Pane doktore, koalice SPOLU se rozhodla „rebrandovat“, jak se říká. Modrou nahradila taková zvláštní zelená. A v jiné variantě meruňkově oranžová. Jak se na to asi může dívat starý straník z ODS, který má celou svou politickou kariéru spojenou s modrou? Navíc, zelená... No, evokuje to Green Deal, který není příliš populární.

Spoléhat na barevné vzrušení, kterému propadají lidé věřící v ideály téměř nadpozemské, nebylo a není nic neobvyklého. V Číně se věřilo a věří, že žlutá barva je symbolem štěstí, červená radosti a naši současníci tuto barevnou kombinaci už dávno považují za vhodnou k uctívání komunismu. Rudý prapor, stejně jako černožlutý nebo dokonce francouzská trikolora už mají za sebou také pohnuté dějiny. Zřejmě proto se modrá barva stala symbolem ODS hned po jejím vzniku, a její kritici a nepřátelé záhy začali skandovat heslo – rudý včera, modrý dnes, já jsem zloděj z ODS.

Přesto se mi zdá, že volbu barevnosti na praporech, ke které by mohl něco dodat už i I. P. Pavlov, je dobré si někdy zapamatovat, Zejména v dobách, které historik Karel Durman nazýval dobou „útěku od praporů“. Nechci být marně ironický, ale zdá se mi, že ta kombinace zelené a oranžové, která nám připomíná letní výlety k moři někam na Balkán, může způsobit zbytečné vzrušení dam sdružených okolo ODS, které mají představy o estetických kvalitách svých kolegů. Než si oni sami myslí. Ale hlavně, ani my bychom se tím neměli příliš vzrušovat, protože podle našeho názoru jsou výsledky voleb, pokud k nim vůbec dojde, už dnes náležitě ošetřeny.