Začala být naplňována dohoda o dodávkách obilí z Ukrajiny. Co všechno je tím ve světě „zachráněno“?
Líbí se vám kampaň, ve které SPOLU staví Babiše vedle Putina?Anketa
Business ruských obchodníků s obilím, protože dohoda ruší embargo na ruské dodávky obilí a hnojiv.
Hladomor v několika afrických zemích, kterým Západ samozřejmě jiné obilí nedoručí, protože sám bude mít nedostatek.
Povýšila se role Turecka na zprostředkovatele dialogu s Ruskem a role strážce Úmluvy z Montreaux, střežící udržitelnou míru koncentrace válečných aktivit v Černém moři.
EU a NATO si vyzkoušelo nanečisto, jak se couvá z embarga a odůvodňuje se to vyššími principy (hladem mrtvými černoušky).
Kyjevský režim si vyzkoušel, jak prudká může být změna nálad Západu a byl donucen odminovat i ty nástrahy, které nenastražil.
„Záchrana“ je na obzoru i pro naši nadcházející topnou sezónu.
O záchraně v zimě prosím mluvme až na jaře.
Zaprvé ministr Síkela dojednal dodávky LNG plynu z terminálu v Nizozemí...
Plyn z terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Nizozemsku prodlouží spotřebu plynu v Česku až o dva měsíce. Podle dostupných informací jsou zásobníky plynu, které může využívat Česko, nyní plné ze 77 procent, plyn v nich by pokryl spotřebu zhruba do ledna. Největší mrazy jsou v únoru. Zmrzne-li potrubí ústředního topení, praskne.
Ano, zásoba bude stačit na pár týdenů ostrého zimního provozu. Po avizovaném odchodu EU od dodávek plynu a ropy z Ruska není stále vyřešena konkurenceschopná cena jiných dodávek ani množství surovin, které Evropa potřebuje k rozvoji svého průmyslu. Stále chybí nezanedbatelné množství. A je jedno, jestli to je čtvrtina objemu nebo třetina. Výpadek bude znamenat omezování výrob chemického, hutního a automotive průmyslu, nezaměstnanost a bankrot firem, omezování transportu veškerého zboží, nekonkurenceschopnost evropských výrobků vůči asijským a rozpad mezikontinentálních dodavatelských řetězců. Už nyní krachují sklárny, které neunesly dosavadní zdražení energií. Totéž čeká slévárny, válcovny…
To je horší, než válka. To je totální ekonomická válka, ve které Evropa nemá šanci. Vědí to kapitáni průmyslu, ví to německý sociálnědemokratický exkancléř Schroeder. Strategickým německým mírovým řešením bylo propojení Německa a Ruska bez zprostředkování cizími zeměmi plynovodem Nord Stream–OPAL–Gazela jako alternativa k plynovodu Jamal–Evropa, teoreticky destabilizovatelném proamerickým a protiruským Polskem a plynovod Sojuz, destabilizovatelný Ukrajinou. To byla strategie míru. Nyní se razí strategie války. Ví to i politici zemí EU a NATO. Ale všichni se nyní tváří, že otázku energií pro Evropu vyřeší. Počkejme si proto na jaro. To dá všem těm, kteří neuvažují s určitou racionalitou, konečnou odpověď…
Roční spotřeba plynu v Česku činí asi 9,4 miliardy metrů krychlových plynu, z Ruska podle Síkely jde zhruba 98 procent. Terminál přepraví do Česka během topné sezóny 1,5 miliardy metrů krychlových.
Zadruhé ministr Síkela tvrdí, že v rámci evropské solidarity Němci odstaví část průmyslu, abychom my měli plyn pro domácnosti...
A tomu jako věříte? To byste byl naivnější, než jsem si myslel… Dopadne to stejně, jako při začátku pandemie covidu s nedostatkovými rouškami a maskami. Nastane špionážní ekonomická válka bez pravidel. Budou se přeplácet už dohodnuté kontrakty a obchodníci se budou uhlazeně omlouvat slovy: Sorry, ale oni mi dali víc. O peníze jde vždy až v první řadě. Německo nevymění vlastní nezaměstnanost a nekonkurenceschopnost za české teploučko.
V EU existuje odpor vůči plánům Evropské komise na nouzový plán pro plyn. Řada zemí je zvláště proti plánu komise, aby bylo původně dobrovolné snížení spotřeby plynu o 15 procent do března 2023 v případě potřeby povinné.
Komise požaduje, aby všech 27 členských států přispělo k úsporám a skladování a byly také ochotny sdílet plyn se svými sousedy, pokud to bude nutné. Portugalský ministr energetiky João Galamba hovořil o nepřijatelném návrhu, protože by bránil výrobě elektřiny z plynových elektráren, zatímco země v současnosti bojuje s extrémním suchem. Španělská vláda také nebude zavazovat spotřebitele k omezení spotřeby plynu, uvedla tamní ministryně energetiky Teresa Riberaová. Proti návrhu komise se nyní staví i další země jako Řecko, Maďarsko, Kypr a Polsko. Německo ovšem požaduje solidaritu... ale ne s našimi občany, ale s německým průmyslem.
A zatřetí vláda potvrdila ambici proplácet lidem část nákladů na energie. Bude to stačit?
Jo… dvě tisícovky na osobu? Dobrej vtip. Mně přišel předpis záloh na plyn o šest tisíc větší jen na čtvrté čtvrtletí tohoto roku. Už podruhé. Takže pokud se potvrdí zvýšení záloh jednou za čtvrt roku o šest tisíc, budu příští rok platit za plyn sto tisíc. To není pro mnoho domácností udržitelný stav. Budou muset žadatelé prokazovat, že jsou chudí, nebo jen ukážou fakturu za plyn a elektřinu za rok 2020 a za rok 2022?
Během tohoto týdne došlo k návštěvě předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu. Z návštěvy nebyl nadšen Bílý dům a objevily se pochybnosti, že v době války na Ukrajině by mohly Evropě kromě ekonomických problémů s Ruskem přibýt i potíže s exportem do Číny. Jak může Západ ubalancovat akce vůči Rusku i Číně zároveň?
Otevření druhé fronty se vyplatilo ve 2. světové válce, ale to nebyly ekonomiky tak šíleným způsobem provázané. Nyní tomu bude naopak. Teoreticky se otevírají dvě nové fronty: tchajwansko-čínská a balkánská na hranicích Srbska a Kosova. Čína sleduje jen vlastní zájmy, ale úzce je už dlouho koordinuje s Ruskem, protože bez záruky dovozu energických surovin z Ruska plynovody Síla Sibiře 1 a 2 není možný další ekonomický rozvoj Číny tak mohutný, jaký byl doteď. Záliv nevykompenzuje ruské dodávky.
Tchaj-wan i Čína jsou mnohdy monopolními dodavateli řady výrobků anebo mají převažující část trhu. Nyní stačí, aby Čína potopila několik lodí s nákladem čipů Taiwan Semiconductor (TSMC ) a USA i Evropa mají obrovský problém. Taiwan Semiconductor Manufacturing Company je největší světový specializovaný nezávislý výrobce polovodičových „oplatek“ – waferů. Na ně se leptají čipy. S TSMC spolupracují světoznámí výrobci procesorů a integrovaných obvodů, jako např. Apple, Qualcomm, Broadcom, MediaTek, Altera, Marvell, NVIDIA, AMD. I výrobci čipů, kteří jisté polovodičové kapacity vlastní, část své produkce outsourcují u TSMC.
Druhým mamutím dodavatelem téhož je čínský Semiconductor Manufacturing International Corporation (SMIC), nyní zařazený na „černou listinu“ ministerstva obchodu Spojených států, protože „existuje riziko, že dodávky SMIC budou využity k vojenským účelům“… Konkurence je zanedbatelná co do množství i kvality. Bez čínských a tchajwanských waferů se neobjede světový IT průmysl, ale ani výroba fotovoltaických panelů a LED.
Teoreticky je střednědobá vývojová paralýza Západu možná, pokud se nějakou destrukcí zabrání výrobě v jedné jediné tchajwanské továrně… Pokud by Čína napadla Tchaj-wan, nejmodernější továrna na čipy na světě by byla „nefunkční“. Výroba je navíc závislá na subdodávkách s Evropou, Japonskem, USA – od materiálů přes chemikálie a náhradní díly až po inženýrský software a diagnostiku. Zablokovaná doprava Jihočínským mořem by byla tragédií. Zastaví se vývoj a drasticky se omezí výroba všeho digitálního. Počítače, mobilní telefony, televize, systémy řízení motorů v automotive, navádění „inteligentních“ raket, řídící počítače elektráren, přesného strojírenství, leteckého průmyslu, kosmického průmyslu… My si ani neuvědomujeme, kde všude je dnes plátek křemíku. I ve vaší ledničce nebo pračce.
Tchaj-wan zvažuje spolupráci ve výrobě čipů se třemi evropskými zeměmi, a to s Českou republikou, Slovenskem a Litvou, uvažuje i o stavbě továrny v Drážďanech. USA uvažují o vlastní výrobě. Výstavba nových vývojových a designerských kapacit a výrobních provozů spolkne stovky miliard dolarů a bude trvat minimálně několik let, než bude dosaženo provozní spolehlivosti.
Takže globálním rizikem s naprosto nepřijatelnými následky je ignorování principu jedné Číny s dvěma ekonomickými systémy, která vznikla jako dědictví druhé světové a následné čínské občanské války. Ta skončila roku 1949 vítězstvím komunistických vojsk a založením Čínské lidové republiky. Současný přístup k „jedné Číně“ pochází ze 70. let minulého století a vznikl v procesu normalizace vztahů mezi ČLR a USA na základě rezoluce valného shromáždění OSN č. 2758 a vstupem ČLR do OSN a jako jaderné mocnosti do Rady bezpečnosti. Šanghajské komuniké z roku 1972 je od historické návštěvy prezidenta Nixona v ČLR dodnes platné a USA ho nikdy nevypověděly. Autorem přitom není čínský předák Čou En-laj, ale jde o výsledek kyvadlové diplomacie poradce prezidenta Nixona pro národní bezpečnost Henryho Kissingera z roku 1971.
Sám Kissinger popsal jako „ konstruktivní nejednoznačnost“ výklad politiky jedné Číny Spojenými státy, které tehdy uznaly, že „všichni Číňané na obou stranách Tchajwanského průlivu tvrdí, že existuje pouze jedna Čína a že Tchaj-wan je součástí Číny“ a znovu potvrdily „svůj zájem na mírovém urovnání tchajwanské otázky samotnými Číňany“ a potvrdily „konečný cíl stažení všech amerických sil a vojenských zařízení z Tchaj-wanu“. Tudíž se zavázaly, že do urovnání tchajwanské otázky se nebudou vměšovat. Nyní je ona nejednoznačná konstrukce dekonstruována vojenskou doktrínou USA a míra destabilizace diplomatických vztahů ve světě se zvyšuje. Pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat) je základní princip práva. Podle Hanse Wehberga, profesora mezinárodního práva, „málo pravidel pro uspořádání společnosti má tak hluboký morální a náboženský vliv“ jako tento princip. Podle mezinárodního práva „každá platná smlouva zavazuje její strany a musí ji plnit v dobré víře“. Alespoň pro státy, které jsou smluvní stranou Vídeňské úmluvy o smluvním právu (podepsané 23. května 1969 a vstoupila v platnost dne 27. ledna 1980). Pouze právní zásada clausula rebus sic stantibus v mezinárodním právu připouští neplnění závazků ze smlouvy z důvodu přesvědčivé změny okolností. Změnilo se ale „přesvědčivě“ něco na mezinárodněpolitickém postavení Číny od éry Čou En-laie? Gorbačov „v dobé víře“ uvěřil, že NATO se po sjednocení Německa nebude rozšiřovat na Východ. Iluze skončila slibem vzít Ukrajinu do NATO a vstupem pobaltských a skandinávských zemí. Nyní má Rusko dotykovou hranici s nepřátelským vojenským uskupením po celé délce své západní hranice.
Mediálním prostorem se šíří dvě protichůdné teorie: „Rusko je blízko ekonomickému vyčerpání“ a „Rusko na tom není zdaleka tak zle.“ Jak dlouho může Rusko vést válku, ačkoliv na něj 40 západních zemí uvalilo sankce?
Tři měsíce. Rok. Deset, patnáct let… Zapomínáte, jak velké je Rusko, jak bohaté je a jak obrovské má surovinové zdroje. Záleží na tom, kdy nám dojdou peníze a zbraně na podporu ukrajinského režimu. A mimochodem, Rusko má obrovské vojenské zásoby, mnohdy ještě z doby SSSR. A výroba zbraní i střeliva jede na plné obrátky. Už nyní začalo vyrábět „substituční“ generaci automobilů pouze pro ruský trh, které sice neplní normy EURO5, ale nepotřebují komponenty ze Západu. Moskviče. Bohužel, nebudou to auta pro zazobance, ale opravíte je v každé vesnici. Během dvou tří let dokončí Rusko „substituční“ programy v základu strojírenství, během dalších několika let dojde ke konverzi bezuzdné konkurence na „čínskou podobu“ plánování značné části výrob se státní zárukou odbytu – v oceli, hliníku, cementu… Dodavatele z Evropy už nyní nahrazují Čína a Indie. Další část nahrazují kapitálově silní Rusové, kteří se chopili Putinem zaručeného odbytu a převzali část továren po západních výrobcích „za rubl“. Například výrobci barev Jotun Paints z Norska opustili v Rusku svůj projekt za 2,4 miliardy rublů. Továrnu na výrobu dekorativních a průmyslových, ale také námořních barev v průmyslovém parku Fedorovskoje v okrese Tosněnskyj v Leningradské oblasti převzal Atomstrojkompleks z Jekatěrinburgu, vlastněný dvěma známými uralskými stavebními podnikateli – Valerijem Ananijevem a Pavlem Kuzněcovem.
Fotogalerie: - Ves lidí Prachatových
Salvové raketomety HIMARS bývají líčeny jako prvek, který může zvrátit vojenskou situaci ve prospěch Ukrajiny. Je takový popis správný?
Ne. Protože jednotlivý komplex zbraní na operační úrovni nemůže zvrátit špatnou strategii a taktiku. Jednotlivé systémy, pokud se vůbec dostanou z dopravních tras na bojiště, budou detekovány a ničeny. Pomalu, ale vytrvale. Rusové nespěchají, v tom se západní analytici včetně mne z počátku války mýlili. Podívejte se dnes, kam postoupili za 160 dní. Jaká je v tom logika? To opravdu není válka – myslíme-li válkou pouze maximální územní zisk i za cenu bojových ztrát. Je to spíš ekonomická opotřebovávací konfrontace s minimem nasazení. Ukrajina musí vojáky šatit a živit, platit a nemá z čeho. Spotřeba západních zbraní je tak obrovská, že omezené evropské arzenály nestačí. Evropa nepředpokládala, že bude vyzbrojovat něčí armádu a bojovat frontové boje.
A jde-li o celkové dodávky západních zbraní, bude Rusko schopno je dorovnávat?
Rusko je schopné ukrajinské jednotky oslabovat, vyčerpávat a ničit pomalu, ale plynule. To je jejich představa o demilitarizaci a denacifikaci.
Gerhard Schröder signalizoval, že Moskva je nakloněna jednání s Kyjevem. Jde o projev ruské slabosti?
Ne. To je diplomatická rétorika a demoralizace kyjevského vedení, které musí vysvětlovat dokolečka, že nepřipustí odtržení těch částí Ukrajiny, které už stejně nekontroluje.
Následně Ukrajinci sdělili, že Rusko připravuje ofenzívu ve třech směrech najednou. Čili: Co by která ze stran mohla do konce roku získat? Jaké scénáře vidíme?
Sorry, já se stále držím scénáře o ekonomické podstatě této války. Ukrajina na jejím konci nebude mít průmysl a nebude mít přístup k Černému moři. Zadlužené Ukrajině zbude severozápadní zemědělská část bez průmyslu, třetina elektráren a zničená infrastruktura s rekonstrukčními náklady v bilionech dolarů. Bude prakticky beze zbraní, bez těžkých vozidel a bez těžkých mechanismů. Elektřinu bude muset dovážet. Plyn také. Z Evropy. Za přístup k moři bude muset platit. Jih a východ země obsadí Rusko a dle mého názoru se všechny odtržené regiony postupně včlení do Ruské federace. Otázkou je, zda od Doněcka a Luhanska bude stačit demilitarizovaný koridor v šířce padesát nebo sto kilometrů. Jako poslední ofenzívu Rusko povede útok na Oděsu a propojení tohoto koridoru s od Moldavska odtrženým Podněstřím. Otázkou zůstává, zda samotné Moldavsko v tu chvíli přijme fait accompli anebo zda posledním krokem operace bude i pohlcení Moldavska. Tím je vymezen i časový rámec.
U nás doma byla spuštěna kampaň koalice SPOLU, která staví Babiše na úroveň Putina jako (citát) „spolupracovníka tajné policie“. Babiš též prý může za naši energetickou závislost na Rusku. Členové ODS dostali také návod, dle něhož mají během kampaně zdůrazňovat, že jde o demokracii a eliminaci „proruských agentů“. Uspěje takový postup? Zjednodušeně řečeno: Mladší část veřejnosti je zeleně, idealisticky a proukrajinsky naladěná, starší část žádá pragmatický ekonomický postup. První část zastupuje jsoucí vláda, druhou Andrej Babiš. Kdo z nich má v tuto chvíli navrch?
To poznáte za několik týdnů při volbách. Můj tip je, že Babiš svou konzervativně a pragmaticky levicovou politikou oslovuje dnes jako jediný ty voliče, které zklamal Miloš Zeman poté, co obrátil své názory jako korouhvička na věži.
SPD se musí politicky profilovat, protože na mnoho odborných otázek má prozatím ještě chaotický nebo žádný názor. Prozatím jí zbývají voliči komunistů, kteří nevyžadují propojení slov a činů, ale stačí jm svalnaté fráze.
Domnívám se, že mezi zeleně, idealisticky a proukrajinsky naladěné nepatří minimálně část ODS.
V ODS jsou totiž dvě křídla. To první, „fialové“ je proukrajinské, probruselské a prodemokratické. To druhé „modré“ je pragmatické podnikatelské. Střízlivě euroskeptické. Vidí tragédii sankcí pro český průmysl a vnímá pozice Ruska daleko méně „morálně“ vzhledem k obchodním příležitostem. Vnímá i současnou „politickou korektnost“ a boj proti dezinformacím velmi kriticky. Takový mám alespoň pocit z Jana Zahradila, který říká, že „agentománie, špionománie, boj proti dezinformacím nebo proti fake news je riziko nejnebezpečnějšího útoku na svobodu slova od listopadu 1989. Stejně jako kdysi i tohle má své ideology, teoretiky, hlásné trouby, propagandisty, pěšáky a užitečné idioty“. To je přece jednoznačná kritika předsedy strany a premiéra… nebo Zahradilův postoj ke Green Dealu a „ekologickému energetickému mixu“ je kritikou vládní koalice: „I kdyby se všechny domácnosti v ČR odstřihly od plynu (nereálné), přešly jen na elektřinu (nereálné), pořídily si fotovoltaiku a tepelná čerpadla (nereálné), zbude tu ještě průmysl, který bez fosilních paliv nemůže absolutně fungovat. Automobily, elektroniku, stavební hmoty, ocel, zemědělská hnojiva – nic z toho bez nich nevyrobíte...“
To není jedna partaj, ale dvě.
Když Babišovi ponechám nálepku proruského, co to v jeho případě znamená? Že nechtěl podlehnout hysterii ruského zdůvodnění Vrbětické kauzy, vykonstruované kontrarozvědkou? Že nechtěl dopředu vyloučit čínské a ruské dodavatele z jaderného tendru?
Fotogalerie: - Hrdinové na Hradě
Pomiňme, že Rusko je jediné, které konstruuje funkční jaderné reaktory dlouhodobě a ve velkém. Ale… máme dlouholetou zkušenost s ruským atomovým průmyslem. A ne špatnou. Temelín, Dukovany… LVR-15 a LR-0 v Řeži a ryze český reaktor VR-1 Vrabec v pražské Troji. Škoda jako dodavatel nádob a potrubí. Máme jaderné inženýry, kteří na ruských reaktorech vyrostli. A jaderní inženýři nejsou s těmi ruskými ve válečném stavu…
Pomiňme, že Čína má zkušenosti z obrovských infrastrukturních staveb, o kterých si my nedovolujeme ani přemýšlet. Ale… také vyrostla na ruských reaktorech a francouzském Framatome M310. Ruské bloky VVER-1000 v jaderné elektrárně Tchien-wan jsou dnes spolehlivým zdroje elektřiny pro čínské domácnosti i průmysl a ve výstavbě jsou čtyři další ruské bloky VVER-1200. Čínská národní jaderná korporace dohlíží na všechny aspekty civilního, ale i vojenského jaderného programu Číny. Sjednocuje všechny korporace – má sto tisíc zaměstnanců a 110 dceřiných společností. Nelze od sebe oddělovat civilní a vojenské. Je zodpovědná za projektování a provoz jaderných elektráren; výroba a dodávky jaderného paliva včetně zpracování přírodního uranu, přeměny a obohacování uranu, výrobu palivových sestav, přepracování vyhořelého paliva a likvidaci jaderného odpadu. Má pokročilý reaktor CANDU na základě kanadského designu, zpracovávající přepracovaný uran. Čína je plně soběstačná při výrobě a konstrukci technologie jaderných reaktorů, oznámila plány na výstavbu 150 nových civilních reaktorů do roku 2035. Do konce prosince 2021 dosáhl celkový počet jaderných bloků v provozu na čínské pevnině 54 s celkovým instalovaným výkonem 54,6 GWe a 16 rozestavěných jaderných bloků. Má v provozu první jadernou elektrárnu na světě s reaktorem čtvrté generace Shandong Shidaowan.
Může to samé o sobě říci Westinghouse?
Každá korporace řešící komplexně jádro má kompetence jak v civilním, tak i ve zbrojním užití štěpných materiálů a technologií. Reaktor pro ledoborec nebo ponorku není svým principem jiný, než ten, který sedí na betonovém loži v elektrárně. Otázkou je bezpečnost, spolehlivost, cena a komplexnost designu. Mohli jsme nechat všechny největší světové hráče soutěžit a vybrat si toho nejlepšího na základě racionálních technických, nikoliv politických kritérií. Minimálně cenu by to nejspíš srazilo na rozumnou úroveň.
Odpusťte Babišovi, že se nechoval jako politický kretén a měl na mysli primární zájem českého spotřebitele na co nejreprezentativnější soutěži o tak obrovskou zakázku a co nejlevnější energii. Odpusťte Babišovi, že se nechoval jako politický kretén, když Agrofert vlastní i chemičky a pekárny, konzumující nejen kvůli koblihám plyn a elektřinu ve velkém. Cílem bylo, abyste neměli hlad.
Hlavní problém cen paliv je v jistotě dlouhodobosti kontraktu. Mohli jsme mít z Ruska ceny fixované na dvacet pět let, kdybychom chtěli. Jako Čína. Ne, spekulovali jsme na burzovní ceny. Tak teď je máme… V případě jaderné výstavby je problém ve státních zárukách za výkupní ceny elektřiny, kterou požadoval ČEZ jako záruku ziskovosti, protože je z třiceti procent vlastněn soukromými osobami, a to i americkými investory. Teď zahájil tendr na stavbu nového jaderného bloku Dukovan už bez Ruska a bez Číny. Účastní se francouzská EdF, jihokorejská KNHP a kanadsko-americký Westinghouse. A tendr stejně dlouhodobě kritizuje menšinový akcionář ČEZ Michal Šnobr, jednající ve shodě s J & T…
Jestliže volby mobilizují mladší část voličů tak, aby došlo k „zelenému“ obratu, budeme jíst kořínky, zapíjet vodou z potůčků a topit budeme jehličím, zabaleni v ukrajinském vaťáku. Neskrývám, že tento vývoj nepreferuji, ale tuším, že jednoho dne stejně nastane. Rozvoj cyklostezek parazitujících v pražské silniční síti a car-share elektrovozítek válejících se po chodnících je varovnou známkou toho, že racionalita se ze společnosti postupně vytrácí, nahrazena bezstarostnou nepřemýšlivostí. Protože dětem našich dětí se prozatím daří dobře. Doufám ale, že bude stačit tato zima, abychom z ekoidealismů vystřízlivěli. Mimochodem, Hornbach už zase prodává kamna „klubky“. Značkové… Thorma ze slovenského Fiľakova. Dřevo, hnědouhelné brikety či černé uhlí stále ještě jde sehnat. Akorát ze sklepa musíte vyndat všechny láhve červeného… a naputnovat uhlí. To je ta zelená budoucnost bez ruského plynu a ropy.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
