zjistit na stánkách České elektroenergetické přenosové soustavy (ČEPS). Ale zelení aktivisté meldujou dokola, že co nejrychlejší přechod na fotovoltaiku a na vítr, to že je ta správná cesta ke snížení závislosti a vůbec k bezpečné a „udržitelné“ energetice. Inu – není.
Jinou jejich běžnou dezinformací je zaměňování instalovaného výkonu a výkonu skutečně dodaného. Což u fotovoltaiky a u větru představuje zejména v zimních měsících v Česku propastný rozdíl. K fungování samozřejmě potřebujeme ten dodaný výkon, který se v zimě, bez ohledu na ten instalovaný, často blíží nule.
Standardně také zamlčují fakt, že zařízení fotovoltaiky se v členských státech EU prakticky nevyrábí, ale že se dováží z jihovýchodní Asie, především z Číny. U větrných elektráren je situace o něco lepší, ale jen o něco. Takže přechod na tyhle zdroje znamená sice odklon od závislosti na ruském plynu – ale současně vznik závislosti na Asii, zejména na Číně. V některých segmentech, jako je třeba křemík, jde pak o závislost 100%. S bateriemi, nezbytnými pro fungování obnovitelných – a zároveň jen občasných – zdrojů energie, nebo pro elektromobily, je situace prakticky stejná.
Mimochodem, pirátský europoslanec Mikuláš Peksa asi před týdnem ohlásil spuštění dalšího „osvětového webu“ Zachraňme energetiku. Podle toho, co je zatím na těch stránkách vidět, jde ve skutečnosti o klasický zelený dezinformační web, kterému poskytla publicitu i Česká pirátská strana.
Jestli máme bezpečně fungovat bez fosilních paliv, musí se to celé vymyslet jinak, což bude chvíli trvat. Jenže to oni nikdy nepřiznají. Možná proto, že v celém zeleném byznysu jsou nepředstavitelné peníze?
Ale planeta se prý řítí k bodu, odkud není návratu. Po jeho dosažení za sedm let, jak odpočítávaly hodiny v Praze na Letné, prý už se bude jen oteplovat?
Jestli za oteplování skutečně může oxid uhličitý produkovaný lidmi, musí jej přestat vypouštět všechny státy. Jenže jediný, kdo na tom pracuje – za zamlčované hrozby vlastního ekonomického zničení – je 27 evropských států. A i ty mají jako cílový termín rok 2050. Čína se hlásí k roku 2060, Indie k roku 2070. Z EU přitom pochází asi 8 % světových emisí oxidu uhličitého, z Indie také, a z Číny 30 %.
Takže, jestli je nějaký bod zlomu za sedm let, tak se prostě oteplovat bude. Divné však je, že se o něčem takovém nemluvilo na konferenci COP 27 v Egyptě, kde „klima“ řešilo 45.000 účastníků. Kde se ten termín, kterým aktivisté straší děti a neinformované lidi, vůbec vzal?
V každém případě, dokud se celý svět nezaváže ke stejnému termínu a ke stejným podmínkám, není nejmenší důvod k tomu, aby si EU hrála na klimatického lídra a aby ničila lidem životní úroveň. Bez Číny, USA, Indie, Ruska, Íránu a dalších států nedosáhne EU s „klimatem“ žádné změny.
Za dveřmi máme prezidentské volby. Jak toto téma vnímají tuzemští prezidentští kandidáti?
Zatím se mi z nich povedlo udělat korespondenční rozhovor s generálem Pavlem. A nebyl jsem z něj moc pozitivně naladěn. Přišlo mi, že jsem dostal prefabrikované odpovědi, které nikoho neurazí, ale nejsou názorově úplné a vypovídající. Nicméně žádný tuzemský prezident nemůže ovlivnit směřování české energetiky. Ale může přispět ke kultivaci a k srozumitelnosti debaty o ní. Což zoufale chybí.
A právě proto určují budoucnost lidé, kteří žijí v zajetí zelených dogmat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
Apep
