Součástí schválené strategie romské integrace do roku 2020 je také výuka romštiny. Jste zastáncem rozšíření romštiny jako volitelného předmětu v našich školách?

Rozhodně bych to uvítal. Od začátku tvrdím, že se musíme více ptát Romů, co vlastně chtějí, a že oni nám musejí říci, co máme dělat. Několikrát jsem už zdůrazňoval, že o začleňování Romů mluví kde kdo, jen ne samotní Romové. Ať nám řeknou, jak se chtějí začleňovat a jaká je jejich představa o školství.

Když zmiňujete názory Romů, aktivista Karel Holomek například v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zmínil i tuto možnost jak pomoci k odstranění předsudků: „Jediná cesta je podle mne v tuto chvíli změnit myšlení lidí směrem ke smířlivosti a toleranci. Ten moment ale ještě nenastal, na žádnou affirmative action jako v šedesátých letech v Americe, kdy černí studenti chodili pod dohledem policistů do „bílých“ škol, to tady nevypadá. I když si myslím, že takové akce u nás by byly dobré a potřebné.“ Dokážete si to představit?

Bohužel pan Holomek to vidí zcela opačně. U nás se romské děti nedomáhají přístupu do škol. Naopak my trestáme rodiče, že je tam neposílají. Černošská menšina velmi aktivně bojovala za to, aby černošské děti mohly chodit do školy. Mimochodem, u nás vzniká problém, už když řeknete termín romské děti. Byl jsem na Facebooku napaden, že používám pojem romské děti, protože žádné romské děti nejsou, jsou jen české děti. Jsme zatížení náhledem na nekonečnou segregaci, diskriminaci s tím, že jakákoli úvaha o tom, že bychom s romskými dětmi měli zacházet jinak, ne proto, že jsou Romové, ale proto, že jejich situace je jiná, už je považována za diskriminaci. Pokud tohle nepřekonáme, neuvědomíme si, že některé děti přicházejí z jiného sociálního prostředí, které je znevýhodňováno, a proto proti tomu znevýhodňování musíme bojovat, ale nepovažovat tento boj za diskriminaci, nebude to lepší. Záměr ministra školství vytvořit přípravné třídy byl napaden jako segregační opatření. Je velmi těžké získat ve společnosti nějaký větší konsensus.