„Řada lidí, kteří v ČT komentovali útok na Sýrii nebo chemický útok, žila v tom, co bylo před půl rokem.“ Europoslanec Zdechovský tedy přidává aktuality

Chemický masakr v Chán Šajchúnu vzápětí následovalo zničení letecké základny Šajrát 59 střelami Tomahawk. Moskva odmítá, že by za použitím chemických látek byl Bašar Asad, pozastavila platnost dohody o bezpečnosti vzdušného prostoru. Washington vůbec nepochybuje o vině Bašara Asada, Trump by si přál, aby ho Rusko přestalo podporovat. Když vezmeme konkrétně vztahy USA – Rusko, výsledkem je nedůvěra a spekulace. Jaký tohle všechno, co se dozvídáme, má podle Vás smysl? Objevuje se spousta spekulací. Po čase, o co vlastně šlo?

Vždycky jde o vliv a v tomto případě o vliv na dění v Sýrii. Sýrie je lakmusový papírek ve vztahu mezi Spojenými státy a Ruskem. Obě dvě tyto velmoci se snaží v této zemi uplatňovat svůj vliv, protože podle toho, jak dopadne tento konflikt, budou vnímány i v dalších konfliktech. Přetahování o Sýrii je z Ruska trošku snaha odpoutat pozornost u Krymu, na druhou stranu od Spojených států zvrátit nepříznivý dojem z vývoje v Iráku po svržení Saddáma Husajna. Sýrie je místem, kde se velmoci střetávají a snaží se ukázat, že jejich politika je správná.

Nejdřív Trumpa část světa považuje téměř za ruského agenta a teď oslavuje, jak říká Tereza Spencerová, to, že se narodil prezident, který to Rusům natřel. Jak situaci rozumíte? A mimochodem, „natřel“?

Donald Trump nebyl nikdy úplně proruský, ale měl kolem sebe poradce, kteří byli pro konstruktivní dialog s Moskvou, někteří říkali, že je potřeba přestat řešit Krym a řešit globální problémy, například boj s terorismem a Donald Trump to poměrně dobře opakoval. Po několika skandálech se ale snažil podezření odvrátit, z jeho strany zaznívají silná slova a začal se vůči Rusku vymezovat. Připomeňme, že o Rusku určitou dobu nemluvil a to byl začátek spekulací, že obrátil. Myslím si, že neobrátil. Spíš v prezidentské funkci vidí, že je potřeba se v první řadě dívat na Spojené státy a pak teprve na zájmy jiných států. Doteď se příliš s Ruskem dohodnout nepotřeboval.

Rusko bylo vždy v Sýrii velmi aktivní a bralo Sýrii jako bránu na Blízký a Střední východ. I jejich zapojení bylo ukázkou síly, možností vyzkoušení nových zbraní a také ukázka západnímu světu, že je stále Rusko vojenskou velmocí, se kterou je potřeba počítat a s kterou je potřeba mít kontakt. To si ještě před zapojením Ruska v Sýrii řada západoevropských politiků nechtěla připustit.

Říkáte, že prezident Donald Trump neobrátil. Jak obecně chápat změny v jeho prohlášeních… Tvrdil, že bude zdrženlivý v zahraniční politice, tvrdě kritizoval Obamu a pak v klidu ještě v době návštěvy čínského prezidenta pošle Tomahawky do Sýrie. Říkal, že NATO je zastaralé, teď už zastaralé není…Co je z jeho strany ,,úlitba" lidem jako je John McCain či taktika a o čem svědčí jeho postup? Korektně řečeno, ukotvuje si názory?

Myslím, že ano. O spoustě dění ve světě neměl žádné ponětí. Vstupoval do světa politiky z byznysu a řada jeho názorů působila velmi naivně. Připomeňme si, jak hovořil o tom, jak rychle postaví zeď s Mexikem a že ji Mexiko zaplatí, že zruší Obamacare a postupně narazil i na své republikány a další a další věci. Racionalizuje svůj postup na základě zkušeností a zjišťuje, že některé věci není tak jednoduché udělat.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že rozhodnutí Donalda Trumpa vytrestat syrského prezidenta Bašára Asada za údajný chemický útok přineslo snížení popularity Trumpa o dvě procenta a aktuálně činí 40 procent. Další operace v Sýrii schvaluje jen mizivé procento Američanů, přičemž vojenské akce v zahraničí mají nyní jejich historicky nejnižší podporu. Jak vysvětlit, že raketový útok na jednoho z nejbrutálnějších diktátorů mu nepřinesl politické body? V čem je problém?

Chce to čas. Řada Američanů nechce jít do další války. Mají v paměti válku v Afghánistánu i v Iráku. Použití střel Tomahawk v nich znovu otevírá pocit, že USA vstupují do války a to v posledních letech zažili mnohokrát. Tak, jak jsem mluvil s některými americkými kongresmany, mají z toho strach.

Například novinářský nestor Milan Syruček upozorňuje na to, že mohlo jít o krycí manévr, na pozadí kterého se odehrávají jiné věci. Napadá Vás něco k tomu?

V tomto případě jsem krycí manévr příliš neviděl. Bylo zajímavé sledovat, jakou pozornost tomu útoku Američanů věnovala média. A právě i to mohlo vyvolat různé teorie začátku vstupu třeba Američanů do války. Viděli jsme reálné zobrazování útoku, odpalování raket a řada lidí včetně mě si vzpomněla na útok na Irák a další, kdy došlo k zahájení větší operace. I řada komentátorů měla pocit, že půjde o cílenější operaci, která by například mohla mít za cíl svrhnout Bašára Asada.

Mimochodem, co se týká Sýrie, je potřeba říci, že se řada opozičních sil přidala na stranu Bašára Asada a Kurdové poměrně dobře vůči IS postupují. Řada lidí, kteří komentovali útok na Sýrii nebo chemický útok v Sýrii ve vysílání ČT24, žila v tom, co bylo v Sýrii před půl rokem a vyzývali k odstranění Bašára Asada, ale je nutné se dívat i na to, jaká je jeho aktuální pozice a také pozice především generálů, kteří vlastně řídí Sýrii, Bašár Asad je svým způsobem loutka. Je důležité sledovat, jak se jeho vliv mění a jak se mění i prostředí v Sýrii.

Lze se tedy přiklonit spíš k variantě vykolíkovávání prostoru pro další jednání nebo získávání mocenského vlivu? Čeho je to tedy začátek? A nebo začátek konce, jak tvrdí některá alarmistická prohlášení, že jsme na pokraji 3. světové války?

Já jsem to vnímal tak, že Spojené státy chtěly ukázat svou sílu. Nikdo samozřejmě nevěděl, zda letadla nebudou druhý nebo třetí krok. Dnes už situace vypadá jinak.

Jakou má tohle dění reflexi v Evropském parlamentu?

Řada evropských politiků byla hodně zdrženlivá. I reakce na chemický útok byla z mého pohledu slabší, než jsem čekal. Předpokládal jsem, že bude drtivá a dojde k daleko silnějšímu odsouzení. Reakce chodily opatrně a pomalu. Řada států vyčkávala, co se bude dít, a čekají dnes na to, aby se celá věc důkladně vyšetřila a pak i politici budou reagovat. Bylo zajímavé, že ve srovnání s chemickým útokem před pěti lety, kdy se politici předháněli v kritice Bašára Asada, teď kritika zaznívala později a nebyla tak silná jako dříve. Je to určitě velikánský rozdíl. Řada státníků je trošku poučená z minulosti. Byli opatrní, vyčkávali, odsoudili útok jako takový, ale nic dalšího nepojmenovávali.

Prezident Miloš Zeman zdůrazňuje nutnost prošetření chemického útoku, ale jednoznačně se nevyjádřil. Zazněly už reakce, že teď naštval v podstatě jak americkou, tak ruskou stranu…

Jeho postoj je rozumný. Řada státníků postupovala podobně. Všichni zdůraznili dvě věci, že se jednalo o neštěstí a je potřeba to prošetřit. Četl jsem o rezoluci, která neprošla Radou OSN, nepřišla mi v ničem konfliktní, neříkalo se tam, zda je Asad vinen nebo nevinen. A vidíte, že ani neutrální text domlouvaný několik dní neprošel.