Máme tady velký segment populace, který se k opatřením staví negativně. Těmito slovy zdůvodnil ministr zdravotnictví Roman Prymula, proč je nutné zavést zpřísňující omezení. Na 14 dnů se zavírají divadla, kina, koupaliště i fitness, nebudou se hrát zápasy fotbalové ani hokejové ligy, restaurace budou otevřeny jen do 20 hodin. Omezí se pracovní doba státních úřadů, třídy na druhém stupni základních škol se budou střídat v osobní přítomnosti ve školách a v distanční výuce. Jsou to vzhledem k tomu, že v zemi přibývá pět a půl tisíce nakažených denně, opatření, která je nutné chápat?

Já pro to mám jen jediné slovo: Diletantství od samého začátku. Sice se říká, že po bitvě je každý generálem, ale já si to mohu dovolit říct, protože od samého začátku mám postoj neměnný a perfektně jsem předpověděla – opakovaně i na tomto místě – jaký vývoj bude. Říkala jsem: Čím víc uzavřeme ekonomiku a čím drakoničtější opatření uděláme na začátku, tím menší bude imunizace obyvatelstva, neboli tím silnější bude druhá vlna. Neboli přijít s drsnou karanténou na počátku a pak všechna opatření zcela odbourat, to muselo nutně znamenat extrémně silnou druhou vlnu. Takže abych odpověděla na vaši otázku: Je to špatně, protože se to dělá chybně už od února.

Za druhé: Ohánět se počtem nakažených je naprosto, ale naprosto irelevantní. Relevantní je smrtnost, nebezpečnost nákazy. U rýmy nás taky nikdo neinformuje, kolik je denně nakažených. Proč asi. Protože se na ni většinou neumírá. Tedy počet nakažených je prázdná informace, nemá hodnotu. A teď, co je podstatné: Podle titulků v médiích to vypadá, kdovíjak se umírá, a že tu máme novodobý mor. Člověk snadno při čtení takových zpráv propadne panice. Jenomže, všechno je úplně jinak. Skutečná data, ne jen dojmy, říkají, v roce 2020 se až do srpna umíralo méně než v letech 2019, 2018, 2017 i 2015. Novější data ještě nejsou k dispozici.

Samozřejmě můžete namítnout, že až budou k dispozici data i za říjen či listopad, množství úmrtí nejspíš vzroste a víc se přiblížíme průměrům za předešlé roky. Jenomže, za prvé, na podzim roste úmrtnost vždy. Za druhé, i když úmrtnost vzroste, pořád je tu velký polštář, než dosáhneme hodnot třeba z roku 2015. A za třetí, i kdybychom tento rok čistě hypoteticky překročili, tak pořád jsme velmi daleko od poslední velké pandemie chřipky z let 1995-1996. Tehdy bylo během 7 týdnů oznámeno přes 90 tisíc komplikací, dnešní terminologií „těžkých případů“, a přes 12 tisíc úmrtí na chřipku. Srovnejte toto číslo s dnešními úmrtími na covid! A zavírala se tehdy ekonomika?