Pane Hadamcziku, jaké předpoklady musí mít podle vás úspěšný reprezentační trenér?
To je zcela individuální věc. Každý trenér má prostě svůj osobitý styl. Někdo na lavičce křičí, někdo se zase tak moc neprojevuje, ale podle toho se ten kouč soudit rozhodně nedá.
Zajímá hráče, kdo právě reprezentaci trénuje?
Samozřejmě že do jisté míry ano. Ale jinak chce každý hráč dostat především co největší ice time (čas na ledě) a mít co nejlepší pozici v týmu.
Ti hráči si trenéry nevybírají – jezdili stejně tak za mě jako za Jandače nebo za Růžičky, takže v tom bych žádné rozdíly nehledal.
Já se ptám proto, že se často spekuluje, proč na MS nepřijeli někteří hráči ze zámoří. Že mezi nimi a tím hlavním reprezentačním koučem nejsou dobré vztahy a podobně. Ale nutno říct, že letos za Miloše Říhy byla ta účast z NHL téměř stoprocentní.
No tak jistě – Bratislava, to je skoro domov a domácí prostředí. Tam jedou rádi všichni a všichni se chtějí ukázat před svými diváky. Vždyť si vzpomeňte na rok 2011, jaký jsme tehdy měli v Bratislavě tým. My jsme prohráli jediný z deseti zápasů!
Po porážce se Švédy v semifinále jsme se pak naštěstí dokázali zvednout, porazit Rusy a získat medaili.
Fotogalerie: - Předvolební hokej
Letos nám sice unikla, ale na ten hokej, který jsme hráli, se zase po čase dalo alespoň dívat. Kdo vás z těch hráčů, které často sám dobře znáte, překvapil, kdo vás zaujal?
Určitě Jakub Voráček, který odehrál svoje nejlepší mistrovství světa. Vzal na sebe i tu roli kapitána a plnil ji bezvadně. No a z těch mladých samozřejmě Lukáš Hronek, to je výborný kluk, hrozně na sobě zapracoval a roste nám z něj nový Židlický. A líbil se mi taky hodně Martin Frolík.
No a bylo mi líto Jakuba Vrány – řeknu to na rovinu –, protože to, co se kolem něj rozpoutalo, jak na něm všichni najednou hledali chyby, přitom ho po prvním zápase se Švédy vynášeli do nebes, to bylo nehorázné. Teď se najednou zjistilo, že se nevrací, že nebrání, že je slabý v soubojích a já nevím, co všechno se ještě o něm napsalo. A přitom on přijel reprezentovat, aniž měl uzavřenou v NHL smlouvu a prostě se chtěl ukázat českým fanouškům, a jeden nebo dva zápasy mu prostě nevyšly, tak ho Miloš Říha na jeden zápas stáhl.
Ale Miloš Říha to nijak dlouze nekomentoval, pokud vím.
Ne, to máte pravdu, ale komentovat to začali jiní a bylo to jako lavina.
Přitom vůbec o nic nešlo, ale je to taky ukázka, jak se dá vytvořit neexistující problém a mladému klukovi třeba i znechutit reprezentaci.
A že hrál víc dopředu nebo že se tolik nevracel? No to je přece jeho styl hry. To si ho všichni ti experti mohli nejdřív prohlédnout v zámoří, kde si ho za to cení. Já jsem měl v mančaftu taky kluky, kteří byli prostě víc dopředu, jako Aleš Hemský, Martin Havlát, no a co Jarda Jágr (smích)? Ten té obraně taky nikdy až tak moc nedal, ale od toho tam také nebyl a nikdo to od něj ani neočekával.
Pane Hadamcziku, o vás se říká, že máte dar vytáhnout slabší či podceňovaný tým nahoru třeba až na vrchol. Dokázal jste to například s Třincem, který jste postupně posunul o dvě soutěže výš až do extraligy. A v reprezentaci to bylo nesporně MS v roce 2006 v Lotyšsku, kdy jste získal stříbro, i když se před šampionátem psalo, že s tak špatným mužstvem budeme rádi, když se v klidu zachráníme v A-skupině a neuřízneme si moc velkou ostudu.
Ano, to byl totiž tým, který jsem musel vlastně téměř kompletně celý přebudovat. Rok předtím jsme během stávky v NHL šampionát ve Vídni vyhráli a Vláďa Růžička pak rychle od reprezentace utekl, protože mu všichni říkali, že to je staré mužstvo a že, že…
Že už to byl opravdu poslední večírek pro tuhle partu, abych parafrázoval Roberta Zárubu…
Přesně tak. Přesně tak. Takže já jsem nastoupil a po olympiádě v Turíně, kde hráli hráči z NHL, jsem nakonec do Rigy přivezl patnáct nováčků. Patnáct nováčků! To jsou tři čtvrtiny týmu. No a postoupili jsme až do finále, kde jsme nestačili jenom na Švédy. A zase to byla zásluha těch hráčů, kteří plnili své úkoly na ledě, ale sedli si i lidsky jako tým, což je taky strašně důležité.
Fotogalerie: - Medaile Senátu
Víte, pane Procházko, já jsem nikdy neměl problémy s hráči. Já jsem měl problémy hlavně s některými novináři, například z deníku Sport, kteří se rozhodli, že budou psát výmysly!
Můžete být trochu konkrétnější, pane Hadamcziku?
Těch věcí bylo víc. Ale stačí, když si vzpomenu, jakou kritiku jsem sklidil za olympijský bronz v Turíně. Jak to že jsme neudělali druhé Nagano, protože byly v týmu špatné vztahy a já jsem neměl autoritu, a takové nesmysly.
Přitom to byl turnaj, kde zlato obhajovala Kanada, která na rozdíl od nás tu medaili vůbec neuhrála, ale tady se to označovalo za neúspěch. A takových situací bylo víc, mnohem víc.
Jedna věc je, co se píše a co se povídá, a druhá věc je realita.
Když se zeptáte hráčů, jak jsme spolu vycházeli v reprezentaci a jak to všechno fungovalo, tak podle toho, jak s nimi mluvím, jsem přesvědčený, že vám řeknou to samé.
Zeptejte se Plekance, Kaberleho nebo Nakládala, a klidně i Jágra. Ten v přípravě na zápasy seděl v první řadě, a to je co říct, protože ten, kdyby se mu cokoliv nelíbilo, tak by to dal okamžitě najevo. Se všemi hráči jsem měl vždycky perfektní vztahy. A že jsem si nenechal na olympiádu v Soči od Petra Svobody vnutit do reprezentace Hejdu a Hudlera?
To bylo zkrátka moje právo, moje rozhodnutí, ale taky moje odpovědnost. Sestavu nedělají agenti, ale trenéři.
Jenomže ti novináři už měli ty články předpřipravené, měsíc do mě bušili a nedali mi pokoj. A psali takové nesmysly. Opravdu si někdo může myslet, že Hejda by to všechno ubránil a Hudler by zařídil všechny góly? Hlavně v tom čtvrtfinále, kde jsme prohráli s Amerikou, tam by to nevytrhla žádná individualita.
Teď trénujete juniory, takže máte přehled o nových talentech. Jaký má český hokej potenciál do budoucna?
Je to bída. Je to bída, talenty máme, ale problém je jinde. Jak funguje sportovní úsek na svazu (ČSLH), což já kritizuji už dlouho.
Protože tam sedí lidi, kteří ten hokej nikdy nehráli ani netrénovali – a přitom administrativně řídí ty soutěže. A to je u nás naprosto zničující nekoncepční faktor.
Připomenete si 17. listopadu památku Václava Havla?Anketa
Český hokej pod tímto vedením nikdy nahoru nepůjde! Fakt ne. Náš hokej měl legendy, měl dobré trenéry a nikdy v něm nebylo tolik byrokracie jako teď! My dneska děláme pokus pro pokus, ale takhle nemůžeme jít nahoru, když šéfmanažer, který nikdy nedržel hokejku v ruce, nařizuje trenérovi, jak má trénovat.
Máme vysloveně špatné soutěže, kterými jenom degradujeme ty mladé hráče a oni nám pak utíkají ven. Hokej se přes počítač dělat nedá!
Pane Hadamcziku, vy jste velmi kritický a vždy jste byl ten, kdo má svou hlavu a nejde otrocky s tím hlavním proudem, stejně jako třeba už zmiňovaný Jaromír Jágr, který se kvůli svým politickým názorům dostal na „index“. A je hodně těch, kteří mu vyčítají, že veřejně projevuje své sympatie k duu Zeman – Babiš. Co na to říkáte?
Podívejte se, to máte stejné jako v dnešním politickém životě, tak totéž je to i v hokeji. Ale já nebudu utíkat od té otázky, já vám rád odpovím, pane Procházko.
Jarda Jágr dokázal to co nikdo jiný. Spoustu let skvěle bavil lidi po celém světě a dělal jedinečnou reklamu naší zemi. Je to opravdu velký hráč a pořád miluje tu hru a pořád ještě ve svém věku dokáže hrát na tak vysoké úrovni. A v podstatě sám ještě kromě toho také táhne extraligový klub. Klobouk dolů.
To je jeden pohled. A za druhé – když mluvíte o těch politických souvislostech, tak já jsem sledoval třeba ten jeho stokrát diskutovaný výlet do Číny s prezidentem Zemanem. Co se kolem toho namluvilo, a přitom je to přece jeho věc a jeho rozhodnutí. A víte co, já myslím, že odmítnout takové pozvání – ještě když jste budoucím ambasadorem ZOH v Pekingu – by nebylo ani smysluplné, ale ani slušné. A rád bych věděl, kdo z těch kritiků by to na Jágrově místě odmítl, kdyby mu řekli, budeš patronem olympiády a on by řekl, ne, ne, já tam s Babišem nebo se Zemanem nepoletím, tak si radši najděte někoho jiného.
Pane Hadamcziku, česká politika se už bezmála dva roky točí okolo různých problémů a podezření stran premiéra Andreje Babiše, do kterého vytrvale tepe opozice, jejíž zástupci si pak stěžují, jak jim to krade čas, který by měli věnovat voličům a konkrétním tématům.
Předpokládám, že chodíte k volbám a trochu to jistě sledujete, pletu se?
Ne, vůbec se nepletete. Samozřejmě chodím k volbám a taky vím, o čem mluvíte.
Ale já si tak říkám, neměli by se zejména ti „odéesáci“ a „socani“ zamyslet taky nad tím, že to byli vlastně oni, kdo toho silného Babiše stvořil?
Že tady nasázeli tolik bot a kopanců a že ti lidé už je jednoduše nemají chuť volit?
Takže ten hlavní problém vidíte v politické impotenci těch kdysi tak silných stran?
No určitě. Vždyť si vzpomeňte, že ta ODS a ČSSD měly přece tolik hlasů. Ony hrály řečeno hokejovou hantýrkou NHL a pak najednou padaly a padaly o soutěže dolů, a teď? Teď hrají nějaký krajský přebor a je to prostě žumpa.
A důvody, proč tomu tak je?
Proč? Tak když to řeknu jednoduše jedinou větou, tak proto, že se k těm lidem, k těm voličům nechovaly vůbec dobře, měly sice spoustu krásných slibů, ale nějak je zapomněly plnit.
Už brzy si připomeneme výročí 30 let od listopadu 1989, kdy u nás padl komunistický režim. A vyšlo to dokonce sametově...
Víte, podle mě si každá země musí udělat ve svých věcech pořádek sama. Nám to bohužel neklaplo v osmašedesátém, tak vyšel ten listopad 1989. Ale samozřejmě si nebudeme namlouvat, že by to bylo všechno možné, nebýt Gorbačova. Ta aktuální geopolitická konstelace tomu zkrátka nahrávala. A nejenom nám. Udělat revoluci jako jediní uprostřed celého toho východního bloku, tak by to asi nakonec dopadlo stejně jako v tom osmašedesátém.
Předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský si v pátek postěžoval, že rozvoj demokracie u nás bohužel neprobíhal celých těch 30 let kontinuálně. Cítíte se dostatečně svobodný?
Já se cítím svobodný po celou tu dobu. Samozřejmě že každý systém má určité zákony, které je nutné dodržovat, ale když tak vidím, co se děje třeba ve Španělsku, v Řecku a v dalších státech, tak rozhodně nemám pocit, že bychom na tom byli nějak hůř ohledně demokracie a svobody
A co se týče ekonomiky, tak tam je to, myslím, jasné. Když se projedete kolem jakéhokoliv marketu a napočítáte, kolik tam stojí aut, tak zjistíte, že tak špatně se zase nemáme.
Fotogalerie: - Za klima a sněhuláky
Herec David Prachař mi v nedávném rozhovoru řekl, že „říct veřejně, že volím třeba hnutí ANO, je dnes skoro hrdinský čin“. A režiséra Viktora Polesného jsem se pro změnu ptal, jak by se případně choval k člověku ze svého štábu, který by přede všemi řekl, že bude volit Babiše. Odpověděl: „Určitě bych toho člověka nezavrhl a nevyhýbal se mu, ale prostě bychom to o něm věděli. Tak jako jsem věděl, kdo v 70. a 80. letech z mé generace vstupuje do strany.“ Zdá se vám to jako relevantní srovnání?
No, zdá se mi to jako blbost, jako totální blbost. Takhle se lidi přece kastovat a škatulkovat nedají! Lidi jsou buď slušní, nebo nejsou. A strany v tom nehrají roli. Já jsem znal a znám celou řadu slušných lidí, kteří do té KSČ nejčastěji z pracovních nebo rodinných důvodů tehdy vstoupili – a naopak znám taky lidi z ODS nebo z ČSSD, kteří se neštítí vůbec ničeho.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
