Agentura Bloomberg vypočítala, že zemím Evropy vzrostly náklady na energie v důsledku ruské války na Ukrajině a vyhlášených sankcí zhruba o jeden bilion dolarů. Byla to nevyhnutelná daň za únorový vpád Ruska na Ukrajinu, nebo existovala i přijatelná řešení, při nichž by takové obrovské náklady Evropané nést nemuseli?
Kdo by hájil ČR před Bruselem lépe?Anketa
Je to tak, zatímco před válkou byly náklady na energie asi 4 procenta HDP, tak teď je to 14 procent. Bylo by po začátku války naivní si myslet, že Rusko nepoužije své dodávky energií do Evropské unie jako nátlakový prostředek. To, co se děje, bylo nevyhnutelné a zatím se s tím země EU vyrovnávají dobře. Ale pozor, těžké chvíle teprve přijdou. Pokud válka rychle neskončí, a takové signály nejsou, tak v tomto roce bude těžké naplnit plynové zásobníky, ekonomická krize z vysokých cen energií dopadne tvrdě na firmy, protože zastropování cen pro firmy je nedostatečné a zdroje na dotace cen energií budou vládám docházet.
I když se na začátku války spekulovalo, že by mohlo jít o konec plánů s Green Dealem, opak je skutečností. Co budou nejmarkantnější dopady těchto dvou současně působících faktorů na trh a spotřebu energií v EU v nejbližších letech?
Green Deal Evropské unie je hlavní příčinou vysokých cen energií v EU. Kdyby unie dvacet let nebojovala proti uhlí, bylo by černé uhlí závěrnou elektrárnou, protože by nebylo potřeba využívat plyn tolik, jako teď, a elektřina by nestála 320 eur/MWh, ale jen 150 eur/MWh. To potvrzuje i Mezinárodní agentura pro energii (IEA).
V případě, že by se tito kandidáti dostali do 2. kola, koho byste volili?Anketa
Je pravda, že by bylo logické ve válce unijní zelenou fantasmagorii odložit na „lepší časy“, ale politici v EU i v členských zemích nejsou schopni této sebereflexe. Nejsou ochotni přiznat, že jejich zelená politika zavlekla EU do závislosti na Rusku, když byla likvidována domácí těžba uhlí, a tím se podporoval dovoz plynu z Ruska a růst závislosti EU na tomto palivu, jehož emisní zátěž je v součtu od vrtu po zákazníka horší než u domácího uhlí a elektrárny na patě lomu.
Vladimír Budinský
Těsně před koncem českého předsednictví EU se podařilo dotáhnout dohodu o celoevropském zastropování velkoobchodních cen plynu. Limit bude činit 180 eur za megawatthodinu a spustit ho bude možné od 15. února. Co lze od tohoto kroku, který nakonec podpořilo i Německo, ale při hlasování se zdrželo Rakousko a Nizozemsko a proti bylo jediné Maďarsko, očekávat?
Nic. Je to zcela zbytečná regulace. Jediný výsledek je znejistění trhů a znevěrohodnění EU jako odběratele a kupce plynu, který teď tak moc potřebujeme. Evropská unie kupuje plyn dráže, než ho kupují v USA, v Číně, v Japonsku nebo v Koreji. Regulace, na jejímž vyjednání bylo ztraceno několik drahocenných týdnů, by se uplatnila jen po 40 dnů v roce 2022 a v roce 2023 se asi neuplatní vůbec. Je zcela zbytečná.
Jak tím minulým turbulentním rokem prošla z pohledu zajištění energiemi z aktuálního i perspektivního pohledu Česká republika? Jak válka na Ukrajině změnila její energetické plány?
Česká republika jako v EU nejvíce průmyslová země ztrácí jednu ze svých hlavních konkurenčních výhod – levnou energii a stojí teď před vážnými problémy. Válka na Ukrajině a zejména rezignace naší vlády v době předsednictví na obhajování a prosazování národního zájmu naší vlasti, když nejen že nepozastavila Fit for 55 a aktivistické regulace z něj vyplývající, ale dokonce celou zelenou agendu z pohodlnosti a ze servility vůči Komisi EU urychlila a zesílila, povede k tomu, že řada průmyslových firem a celých odvětví u nás budou mít v letošním roce existenční problémy.
Energetická strategie ČR? Žádná v nové situaci už neexistuje. Státní energetická koncepce aktualizovaná v roce 2015 už po schválení pilířů z utopie Fit for 55 neplatí.
Psali jsme:
Deset dnů před koncem roku hlásily jaderné elektrárny Dukovany a Temelín dosažení jednoho z důležitých ročních milníků, když společně vyrobily 30 milionů MWh elektřiny. To odpovídá téměř polovině spotřeby celé České republiky v minulém roce. Jádro je pro nás klíčovým zdrojem. Jaký mix zdrojů bude do budoucna tím nejvhodnějším pro zajištění té druhé poloviny spotřeby?
Ano, jaderné elektrárny v den zimního slunovratu završily výrobu 30 TWh, ale uhlí mělo ten den už na kontě 32 TWh. Uhlí je naším hlavním zdrojem elektřiny a tepla. Čistá spotřeba elektřiny je u nás 62 TWh a tyto dva domácí a v reálu levné zdroje by prakticky mohly pokrýt spotřebu elektřiny u nás zcela. Proč za ni platíme tolik, když jsme soběstační?
O stanovení nového energetického mixu podle diktátu EU nutně bezemisního bude nová Státní energetická koncepce, na které se zatím seriózně nezačalo na Ministerstvu průmyslu a obchodu ani pracovat. Bez jaderných elektráren není naše energetická budoucnost představitelná. Jedny nové Dukovany ale rozhodně stačit nebudou.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela se opakovaně bije v prsa za to, jak vysoké jsou zásoby plynu v Česku. Kritici však poukazují na to, že uložený plyn byl nakoupen v době, kdy se jeho cena pohybovala nejvýše. Vzbuzuje zajištění Česka plynem do budoucna optimismus, nebo je na místě zůstat opatrný, neboť nahradit výpadek ruského plynu nebude navzdory politickým proklamacím nic jednoduchého?
Vláda koupila do státních hmotných rezerv přes ČEZ jen plyn na 7 dní v zimě. Obchodníci však dokázali sami naplnit zásobníky dobře. Za to jim můžeme být opravdu vděční. Naštěstí jsou to privátní subjekty a chovají se racionálně.
Z grafu je vidět, že hlavní plnění našich zásobníků proběhlo v dubnu a v květnu a pak na poslední chvíli v listopadu. Obchodníci se chovali racionálně a chladnokrevně plnili, když ceny byly nízko. Obtížnější ovšem bude naplnit zásobníky na našem území v začínajícím roce. Nebude jednoduché výpadek dodávek z Ruska nahradit, dokud nebude pro nás v Německu a v Polsku dost terminálů, plynovodů a lodí na dopravu LNG. I pak bude zkapalněný plyn v Evropské unii vždy drahý. Ročně v České republice v plynu spotřebujeme 90 TWh a v elektřině 62 TWh. Plyn je u nás velmi důležitý pro průmysl.
Stojíte v čele Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu, jste předsedou spolku Konec uhlí, nemohu se vás tedy nezeptat na tento tradiční zdroj energie. Jak to s budoucností uhlí v Česku, nad níž se už dost smrákalo, vypadá teď v důsledku loňských událostí?
Uhlí je v EU nechtěným a pouze trpěným zdrojem energie. Ani naše vláda ho nechce. Budoucnost uhlí je zde jen do té doby, než za něj bude náhrada. Ovšem uhlí teď dává v zimě plných 47 procent elektřiny a 55 procent tepla a naše štěstí je, že vláda zatím ani neví, jak to nahradit. Až to bude jednou vědět, tak bude ještě velmi dlouho trvat, než se ta náhrada postaví a zprovozní. V nejbližší době to bez uhlí nepůjde.
Ing. Jozef Síkela
Český hydrometeorologický ústav oznámil, že od začátku loňského roku pozoroval výrazné zhoršení kvality ovzduší hlavně kvůli topení tuhými palivy. Ekonomka Markéta Šichtařová upozornila, že pouze bohatý stát má na to, aby se choval ekologicky, chudý stát se chová neekologicky, a Green Deal vede ke zchudnutí. A zchudnutí je hlavním důvodem masívního přechodu na tuhá paliva, která produkují víc CO2, proti němuž Green Deal brojí. Takže Green Deal způsobil přesný opak toho, co zamýšlel. Jak zamezit tomu, aby lidé zase netopili vším možným, jen aby je to moc nestálo?
Tomu zabránit nejde. Lidé se chovají s pudem sebezáchovy a zelené ideje nikoho nezahřejí. Energetická chudoba vstoupila do naší země a postupuje. Lidé se chovají racionálně. Jinak bychom jako druh nepřežili.
Jaký nejvíce optimistický a naopak nejvíce pesimistický scénář v oblasti energetiky si lze pro rok 2023 představit? A jaký je ten nejrealističtější?
Optimistický scénář, válka na jaře skončí, v polovině roku začne znovu proudit ruský plyn a ceny energií spadnou dolů. Obnoví se prosperita a energetická chudoba zmizí. Vše bude pokračovat jako by válka a covid nikdy nebyly.
Pesimistický scénář, válka bude dál pokračovat, ceny energií se ještě zvýší kvůli drahému plynu z LNG, řada firem kvůli drahým energiím zkrachuje, zavře provozy a omezí výrobu, klesne výběr daní a vláda nebude mít na další zastropovávání cen energií, tím celkově klesne spotřeba energie a začne hluboká restrukturalizace našeho průmyslu od energeticky a materiálově náročných výrob k službám s vysokou přidanou hodnotou, což je náročné, dlouhodobé a nemusí se to v ostré mezinárodní i evropské konkurenci podařit.
Realistický scénář je spíše ten pesimistický ovšem s lepším koncem, protože Češi jsou schopný a přizpůsobivý národ, který každá obtíž inspiruje a posílí. Chtělo by to měně vládních zásahů a více prostoru pro aktivitu soukromých subjektů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Vlastimil Dorotík
