,,Těžká práce hrát." Herec od Trošky a z Modrého kódu teď vozí jídlo. A má co říct

30. 3. 2021 12:54

„Kultura byla vždy na posledním místě. Bohužel! Když stavíte dům, obrazy také umístíte nakonec,“ říká Miroslav Šimůnek a dodává, že ho mrzelo, že ministr Zaorálek řešil na začátku pandemie primárně dotovanou kulturu. Herec, známý například z Troškovy pohádky Z pekla štěstí nebo seriálů Cesty domů a Sestřičky – Modrý kód, si nyní, kdy je kultura už rok více méně „mimo provoz“ přivydělává jako kurýr v restauraci. V rozhovoru pro Parlamentnilisty.cz mluví o tom, že v dnešní těžké době obdivuje zdravotníky, pečovatele, hasiče, policisty, ale i rodiče. Prozradil, čím ho naopak zklamala EU. „Pokud je pravda, že se někde zadržují desítky milionů dávek očkovacích látek, pokud je pravda, že jsme byli kritizováni, když jsme začali už loni dočasně omezovat hraniční styk, ale zároveň sama EU nic neudělala v eliminaci přenosu nákazy, pak je to totální selhání,“ říká.

,,Těžká práce hrát." Herec od Trošky a z Modrého kódu teď vozí jídlo. A má co říct
Foto: archiv umělce
Popisek: Miroslav Šimůnek.
reklama

Pro umělce a samozřejmě nejen pro ně, je současná doba opravdu velmi složitá. Divadla jsou zavřená, točit se smí jen za přísných hygienických podmínek… Jak vy tuto dobu zvládáte? Slyšel jsem, že vy sám jste si našel brigádu…

Anketa

Je smrt Petra Kellnera ztrátou pro Českou republiku?

77%
11%
hlasovalo: 14226 lidí

Ano, říkáte to přesně. Situace je velmi náročná a složitá. V mém případě je to nyní přivýdělek v profesi kurýra v jedné brněnské restauraci. A i když čerpám kompenzace, nejsou dostatečné. Kdybych měl teď třeba splácet nějakou hypotéku a mít další závazky, jako někteří, nejenom moji kolegové, tak z toho bych to určitě nepokryl. Podobně je na tom celá řada kolegů, kteří se nyní živí jinak než herectvím nebo moderováním.

Žil jste nějakou dobu i v Londýně, kde jste se objevil i na filmovém plátně. Máte přes přátele v Anglii informace o tom, jak tam v současné době s pandemií bojují?

Od přátel z Londýna bohužel žádné informace o zvládání stavu s pandemií nemám; více než rok jsem s nimi nemluvil. Ale sleduji situaci v médiích. Podrobnější zprávy přímo z místa však nemám.

Mimochodem, když jsme u Anglie, co říkáte na její vystoupení z EU? A jak moc se Velká Británie od té doby, co jste tam získal hlavní roli ve dvoudílném britském televizním filmu A Good Murder, změnila?

Nejsem zastáncem rozhodnutí VB vystoupit z EU. Z oficiálního hlasování veřejnosti a například i tvrdé reakce Skotska na takové rozhodnutí, zcela jasně vyplývá, že necelá polovina Britů také ne.

Co se změny politické situace VB, nálady, chování či postojů Britů týče, se nemohu kompetentně vyjádřit, už je to pár let, co jsem tuto zemi navštívil.

Co se však EU týče, tam cítím velké zklamání z toho, jak selhala. Protože bych očekával, že právě unie bude tou, která zabere, která všechny státy podpoří, která nebude hrát mrtvého brouka. A pokud je pravda, že se někde zadržují desítky milionů dávek očkovacích látek, pokud je pravda, že jsme byli kritizováni, když jsme začali už loni dočasně omezovat hraniční styk, ale zároveň sama EU nic neudělala v eliminaci přenosu nákazy, pak je to totální selhání. To máte jako ve vztahu, kde si nejvíc ověříte, jak to je, když prožijete nějakou krizovou situaci. A EU tu přece je i od toho, aby se zajímala, reagovala. Ale hlavně jednotně, a ne tak, jak se jí to hodí. I když mnozí kritizujeme vládu a některé její nesmyslné kroky, v mnohém jsme si my, ale možná i některé okolní státy musely pomoct samy, abychom tu věc zvládli. Kdybychom měli my osobně čekat až na to, jak se unie rozhoupe, bylo by to tu asi ještě daleko horší.

Pandemie ovlivňuje náš život už rok. Jak moc se podle vás změnil pohled lidí na svět, práci, peníze… Co říct na vyhrocenou situaci ve společnosti, kdy se lidi například na sociálních sítích čím dál víc napadají?

Sociální sítě jsou v tomto případě „velké zlo“. Každý si tam píše, co chce, s pocitem, že je „někde schován“. Ctím naprosto právo na názor každého, ale proč se musíme urážet, nenávidět, štvát se proti sobě. Nemělo by nás to spíš spojovat než rozdělovat?

Víte, i v minulosti – nejen u nás, ale v Evropě, na světě, byly různé epidemie a pandemie. Před sto lety španělská chřipka – taky se nosily roušky, taky byla omezení, zákazy, ale mělo to dvě odlišnosti – nebyly sociální sítě a média, a lékařská věda a péče byly na jiné úrovni a nebyly dostupné pro všechny.

Jinak k vaší otázce: Jakákoli takováto situace, tedy svým způsobem akce, přináší přiměřenou odpovídající reakci. Nikdo z nás nečekal, že tato pandemie bude trvat tak dlouho, a že situace nákazy covid-19 se bude vyvíjet tak neočekávatelně. Vůbec se tedy nedivím, že se lidé takto začínají chovat. Je to zcela logické, stres, únava, vyčerpání je jasné. V každém případě bychom této situace měli všichni využít k posílení rodinných vztahů a uvědomit si ty lidštější hodnoty našich životů. Rozumím všem, kteří jsou naštvaní, přišli o práci – já třeba taky. Ale na druhou stranu, zdraví máme jenom jedno. A není většího daru, než když jste zdraví. Zní to jako klišé, ale kdo si někdy v životě něčím prošel, ví své. Víte, můžu mít 50 milionů na kontě, můžu být nejslavnější na světě, můžu mít cokoli, na co si pomyslím, ale budu-li, nedejbože, vážně nemocný, k čemu mi to všechno bude?

Osobně velmi obdivuji a smekám před všemi lékaři, sestřičkami, pečovatelkami a pečovateli, kteří se dnes a denně starají o tisíce lidí v nemocnicích nebo v různých ústavech. Stejně jako před hasiči, záchranáři, policisty. Je to teď o to náročnější. Stejně těžké to mají rodiče dětí, kteří se s nimi musejí učit a do toho ještě pracovat. Děti, které se nemohou potkávat s kamarády, kterým chybí kontakt, výlety, hraní si venku… Situace je těžká pro všechny.

Už od jara se z kulturní fronty ozývaly hlasy, že stát umělce, kulturu… dostatečně nepodporuje. Cítíte to také tak? Co by měl stát pro kulturu udělat?

Kultura byla vždy na posledním místě. Bohužel! Když stavíte dům, obrazy také umístíte nakonec. Je pravdou, že stát začal umělce podporovat pozdě. Co se divadelní kultury týče, málokdo si uvědomuje, že představení v divadle se plánuje minimálně 3 měsíce dopředu, a když náhradní termín představení je těsně před jeho realizací zrušen, musí se opět přesunout o nejméně 3 měsíce později. Navíc u naprosté většiny divadel nelze realizovat představení za podmínek rozestupů diváků ob jedno sedadlo. To paralyzovalo divadelní svět od začátku března minulého roku. Pokud má někdo pocit, že je to jednoduchá práce, že my herci vyděláváme miliony, něco si tam nějak odříkáme a jdeme domů, měl by se někdy přijít podívat do „zákulisí“. Pominu to, že mnoho z nás zkouší dva tři měsíce zdarma a honorář bereme až s první či druhou premiérou. Herectví opravdu není jen o té pozornosti, potažmo slávě a prvních stranách časopisů. To je případně, pokud je to v dobrém, už jenom bonus. Herectví je taky velmi nestálé, dneska hrajete, točíte na plný plyn, za měsíc dva pět ne… Ale upřímně, neměnil bych.

Jak vnímáte v těchto časech práci ministra kultury Zaorálka? Cítíte v něm jako umělec oporu?

Pana ministra osobně neznám, a nebudu komentovat jeho postupy. Beru a přijímám situaci, jaká je. Jen co vím od některých kolegů a jak to občas sleduji, v začátcích dlouho nebyl vidět a slyšet. Teď naopak, nicméně není to jen o jednom ministrovi, i když on zastupuje kulturu.

Možná, co mě mrzelo, je hlavně to, že řešil primárně dotovanou kulturu. Ovšem většina divadel včetně našeho, které vede Alenka Šebková s Hankou Gregorovou coby režisérkou a uměleckou šéfovou, nemají žádné pravidelné dotace. Co si nevydělají, nemají. Národní divadlo, Státní operu nebo městská či krajská, vždy někdo nějak zachrání, ale ta zbylá, i když jsou sebelepší, ne. Ty zachrání jen diváci. Ovšem, pokud mohou chodit, a to teď nemohou.

Celkově, jak podle vás náš stát zvládá situaci kolem pandemie?

Tato situace je nová pro nás pro všechny. Jak už jsem uvedl, covid-19 je nevyzpytatelný. Ano, vláda možná udělala několik chyb, a nemusíme s ní v lecčems souhlasit. Ale kdo z nás neudělá ve svém životě, soukromém i profesním chybu? Každá vláda, ať by tu byla jakkoli složená, by stála před stejnými problémy a nejspíš by žádná nevěděla, co s tím, jako nevěděly vlády v jiných zemích kolem nás. Nicméně na druhou stranu bych byl velmi nerad, aby někdo takové situace zneužil a neprávem a nezákonně se obohatil na úkor druhých.

Od začátku epidemie jsme měli už celou řadu opatření proti šíření koronaviru a některá vyvolala opravdu velkou diskusi. Předmětem vtipů na sociálních sítích se před časem stal „zákaz zpívání“, pak rozhodnutí, že divadla mohou hrát, ale bez diváků. Nyní tady máme například uzavření okresů. Jaká opatření vám přijdou smysluplná a naopak jaká jsou podle vás naprosto nesmyslná?

Ano, některá opatření jsou velmi diskutabilní. Třeba rouška na ulici, kde nikdo není, nebo v parku, kde od vás jsou lidi deset metrů… Ta opatření se svým způsobem zaváděla ve stylu pokus-omyl, ale pořád chci věřit, možná až naivně, že některá nebyla prospěchářská pro některou ze skupin lidí. Roušky, rozestupy, omezení styku jednoznačně schvaluji. Byl jsem párkrát v šoku, když ke mně přiběhne fanynka, chce se vyfotit nebo podpis a pomalu mě objímá. A já se ptám, zda je ok, zda nemá covid. Ona se usměje a řekne: Už ne, já to mám za sebou, ale teď je s tím doma mamka. Ti lidi vůbec nechápou, že takhle se to právě šíří nejvíc.

Je to potřeba, i přesto, že i já osobně mám řadu výhrad i proti vládě a některým až ‚podezřelým‘ nákupům, transakcím, že lidi mají být zodpovědní. Nejenom vůči sobě, ale ostatním. A říct, že když se někdo cítí v ohrožení, ať si dřepí doma a mě nikdo omezovat nebude? A jak může ten dotyčný vědět, že není právě on nakažený, i když mu subjektivně nic není. To není rakovina, která se nepřenáší, ale kapénková infekce, která se prostě šíří jako chřipka, jako další virová onemocnění.

Když mluvíme o různých vládních nařízeních, jak naopak vnímáte takzvané „antirouškaře“?

V dnešní době bych rozlišoval „antirouškaře a antirespirátory“. Nejsem odborníkem, ale roušky mi přišly po všech stránkách přijatelnější. Sám osobně mám po celodenním nošení respirátoru bolesti hlavy a dýchací potíže, moji přátelé i kožní problémy. Na druhou stranu chápu, že někde je to potřeba. Venku bych to ale zrušil, pokud se skutečně neshlukuje větší množství lidí. Ovšem takové ty těžce zatvrzené odpírače taky nechápu. Zvlášť, když vědí, že kolem sebe mají další skupiny lidí. Snad každé malé dítě ví, jak se kapénkové infekce i obyčejné viry šíří a jak málo stačí. Já bych to prostě bral všechno s mírou a hlavně rozumem. Ale to na obou stranách.

Mnozí lidé své naděje upínají k vakcíně proti koronaviru. Jak vnímáte náladu Čechů ohledně vakcinace a jaký je váš postoj?

Názory obyvatel jsou rozporuplné a nedivím se tomu. Vakcíny prý neprošly řádným testováním jako jiné, ale chápu, že jsou jediným východiskem, jak pandemii zastavit. Taky chápu, že lékařská věda má svůj vývoj, a že tyto vakcíny jsou vyrobeny už na základě původní látky účinné na Sars, a covid-19 je fakticky Sars-Cov-2.

Konkrétnější obrysy získává takzvaný covid pas. Co vy na něj říkáte? Je to rozumné řešení, nebo mají pravdu ti, kteří mluví o určité diskriminaci těch, kteří se z nějakého důvodu očkovat nechtějí, nebo třeba ani nemohou?

Myslím si, že covid pas nic nevyřeší. A samozřejmě může být pro některé předmětem diskriminace. Na druhou stranu, je to asi o tom, aby se to diskutovalo a hledala se i další řešení.

Až se divadla, kina, koncertní sály a další otevřou i pro veřejnost, domníváte se, že o kulturu bude mezi lidmi zájem? Nebude přetrvávat určitý strach z nákazy? Nebo naopak jsou lidé tak „hladoví“ po kultuře, že se sály budou okamžitě plnit?

Asi jak kde a jak kteří. Vzhledem k tomu, že kulturou jsou nejenom divadelní představení, koncerty, vernisáže, společenské akce a kina, lidé jsou opravdu vyhladovělí. Ale v žádném případě nečekejme plné sály ihned po rozvolnění... Možná lidé, kteří budou očkováni a prodělali covid jednou dvakrát, tak budou více v klidu. Ale než se ta situace stabilizuje a všude, nejenom v Praze nebo v Brně, chvíli to potrvá. Ale nezbývá než to zvládnout a být trpěliví. Ono nám stejně nic jiného nepomůže.

A jaké jsou vaše pracovní plány, až omezení kvůli epidemii skončí?

Jednoznačně se věnovat divadlu u Hanky Gregorové, kde se těšíme na sebe vzájemně všichni. Občas si voláme, píšeme a podporujeme se vzájemně… že snad v létě nebo na podzim to zase rozjedeme. Že si zase zahrajeme Cyrana, Letušky, Daně, daně a jak na ně… a další skvělé kousky, které hrajeme nejenom ve Strašnickém divadle, ale jezdíme s tím po celé zemi. Pak natáčení seriálu, filmu a moderování. Mimochodem, už rok jsem nemoderoval žádný ples, protože nejsou, žádný večírek, akce, premiéry nebo různé křty… Moc mi to chybí. Nejenom samozřejmě z finančního hlediska, ale protože mám rád lidi, rád se s nimi potkávám a jsem rád, když se lidi baví. Tedy doufám, že to vše bude možné. Moc se na to těším.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: David Hora

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nové zlo po covidu, hlásí doktor. Velká vina Babiše? Ne. Šmuclera naštve

11:25 Nové zlo po covidu, hlásí doktor. Velká vina Babiše? Ne. Šmuclera naštve

Nezodpovědní zůstanou nezodpovědnými, v chování Čechů se nic nezmění. Vyhráno rozhodně není, záleží …