Reakce ukrajinského velvyslance na výroky Tomia Okamury vyvolala otázky o hranicích diplomatického působení. Jak jste tento vývoj vnímala vy?
Vnímala jsem ho jako souběh několika faktů, které dohromady vytvářejí znepokojivý obraz. Cizí velvyslanec veřejně komentuje výroky českého ústavního činitele, což je v rozporu s diplomatickými zvyklostmi. Český stát na to nereaguje žádným oficiálním krokem. To samo o sobě znamená posun v chápání suverenity.
Do tohoto kontextu zapadá i cesta ministra zahraničí Petra Macinky na Ukrajinu, navíc v doprovodu poslance Filipa Turka. V situaci, kdy se doma vede spor o to, zda je ještě možné mluvit o limitech působení cizích aktérů v českém veřejném prostoru, odjíždí šéf české diplomacie do Kyjeva řešit, jak „zlepšit obraz Ukrajinců v české společnosti“. To je fakt. Ministr nejede hájit právo české veřejnosti na vlastní názor, ale jedná o tom, jak postoje české společnosti korigovat. Ve chvíli, kdy stát řeší s cizí vládou postoje vlastních občanů, posouvá se jeho role z reprezentanta občanů do role jejich korektora a zahraničního protektora.
Psali jsme:
Do sporu se rychle zapojily i ukrajinské organizace působící v Česku. Překvapilo vás to?
Nepřekvapilo. Potvrdilo se, že v některých tématech je veřejný prostor dlouhodobě jednostranně vymezen. Nevede se spor o argumenty, ale o to, kdo má právo mluvit. Jakmile někdo vybočí z povoleného rámce, není vyvrácen, ale označen. Nediskutuje se o jeho argumentech. To není pluralita názorů, ale nedemokratická regulace debaty.
Poslanec Jaroslav Foldyna otevřel debatu o možnosti vyhoštění velvyslance podle Vídeňské úmluvy. Je taková debata legitimní?
Ano, je. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích jasně stanoví, že diplomat se nesmí vměšovat do vnitřních záležitostí hostitelského státu. Pokud se tak stane, existují právní nástroje reakce. Označovat už samotnou debatu o těchto nástrojích za nepřípustnou znamená popírat smysl mezinárodního práva. Právo, o kterém se nesmí mluvit, přestává být právem.
Jak do této situace zapadá chování stran SPD, ANO a Motoristů, které dlouhodobě mluví o suverenitě a národních zájmech?
Zde je patrný rozpor mezi rétorikou a praxí. Tyto strany před volbami důsledně používaly jazyk suverenity a obrany národních zájmů. Jakmile ale dojde na konkrétní právní nástroje, které stát skutečně má, nastává opatrnost nebo ticho. Nezměnilo se právo ani mezinárodní rámec. Změnila se ochota o těchto věcech mluvit a použít je ve prospěch hájení zájmů naší země.
Psali jsme:
Zrušení odboru STRATKOM bylo prezentováno jako symbol změny přístupu státu. Jak to hodnotíte?
STRATKOM byl symbolem myšlení, v němž stát přestal brát občany jako partnery a začal je vnímat jako objekt řízení. Nešlo o informování, ale o normování výkladu reality. Formální zrušení útvaru ještě neznamená změnu přístupu. Pokud stát dál rozlišuje mezi „správnými“ a „nebezpečnými“ názory, změnil se jen název, ne podstata.
Zanechalo toto období v české společnosti stopu?
Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?Anketa
Prezident Petr Pavel zaštítil promítání politicky laděného dokumentu studentům. Jak tento krok čtete?
Jako pokračující vměšování hlavy státu do hodnotové selekce obsahu ve vzdělávání. Prezident má být nadstranickou autoritou, ne garantem jednoho výkladu světa. Škola má učit kritickému myšlení, ne potvrzovat oficiální narativ. Jakmile se tyto role smísí, vzniká dlouhodobý problém. A ještě horší je, když to nevadí školám, profesorům a hlavně rodičům.
Jak hodnotíte působení neziskových organizací ve školách?
Hranice mezi vzděláváním a ideologickým působením se systematicky stírá. Neziskové organizace často nepřicházejí s otevřenou diskusí, ale s hotovým hodnotovým rámcem. Výsledkem není samostatně uvažující občan, ale názorově předformovaný jedinec.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2025
Česká televize varuje, že bez koncesionářských poplatků je ohrožena demokracie. Jak to vnímáte?
Demokracie nestojí na existenci jedné mediální instituce. Pokud by tomu tak bylo, nešlo by o demokracii, ale o závislost. Veřejnoprávní médium má svou existenci obhajovat kvalitou, nikoli argumentem strachu. Takto neobhajuje veřejný zájem, ale vlastní postavení a uměle budovaný pocit výjimečnosti. Argumentačně to neobstojí.
Stala se podle vás Česká televize aktérem politického boje?
Ano, zejména způsobem rámování témat a výběrem perspektiv. To je mediálně analyzovatelný fakt. Povinně financované médium by si takovou roli dovolit nemělo. A hlavně by mu ji neměli dovolit demokratičtí regulátoři, tedy Parlament.
Ing. Jana Bobošíková
Co dnes považujete za největší ohrožení svobody a demokracie v České republice?
Největším ohrožením není jeden politik ani jedna strana. Je to dlouhodobý rozpor mezi slovy a činy, chcete-li, život ve lži. Politici mluví o suverenitě, pluralitě, svobodě a prosperitě, ale v konkrétních situacích se naplňování těchto pojmů vyhýbají. Demokracie neodumírá zákazem. Odumírá ve chvíli, kdy se z některých témat stane tabu a z debaty riziko.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Souhlasíte s tím, že bez veřejnoprávních médií by v zemi oslabila demokracie?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
