Začněme optimisticky – říkáte, že se nám dobře daří…
Ano, po třiceti letech se nám natolik dobře daří, že lidé, kteří by měli jít do politiky, tak díky podrazům, uštěpačným českým větičkám a osočování, které není pravdivé, nevyjímaje nálepky, prostě o ty lidi jsme ochuzeni a dostávají se tam lidé třetího, čtvrtého gardu. Ti, kteří by v normálním občanském životě vůbec neuspěli a jenom to, že nic nedělají, je drží při jejich funkcích. Tím dostává politika velké trhliny, je to v ní značně nevyrovnané a mně začínají chybět vůdčí osobnosti. Po nich se mi tedy hodně stýská. Elán „devadesátek“ úplně vymizel. Vzniká strašně uskupení a sdružení, která seberou pár podpisů a už se nikdy v životě nepotkají. A končí tím, že někoho zvolí. V den vyhlášení výsledků voleb tyto party končí.
Fotogalerie: - Topolánek u soudu s Dalíkem
Kdo je pro vás důvěryhodnější, pokud jde o spory manželů Paroubkových?Anketa
Vy jste tedy obhájce, přítel těch velkých stran, které už tady řadu let existují?
Já jsem obhájce a zastánce určitých principů a toho, že to má řád a logiku. Pokud máte za někoho nebo něco kandidovat, měl byste se hlavně předvést v daném uskupení. A pokračovat od spoda. Když je váš letitý sympatizant, kterému končí určité životní období, uzavírá nějakou životní etapu, vy o něm víte, protože za vámi chodil. Což třeba u senátorů, kteří kandidují sami od sebe… Takové osobnosti by mi tam nevadily, ale nesmí to být pravidlo, musejí to být spíše výjimky. Jestliže jde třeba o dobrovolného hasiče, řekne, chci končit v práci nebo prodal jsem firmu a chtěl bych něco dělat s politikou, a vy jej znáte, tak je to jednotlivec z desítek lidí. Ale mně se spíše nyní zdá, že jednotlivec založí sdružení, pod nějakou rouškou si najme desítky a stovky lidí a čeká, jak dopadnou volby. A tím končí.
To je velký hendikep pro velké kamenné strany, které mají určitá pravidla a řády. Nyní je období, kdy to nikdo moc nesleduje. Ale já bych se tím nechtěl moc řídit, byť se vám tyto skupiny a uskupení zdají třeba mrštnější, že reagují na danou chvíli strašně rychle. Když vezmete Věci veřejné, Zelené a další takové slepence – jak dlouho vydržely? A hlavně to nezávidím jejich lídrům, protože ti pak musejí vystupovat na veřejnosti! Když tam máte deset zástupců, jeden je za Zelené, jeden za STAN, třetí za hasiče, čtvrtý za myslivce, pátý za golfisty, a přitom to celkem mohou být fajn lidé, tak by mne ale velmi zajímalo, jak ten lídr, kterého zplodí někde pod stromem, jak může on sám přenášet věci ať již v koalici, nebo opozici. Když byste si udělali „úmrtnost“ těchto sdružení, která jsou jenom jednoúčelová, jednorázová – vezměte si, Tomio Okamura jak se před tím rozpadl. Dnes je hlad po lidech, kteří to umějí. V devadesátých letech politiku zásobovali komunisté, dnes je to ODS. Vezměte si, kolik ódéesáků je dnes v ANO, v SPD. A všimněte si, že tam zastávají vysoké funkce, protože to prostě umějí. Politika je přece také řemeslo. Je určitě dobré, aby byli nováčkové a obměňovalo se, ale je rozdíl aparátu, který mají kamenné strany a toho, co ani aparátem nazvat nemůžeme, co mají ty protestní strany a uskupení, a jenom útočí.
Fotogalerie: - Fiala, Sobotka a Topolánek v OVM
Není to ale také tím, že běžný volič už je otráven z toho, že věci se sunou pomalu, že je unaven ze stále stejných tváří?
To máte pravdu. Běžný volič nemá čas to vnímat tak, jak se my nyní tady bavíme. Musí chodit do práce, vychovávat děti, má radosti, nářky, nemoci, takže se do toho vůbec nemůže dostat. Jistě, ať přicházejí nové tváře, ale jde o to v jakém měřítku. Vzpomeňme si na Čalfu, Havla i Miloše Zemana, kteří to všichni uměli od těch komunistů. Kdybychom takové lidi neměli, bůhví, jak by to dopadlo. Ta revoluce vůbec nemusela být sametová. Ve spoustě zemí je to tak dané a stačí, když přeskočí jiskra. Na to se nezapomíná. Protože to nedopadlo špatně. Že to dopadlo dobře, za tím je daleko více práce. Když to přirovnáte k cirkusu, tak klaun na vysoké hrazdě je z nich nejšikovnější. Protože to nemůže jen tak dělat. Vypadá to, že to je komické a směšné, ale je to nejtěžší číslo.
K těm malým pidistraničkám nebo hnutím. Už v Plzni je toho řada, třeba PRO Plzeň a další…
To ani nevím, ale myslím, že tu kandiduje šestnáct stran a uskupení. Byl bych rád, kdyby byly kořením politiky, ale připadá mi to, že se to v konečné fázi smrskává jen na uspějeme–neuspějeme. A pak mají, a to říkám smrtelně vážně, jenom vyděračský potenciál.
Když je kamenná strana, tak mně vůbec nevadí, že v první desítce lidí jsou nové tváře – úspěšní podnikatelé, sportovci, lidé, kteří mají, jak jsme o tom mluvili, životní zkušenosti. Když se všimnete těchto hnutí nebo uskupení, tak řada z nich v těch kamenných stranách nebyla doceněna. A dělají to obráceně. Jednotlivec si půjčuje své kamarády z ulice, aby mu dělali na kandidátce křoví, ale to není o koření života, ale o tom, že se to přehrne na vyděračský potenciál v zastupitelstvu. A takhle tam jsou čtyři roky. Lidský život se v takových cyklech neobjevuje. Vezměte si rodinu, když do ní budeme na ty čtyři roky implementovaní. Rodina ráda jezdí na lyže a zimní sporty, ale já miluju loto. Tak to začne skřípat. V životě nebo ve firmě se toho můžete zbavit – můžete se rozvést, rozejít. Ale v politice je to na čtyři roky, pokud tedy nejsou předčasné volby, ale to je málokdy. Já to ani po voliči nechci, aby si to uvědomil, ale právě tady vznikají tlaky a přetlaky.
Já fandím všemožným iniciativám, ale mělo by to být tak, že tam lidé chodí pro něco, aby s městem pohnuli. Jenže mně přijde, že je to jen velká zástěrka. A když se zeptáte těch lídrů, kteří jsou vesměs z kamenných stran, kde byli možná až na devadesát procent neúspěšní, tak lídr zná program, ale zeptejte se člověka na pátém místě na kandidátce. Za Plzeň, pro Plzeň, u Plzně… Skoro jsem si jist, že ten lídr nebude toho pátého znát ani jménem. Vy novináři tyto věci nenazýváte pravým jménem. Asi to není úplně čitelné, ale v tom je zakopaný pes. A vše je o lidech a s lidmi…
Roman Jurečko
Hnutím, které se tady poměrně rychle profilovalo, ale pak ustoupilo do pozadí, je OPAT.
Všimněte si, že z těch lídrů je snad devadesát procent lidí, kteří byli v ODS. Nevím, s čím vším souhlasili nebo nesouhlasili, ale když vidím, jak se chovají! Jejich údajným nejúspěšnějším členem je pan Chaloupek, který je senátorem. Je v domě pana Michálka, který mu platí nájem, asistentku mu dělá manželka rozvodového plzeňského právníka Ludvíka Rösche, takže ty jejich plamenné řeči, že to budou dělat jinak, že nemá být bratříčkování a rodinné vztahy, tak vše, co říkali, a tím napadali ty velké strany, tak toho úžasně využili, a je to zpět.
U senátora Chaloupky je přece veřejné tajemství, že lobbuje za pokračování billboardů u dálnic, které mají být odstraněny…
Jasně! Vzhledem k tomu, že nejsem ženat, tak jsem ani nepotřeboval rozvodové služby onoho jmenovaného právníka. Myslím si, že je to o Janu Michálkovi, který byl místopředseda ODS za Plzeň-sever – já byl místopředseda za Plzeň.
Za PRO Plzeň navrhují dokonce ženu na post primátorky, poprvé v historii města. Jenže ta žena není příliš známá, teď si na ni prostě nevzpomenu… Ale je tam třeba Winkelhofer…
To ani nevím, že mají „jedničku“ ženu… Ale Winkelhofer je bývalý starosta za ODS. Prostě, kdybyste si udělal tabulku, možná byste se podivil. Ta kamenná strana lidi naučila, jak se má dělat program, jak se má vládnout radnicím. Pak se s ní ti lidé rozešli.
A kde máme jako občané, nikoliv jako sdružení Občané.cz, jistotu, že to není třeba řízeno z ODS, aby se pobraly i ty hlasy, které ódéeska nedostane?
Aha, aha…
Ale to možná slyšíte prvně…
Já nevím, jestli ta dáma je úspěšným člověkem v občanském životě, má co přinést, tak to bych pochopil. Ale zajímalo by mne, zda ta „jednička“ bude vědět, kdo za ně kandiduje například v plzeňském obvodu Slovany. Člověk se má učit pořád, ale to neznamená, že by měl být daný do funkce a teprve tam začít politicky pracovat. Podívejte třeba na Náhlíka, který je v Plzni za KDU-ČSL léta letoucí, nebo i Martin Baxa. Víte, že se říká, že ten mladší vůl se má učit od staršího. A víte, jak se to říká – i rozbité hodiny ukazují dvakrát za den správný čas.
Do ANO přišla spousta lidí z ODS…
Když si vezmete – Maříková, Strobach, Winkelhofer – to byli starostové plzeňských obvodů za ODS. V úspěšných dobách! Ódéeska nemá v Plzni neúspěšnou éru a myslím, že ji mít ani nebude. Vážím si Kalouse, Zimmermanna, Levory, těch velkých ódéesáků, kteří nikdy nikam nepřestupovali, a doufám, že mě to v mém životě nepotká.
A jsou tu další starostové – blovický Poduška, klatovský Salvetr, dnes senátor Aschenbrenner. Ti jsou stále v ODS. Takže je to o charakteru. Já myslím, že odchody byly spíše kvůli korytům. Najednou si to ti lidé neodpracovali a začali svůj neúspěch přetavovat na to, že jsou jiná pravidla, že se tam derou číšníci, ale zapomněli na to, že si to mohli odpracovat. Já se za to nestydím, mám „jenom“ gymnázium, ale za to nikdo nemůže napadnout moje diplomové práce. Takže pomalu vidím, že to je určitá přednost… A snažím se veškeré věci, a byl jsem tak vychován od rodičů, dělat na sto procent. Za vlády ČSSD a ODS byly veliké úspěchy – od fotbalu přes vyhrané Evropské město kultury, za vlastní peníze postavené divadlo – jediné město v republice. Absolutně nejmodernější spalovna, čtvrtá v republice, tamty jsou proti ní babičky. Nová úpravna vody, nejmodernější depo. To jsou všechno věci, které Plzeňan přijímá s absolutní samozřejmostí. A navíc nezadlužené, velmi bohaté město a nezadlužený kraj. Jsem hrdý na to, co se tu povedlo. Je to jak na poli sportovním, tak kulturním, tak v podnikatelské sféře. Vezměte si, jakou máme nádhernou podnikatelskou zónu na Borech. Byl u toho tehdejší primátor Prosek.
Když se odpoutáte od Plzně na východ, tak každých sto kilometrů se to zhoršuje a pak už je konec. Já hodně cestuji a vidím to, jak třeba v Tbilisi je pro lidi téměř zázrak, že tam jezdí tramvaje z roku 1950, o bazénu, který tam jako městské lázně skoro nefunguje. My tady všechno máme a myslím, že prožíváme jednu z nejkrásnějších dob, co kdy byla za posledních dvě stě let. Je mi padesát a za posledních sedmdesát let nebyla žádná válka. Já žiju padesát let jako v bavlnce. Za posledních 200 let jsme nejfantastičtější generace. Když jste zdravý, máte všechno. A to si lidé málo uvědomují. A vy to málo píšete!
U Čechů chybí hrdost. My jsme možná nejvíce ateistický stát na světě. A pořád polemizujeme o své hrdosti. To už neplatí u Slováků, Poláků, nikde. Čech je specifický, nevím, jestli se to dělo po Bílé Hoře nebo díky tomu, že jsme byli v Rakousku-Uhersku, ale na to, jací jsme šikovní, tak ten náš patriotismus je u nás velmi složitý. Proto když dělám akce, tak chci, aby se tam ukázalo, že máme být hrdí na spoustu věcí.
Psali jsme:
Tak my jsme všeobecně přece takoví remcalové…
Ano, takoví kverulanti. Lidi sice remcají, ale neseženete letenku. Když jdete nakoupit, nezaparkujete auto. A když se podíváte na město, tak vozový park je nový, v dobrém technickém stavu. Někteří by chtěli veřejnou dopravu zadarmo, ale zase až tak dobře se úplně nemáme. Za komunistů se všude svítilo, topilo a nikomu to nevadilo. Slovo zadarmo nemám rád. Jistě, podporovat určité věkové skupiny, s tím nemám problém. Ale proč by to měli mít zadarmo? Já tady v hospodě také netočím pivo zadarmo, a určitě bych tu měl narváno. Ale co bych z toho měl?
Zeptám se na druhou stranu popularity, protože v dnešní době se všude za vším vidí konspirace. Není to o tom, že Plzeň je taková díky „kmotrům, kteří drží a tahají za nitky“?
Já vím, že novinářům se toto slovo hodně líbí. Zeptejte se Mirka Topolánka, se kterým nemám po určité době špatné vztahy, proč to řekl. Tam jde o to, co si o tom člověk představí. Když to vezmete ad absurdum – na co se podá ruka, to by mělo platit. Když se člověk má o něco nebo někoho starat, tak to bere na sto procent. A toto slovo proslavil román Kmotr od Maria Puza. Tak když vezmete pryč temné stránky, tak tam máte spoustu pozitiv. A já říkám, ano, takto jsem byl kdysi označen a nálepky se těžko zbavujete. Musíte se s ní naučit žít. Nu, kdo si s vámi neví rady, tak toto na vás vypálí. Já hodnotím lidi kvůli práci. Nikde není psáno, že když jste diplomovaný architekt a umíte šest jazyků, že převedete dva lidi bezpečně přes cestu. Pro život je lepší praktičtější a ten, který ty lidi převede, než ten, který o tom napíše tři elaboráty, ale ti lidé zůstanou stát na ulici a pak je třeba přejede auto.
Ani nechci říkat, kdo všechno byl tímto slovem nazvaný. Když jsme se bavili o těch ódéesácích, kteří jsou dnes zásobárnou všech stran a hnutí, tak o kolika z nich to říkali. Kdybyste si vzal kolonky, kde bylo jméno a tam napsáno – nejsou členy strany, jsou v pozadí. Mně ukažte, jakou jsem neměl funkci. Byl jsem místopředseda městské organizace, kraje, byl jsem člen výkonné rady, předseda představenstva teplárny, a to úspěšně – a ta teplárna měla a dodneška má druhé nejlevnější teplo. A teď jsem předseda nadace Plzeň sobě. Všimněte si, koho všeho tímto slovem Mirek Topolánek označil. Ale kde ti lidé dnes jsou? Když řeknu – ty jsi takový náš taťka, tak to vypadá, že je člověk takový hodný, všechno odpouští, je tak trochu hloupý, ale když řeknete – ty jsi náš kmotr – tak to má pravidla. A není to ve špatném slova smyslu.
Snad to nedáte do názvu článku – bavil jsem se s kmotrem. Protože ono to má určité konotace. A cena úspěchu a určité popularity, která se v Čechách neodpouští, je, že ať se lidé, kteří to o mně říkají, podívají, co udělali ve svém životě. A co jsem udělal já. Garantuji vám, že u osmi z deseti radilů mají život hůř uspořádán než vy.
Mirek Topolánek
Jistě vzpomínáte na aféru u Víta Bárty…
Víte, kdo mě tam šel udat? Nějaký Rödl a Katarína Janková. Ti šli na mne naprášit Vítu Bártovi do baráku věci. Oni jsou Občané Patrioti a šli občana, patriota Plzně, napráskat cizákovi, který byl plný zloby – a ta doba mne strašně vyučila. To mne nadstandardně vyškolilo. Vít Bárta mne vyškolil nadstandardně, bohužel v tom špatném slova smyslu. A to samé jsou lidské vlastnosti u Jana Michálka. Katarína Janková mne alespoň něco naučila. Deset let jsme si nadstandardně rozuměli. Dnes ji nepovažuji za zlo, ale za neštěstí. Zlo považuji u pana Michálka, který začne rozhovor a už od začátku ví, že vás vlastně klame. A nevěří tomu. Katarína tomu věří. Pokud se z tramvajáka stane starosta, tak může nějak chybovat a můžeme mu to odpouštět, protože se nějak učí. Ale když chybuje starostka Jaroslava Maříková, která byla ve funkci léta, a schválně říká zlé věci, tak ten tramvaják když to říká, tak neví, že se to může obrátit proti němu. Nechci ze ztrácet v kejklích a protimluvech. Nejsem příznivec toho – toto řekni tomu a tamto zase jinému neříkej. Toho vychval u Pepíka do nebes a u Vaška mu nasaď psí hlavu. Bohužel v takovém světě se pohybuju. A ta odvrácená strana politiky není vůbec příjemná.
A není ta Plzeň opravdu tak nějak atypická?
My jsme měli heslo Plzeň je jiná – a to bylo fantastické. Vezměte si demarkační čáru. V Plzni nás osvobodili Američané, rozdávali ženským silonky, tancovalo se, děti dostávaly čokolády, žvýkačky a maso. Od Prahy dál se sbíraly hodinky, znásilňovalo se a vehementně se kradlo. A i ta totalita tady... Na Lochotíně měli malé anténky natočené na západ na německé televize ZDF, ARD. Na co koukali třeba lidé v Nymburku? A to utvářelo, a pak to pohraničí, kde byl kdekdo práskač. Když jste jel na Šumavu, tak tam byl pomalu každý pomocník Veřejné bezpečnosti nebo Pohraniční stráže.
Lidé vás občas vidí, že sedíte i se svými oponenty. Komunistický poslanec Valenta je váš spolužák z gymnázia. Nemáte tedy problém se setkáváním i s politickými oponenty?
Víte, jak bylo deset stupňů ke zlaté? Od jedničky do pětky se všichni shodneme na všem. Od pětky do sedmičky je to už takové jiné a od sedmičky, což je moje šťastné číslo, to začíná skřípat. Možná Valenta by říkal – ať všichni jezdí zadarmo. Já na to – počkej, už jsem na tom sedmém bodě, pojďme se domluvit. Politika má totiž tu vlastnost, že skoro nikdy nerozhodujete mezi dobrým a špatným, ale mezi špatným a ještě horším. Protože tady jen tak nevyhrajete jednapadesáti procenty, musíte pořád dělat kompromisy. Takže Valenta má jiné sociální cítění, než mám já, a teď jde o to, kde ta pomoc začíná a končí. A já říkám, že když lidé zabili svého sedláka, tak si nikdy nepomohli a do tří let byli „cugrunt“. Takže když zadarmo MHD, tak říkám Valentovi – tak pro děti. A on, že do dvaceti. A já kontruji, že už to nejsou děti, tak ať je hranice deset let. A shodneme se na patnácti. O tom to je – vyříkat si to, a to je to v politice nejhorší, to je ta platnost. U Valenty ano, ale u Honzů Michálků to platnost nemá. A to je to nejhorší. Lidé pak říkají – to je politika! Ne, to je sviňárna té osoby! Já si nenajmu robota na sviňárnu. Takže klišé – to je politika, to neplatí. Jde o konkrétní lidi.
Mám rád selský rozum. Vidím ohromné plus u knížete Schwarzenberga nebo prezidenta Zemana, kteří dají určité věci vždy dané přirovnání. A tak už si to nemohou lidé vysvětlovat třeba padesáti konci.
Už nyní se říká, že i když vyhraje ANO, jste s jejich kandidátem domluveni…
Sám víte, že to jsou řeči typu jedna paní povídala. Strany by měly volit své lídry, kteří by měli mít ty nejvyšší posty. V politice to, že vyhrajete, ještě neznamená, že jste první. Vždyť dnešní primátor Plzně Zrzavecký byl až třetí. Někteří lidé by se rádi chovali ve smyslu jsem vítěz, beru vše. Ale na druhou stranu, všichni na demokracii nadáváme, ale nikdo nevymyslel nic lepšího.
… to by musel být jiný zastupitelský systém, který vymýšlí ANO. Co byste k tomu uvedl?
Nejsem zastáncem toho, aby se starostové volili zvlášť. To je o tom, že ti, kdo to navrhují, nevědí, jak ta města a obce fungují. Když kupříkladu vyhraji jako největší sympaťák za stranu Človíčkové a budu chtít jen to nejlepší pro město, ale budu mít pěti, sedmi, devíti, jedenáctičlennou radu, tak co by mně tito lidé, kteří tento systém vymýšlejí, poradili. My nejsme v prezidentském systému, a když se to „přehřívá“, udělá to poprask v horní a dolní komoře. Takže se to musí změnit od základů a nevytrhávat z kontextu jen jednu věc. Jak jsem říkal – strana Človíčkové tam bude mít jednoho člověka a bude tam třeba šest jiných zástupců, kteří s ním vůbec nebudou chtít spolupracovat. Tak něco máte dělat, jak se s nimi máte domluvit?
Když jde o zázemí těch velkých stran, třeba Piráti vlastně postavili kandidátky v okresních městech, ale pro mnohé lidi jsou to naprosto neznámé tváře a obávám se, že i někdy pro svoje vlastní partajníky…
Já nevím, jak to uvařili. Já Facebook nemám, a přece žiji, ale ona to doba ukáže. Piráti nejsou jen Praha. Podívejte na mladého Stropnického, také měl spoustu ideálů. Ale politika otupěla spoustu lidí. Andrej Babiš je spíše výjimka. Podívejte se na Železného, Fischera, Víta Bártu. To semlelo jiné velikány! Jsem tedy na Piráty velmi zvědavý…
Dalo by se říci, že jste s ODS spokojen…
Já se na to dívám optikou Plzeňana. Vždy se dá něco vyčíst, ala zdejší ódéeska má své lidi, umí. Na republikové úrovni bychom měli více přidat v konfrontaci, ale jde o to, zda bychom měli prostor v médiích. Vládní politika ve Sněmovně je totiž hodně odlišná od toho, co se dělá ve městech, a už vůbec, co je na obcích. Tam už si lidé vidí do talíře a znají se. V Praze má kouzlo v tom, že tam je určitá anonymita, ale v komunále končí.
A není ODS rozpolcená třeba právě kvůli Václavu Klausovi mladšímu?
To je ale jednotlivec z tisíců členů. A jak se prahne mediálně po tom, co on řekne. Myslím, že Fiala, Udženija, Baxa nemají v médiích ten prostor. Ale kdo chce být stranou jednoho muže? To se přestanete vyvíjet…
Mluvili jsme tady o úspěšném poslanci, exprimátorovi Baxovi. Ale co třeba poslankyně Mauritzová, která se zdá býti jakousi šedivou myškou?
To je ale váš pohled. Když jste primátor nebo rektor, tak si to pořád v sobě nesete. Paní Mauritzová, to byl jeden člověk, který přišel do strany z venku, velmi dobře se zapracovala, dnes už je členkou ODS, ale celou dobu se netajila tím, že je pravicová a podporuje ODS. A měla se všemi korektní vztahy. Byl jsem překvapen, že ji ve Sněmovně spousta lidí znala. Je to dáma v ideálním věku, sportovkyně, která tomu dává všechno.
Je pravda, že kdyby se ve Sněmovně třeba poprala, jistě by se o ní mluvilo…
Tak. Kdyby přišla a dala Grebeníčkovi facku, tak o tom víme všichni. To tak je… A možná k tomu někdy není daleko…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
