Tento týden si připomínáme smutné výročí 83 let od obsazení Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem. Co se vám v tyto březnové dny dostává na mysl?

Určitě to, že by toto výročí mělo být rozhodně více připomínáno. Zvláště pak v dnešní době, je to jakési poučení a varování. Jde totiž o jeden nejen z nejsmutnějších, ale i zásadních okamžiků našich novodobých dějin. Už jen proto, že kdyby nebylo německé okupace, pak by nenastalo osvobození Rudou armádou, spojené s růstem vlivu komunistů. Následně by nemohlo dojít k nástupu bolševické totality iniciované SSSR. Prostě, bez Němců by nebyla ona okupace, jež nakonec vlastně vedla k okupaci další. Jsou to časy, které se na naší zemi tak fatálně podepsaly.

Vidíme dnes na Ukrajině do jisté míry důkaz toho, že tehdejší politika ustupování agresorovi byla mylná?

Určitě. Protože Hitler chtěl přeci také „jenom“ Sudety, ale západní mocnosti předtím nic neudělaly ani když obsazoval Porýní, ani když proběhl „anschluss“ Rakouska. Hitler dokola říkal, že toto je jeho poslední požadavek, ale nikdy to nebyla pravda. Ústupky nerozhodných a pseudopacifistických západních mocností ho jenom posilovaly k dalším a dalším požadavkům a k růstu nejen jeho vlivu . A také i chuť Hitlera k dalším výbojům.