„Ohrožení podnikatelé, práce lidí. A vláda řeší navýšení rozpočtu obrany?!“ Expremiér ve varu

30.04.2022 13:25 | Rozhovor

„Ve vládě jsou lidé, kteří nikdy nic neřídili. Ministr financí se snaží chovat jako účetní,“ říká bývalý premiér Jiří Paroubek. V rozhovoru vysvětluje, jakým způsobem by měla vláda pomoci například v oblasti potravinářského průmyslu. Mluví nejen o ohrožení firem, ale také zaměstnanců a odkazuje na důležité „sdělení“ Evropské komise. Vrátil se k maržím i slevovým akcím v obchodních řetězcích a navrhl možnost srovnání s cenami tady a například v Německu. Rozebral výsledky prezidentských voleb ve Francii a nevynechal ani Ukrajinu. Zmínil také propagandu a cenzuru.

„Ohrožení podnikatelé, práce lidí. A vláda řeší navýšení rozpočtu obrany?!“ Expremiér ve varu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Marek Benda a Zbyněk Stanjura

Pane inženýre, na webu Vasevec.cz jste uvedl: „Od 24. března má česká vláda k dispozici sdělení Evropské komise o ‚Dočasném krizovém rámci pro opatření státní podpory na podporu hospodářství po agresi Ruska vůči Ukrajině‘. Podle tohoto opatření Evropské komise je možné, aby česká vláda, jako vždy netečná k řešení problému lidí dole, zasáhla a přijala rozpočtové opatření, které by umožnilo krýt část nárůstu cen energií firmám v oblasti potravinářského průmyslu, ale také v zemědělství v řádech několika miliard Kč.“ Jak se k tomuto „sdělení EU“ podle vás česká vláda staví? Co by konkrétně měla dělat?

Vláda to úplně ignoruje. Měla by sáhnout do rozpočtové rezervy, vyčlenit několik miliard ve prospěch těch malých a středních podnikatelů v potravinářském průmyslu a také v zemědělství, aby jim sanovala vyšší ceny pohonných hmot a energií. Vláda v rámci nějaké své filozofie, poněkud zvrhlé, neuplatňuje a nechce uplatňovat plošné zásahy. No tak tady mají možnost udělat konkrétní zásah, rozpočtové opatření, ve prospěch určitých skupin podnikatelů, kteří se bez toho mohou položit na lopatky.

Tito podnikatelé, malé a střední firmy, jsou ohroženi. No ale tím je ohrožena také zaměstnanost, protože firmy se dostávají na hranici toho, co mohou unést. Když se budou dál promítat zvyšující se ceny energií i pohonných hmot konkrétně třeba do cen potravinářského zboží, no tak budou lidé omezovat nákupy. Nebudou na to prostě mít. A toto, o čem mluvíme, je určeno především ke krytí zvýšených nákladů na energie.

Dám příklad – pekárna má zvýšené náklady na energie. A v rámci nějakého vládního programu by jí část těch nákladů mohla být sanována. Vláda ale toto ignoruje a raději se zabývá navyšováním rozpočtu na obranu. Já nevím, jestli z toho chtějí nakupovat zbraně pro Ukrajinu?

Myslím, že by se ale měli přednostně zabývat těmito věcmi. Zvlášť když už to mají měsíc k dispozici. Naprostá většina zemí EU toto využívá. Zase tak finančně náročné by to nebylo. Z hlediska státního rozpočtu, který má řekněme bilion 900 miliard výdajů, tak tři až pět miliard by se zcela nepochybně v té rozpočtové rezervě našly. Rozhodně bych je hledal raději, než na navyšování výdajů pro ministerstvo obrany.

A jak si vysvětlujete, že to vláda, jak říkáte, ignoruje?

Tak, jsou neschopní, to je jedna věc. Jsou nezkušení, nechápou ty konsekvence, ke kterým to může vést v oblasti toho středního podnikatelského stavu, k likvidaci pracovních míst, což by tady vytvářelo velké sociální pnutí. Na jedné straně tady máme naše lidi, pak tady máme ještě příchozí Ukrajince, kteří také budou asi těžko hledat práci, pokud neovládají český jazyk. Aby lidé ztráceli nebo nemohli najít práci, to přece určitě není našim zájmem.

Ale zkrátka, ve vládě jsou lidé, kteří nikdy nic neřídili. Například ministr financí se snaží chovat jako účetní. Není ani národohospodář. Nikdy to nedělal. Má radost z toho, když přibývají v podstatě inflačně peníze v příjmech státního rozpočtu, ale neumí si představit vůbec ty dopady, které to má na podniky, na zaměstnance...

Poté, co ministr zemědělství Nekula kritizoval příliš velké marže u některého zboží, přišel s nápadem na omezení slevových akcí v obchodech. Co na to říkáte, ve chvíli, kdy se všechno značně zdražuje a mnozí lidé opravdu ty akce vyhledávají, aby si určité zboží vůbec mohli dovolit?

Myslím si, že slevové akce jsou součástí nějaké trošku zvrhlé politiky většiny řetězců. Marže jsou opravdu leckdy velmi vysoké. Část spotřebitelů koupí zboží i tak, ale velká část čeká na ty slevové akce, kdy se pak ta cena už přece jen blíží „reálné“ marži a reálné profitabilitě těch řetězců. Problém je prostě v obchodní politice řetězců a také v určitém kartelovém chování. To nejsou kartelové dohody v pravém slova smyslu, že by si sedli zástupci řetězců a dohadovali se o cenách. Oni prostě reagují jeden na druhého, vyhodnocují ty slevové akce a uzpůsobují ceny tak, aby byli schopní konkurence.

Není tajemstvím, že ceny v tom základním spotřebitelském koši jsou u nás vyšší nežli v Německu. Bohužel ani kvalita zboží není na té úrovni. Myslím si, že orgány státu, počínaje Českou obchodní inspekcí, ale také třeba Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, by se měly těmito věcmi zabývat. Povídání o tom, že marže jsou vysoké, no to všichni víme. Ale teď jde o to, dostat se k nějakému řešení, aby ty ceny byly pro spotřebitele opravdu rozumné.

Domníváte se, že pokud by se slevové akce omezily, že by to vedlo k tomu, že by ty ceny i běžně byly o něco nižší?

To si nejsem úplně jist. Ale mohlo by se udělat jednoduché srovnání cen. Třeba Česká obchodní inspekce, kdyby na svých stránkách měla porovnání cen například v naší samoobsluze v Praze, v Teplicích... se samoobsluhou s cenami potravin v tom základním spotřebním koši např. v Mnichově a v Drážďanech, v přepočtu na koruny. To by si pak každý mohl snadno porovnat. A možná by to řetězce donutilo, aby se chovaly ohleduplněji ve vztahu k českým spotřebitelům.

Nestalo by se ale nakonec spíš to, že by Češi jezdili více nakupovat za hranice?

A tak, oni už tam často nakupují, když je zboží levnější v Polsku, v Rakousku nebo v Německu. To vidíme teď zejména u pohonných hmot v Polsku, kdy se Polsko pustilo cestou snižování spotřebních daní. A lidem, kteří třeba bydlí poblíž hranic, se vyplatí zajet si tam.

Podívejme se i do Francie, která má za sebou prezidentské volby. Jak jste řekl v minulém rozhovoru, očekával jste vítězství Macrona. Překvapil vás ale procentní rozdíl mezi výhrou Macrona a Le Penové? Co na výsledky celkově říkáte?

Je zřejmé, že i přes Macronovo vítězství došlo oproti minulým volbám k posunu ve prospěch Le Penové. Myslím si, že Le Penová hrála hlavně o to, aby upevnila svůj voličský elektorát pro parlamentní volby, které se uskuteční za šest týdnů. Což se jí asi do značné míry podařilo. Ve Francii je ale dvoukolový většinový systém. A protože ta její strana nemá přirozené partnery, tak se může stát, že se třeba i s tou 35-40procentní podporou do Národního shromáždění dostane jen minimálně jejích poslanců. Ale možná, že ten posun, který v prezidentských volbách zaznamenala, jí toto „úskalí“ pomůže překonat. Uvidíme, ale každopádně ten vývoj ve Francii bude teď zajímavý.

Macron, ačkoliv vyhrál, vyšel z voleb poněkud oslaben. A hlavně to nevypadá, že by mohl se svou stranou získat v těch parlamentních volbách v Národním shromáždění absolutní většinu. A to je komplikace, protože po volbách bude muset hledat spojence, ať už na pravici nebo v levém středu. To samozřejmě změní tu jeho politiku a některé záměry, které si dával a dává, které v tom prvním volebním období nedokázal zrealizovat, a teď už to nedokáže tuplem. Mám na mysli třeba důchodovou reformu, proti které se postavily široké vrstvy zaměstnanců.

Ihned po vyhlášení výsledků se v ulicích Francie protestovalo. Lze očekávat vrácení tzv. „žlutých vest“ a velkých nepokojů ve Francii? Protože někteří nechtěli ani Macrona, ani Le Penovou…

To je asi ta část voličů Mélenchona, kteří zřejmě volili Le Penovou nebo Macrona minimálně. Ti Mélenchonovi radikálnější stoupenci pak asi vystupují tímto způsobem. Dávají prostě najevo – NE Le Penové a NE Macronovi. Proto ta nespokojenost. Francie prostě je rozdělená. Dnes ne do dvou nebo do tří, ale do čtyř táborů.

Mélenchon je zřejmě připraven získat v blížících se volbách větší počty mandátu pro tu svoji radikálně socialistickou stranu, ale také je na tom podobně jako Le Penová, že nemá úplně přirozené spojence. Takže je určitě bude hledat mezi socialisty a mezi zelenými a uvidíme, jak se mu to podaří. Domnívám se, že ta francouzská politická mapa dozná po těch parlamentních volbách značné změny a může to být pro Macrona poměrně velká komplikace.

Macronovi ke znovuzvolení gratuloval i Putin. Je vítězství Macrona dobré i ve vztahu s Ruskem a vlastně pro celou Evropu?

To se uvidí v příštích týdnech. Já nesdílím ani nadšené, ani negativní komentáře. Můj postoj je spíše neutrální. Myslím, že teď, z logiky věci, by mělo dojít k posílení partnerství mezi Francií a Německem. Tyto dvě evropské velmoci, které jsou největší silou v EU, by měly v zájmu občanů EU tlačit oba dva aktéry války na Ukrajině k mírovým dohodám, k udržitelnému míru. A samozřejmě také k bezpečnostním garancím jak pro Ukrajinu, tak pro Rusko.

Ozývají se názory, že by chtěl Putin možná zpátky Sovětský svaz. Co si o tom myslíte?

Myslím, že je to nesmysl. Putin si musí sám také uvědomovat, že ten čas nelze vrátit. Navíc Rusko, jestliže nabíralo už někdy v průběhu druhé poloviny 18. století území s neruským obyvatelstvem, tak spíš nasávalo slabost – a myslím, že jsou Rusové z tohoto poučeni. Ale jiná věc je, že Rusové nemají zájem, aby byli v přímém doteku se zeměmi NATO.

Dle vašeho názoru, jak pevná je v tuto chvíli pozice Putina v Kremlu? V médiích se objevují fotky s komentáři, zda je, nebo není Putin nemocný…

Myslím, že jsou to spekulace. To bych bral jako propagandistickou záležitost. Tak jako Rusové dělají propagandu z druhé strany, kterou tedy příliš neznáme. Protože to nám jaksi naši cenzoři neumožňují, abychom viděli ty takzvané proruské weby, které by nás seznamovaly s touto propagandou. Takže to máme trošku jednodušší na jednu stranu, ale také složitější se v tom orientovat.

Když vidíme, co se děje na Ukrajině, domníváte se, že by bylo dobré diskutovat o obnovení povinné vojenské služby, jaká tady byla dřív?

Podívejte se, já jsem byl dřív spíš stoupencem té povinné vojenské služby, ale myslím si, že v současné době je to už přežitek. Alespoň tedy v tom evropském prostoru se domnívám, že to by byl krok zpět. Pro ty mladé muže by to byla ztracená doba pro jejich další vzdělávání, pro uplatnění v tom světě, který se kolem nás rozvíjí strašně rychle. Takže nedomnívám se, že by to byl krok správným směrem.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: David Hora

Ing. Libor Turek, Ph.D. byl položen dotaz

Srovnání

Dobrý den, pane poslanče, nejsem si jistý, zda se od vás dočkám upřímné odpovědi, ale prosím o ni. Fiala tvrdí, jak jsme super, že hrajeme první ligu, a že se srovnáváme s těmi nejlepšími. Má podle vás pravdu nebo, což si myslím já, z nás dělá premiér blázny? V čem přesně se můžeme srovnávat s těmi ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Mlčet, ignorovat, zamést pod koberec.“ Erik Best ke kauze Zeman. A jak to bylo s Koudelkou?

21:49 „Mlčet, ignorovat, zamést pod koberec.“ Erik Best ke kauze Zeman. A jak to bylo s Koudelkou?

Proč je kniha Spiknutí z pera Luboše Procházky a Radima Panenky ignorována? „Říká se, že zametání po…