„Vytočil jsem ho.“ Poslanec Zlínský otřásl Fialou. „Toto téma mu nevoní,“ připomenul

Dorazila do české politiky s Fialovou vládou změna, která byla slibována? Mohla se vláda navzdory extrémně obtížné situaci projevit lépe?

Změna do české politiky dorazila nikterak podstatná, ale o to zásadnější. Následoval ještě větší obrat k idejím progresivismu, propagovaným Evropskou unií a „elitami“ celé západní civilizace, než za předchozí vlády Andreje Babiše, u které bylo vidět, že je to trochu vynucené. U představitelů pětikoalice mohu identifikovat daleko větší souznění s těmito idejemi. Pochopitelně i zde panuje určitá Gaussova křivka rozptylu jejich vnitřního přesvědčení o pravdivosti idejí progresivismu, které se stávají hlavním „narativem“ této vlády také částečně vynuceně a nepochybuji o tom, že proti přesvědčení části představitelů vlády a parlamentu. Nicméně poddajnost a podvolení je o hodně větší než u předchozí vlády.

Vláda to skutečně nemá lehké. V současné době vsadila na to, že ji ze všeho zlého, co se na nás žene, vysekají ti, kterým slíbili kooperativní poslušnost, aniž by sami šli do nějakých riskantních samostatných kroků a opatření, které by mohly pány rozzlobit, a zvolená strategie se již bude těžko měnit, např. odchod z lipské burzy.

Mezi opozicí existuje představa, že pětikoalice vyhrála loňské volby buď náhodou, nebo rovnou podvodem. Když se blíží první výročí parlamentních voleb, které tuto vládu dosadily, jak se s těmito prohlášeními vypořádat?

Bytí obecně – a volby zvláště – je více či méně organizovaný chaos a snažit se ho ovlivňovat ve svůj prospěch a harmonizovat, to je vždy lákavé. Zde sehrála svoji neslavnou roli média hlavního proudu, z mého pohledu vždy příznivě nakloněná představitelům pětikoalice a nepříznivě takzvaným populistům a extremistům. Nakonec se jim těsně před volbami podařilo přesvědčit podstatnou část voličů, že nejvíce kompetentní řídit naši zemi je koalice Spolu.

A k tomu sehrála svoji roli náhoda i šotek chaosu a do Poslanecké sněmovny se nedostaly těsně ČSSD a Přísaha. Otázka ovšem zní, pokud by se tam dostaly, jestli by základní směřování politiky bylo jiné než dnes nebo za předchozí vlády? Já bych velkou změnu nepředpokládal, možná nějakou plošnější pomoc našim lidem, jako se děje nyní v Rakousku. Nemám žádné důkazy o tom, že v případě posledních parlamentních voleb u nás došlo k podvodům. Jenom zmíním velmi podezřelé rozhodnutí Ústavního soudu ČR, které usnadnilo koalicím překonat hranici vstupu do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Slušná politika, havlovská politika, „dáme zemi do pořádku“, stop rozkrádání, být spolehlivým partnerem pro EU a USA, stop zadlužování, stop rozkrádání, moderní budoucnost a inovace, modernizace a digitalizace státu. To byla základní hesla, se kterými vládní strany vyhrály volby. Kde jsme nyní s těmito prvky?

Poměrně prázdná hesla pro důvěřivé a zapomnětlivé voliče. Jak se jim to daří naplňovat, vidíme nyní na kauzách hnutí STAN – přiřazuji hesla: slušná politika, stop rozkrádání, havlovská politika... a nejvíce se mně líbí „dáme zemi do pořádku“. Asi to máme chápat tak, že se vrátíme ke kmotrovskému systému za vlád ODS a ČSSD, to bude ten jejich pořádek. Ale jaksi to zapomněli říci před volbami... Co se týká zadlužování, tak to si ještě počkám, jaký svedou s touto nestvůrou heroický boj. Že jsou a budou nejvěrnějším a nejsnaživějším partnerem všech možných evropských struktur, NATO a USA, o tom tedy nepochybuji, to naplňují více než na 100 %. Zde jsou maximálně úspěšní. Splněno.

Pokud jde o budoucnost, ta se jeví v současné době hodně zahalena v temných mlhách. Ano, cesta vědecko-technické revoluce se jeví jako jediná správná, jak zajistit rozvoj naší civilizace, ale nejsem si úplně jistý, jestli ta, kterou si vybrali, nevede spíše do pekel civilizační degradace. Mám na mysli slavný Green Deal a bezhlavou vynucenou digitalizaci společnosti s tlakem na převzetí kontroly nad mnoha činnostmi společnosti prostřednictvím umělé inteligence ve prospěch vládnoucích vrstev a skupin.

Se začátkem války a s příchodem ukrajinských uprchlíků utkvělo na Fialově vládě podezření, že preferuje „havlovské ideje“ mezinárodní politiky a zájmy zahraničních partnerů před pragmatickými zájmy občanů ČR. Odpůrci vlády předhazují Fialovi například Viktora Orbána coby vzor. Kde je pravda?

Opět musím potvrdit, že v plnění některých bodů jsou úspěšní. Havlovská politika na řešení ukrajinské krize se jim podařila kvalitně realizovat. A zatím se i nadále daří pomáhat cizím, na úkor vlastních, při zachování klidu a pořádku. Prochází jim i rčení, že „jsme ve válce“, aniž bychom ji někomu vyhlásili. Rusové asi mají nyní jiné starosti, než že by měli řešit takové silácké prohlášení někde ve středu Evropy. Jenom aby nám to časem, až se trochu vzpamatují, nepřipomněli. A nemusí jít vůbec o otevřenou vojenskou protiakci, aby nás to zabolelo.

Viktor Orbán je „pro ně“ Lucifer, antikrist a arcilotr evropské nacionalistické politiky hlavně po tom, co obhájil svůj post v nedávných volbách. Už kujou pikle, jak eliminovat jeho, resp. maďarské veto v rámci jednomyslného hlasování orgánů Evropské unie, protože to jim háže vidle do dalších pokusů směrem k rychlé federalizaci EU.

Pokud jde o ukrajinské uprchlíky, zatím se nezdá, že by byli bezpečnostní hrozbou. Může se společenská atmosféra k této otázce v Česku změnit?

Ano, zatím je naštěstí poměrný klid a pohoda. Většina našich občanů se k ukrajinským ženám a dětem chová s porozuměním. Pokud jim naše vláda přidělila podporu větší než ve srovnatelných zemích, není to nakonec jejich chyba. Podvodní ukrajinští čerpači dávkové turistiky raší z podobných kořenů vládní rozdajnosti a nedostatku kontroly. Občas lidi naštve nějaké dražší auto s ukrajinskou značkou ve spojení s částkou 5000 Kč finanční podpory na měsíc – a myslím, že zcela oprávněně.

Zatím nevíme, jak válečný konflikt na Ukrajině dopadne. V současné době pomalu začínají získávat převahu a území ruské síly. Pokud obsadí území na Donbasu za cenu velkých ztrát, nedá se očekávat, že tuto vlastní krví opakovaně pokropenou zemi dobrovolně opustí během mírových poválečných rozhovorů. Potom se k nám může přesunout z poválečné Ukrajiny za svými rodinami, k trvalému pobytu či k léčbě, mnoho frustrovaných mladých mužů, kteří se mohou stát bezpečnostní hrozbou. Tím se postoj našich obyvatel k lidem ukrajinského původu může zásadním způsobem změnit.

Dle informovaných zdrojů vláda očekává, že její čísla podpory budou už na podzim extrémně nízká. Odvážnější zdroje tvrdí, že někteří ministři sami čekají její konec napřesrok. A ti nejodvážnější ,,insideři“ tvrdí, že Babiš se už připravuje nikoliv na prezidentské, ale na parlamentní volby. Jak to vnímáte?

Opět odpovím svým oblíbeným již zmíněným chaosem. V době blížícího se a případně vrcholícího chaosu nelze téměř predikovat následující děje. Tak vnímám současnou situaci, kdy se sbírá tenze před nějakou změnou, o jejímž směřování nemáme žádné možné představy, jelikož ji nikdo není z naší myšlenkové konzervativní platformy schopen srozumitelně a jasně ani nastínit, natož vyjádřit. To považuji za zásadní problém, jelikož změnu využijí ke svému prospěchu ti, kteří budou aspoň nějak připraveni pokračovat po této změně nebo ti, kteří se nejrychleji ad hoc zorientují.

Nesmíme zapomenout, že změna nebude moci být omezena pouze na Českou republiku, že musí postihnout i naše okolí a globální struktury, jinak se jenom urychlí současné směřování do již zmíněných pekel společenské dekadence a rozkladu. Za této situace – žádná změna v našem okolí – bych tedy naší vládě dával šanci přežít v nějaké rekonstruované ještě více progresivistické podobě. Jak pravil jeden můj známý: „Mají vše, zbývá jim jenom získat pozici prezidenta.“ Takže základ pro pokračování i v případě sociálních a společenských otřesů mají parádní, proto ten otřes by musel být skutečně velký a rozsáhlý, aby s nimi pořádně zatřásl a tyto struktury by se jim rozpadly.

Což také nemusí stačit, jelikož po rozpadu musí následovat smysluplná obnova v co nejrychlejším sledu na základě nějakého plánu či myšlenek budoucího génia. Nejsem si jistý, že to může být pan Andrej Babiš. Ale mohu se mýlit.

Zastánci Petra Fialy ho považují za ,,klidnou sílu“, která trpělivou prací dokáže směřovat k cíli. Současně ho mají za slušného a vzdělaného člověka, který se stává mimořádné úspěšným politikem. Vnímáte ho tak též?

S panem premiérem jsem měl několik slovních přestřelek v rámci interpelací. Bohužel jeho odpovědi byly vždy vyhýbavé a hodně nekonkrétní. Ovšem nikdy nezapomněl připomenout mé „extremistické“ zázemí a údajnou snahu strašit lidi, pokud jsem upozorňoval na mnohá nebezpečí, která naší společnosti mohou hrozit od krizových stavů. Naopak pan premiér vždy tvrdil, že jsme připraveni výtečně a že nám nic nehrozí. Pokud jsem zmínil jeho boj s „dezinformacemi“ a potlačování svobody slova, tak jsem ho přímo vytočil a bylo raz dva po klidné síle. Bylo vidět, že toto téma mu nevoní, ba že ho přímo irituje.

Hledáme prezidenta. V jakém stavu toto hledání je? Známe už nyní kandidáty, kteří mají šanci, nebo do ringu vstoupí ještě další vážný kandidát?

Kdo má šanci, o tom rozhodnou kromě jeho schopností hlavně masmédia hlavního proudu, stejně jako se to stalo na Slovensku, kde mainstream vygeneroval prezidentku Čaputovou. Takže bych ještě nějaké překvapení na straně extrémního progresivismu očekával. Na straně vlasteneckých kandidátů očekávám totální atomizaci až na úroveň kvarků, nejmenších částic hmoty, a následnou Sofiinu volbu pro konzervativní a vlastenecké voliče ve druhém kole prezidentských voleb.

Jak se Andrej Babiš zhostil role opozičního lídra? Jaká politická budoucnost ho čeká i v kontextu soudního projednávání kauzy Čapí hnízdo?

Bývalého pana premiéra vídám v Poslanecké sněmovně spíše výjimečně. Pokud vystoupí, tak je pro mne srozumitelnější než současný pan premiér. Práci tam za pana Babiše odvádějí jiní a bohužel občas postupují ve shodě s koalicí. Pro mne je nepřijatelné jejich eurohujerství. Proto si myslím, že pokud převezmou v budoucnu vládní zodpovědnost, mnoho se v hlavním směřování politiky nezmění. Změny budou kosmetické a do pekel se pojede dál, jenom možná s o něco větším drhnutím.

Jak dopadne soud s panem Babišem, se neodvažuji předjímat. To skutečně není v mých silách a schopnostech. Vyvozuji z toho, že pokud bude odsouzen, tak bude muset přijmout i trest. Pokud bude zproštěn obžaloby, tak ho to bezesporu politicky posílí.

Národovecky a euroskepticky orientované scéně dominuje nadále Tomio Okamura a jeho SPD. Máme zde dále hnutí Trikolora, Svobodné či Hnutí PRO Jindřicha Rajchla. Jaký je potenciál jednotlivých subjektů a této scény jako takové?

Potenciál jednotné vlastenecké scény vidíme v Maďarsku. U nás drží podstatnou část vlasteneckého a konzervativního elektorátu, kromě nášeho SPD, menších stran a pidistran i hnutí ANO a možná něco i ODS a KDU-ČSL. Pokud by se to podařilo sjednotit, tak se lze dostat na číslo kolem 50 %, ale to mně zatím připadá jako science fiction. To by muselo dojít k vážnému společenskému otřesu, o kterém jsem mluvil dříve a muselo by to být jakýmsi způsobem předjednáno a homogenizováno. Aspoň jednotliví lídři některých stran mají zájem pracovat na navazování kontaktů a hledání společných stanovisek s námi, tedy s SPD, ale jsou to spíše výjimky; stále vítězí politikaření, osobní antipatie či přímo snaha škodit vlastenecké scéně.

Josef Středula zatím brzdí volání po masových protestech, nicméně varuje před ohrožením sociálního smíru. Jde o ,,odborářské kecy“, nebo v důsledku kombinace cen energií, potravin či bydlení může dojít na podzim k něčemu, co vyústí v násilí? Jaké jsou faktory pro a proti?

Za předsedování pana Středuly určitě nedojde k žádným vážným protestům odborářů, na to bych téměř vsadil. Od toho tam není, aby ohrožoval současný společenský systém. Takže spíše očekávám nějaké moderované „mektání“ na demonstraci ve smyslu „když se rozzlobíme, budeme zlí“, ale kde nic tu nic. Pokud vypukne násilí, tak to určitě nebude v ČR. Zaručeně se připojíme až jako poslední. Očekávám pár převrácených popelnic, až se budou mladíci vracet v Horní Dolní nad ránem z diskotéky. Jedině, že by pan Bartoš svolal demonstraci anarchistů k obraně demokracie, to by mohlo být živo.

Co udělat pro to, aby se materiální úroveň českých občanů vrátila co nejrychleji na úroveň roku 2019 a aby se nám žilo stejně dobře jako tenkrát?

Naše hnutí SPD má svých 10 bodů, nebudu je zde vypisovat. Každý si je může najít na stránkách www.spd.cz. Z mého osobního pohledu se nikdy nelze vrátit zpátky v čase, jelikož nemáme stroj času, takže jak se nám bude žít v blízké budoucnosti nevím, ale určitě to nebude stejné jak v roce 2019. Bude to jiné a budeme si na to muset zvyknout. A pokud to bude horší, tak se třeba konečně naši občané proberou z letargie a přestanou čekat, že vše za ně vyřeší nařízeními a direktivami EU a současná vševědoucí vláda, a že se občané zapojí do proudu obnovy a vytvoření nových společenských poměrů, které budou věrněji reflektovat změněnou skutečnost a realitu i možné poměry v blízké či vzdálenější budoucnosti. To pak bude předpoklad lepších věcí příštích, pro každého našeho občana.

V souvislosti s Putinovou invazí na Ukrajinu se objevují analogie s rokem 1968. Jsou správné?

To si netroufám jako historik-amatér hlouběji rozebírat. A moje odpověď zní, že spíše ne. Pražské jaro bylo pro představitele komunistického bloku nebezpečné spíše ideologicky a až na výjimky nedocházelo v ČR k nějaké vážné persekuci příznivců starých pořádků, která by opravňovala představitele „tábora míru“ k takovému tvrdému zásahu. Vojenská převaha na straně útočníků byla markantní a obrana předem odsouzena k nezdaru. Vyšel dokonale i moment překvapení a koordinace útoku byla poměrně dobrá; a svoji roli sehrála i naše pátá kolona. Oběti na životech vzhledem rozsahu akce byly malé.

Určitou analogií může být jenom to, že i v roce 1968 šlo i u nás o projekci boje mezi Východem a Západem, ale v tomto případě spíše na poli myšlenek, kdy některé myšlenky z tehdy ekonomicky úspěšnějšího kapitalistického Západu začaly modifikovat ustrnulý socialismus. Nicméně elity „tábora míru“ se mohly cítit natolik ohrožené, že nenašly jiné řešení než vojenskou akci; tím zazdily možnost zatraktivnění idejí socialismu a jeho dalšího myšlenkového rozvinutí.

Některé sociální skupiny, zejména ti starší, možná reflektují svůj život od roku 1989. Zcela jistě nechtějí vzpomínat na Jakeše s Husákem, ale co říci k tomu, že tito pamětníci mohou cítit zklamání ze současného stavu?

S těmito pozitivními reminiscencemi na dobu před rokem 1989 nesouhlasím. Spíše to vidím opačně, že zaznamenávám v současnosti věci a okolnosti, kvůli kterým se mně předchozí režim takovým způsobem zajídal. Nejvíce je patrná iracionalita ideového základu nynější moci, postavená za pochybném vyhodnocení globálních klimatických a demografických změn a na katastrofálních návrzích na jejich řešení, které místo aby domnělé problémy napravily, tak vyvolávají problémy další, ještě závažnější.

Dále mně předlistopadové období připomíná nynější způsob deklaratorního řízení a totální odtržení panoptických vrcholných představitelů EU od reality. Rovněž je patrná vznikající nerozborná jednota bratrských evropských národů. Jsou odsuzovány štvavé vysílače západní... pardon, východní propagandy a její šiřitelé jsou trestáni nebo je jim tímto vyhrožováno. Soudruzi... pardon, dámy a pánové v celoplošných televizích mají vždy pravdu a kdo tvrdí opak, je třídní nepřítel... pardon, dezinformátor.