Chemický masakr v Chán Šajchúnu vzápětí následovalo zničení letecké základny Šajrát 59 střelami Tomahawk. Moskva odmítá, že by za použitím chemických látek byl Bašar Asad, pozastavila platnost dohody o bezpečnosti vzdušného prostoru. Washington vůbec nepochybuje o vině Bašara Asada, Trump by si přál, aby ho Rusko přestalo podporovat. Když vezmeme konkrétně vztahy USA – Rusko, výsledkem je nedůvěra a spekulace. Jaký tohle všechno, co se dozvídáme, má podle Vás smysl? Objevuje se spousta spekulací. Po čase, o co vlastně šlo?

Vždycky jde o vliv a v tomto případě o vliv na dění v Sýrii. Sýrie je lakmusový papírek ve vztahu mezi Spojenými státy a Ruskem. Obě dvě tyto velmoci se snaží v této zemi uplatňovat svůj vliv, protože podle toho, jak dopadne tento konflikt, budou vnímány i v dalších konfliktech. Přetahování o Sýrii je z Ruska trošku snaha odpoutat pozornost u Krymu, na druhou stranu od Spojených států zvrátit nepříznivý dojem z vývoje v Iráku po svržení Saddáma Husajna. Sýrie je místem, kde se velmoci střetávají a snaží se ukázat, že jejich politika je správná. 

Nejdřív Trumpa část světa považuje téměř za ruského agenta a teď oslavuje, jak říká Tereza Spencerová, to, že se narodil prezident, který to Rusům natřel. Jak situaci rozumíte? A mimochodem, „natřel“?

Donald Trump nebyl nikdy úplně proruský, ale měl kolem sebe poradce, kteří byli pro konstruktivní dialog s Moskvou, někteří říkali, že je potřeba přestat řešit Krym a řešit globální problémy, například boj s terorismem a Donald Trump to poměrně dobře opakoval. Po několika skandálech se ale snažil podezření odvrátit, z jeho strany zaznívají silná slova a začal se vůči Rusku vymezovat. Připomeňme, že o Rusku určitou dobu nemluvil a to byl začátek spekulací, že obrátil. Myslím si, že neobrátil. Spíš v prezidentské funkci vidí, že je potřeba se v první řadě dívat na Spojené státy a pak teprve na zájmy jiných států. Doteď se příliš s Ruskem dohodnout nepotřeboval.

Rusko bylo vždy v Sýrii velmi aktivní a bralo Sýrii jako bránu na Blízký a Střední východ. I jejich zapojení bylo ukázkou síly, možností vyzkoušení nových zbraní a také ukázka západnímu světu, že je stále Rusko vojenskou velmocí, se kterou je potřeba počítat a s kterou je potřeba mít kontakt. To si ještě před zapojením Ruska v Sýrii řada západoevropských politiků nechtěla připustit.