,,Podvod, řekl mi o NATO v Afghánistánu jeho prezident.” Jozef Banáš: Revolta na Západě. Vzali lidem důstojnost

01.09.2021 6:08 | Rozhovor

CIVILIZACE A MY Když lidem vezmou důstojnost, vzbouří se. A to na Západě hrozí, tvrdí slovenský spisovatel Jozef Banáš. Ten ParlamentnímListům.cz řekl o své návštěvě Afghánistánu a mluvil o tom, že lidé v dnešním světě nemají komu věřit. Vidí jen tři skutečné autority: Vladimira Putina, Si Ťin-pchinga a Naréndru Módího, indického premiéra. A boj s hoaxy? Jako by je „bojovníci s hoaxy“ sami vytvářeli, uvažuje Banáš.

,,Podvod, řekl mi o NATO v Afghánistánu jeho prezident.” Jozef Banáš: Revolta na Západě. Vzali lidem důstojnost
Foto: Archiv JB
Popisek: Ing. Jozef Banáš, slovenský prozaik, dramatik, diplomat a politik

Anketa

Je dobře, že se děti ve školách budou znovu testovat na covid-19?

29%
67%
hlasovalo: 3852 lidí

„Světu chybí důvěra,“ prohlásil v roce 2019 generální tajemník OSN António Guterres. Podle studie tzv. Barometru důvěry, který vytváří agentura Edelman, zhruba polovina lidí nevěří vládě, médiím, nevládním organizacím či firmám. Šedesát procent dotazovaných Evropanů ze států unie vypovědělo, že vlastní vládě nevěří. Lze najít důvody, které tak hlubokou nedůvěru způsobily?

Nedůvěra v budoucnost, v autority, v elity, v média, ve společenské a politické instituce zaznamenává přímo devastující pokles. Nebudu rozebírat, jak je zvykem, objektivní příčiny, dovolte mi podívat se na tento trend z pohledu individuality. Člověk vždy raději ukazuje prstem na jiného a ze svého selhání raději obviňuje jiné. Domnívám se, že rostoucí nedůvěra v autority roste mimo jiné i proto, že jedinec stále méně věří sám sobě. Sebevědomý člověk, tedy člověk spoléhající se na své schopnosti, nepotřebuje žádnou autoritu, která mu bude řídit život. Jistěže, bude respektovat obecně platná pravidla, ale nebude žít svůj život podle očekávání jiných. To by totiž znamenalo žít životy jiných. Bohužel, u mnoha se to tak děje.

Kniha Jozefa Banáše  – Kód 7 – K dostání ZDE:

Čím je to především způsobeno?

Anketa

Kdo má větší porci vaší důvěry?

81%
hlasovalo: 1526 lidí

Lidé nejsou ochotni převzít odpovědnost za své životy a přenechávají ji „autoritám“. Až na výjimky nám pravidla stanoví jiní. Nu, a když ti jiní nejsou žádné autority, ale jen pseudoautority, stejně ztracené a neukotvené jako ostatní, pak úroveň víry a důvěry prudce klesá. Pokud šedesát procent Evropanů nevěří své vládě, je to pro mě vzkaz, že stejné procento nevěří sobě, protože kdyby si věřilo, tak nevolí vládu, které nevěří. Čím je to s námi horší, tím větší nároky máme na autority. Donald Trump vyhrál svého času volby s lákavým heslem: „Udělejme Ameriku opět velkou“, což vlastně znamenalo „Udělejme opět Američana velkým“. Nastoupil dobrou cestu, podezřelé volby mu však neumožnily ve své politice posilování americké sebedůvěry pokračovat. USA – světový materialistický lídr si nevěří, ztrácí autoritu, nahrazují ji země, resp. etnika s vyšší mírou sebedůvěry. Není totiž možné být trvale lídrem jen díky největší pistoli, šířit demokracii zabíjením. Příklady Vietnamu, Libye, Iráku, nejnovější Afghánistánu jsou toho jasným důkazem. Takže i mezi materialistickými spojenci USA roste nejistota a očekávání, kdo tohoto světového lídra nahradí a jaké hodnoty přinese. V západní civilizaci navíc klesá důvěra v křesťanské hodnoty, ale jak by měla růst, když například klíčový pilíř křesťanství – rodinu – propagují celibátní kněží...

Anketa

Považujete kauzu Čapí hnízdo za vážnou záležitost?

13%
hlasovalo: 9659 lidí

V posledních letech prudce vzrostla nedůvěra veřejnosti k autoritám a k médiím i proto, že si lidé začínají vyměňovat názory mezi sebou na sociálních sítích nebo sami díky technologiím jako Google konfrontují pravdivost tvrzení, která je zajímají. Co ten současný stav, kdy má mnohem víc lidí možnost odhalit nepravdu, protože je snazší výroky autorit důsledně prověřit, může pro svět znamenat?

Zatímco důvěra v politické autority klesá prudce, důvěra v média padá volným pádem a mám silný pocit, že je nezastavitelná. Skončí nakonec naprostou nedůvěrou vzdělanějších lidí v média hlavního proudu a naopak růstem důvěry v alternativu. Toto označení už dnes přestává platit, alternativa se stále více stává hlavním informačním zdrojem. Na vině jsou jednoznačně korporátní média, jejichž manipulativní metody pomalu převálcují je samotné. Třeba právě Parlamentní listy jsou toho výborným příkladem – jste označováni za rusofily jen proto, že nepřinášíte jen jednostranně negativní mainstreamový pohled na Rusko. Podobně médium, které se snaží o vyváženou diskusi o očkování, je označováno za antivaxerské, konspirační a nevím jaké ještě.

S něčím takovým jste se setkal i vy sám, co vám tahle zkušenosti přinesla?

Mě označili za konspirátora kromě jiného i za mou reportáž z Krymu, kterou slovenský hlavní proud odmítl zveřejnit. A když jsem tyhle novináře vyzval, aby tedy na Krym vyjeli a informovali o skutečné situaci, nikdo tam nejel. Báli se pravdy. Podobně to bylo s Afghánistánem. Od mé návštěvy této země v roce 2005, kdy jsem se setkal i s prezidentem Karzáím, jsem veřejně mluvil o misi USA a jeho satelitů sdružených v NATO jako o podvodu. Nakonec tuto misi sám Karzáí odsoudil. Naše média celé ty roky tvrdila úplný opak toho, co se prohrou USA a NATO ukázalo. Od návštěvy Afghánistánu moje důvěra v NATO spadla na nulu. Jelikož na internetu může každý publikovat, co chce, a nejednou se objeví skutečné voloviny, odborně nazývané hoaxy, lidé ztrácejí důvěru v média vůbec. Některé ukázkové hoaxy jsou natolik absurdní, až navozují dojem, že je produkují samotní bojovníci proti hoaxům. I investoři si začínají uvědomovat rostoucí sílu takzvané alternativy a stále více v těchto médiích inzerují.

Více z cyklu Civilizace a my

Výzkumy potvrzují korelaci mezi nedůvěřivostí a sociální nerovností, a dokonce naznačují kauzální vztah. Nejvíc nedůvěry nacházíme u těch, kdo se cítí podvedeni: u menšin, chudých, mladých či u lidí bez vysokoškolského vzdělání. Důvěra rapidně klesá v místech, kde existuje ekonomická nerovnost, diskriminace a materiální nedostatek. Může ta nedůvěra a nespokojenost bublající pod povrchem vyústit až k něčemu na způsob sociálních bouří, nebo v této době už mají mocní dostatek možností, jak si s protesty poradit?

Nemyslím si, že s růstem vzdělanosti roste důvěra v mocné. Důvěra či nedůvěra je věcí osobní zkušenosti, emoce, ztráty iluzí a samozřejmě i materiálního nedostatku. Vždy v historii se mocní odtrhli od reality, žili ve své dobře chráněné bublině, a když to prasklo, nestačili se divit a utíkat. V civilizaci, kde dominují duchovní hodnoty, například v Indii, je revolta z důvodů materiálních prakticky vyloučena. Naopak, v civilizaci s dominantními materiálními hodnotami, tedy v naší západní civilizaci, jsou revolty či revoluce součástí vývoje. Člověk je ochoten snášet i materiální újmy, ale když mu sáhnou na důstojnost, tak se vzbouří. Nevidím důvod, proč by to v materialistických společnostech neplatilo i v budoucnosti.

Jak si z hlediska důvěry ve společnosti počínaly autority během pandemie? Nebyla ta jejich komunikace s veřejností důvodem k protestům a shromážděním proti covidovým opatřením, jak jsme je sledovali v celé řadě zemí včetně Německa, Francie a v jednu chvíli v dost vyhrocené atmosféře i Slovenska?

Když se mluví o autoritách, každý si pod tím představí něco jiného. Kupříkladu já si zcela jistě pod pojmem autorita nepředstavím nikoho z politiků. Autority v politice chybějí od dob Gándhího, Adenauera, Brandta, de Gaulla, Kennedyho, možná by se mezi ně dali zařadit i Kreisky či Palme. V dnešní světové politice vidím tři muže, kteří se ze státníků dají označit za autority. A to jsou Vladimír Putin, čínský prezident Si Ťin a indický premiér Naréndra Módí, s nímž jsem měl čest se i setkat. Na domácí slovenské půdě žádnou politickou autoritu nevidím. Pokud jde o odborné autority, tak dvě mediálně nejvíce prezentované – hlavní hygienik Mikas a profesor sociální práce Krčméry – nemohou mít přirozenou autoritu, protože by měly být etalony zdraví, což ale na první pohled nejsou. Zejména když tou naší „nej“ autoritou je stínový premiér Matovič, momentálně ve funkci ministra financí.

Co se poslednímu vítězi voleb a následně i rok předsedovi slovenské vlády především vyčítá?

Jeho loterie v situaci, kdy nejsou peníze na zdravotnictví, školství, důchody a prakticky na nic a země se dramaticky zadlužuje, je od první chvíle fiaskem, urážkou všech slušných očkovaných i neočkovaných. Co je nejubožejší, že až na pár výjimek proti tomuto doslova rozhazování peněz nikdo z vládních politických „autorit“ nezvedl hlas, ačkoli všichni dobře vědí, že je to „průšvih“. Na nápad udělat tváří „vaxerského hnutí“ nejnenáviděnějšího politika země mohl přijít nepochybně jen jeden člověk, můžete dvakrát hádat, který to byl. V situaci totální devastace důvěryhodnosti autorit sahají lidé po jediné možnosti, která jim zbývá, a to jsou veřejné protesty. Po letní přestávce budou projevy odporu růst, pokud bude vláda zvyšovat tlak na očkování zdravotnického personálu, učitelů, policistů a – nedej bože – dětí. Výsledkem bude, že tisíce státních zaměstnanců ze státní služby odejdou a kolaps zdravotnictví bude nezvratný.

Vstupu do USA nyní brání lidem z velké části světa cestovní omezení. Bidenova administrativa zvažuje možnost cestování otevřít ovšem s tím, že do země by se legálně dostali jen očkovaní zahraniční návštěvníci. Německo zase od září plánuje, že pravidlo tří potvrzení – očkování, prodělání nemoci či negativní test – se změní na pravidlo dvou potvrzení. Návštěvy restaurací, využívání ubytování, sportovní aktivity a další služby budou moci využívat jen ti, kteří budou mít uzavřené očkování nebo onemocnění covidem-19 prodělali. Co si o tomto dělení společnosti myslíte?

Každá země, která zavede povinnost očkovat před vstupem do ní, udělá chybný krok nejen ve vztahu k cizincům, ale zejména ke svým občanům. Mám tomu rozumět tak, že každý Američan, který vycestuje, se při návratu musí očkovat? Obávám se, že pevně rozhodnutý raději nevycestuje, což bude mít fatální důsledky pro obchod, turistiku a vůbec mezinárodní výměnu. Bude to další tvrdá rána globalizaci, protože drtivá většina obyvatel ostatního světa očkovaná není. Pokud vím, ve světě bylo podáno něco přes dvě miliardy vakcín, čili pokud bereme – zatím – dvě na člověka, tak byla očkovaná miliarda lidí, což je asi osmina světové populace. Očkovat celý svět je zcela iluzorní, jediné, na co se dá spoléhat, je vytvoření přirozené imunity proti covidu na základě jeho překonání, podobně jako u kterékoliv jiné infekční nemoci. Nevpouštění neočkovaných a netestovaných do různých provozů bude mít stejný průběh jako kdysi, když státy přijaly zákony zakazující kouřit v interiérech. Jejich provozovatelé protestovali kvůli obavám ze snížení návštěvnosti a tržeb. Nakonec se návštěvnost zvýšila, protože nekuřáků je 60 procent, zatímco kuřáků jen 40. Podobně to skončí i s krátkozrakým dělením na očkované a neočkované.

Slovenský novinář Peter Schutz ve svém komentáři v deníku Sme mimo jiné napsal: „Na neočkované se nedá jít pouze cukrem, ale je třeba i pořádně dlouhý bič“. Nebo také: „Neočkovaní by měli kvičet jako svině na jatkách“. A do třetice: „Není jasné, co brání říci, že to nejsou lidé (ti, kteří mají jiný názor na očkování), ale dobytek, protože jen jejich bezohlednost a telecí IQ budou příčinou, že v září/říjnu/listopadu – na stará kolena – na mě stát uvalí zákaz vycházení“. Je to jen úlet jedince, nebo je taková agresivita mezi zastánci a odpůrci očkování na Slovensku nyní běžná?

O tomto výroku jsem se dozvěděl jen zprostředkovaně, protože deník, ve kterém Schutz píše, ze zdravotních důvodů nečtu. Netroufám si tento výrok generalizovat, chci věřit, že nereprezentuje většinový názor těch, kteří jsou očkovaní. Dá se však konstatovat, že agresivita ve slovenské společnosti, bohužel, roste a odvíjí se od agresivity, hlouposti a neomaleností jednoho člověka a na něm závislých podporovatelů, který si Slovensko téměř zprivatizoval. Ještě horší je, že není žádná ústavní možnost, jak ho zbavit vlivu. Ještě horší je, že se mi ani nerýsuje žádná smysluplná alternativa.

Jste nejpřekládanějším slovenským spisovatelem v České republice. Vyšlo vám jich u nás už sedm a typické pro ně je, že se zabývají tématem pozitivních příkladů. Od Ježíše Krista v románu Kód 1 přes Alexandra Dubčeka v románu Zastavte Dubčeka! po Štefánika v románu Probiji se. Jaký mohou mít právě v čase chybějících autorit současnosti na lidi vliv autority minulé?

Jednoznačně pozitivní. Lidé se vždy rádi inspirovali příběhy velkých a morálních lidí. Tak jsem to dělal a dělám i já. I to je jeden z důvodů, proč o těchto vzorech píšu. Jsem rád, že mohu čtenáře Parlamentních listů informovat o radostné novince – v říjnu vyjde jak na Slovensku, tak i v České republice můj další motivační román – Jsem Baťa, dokážu to! Příběh zakladatele největšího obuvnického impéria na světě a nejvýznamnějšího česko-slovenského podnikatele všech dob Tomáše Bati zakladatele je úchvatný. Jeho výrok o tom, že nejsou krize hospodářské, pouze morální, platí, bohužel, i dnes. Těší mě, že už teď je o román velký zájem.

reklama

COVID-19

Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.

Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.

autor: Jiří Hroník



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Prezident jako obchodní cestující cizích zájmů? Kobza žádá z Hradu vysvětlení

13:49 Prezident jako obchodní cestující cizích zájmů? Kobza žádá z Hradu vysvětlení

Lobbing za firmu poradce Koláře, pomoc šlechtickému rodu k získání miliardových majetků proti naší z…