Svět žije už dva roky v „nouzovém koronastavu“. Jak moc se společnost pod vlivem různých nařízení a omezení změnila?

Inu, již před pandemií se společnost rok od roku stále více a více atomizovala a „zesobečťovala“. Jako jeden z prvních lidí na internetu – v Bostonu někdy kolem roku 1990 – jsem od průkopníků internetu čítával cosi o globální vesnici, která nás konečně spojí v harmonický nesobecký celek. Přírodožel opak je pravdou. Internet je zřejmě jedna z příčin, která umožnila ještě více rozvinout totalistickou tržní atomizovanou společnost ovládanou kapitalismem. A současná pandemie nárůst sobectví, něžněji nazývaného „individualismus“, ještě akcelerovala. A zhysterčila některé projevy společnosti, o kterých se zmíním dále v textu.

Já, jako věčný kritik všech totalit, musím ale říct, že daleko větším – než jakýmkoliv pandemií nadiktovaným nařízením – problémem celého našeho systému je pořád ono vnitřní a nikdy neustupující „nařízení“, které nám všem, žijícím v totalitním kapitalismu, nekompromisně a pudově nařizuje dělat vše pro holé přežití, včetně popírání většiny mravních imperativů zdravé společnosti, která by měla být ideálně postavená na solidaritě, dělení se o společenský produkt, nesoutěžení a na takzvané lidskosti. Takže pandemická nařízení ve své podstatě společnost, dle mého názoru, doposud fundamentálně nezměnila.

Mnoho kritiků „koronavirové hysterie“ tvrdí, že se k nám plíživě vrací totalita. Co vy na to?

Já se domnívám, že spousta lidí v Česku si vylévá vztek ze svého rozčarování z nového ekonomického systému, který spoustu z nich zotročil a odlidštil, na celospolečenských a racionálních krocích zaváděných ku zvládání pandemie.