Evropský parlament a Rada EU se nedávno dohodly na posílení směrnice EU o obnovitelných zdrojích energie. Na základě dohody se zvyšuje závazný cíl EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 ze současných 32 na nejméně 42,5 % a téměř se zdvojnásobuje stávající podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU. Co o tomto kroku, jímž se EU přibližuje k dokončení balíčku právních předpisů „Fit for 55“ zaměřeného na realizaci Zelené dohody pro Evropu, soudíte?
Je na hony vzdálen současnému reálnému životu unijních Evropanů, především co se týká z toho vyplývajících nákladů na každodenním živobytí drtivé většiny lidí. Podobné závazky „od stolu“ jsme přece u nás dlouho slýchávali v době reálného socialismu a nemusím připomínat, co ve výsledku přinášely. Především co se týká rychlosti prosazování a s ní spojené ekonomické udržitelnosti jde o obrovský zásah do životní úrovně obyvatel starého kontinentu, kterou nemůže ospravedlnit žádný solidární peněžní fond, kterým se mají tlumit dopady. Tím vlastně sami tvůrci podobných závazků přiznávají, že to, co dělají, povede ke zchudnutí evropské populace. Nejen nám v Česku už se zdá, že cena za údajnou záchranu planety přesahuje míru snesitelnosti. Když nejste ideově na stejné vlně, tak se logicky ptáte, proč se pro údajné blaho všehomíra dělá něco, co většině lidí vadí. Jak vyplynulo z nedávného průzkumu agentury YouGov, většina Evropanů chce sice chránit světové klima, ale bez toho, aby si musela významněji odříci svůj komfort. Rozumím jim. O tom to přece je, nemůžete lidem rozkazovat, aby dobrovolně chudli, jenom proto, že si to jejich vedení přeje, byť se zaštiťuje štítem světových zachránců. Pardon, ale tuto filozofii spousta lidí nikdy nepřijme.
Má ministr financí Zbyněk Stanjura vaši důvěru?Anketa
Jen čtyři státy v rámci EU se podle nové studie think-tanku New Economics Foundation nemusí bát o to, že by v budoucnu neměly prostředky pro financování projektů na zpomalení globálního oteplování. Vedle Dánska se k nim řadí Švédsko, Lotyšsko a Irsko. Analytici se domnívají, že tento problém by mohl do budoucna ještě zvýšit hospodářské rozdíly mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Je podle vás reálné, že by si to především vlády zemí střední a východní Evropy uvědomily a začaly proti tomuto trendu brojit a pokusily se ho zpomalit, když už ne zastavit?
To je spíše otázka pro politiky nebo sociology, ale podle mě chybí v tuto chvíli vůle něco takového zastavovat nebo zpomalovat. Všichni zodpovědní se tváří, že to tak má být. V době nedávného českého předsednictví EU jsme doufali, že si dokážeme vyjednat takové podmínky, které by časově zohledňovaly česká specifika směřování k cílům Green Dealu hlavně pro náš průmysl a speciálně i pro energetiku, což jsou, ať chceme, nebo nechceme, oblasti propojené s naší životní úrovní. Výsledkem posléze bylo například vydání unijní normy Euro 7, která ruku v ruce se zákazem prodeje aut s pohonem na benzín a naftu, vlastně dělá z tuzemského i evropského automotive produkčního mrzáka bez rukou a nohou. Pak se naštěstí vzpamatovali Němci a my se k nim přidali, ale na celém principu neochoty přepřahat od ideologie směrem k racionalitě to nic nemění.
Fotogalerie: - Projekt Budoucnost
Do budoucích cen energií, a to nejen v Česku, se promítne uzavření jaderných elektráren v Německu. Co to bude znamenat pro energetickou budoucnost v Evropě?
Analýz a prognóz už byla vyřčena spousta. Vzácně se shodují, že to nic dobrého pro energetickou bilanci v Evropě přinést nemůže. Navíc dojde k vyšší produkci CO2. Německo totiž zcela popřelo hlavní důvod své Energiewende a najednou mu nevadí, že dočasně stoupne podíl výroby fosilní elektřiny z plynu a uhlí. Hlavně když se zbavilo v tamních podmínkách ideologicky ještě hůře vnímaného jádra. Slyšíme odsud jen: My to zvládneme. Fajn, oni se svojí nejsilnější ekonomikou na kontinentě asi ano, ale minimálně jejich sousedé se s tím budou horko těžko prát, zvlášť když my v Česku se máme už za pár let stát místo vývozce importérem elektřiny. Jak ČEZ, tak další producenti uhelné elektřiny navíc avizují, že další zpřísnění systému emisních povolenek a jejich finanční náročnost neumožní ekonomicky smysluplně pokračovat v provozu těchto elektráren. Jenže bez jejich pomoci v přechodném období směrem k CO2 neutralitě se chtě nechtě neobejdeme. Pokud nás někdo přesvědčuje, jak je do pár let nahradíme hlavně obnovitelnými zdroji nebo novými jadernými elektrárnami, není to pravda. Vezměte si jenom, jak se na Velikonoční pondělí musely centrálně odpojovat fotovoltaické elektrárny od sítě, aby nezkolabovala. Prostě to hned nepůjde, fyzika je věda založená na empirických zkušenostech a výpočtech, žádná ideologie ji oklamat nedokáže.
Psali jsme:
Jak jde dohromady emisní norma Euro 7 a budoucnost automobilového průmyslu v Evropě?
Nejde, o tom netřeba diskutovat. V Evropě chybí přes 90 procent surovin k výrobě srdce elektromobilů – baterií. Prakticky vše se dováží hlavně z Číny. V době, kdy tato země vyváží do Evropy už cenově supervýhodná elektroauta, máme spoléhat na její dobrotu dodat nám suroviny pro baterie našich evropských aut? Navíc když si zároveň sami zakážeme vyrábět ta na benzín a naftu? Nezopakujme si v automotive model tragického konce dodávek ruského plynu, na němž měla jak německá Energiewende a evropský Green Deal stát v době přerodu své energetiky.
V Česku se probudily podnikatelské a zaměstnavatelské organizace, které podepsaly deklaraci, v níž podpořily úsilí české vlády upravit navržené podmínky. Požadují také, aby čeští europoslanci vyjednali odklad účinnosti normy. Podle výpočtů Hospodářské komory ČR by nová emisní norma, v případě, že by byla schválena v současné podobě, mohla snížit HDP o 2 až 3 %, ovlivnit 500 tisíc pracovních míst v automobilovém průmyslu včetně dodavatelských odvětví. Jakým způsobem by se dalo hrozícímu chudnutí zabránit?
Nikdo soudný asi nebude prosazovat úplnou stopku pro cíle, které mají pomoci šetřit naše životní prostředí a zachovat je udržitelné pro další generace nebo pomoci progresu v průmyslu. Jenže dělat to hlava nehlava nejen v automotive, ale i v dalších oblastech včetně energetiky nebo vytápění domů či v zemědělství, na nějž se nesmí zapomínat, neboť taky patří do konečného spotřebitelského koše ovlivňující směrem k horšímu náklady na život Evropanů včetně Čechů, nejde. V Nizozemsku dali farmáři jasně najevo, co si myslí o vládní politice drastického snižování stavu skotu. Jejich zástupci po volbách ze zemských vlád pomalu míří do tamního parlamentu.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
V Evropě jsou už teď drahé energie, ale Česko svými cenami ostatní státy válcuje. I když kdo ví. Premiér Petr Fiala se vzpěčoval uznat data Eurostatu, označil údaje o cenách plynu za loňské druhé pololetí za mylná a pozval si představitele úřadů, aby „odhalil ty, kteří udělali chybu“. Co tomu zpochybňování statistických dat říkáte?
Přijde mi trochu neuvěřitelné, že asi neumíme do Eurostatu předat relevantní data. Stejně jako princip, že v tomto případě nejprve čísla pošleme a až pak je začneme řešit, když buď nesedí, nebo vypadají strašidelně. Vždyť principiálně to samé nastalo při zrodu normy Euro 7 či dalších unijních cílů. Přece nemůžu u nás vypnout stabilní energetické zdroje ve chvíli, kdy pro OZE nebo komunitní energetiku nemám vybudovanou dostatečnou síť a vím, že výstavba jaderek zabere i s povolovacími procesy určitě více než 10 let. Nyní se nejprve centrálně na úrovni celé EU vydá až likvidační varianta, o níž se pak na národní úrovni vedou boje za její zmírnění. Nic ve zlém, ale postup musí být opačný – nejprve analyzuju, co jsem schopný v daný časový úsek v tom kterém státě unie splnit za ekonomicky přijatelných nákladů a dopadů na obyvatele. Když pak někdo přijde s tím, že je reálné udělat víc, ok, proč ne. Tomu se přece nikdo bránit nebude. Ideologické ambice pro lidi k únosnému pokroku nepovedou. Ano, vliv veškeré lidské činnosti na planetě by měl být udržitelný, ale také vydržitelný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Doktorrr
