Svět žije už dva roky v „nouzovém koronastavu“. Jak moc se společnost pod vlivem různých nařízení a omezení změnila?
Inu, již před pandemií se společnost rok od roku stále více a více atomizovala a „zesobečťovala“. Jako jeden z prvních lidí na internetu – v Bostonu někdy kolem roku 1990 – jsem od průkopníků internetu čítával cosi o globální vesnici, která nás konečně spojí v harmonický nesobecký celek. Přírodožel opak je pravdou. Internet je zřejmě jedna z příčin, která umožnila ještě více rozvinout totalistickou tržní atomizovanou společnost ovládanou kapitalismem. A současná pandemie nárůst sobectví, něžněji nazývaného „individualismus“, ještě akcelerovala. A zhysterčila některé projevy společnosti, o kterých se zmíním dále v textu.
Já, jako věčný kritik všech totalit, musím ale říct, že daleko větším – než jakýmkoliv pandemií nadiktovaným nařízením – problémem celého našeho systému je pořád ono vnitřní a nikdy neustupující „nařízení“, které nám všem, žijícím v totalitním kapitalismu, nekompromisně a pudově nařizuje dělat vše pro holé přežití, včetně popírání většiny mravních imperativů zdravé společnosti, která by měla být ideálně postavená na solidaritě, dělení se o společenský produkt, nesoutěžení a na takzvané lidskosti. Takže pandemická nařízení ve své podstatě společnost, dle mého názoru, doposud fundamentálně nezměnila.
Mnoho kritiků „koronavirové hysterie“ tvrdí, že se k nám plíživě vrací totalita. Co vy na to?
Já se domnívám, že spousta lidí v Česku si vylévá vztek ze svého rozčarování z nového ekonomického systému, který spoustu z nich zotročil a odlidštil, na celospolečenských a racionálních krocích zaváděných ku zvládání pandemie.
Přitom by zrovna tato opatření mohla lidi trochu více dát dohromady a vytvořit zase nějakou solidaritu mezi nimi. Ta se však teď téměř úplně ztrácí právě s oním sílícím sobectvím vyvolaným novým uspořádáním společnosti na atomizované jednotky krutě bojující o přežití v odlidštěné společnosti. Chvilku se v české společnosti tato vzájemná podpora objevila při šití roušek na začátku pandemie.
Počíná si premiér Fiala ve své funkci dobře?Anketa
Je mi jasné, že na výrobě vakcín si nepředstavitelně vydělávají soukromí majitelé různých kapitalistických farmaceutických firem, a že je v jejich sobeckém zájmu si vydělávat stále více, a že si nejspíše i uvědomují, že můžou celou pandemii využít i ke konsolidaci své politické a ekonomické moci. Leč zdravý rozum mi říká, že vynálezy vakcín proti covidovému viru si přáli hlavně ti zazobaní majitelé výrobních prostředků a naši ovladači, neb se ani oni nemohli vyhnout smrtící pandemické kose utínající hlavy všem bez rozdílu. A to, že se tito majitelé dnešního totalitního kapitalismu sami hned nechali naočkovat jejich vlastními vakcínami, je toho důkazem.
Takže v dané chvíli je sebezničující pro nás, kteří proti nim stojíme, bojovat nepřijímáním jejich vakcín. Takové jednání oslabí nás, snadno zranitelné, opomíjené a vykořisťované. Proto říkám – vzhůru, jděte se očkovat, abychom jim neudělali radost tím, že se naše řady zúží vymíráním.
Ostatně, zde je můj situační plakát, který jsem udělal na začátku pandemie a který chce zdůraznit právě společenskou solidaritu...
Do jaké míry jste tento stav reflektoval ve vaší performerské tvorbě?
Jestli by to někoho zajímalo, tak tady https://www.youtube.com/watch?v=Sjt41WyR7h8&t=6878s je moje nedávná přednáška pro studenty, které v současnosti vyučuje Jiří David na slovenské univerzitě.
V ní obšírně vysvětluji roli performančního umění jako společenského aktivistického uměleckého nástroje, který se táhne historií lidstva a vždy reflektuje, zpracovává a aktivuje společnost v dobách zlých a zahnívajících. A právě náš dnešní stav volá o pomoc a měl by být reflektován umělci, neb politici si hoví na svých prdelích v dobře placených funkcích a stahují jen svaly kolem jejich hub vydávajíce pouze jakési nelogické skřeky. Ale možná občas stahují i svaly svěračové po každodenních tučných bezplatných hodech.
Dovoluji si citovat slova mnou obdivované Angely Davisové, která řekla před několika dny při jednom rozhovoru pro Democracy Now: "I still think we need artists to show us the way toward a very different organization - economic, political, social organization - of our worlds, and capitalism has to fall." V překladu: „Stále si myslím, že potřebujeme, aby nám umělci ukázali cestu k jinému uspořádání – ekonomickému, politickému, společenskému – našich světů, a k tomu je nutné, aby kapitalismus padl.“
A kdyby to někoho zajímalo, nedávno byla publikována kniha http://www.petrstengl.cz/knihy/detail/93 o mých performancích, ze kterých je, doufám, zřejmé, že beru performanci jako plnohodnotný anarchistický nástroj pro změnu společenského systému.
Před deseti lety zemřel Václav Havel. Neodešel jeho koncept mezinárodní politiky, založený na ochraně lidských práv, s ním?
Na Havla mám velmi komplexní názor a musím říct, že mě v pozdějších letech svého nekonečného prezidentování zklamal.
Jak říká pohádka: „A kdyby ještě žil, tak by tam pořád na tom Hradě seděl.“ A to říkám jako jeho obdivovatel z dob disentu a undergroundu, kdy jsem chodil do jeho bytu na nábřeží na přednášky, sledován pak estébáky až do mého nouzového přístřešku v Národopisném muzeu na Smíchově, kde jsem načerno bydlel hned vedle kotelny, v níž jsem jako čerstvý inženýr a chartista topíval. V mé novele http://www.petrstengl.cz/knihy/detail/16 je možno dočíst se více detailů z tehdejší doby.
Bylo by zajímavé, kdyby někdo dal dohromady texty a slova Václava Havla, které by ilustrovaly jeho pozvolné změny v názorech a politických postojích s postupující dobou po sametové revoluci. Někde mám ještě v archivu na VHS kazetách všechny natočené zprávy z tehdejší doby, jak je představovala veřejnosti americká média. Až budu mít někdy čas, tak z nich možná udělám výběr.
Jen namátkou vzpomínám, jak navrhoval konečně rozpustit oba znepřátelené vojenské pakty NATO a Varšavskou smlouvu, jak byl proti všem válkám a militarizaci a chtěl zastavit výrobu zbraní, jak sliboval československému lidu, že nechce restituovat žádný majetek své rodiny, jak nehodlá bydlet na Hradě, ale sám dojíždět svým skromným autem každý den do prezidentské kanceláře ze svého bytu na nábřeží a k přepravě mezi hradními kancelářemi pak používat koloběžky... a tak dále. V té době jsem se s ním chlubil svým spolužákům tady v Bostonu na škole, protože v amerických politických zastupitelských funkcích jsou v naprosto převážné většině zbohatlíci, tvrdě podporující soukromé vlastnění všeho a diktaturu kapitálu.
Ale pak postupně přicházely změny a Václav už vesele restituoval, kupoval vilu, žehnal privatizaci a rozkrádání celospolečenského majetku církvemi a šlechtici, a když začal horečnatě podporovat válečné a zištné běsnění Spojených států ve světě – souhlas s útokem na Irák, Srbsko, podpora rozšiřování NATO a tak dále – tak začal ztrácet moji podporu.
Ach jo, moc korumpuje každého. Aneb jak chutná moc. Aneb námět na absurdní havlovskou hru: „Přecházení v názorech“.
Prodával jste oprátky na Wall Streetu, symbolicky jste utíral krev zabitých studentů na náměstí Nebeského klidu... Co vás v současnosti nejvíc trápí?
Co mě dnes doslova sere, je úpadek podpory principu umělecké svobody slova. Celá americká společnost je ovládána jakousi novodobou hysterií, zaměřenou na kontrolu myšlení a na jakési umělé sociální inženýrství. Kontrola jazyka, který používáme k myšlení, dosahuje takové míry, že téměř odumřela satira, ironie a humor.
Vše je v jakémsi zajetí politické korektnosti a takzvaně progresivního hnutí nazývaného „Woke“, čili probuzení do nového náboženství. To zachvacuje nezávislost myšlení a škrtí ho pod krkem, kterým by se snad mohl dostat do hlasivek závan svobodného výdechu, rezonujícího v nezávislých hlasivkách.
Psali jsme:
Toto nové náboženství přejalo zaslepeně i katolický princip dědičného hříchu. Což mě trklo, když mi moje kolegyně nedávno řekla, že si musí vždy po probuzení připomenout svoji „bílou privilegovanost“. Celou „Woke“ hysterii považuji za naprosto paradoxní, zvláště pro mě, který jsem po celá léta jako umělecký aktivista bojoval za sociální a rasovou spravedlnost a mnohdy mě za moji obranu rasových a etnických a sexuálních menšin a uprchlíků z válek vyvolaných naší civilizací chtěli někteří fašizující lidé zabít. Jen jako ilustraci kupříkladu připomínám moji tehdejší mediální ostrou kritiku satirického dílu „České sody“, ve kterém moji bývalí undergroundoví kámoši z divadla Sklep drhli ve vaně tmavé romské dítě, aby ho vymydlili doběla.
Ale cosi se nám, kteří jsme v levicovém odboji brojili za univerzální lidská práva neznající politických a ekonomických hranic, naprosto vymklo z rukou. Když nad tím přemýšlím, tak mi dochází, že nás mocní našeho kapitalistického vykořisťovatelského systému předběhli v šachové hře boje o moc a uchování statu quo. Oni si totiž dopředu uvědomili, že se jim může moc, zejména ta ekonomická, vymknout z ruky a že naše levicové hnutí může získat podporu většiny společnosti.
I vymysleli jako obvykle ďábelský plán a začali naše hnutí vtipně takzvaně kooptovat tak, jak to udělali i v létech šedesátých, a tím ho vlastně převzít pod svoji kontrolu. Nadnárodní a doslova odporně rasistické a bezohledně vykořisťovatelské korporace rozjely najednou kampaň na podporu boje proti rasismu, podporu LGBT hnutí, nalepily na svoje výrobky duhové vlajky a vyvěsily na svých obrovských vilách gigantické nápisy "Black Lives Matter". Zároveň tomuto hnutí začaly posílat stamilionové granty, v akademii začaly financovat programy na vyváření nového myšlení a zavalily jimi vlastněné komerční časopisy, články o transgenderových mlaďoších popisující, jak ukrutně trpí a jak už se těší na změny pohlaví a tak podobně.
Vše se děje samozřejmě v cynickém plánu vybudovat neprůstřelnou clonu, která je ochrání proti dopadům možné změny ekonomického systému. Oni vlastně boj za lidská práva velmi rychle zprivatizovali a nahnali ho do chlívku své totalitní kapitalistické farmy.
Zrovna jsem si zase po létech pustil film „Skřivánci na niti“ od Jiřího Menzela. Asi proto, že Menzel nedávno zemřel a osobně jsem ho znal, neb jsem záhy po sametové revoluci zorganizoval jeho návštěvu umělecké školy, na níž jsem v Bostonu tenkrát studoval. A asi také proto, že jsem jako mladý učeň za socialismu asi rok sám pracoval v hutích, než jsem se vyhrabal přes dálkovou maturitu na univerzitu v Plzni. Ve zmíněném snímku je moment, kdy jeden z dělníků říká, že znal osobně prezidenta Zápotockého, že s nimi Tonda hrával na harmoniku v hospodě a byl jeden z nich a myslí to s nimi dobře. Vzápětí se ve filmu objeví novodobí komunističtí, k moci se deroucí, aparátčíci a začnou dělníky ideologicky buzerovat a tím jim onu původně noblesní myšlenku sociální spravedlnosti znechucovat.
Napadlo mě, že mocní kapitalističtí majitelé dnešních výrobních prostředků mají ještě v plánu naprosto zhnusit lidem ideu sociální, rasové a sexuální spravedlnosti tím, že jim ji budou násilně nutit na každém kroku – a že tím vlastně elegantním způsobem zneutralizují celospolečenskou touhu po lepším společenském systému a opět si dál budou hovět na svých jachtách a chechtat se blbosti mas. Ale to už je možná až příliš, možná přeceňuji jejich genialitu v preventivních tazích. Nicméně jim to náramně vychází, neb spousta mých přátel spolu se mnou má takzvaného "Woke" hnutí až po krk.
Sám jsem se totiž stal na univerzitě, kde jsem učil umění, obětí takzvaného „kulturního zrušení“ poté, co si mladí studentští „wokaři“ stěžovali na moje satirické komentáře, které byly pro jejich „woke čínskokulturní revoluci“ naprosto nepřijatelné, a začali bojkotovat mou třídu a příští semestr mně nebyla obnovena smlouva. Humor do revoluce nepatří, že? Moje hrdinka Emma Goldmanová by s nimi naprosto nesouhlasila, neb bez humoru považovala revoluci za vykastrovanou.
Ostatně, teď mě napadá další geniální ilustrace dnešní americké „PC hysterické Woke kulturní revoluce“, a to kniha „Žert“ Milana Kundery, v níž autor popisuje, jak poslal v padesátých letech pohlednici s žertem o komunistické revoluci svojí spolužačce a ta nelenila a ohlásila to studentskému uvědomělému sboru a ten ho ze školy vyštval proto, že si dělal „prdel“ z komunismu. Proto v současnosti ukrutně prosazuji princip svobody slova, který tolikrát v historii pomohl napravit totalitní zhroucenost společnosti.
Dokonce jsem založil novou uměleckou organizaci https://www.artspeech.org/, která chce udržet při životě svobodu uměleckého slova i v hysterických obdobích, kdy ji falešní levičáci – tak nazývám ty zbohatlíky, většinou z akademie, kteří šíří „wokistické“ slovo boží – považují za ofenzivní a nepřijatelnou. Když bude mít nějaký ze čtenářů chuť pomoci nám zdokonalit naše stránky, bude vítán.
Jak vnímáte verbální válku ohledně Ukrajiny? Může přejít v konvenční konflikt?
Inu, když pozoruji roztahovačnost NATO podporovaného téměř všemi západními politiky, kteří postupně porušovali své sliby dané Rusku o neroztahovačnosti, tak se nedivím, že ruskému medvědu už dochází trpělivost. Je úžasně pokrytecké tvrdit v médiích, že nám na Západě jde o mír, když se naše militantní společenství rozpíná. Zrovna před několika dny – v co největší tichosti – podepsal náš senilní prezident Biden největší rozpočet na zbrojení https://www.nytimes.com/2021/12/27/us/politics/biden-defense-bill.html v celé historii lidstva, který je nazýván „obranným“. A militaristicko-industriální komplex, jehož loutkou Biden je, se nesmírně raduje.
Nedokážu si představit, jak by reagovaly Spojené státy, kdyby se do Mexika a Kanady nastěhovala ruská vojska. Pozice Ukrajiny je tak nešťastná, že nemám odvahu odhadnout, kam to vše povede. Téměř celým světem přijatý kapitalistický ekonomický systém, postavený na neustálém – z hlediska přežití na zeměkouli neúnosném – ekonomickém růstu, potřebuje pořád získávat pro svůj idiotský a bezohledný růst další a další prostor. A když tento šílený nenažraný systém hledí na mapu Ruska, táhnoucího se rozsáhlými oblastmi plnými potenciálních zdrojů zisků, tak roztahovačnost NATO chápu.
Ohledně Jihočínského moře je situace podobná. Může se toto ohnisko v blízké době rozhořet plamenem válečného konfliktu?
Ano, podobně napjatá je i situace v Jihočínském moři. Byl jsem jak na Taiwanu, tak i několikrát v Číně, a jelikož jsem byl sedm let ženatý s čínskou manželkou, tak jsem trochu pochopil jejich kulturu, která je mnohdy teoretiky a „bojovníky za západní lidská práva“ vykládána značně zploštěně. Hodně jsem se také dozvěděl od mého velkého přítele Andre Vltchecka, který jako novinář a zpravodaj světového jména osobně navštěvoval všechny země v této oblasti světa. Doporučuji si přečíst nějaké jeho knihy. Přírodožel byl nedávno, dle mého názoru, zavražděn tureckými tajnými službami. Jak vyřešit situaci Taiwanu a Číny, to si netroufám předpovědět. Ale jestli si můžu tipnout, tak si nakonec mezi dvěma bratry vybere Taiwan přichýlení se k tomu bližšímu čínskému. Bude to pro něj ekonomicky a strategicky výhodnější.
Jak si vzpomínám, tak mi na Taiwanu vyprávěl jeden kolega umělec, že Čankajšek, nepřítel Maovy revoluce, který na Taiwan utekl i s ukradeným kulturním pokladem, vždy považoval tento ostrov za součást Číny a prý na smrtelné posteli vydal rozkaz svým vojskům, která tam s ním utekla, ať okamžitě zaútočí na Maem ovládanou Čínu. Naštěstí se jeho generálové rozhodli posečkat, až další šílený stařec v mocenské pozici zaklepe bačkorami.
Ach jo, ptá se moje anarchistické srdce, kdy už se zbavíme všech parazitujících sebestředných blbů v politice?
Jaké máte umělecké plány v tomto roce?
Neohnout se před jakoukoliv totalitou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jan Rychetský
