Pane doktore, konflikt kolem Íránu a Hormuzského průlivu ukazuje, jak rychle se vzdálená válka promítne do cen energií i ekonomiky v Evropě. Nežili jsme poslední roky v iluzi, že geopolitika je něco, co se nás dotýká jen okrajově?
Vzhledem k tomu, kolik různých „veselých zážitků“, jako byly výpadky dodávek antibiotik nebo čipů, jsme si zažili už za covidu a po něm, by to byla opravdu hodně velká iluze. Když teď zvednete oči od obrazovky, rozhlédnete se po místnosti, kde sedíte, a začnete počítat předměty kolem sebe, jenom menšina jich bude z Evropy a ještě daleko menší menšina z České republiky. Co se zemí původu týče, dominovat bude nejspíš Čína, ale uvidíte i všelijaký Bangladéš, Turecko a podobně.
Do globálních dodavatelských řetězců jsme zataženi až až, samozřejmě se u nás všechno vzápětí projeví. Ona to ale není úplná novinka. První opravdu globální válka byla už sedmiletá válka v 18. století, do které byla zatažena jak naše země, tak evropské kolonie v Indii, tak budoucí Kanada a podobně. Od té doby se dá říci, že i „rvačka“ na opačné straně zeměkoule má šanci projevit se u nás. Dneska je to spíš jistota.
V Evropě se vedly tvrdé spory o zákaz spalovacích motorů a Green Deal. Vy ale naznačujete, že o osudu těchto motorů se dnes možná víc rozhoduje v Hormuzu než v Bruselu. Může právě současná krize nakonec „rozhodnout za politiky“?
To tak bývá celkem často. Tak dlouho sedíte za stolem a vymýšlíte papírové konstrukce, až se v té realitě stane něco, co vám udělá škrt přes rozpočet.
Válka přímo v oblasti, odkud se vyvážela čtvrtina světové spotřeby ropy, samozřejmě bude mít vliv všude možně. Ona se ta ropa a plyn nepoužívá jenom k pohonu osobních aut, ale například i k výrobě hnojiv a vaření jídel v domácnostech. Odpovězte si sám, jestli pro miliardové země, jako Indie, bude větší prioritou zajistit, aby nepropukl hlad, nebo zajistit, aby bohatší Indové mohli i nadále jezdit do práce Mercedesem. Myslím, že odpověď je jednoznačná.
Z průmyslového a spotřebitelského hlediska už Evropa není tak důležitá jako dřív a čím dál důležitější se stává Asie. Těm Asiatům dávno nic nenadiktujeme, je jich 10x více než nás, a brzy to bude spíš naopak – rozhodnou se oni a my se budeme muset přizpůsobit.
Jste pro zastropování marží na benzinových pumpách?Fotogalerie: - Nejstarší město Evropy
Růst cen ropy a energií může zároveň posílit argumenty, že je nutné se od fosilních paliv odstřihnout. Nehrozí ale opačný efekt – že drahota a tlak na životní úroveň vyvolají odpor vůči zelené transformaci?
Vůbec se nedivím, že zelená transformace po evropském vzoru je už teď nepopulární. V nejlepším případě se na ni dá uplatnit ten výrok Viktora Černomyrdina, že „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“. Zelené strany na Západě – ono ostatně i u nás, ale u nás jsou chválabohu Zelení velmi slabí – jsou posedlé myšlenkami typu „odstavit existující jaderné elektrárny, které dobře sloužily po celá desetiletí“, a pak jsou výsledkem pekelné účty za elektřinu.
Anketa
Ale právě ta evropská posedlost větrníky a soláry – které dávají nějaký smysl ve slunném Španělsku, ale podstatně míň v zamračeném severním Německu – zase vedla k tomu, že nemáme připravené spolehlivější a modernější alternativy typu malých modulárních reaktorů.
Trochu mi to připomíná jednu knihu, ve které se snažili stěhovat sofa z přízemí do prvního patra, zasekli se s ním na schodišti, a už s ním nehnuli tam ani zpátky. Pak museli při každé cestě nahoru i dolů to zaseklé sofa přelézat. Tam někde jsme zhruba s našimi evropskými zelenými plány. Dost nepohodlná pozice.
Psali jsme:
Pane doktore, sledujeme napětí mezi Spojenými státy a některými evropskými spojenci – odmítání přeletů, váhání s podporou operací a ostrá slova prezidenta Donalda Trumpa, že Evropa si má v případě problémů pomoci sama. Je to podle vás jen epizoda daná aktuální krizí, nebo spíše návrat k určité historické realitě, kdy Spojené státy sledují především vlastní zájmy a Evropa se na ně nemůže plně spoléhat? A co to v takovém případě znamená pro budoucnost NATO a důvěru v alianci?
Myslím si, že dochází k návratu k historické normě, na kterou ale po druhé světové válce nejsme zvyklí a už jsme na ni zapomněli.
Spojené státy dříve neměly kdovíjak blízko k Evropě a naopak dávaly přednost určité izolaci od našich problémů. Do USA se i z Evropy stěhovali hlavně lidé, kteří chtěli nechat Evropu za sebou a žít někde jinde. A v poslední době tam těch obyvatel evropského původu beztak dost rychle ubývá. Přibývají Hispánci, kteří sice mají nějaké dávné španělské předky, ale to je často 300 a více let v historii, a zároveň mívají i hodně indiánské nebo černošské krve. Přibývají také Asiati, hlavně z východní Asie, což jsou potomci úplně jiné civilizace. Prostě bych tam na žádné budoucí velké přátelství nespoléhal, je to vzdálená země, která má jiné plány a jiné starosti než my.
Musíme s tím počítat. Existuje přísloví, že hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji nejsnáze na konci vlastní paže. A státy světa se vesměs dělí na dvě kategorie – ty, které se v nouzi dokázaly ubránit, a ty, které zanikly. Někdy dočasně, jindy napořád.
Vysoké ceny ropy tradičně nahrávají Rusku. „Směje se“ dnes Vladimir Putin, protože konflikt de facto zvyšuje jeho příjmy a vliv?
Ještě před čtyřmi lety by situace byla úplně jiná, tehdy bylo obrovské teritorium Ruska výhodou a běžný protivník by nemohl ani pomyslet na to, že zasáhne nějaké cíle 500 nebo 1000 km za frontou. Dnes už se to děje celkem běžně, protože ona ta územní velikost má i jednu nevýhodu. Je daleko těžší pokrýt tak velké území protivzdušnou obranou, aby přitom nevznikly různé mezery, kterými se prosmýkne nepřátelský dron.
Rusko by na téhle situaci vytěžilo nejvíc, kdyby bylo ochotno uzavřít aspoň příměří a využít toho příměří k tomu, aby nerušeně vyváželo. Zrovna pro ten byznys s palivy je válka spíš nebezpečná. Tankery při zásahu hoří až moc snadno a vzdálenost k odběrateli se počítá na tisíce kilometrů.
Podobný problém teď mají Arabové v Zálivu, ale těm nepomůže ani to, kdyby byli ochotni uzavřít příměří. Tam o tom, jestli ta válka bude pokračovat, nebo skončí, rozhodují úplně jiní lidé.
A co Čína – ta je sice na dovozu energie závislá, ale zároveň dokáže situace využívat pragmaticky. Kdo podle Vás z této krize dlouhodobě vytěží nejvíc?
Čína plánuje energetickou nezávislost už dlouho a naopak je asi potěšena tím, že vzroste zájem o čínské výrobky, protože je tam aspoň klid. Oni hodně investovali do průmyslu, možná až trochu moc, takže některé ty jejich továrny byly vytížené třeba jen na padesát procent a nebyly ziskové. Teď budou mít zakázky.
My se možná trochu ušklíbáme nad tím, že běžný Ind jezdí na nějakém skútru, ale kdybychom jim dokázali ty skútry dodávat za 500 dolarů kus, tak vzhledem k tomu, kolik těch Indů je, by to byla fantastická příležitost. Kdyby byl naživu nějaký Baťa, určitě by o tom přemýšlel. Bohužel dnes těch Baťů moc nemáme.
Číňané tohle umějí a ty jejich skútry jsou vesměs na baterie, což zase vyhovuje těm Indům. Jednak kvůli lepšímu ovzduší ve městech, což je v téhle části světa opravdu velký problém, jednak proto, že když bydlíte těsně u rovníku, tak tam to vozítko opravdu „uživíte“ z levného solárního panelu na střeše. Tam má to slunce úplně jinou sílu než někde ve Stockholmu, odkud pocházela slavná Greta. A ten panel na střechu vám zase prodá nějaká jiná čínská firma.
V podstatě ta Čína nemusí dělat nic jiného než „nezačínat také nějakou válku“, a vyjde z té současné situace docela dobře.
Psali jsme:
|
- E-shop serveru Kechlibar.net Zde si můžete koupit všechny díly Zapomenutých příběhů i knihu povídek Krvavé levandule.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 9 čtenářů)
Souhlasíte s tím, že se svět vrací k tvrdé geopolitické realitě?
Kocum
