Můžeme se zeptat úvodem poněkud netradičně, čím vás Ivo Valenta nejvíce zaujal?
To je jednoduché. Napřed svým životním příběhem. A tím rozhodně nemyslím to, že se stal bohatým člověkem, takových lidí je v Česku víc, a můj respekt nemají. Ivo Valenta ano, protože jeho příběh je o cílevědomosti, pracovitosti, odvahou obklopovat se schopnými lidmi bez ohledu na své ego, ale také o moudrosti, s níž si zachovává rodinné vazby, a jak lpí na své rodině. Co mne pak překvapilo později, když jsme se blíž poznali, byla jeho normálnost (úsměv).
Což taky nebývá u lidí mající takové světské statky běžné. Nosí nosánky nahoru a lidi si drží od těla – to Ivo Valenta je úplně jiný případ. Mezi lidmi je jako ryba ve vodě, a o nosánku nahoře se vůbec nedá mluvit. Naopak – nejlépe se cítí mezi normálními lidmi. Vždy se s ním proto ráda setkávám, protože normálně „pokecáme“. Protože s ním se dá mluvit o všem. O politice i o dětech. Navíc je patriot jak blázen – jako já. Takže si notujeme.
Takže hovoříte také o politice…
Samozřejmě že i o politice. Jak jinak. Oba nás veřejný prostor zajímá. A štve. Jsme naladěni na stejnou vlnu, a moc jsem se v minulých měsících nasmála jeho blogu o tom, že pokud někdo neví, zda je žena nebo muž, ať se podívá do kalhot.
Podobně se shodujeme v názorech na migraci, na coronavir a třeba na dotace. Odmítáme je oba, protože narušují ekonomickou rovnováhu a spravedlnost v podnikání. Nehovořím samozřejmě například o dotacích zemědělských, ale o všech těch podivných pobídkách, kdy se z neznámého důvodu sypou veřejné peníze do soukromých projektů.
Ale zatím je nám to houby platné. Proto tvrdím, že lidé s těmito názory mají v Senátu být, aby se tyto věci daly jednou v budoucnu do pořádku. Nebo aby se na ně alespoň hlasitě upozorňovalo. Což jde s mandátem senátora rozhodně lépe. Proto bych si přála, aby ho Ivo Valenta dál měl, protože je spojenec normálnosti na půdě ne vždy normálního Parlamentu.
Jak tedy hodnotíte práci Ivo Valenty v Senátu?
Dvě slova – cílevědomost a pracovitost. Se svým týmem udělal mnoho důležitých věcí, na několika jsme i spolupracovali. Třeba jsme iniciovali důležitou ústavní stížnost týkající se zveřejňování majetku zastupitelů, společně jsme připravili Akademii samospráv, což byl několikaletý vzdělávací program pro obce a města celé republiky. Tady Ivo suploval tak trochu ministerstvo vnitra, a zaplatil starostům desítky seminářů v oboru práva, a šlo o miliony. Neznám nikoho, kdo by pro obce a města udělal něco takového. Dodnes to připomínám na přednáškách, protože všichni na Akademii rádi vzpomínají.
A také jsme v jejím rámci napsali nový zákon o obcích. Věřím, že na něj ještě dojde. Pokud se Ivo Valenta stane opět senátorem, mám v hlavě propagační turné právě k novému zákonu, který nutně potřebujeme, a který ze Senátu může vzejít. Proto tam potřebujeme spojence – myslím tím my právníci a obce a města. A pak – určitý počet senátorů může vyslat do boje o Hrad vlastního kandidáta na prezidenta či prezidentku. Pár nezávislých senátorů, kteří nemusí poslouchat stranické šéfy, by tedy Senát rozhodně potřeboval. Ivo Valenta je neoddiskutovatelně jeden z nich.
Proč tedy by měli lidé dát hlas Ivo Valentovi?
Tak první přízemní důvod je jasný – nejde tam pro peníze (úsměv). Těch má dost, a je díky tomu i velkorysý sponzor a investor řady super projektů. Nelze ho tedy uplatit, tedy slovo korupce můžeme taky vyloučit. Je proto zcela, nejen stranicky, nezávislý, a to už je pro politika sakra devíza – nemít nad sebou žádného stranického šéfa, a být proto jen sám sebou a za sebe. Zažila jsem ho navíc v řadě situací v Senátu – je diplomat, umí jednat, kolegové ho velmi respektují, a to napříč politickým spektrem. To je další velmi cenná devíza. V druhém období by do Senátu navíc vstupoval už jako zkušený senátor, takže padají první měsíce „učení“. Takže kdybych to shrnula – vyslat do Senátu zkušeného nezávislého senátora, který je pracovitý, cílevědomý a ostatními respektovaný, co chtít pro region víc. Ostatně místní to musí vidět, když to vidím já ze severu Moravy.
Co byste řekla závěrem?
Možná vás překvapím, ale úplně obyčejnou příhodou, která dokresluje, jaký je Ivo Valenta člověk. Loni jsem slavila dvacet let své advokátní kanceláře. Pozvala jsem pár přátel, asi tak dvacet lidí, tedy malá, téměř rodinná záležitost, do malé hospůdky v mé rodné Mohelnici. Žádná světla ramp v Praze, ale připomenutí toho, že i obyčejná „holka“ z Mohelnice si může splnit své sny a být úspěšnou v rámci celé republiky a vyhrávat třeba Ústavní soudy. Pozvala jsem i Iva Valentu, a popravdě řečeno jsem raději nedoufala, že si najde ve svém nabitém programu čas na tuto malou oslavu někde x kilometrů na Olomoucku. I když jsem si to moc přála.
Jaké bylo moje překvapení, když se objevil ve dveřích, s krásnou kyticí, krásným osobním dárkem, a to jen proto, aby mi přijel pogratulovat a popřát další úspěchy. Opravdu jsem z toho tehdy byla dojatá, a dodnes si toho moc vážím – poseděl s mými přáteli, a bylo to moc krásné odpoledne. Vážím si lidí, kteří si váží práce jiných; a protože sami ví, jak je těžké něčeho dosáhnout, umí ocenit, když dosáhne úspěchu někdo jiný. A to je vzácná vlastnost v době, kdy jeden druhému spíš závidí. Tedy není pro mne podstatné, že je Ivo bohatý muž, ale je pro mne podstatné, že je především normální člověk. A není to rozhodně fráze. Tak jsem ho za ty čtyři roky poznala.
Autor: Karel Výborný
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
