Co říkáte sporům, které vznikly kolem sloučení několika policejních útvarů, protimafiánského a protikorupčního. Jeden z nich státní zástupci, protikorupční organizace a Andrej Babiš prezentují jako skvělý a poctivý, zatímco ten druhý jako zcela špatný, protože z něj prý unikají informace. Váš akademický spolupracovník Jaroslav Salivar Šlachtu však nechválí. Podle něj se nezajímá o počet pravomocných rozsudků, které by měly být měřítkem práce útvaru. Za měřítko považuje okázalé zásahy proti důležitým lidem, kterým jako sprostým podezřelým zničí život. Stahuje si prý k sobě případy příslušející jiným policejním útvarům. Souhlasíte s jeho názorem?
Já se k tomuhle vyjadřovat nebudu, protože takové informace nemám. Má-li je pan Salivar, ať to říká, v pořádku, nic proti tomu. Ale já bych se na tento led nepouštěl, protože je pro mne příliš tenký. Držel bych se toho, že z logiky věci policejní prezident, respektive jeho podřízení jsou oprávněni provést reorganizaci. Reorganizace je něco, co prostě čas od času postihuje kdejakou instituci, státní, nestátní, soukromou, jakoukoli. Protože si prostě někdo myslí, že když to zreorganizuje, bude to fungovat lépe. Na tom není samo o sobě nic od ďábla, to je úplně běžné, i když si někdy můžeme myslet, že to je k ničemu, že to jsou jen škatulata, škatulata, hýbejte se. Ale nejde o nic dramatického. A do tohoto celkem běžného koloritu, protože těch reorganizací v rámci kriminalistických úřadů byla už celá řada a nic moc dramatického se neděje, náhle někteří státní zástupci a ministr spravedlnosti vnesli nový prvek. Že vlastně reorganizace je něco strašně špatného, což principiálně může být, ale oni doteď neřekli, v čem ta špatnost spočívá. Kritika ze strany státního zastupitelství by byla samozřejmě legitimní do té míry, že státní zastupitelství má zájem na tom, aby policie fungovala co možná hladce, bezproblémově, protože jejich práce na to navazuje a může to jejich práci mařit. V tomhle s nimi souhlasím. Ale neslyšel jsem tady jediný konkrétní argument, co to přinese za negativa. Tvrzení o tom, že z nějakého útvaru unikaly informace a z nějakého útvaru neunikaly, jsou pro mne zcela nesrozumitelná. Protože jestli unikaly informace, tak měli zjistit, kteří lidé to dělají. A jestli to nevědí, nemohou říkat, že informace unikají, protože mají jen nějaké podezření. Je to prostě celé neuchopitelné. Za této situace, kdy na začátku byl jakýsi protest proti tomu, že se reorganizací jeden útvar devalvuje a konto druhého útvaru, a teď přichází otázka, jestli je to skutečně pravda nebo není, žádná fakta k tomu nebyla předložena, přichází ministr spravedlnosti s tím, že bude rezignovat, pokud bude pokračovat reorganizace, která je ale v kompetenci někoho jiného.
Považujete postup ministra spravedlnosti za nepřijatelný? Neměl by se plést do kompetencí jiného resortu?
Je samozřejmě možné i to, že se ministr dostane do takové situace, že další setrvání ve funkci pro něj není slučitelné s jeho ctí, důstojností, lidským přístupem atd. Ale nedokáži si představit, co pudí ministra spravedlnosti k tomu, že chce rezignovat kvůli reorganizaci policejního sboru, do které mu principiálně nic není. Muselo by to být něco úplně zásadního, řeknu hodně za vlasy přitažený případ, že by byl třeba člověk, který má za sebou těžkou kriminální minulost, jmenován do čela takového úřadu. To by musel ale pan ministr říci: já mám tyto a tyto poznatky, jsou takové, že pokud se tato vláda s tím smíří, tak v té vládě nebudu. Pak by to mělo logiku. Ale nic takového nebylo, to znamená, že to vypadá, že se jen stupňuje politický tlak a politická hra. A to je podle mne naprosto špatně. A poslední kolo této „merendy“ je, že si pozvu policejního prezidenta na státní zastupitelství, aby jim tam vysvětloval reorganizaci. Je to obrovsky společensky destabilizující. Lidi mají samozřejmě právo na informace. Ale mají také právo, aby nebyli zneklidňováni dezinformací. Tady se prostě hraje jakási hra, ale konkrétní informace nikdo na stůl nepoložil. Myslím, že to je naprostá chyba, že pan ministr do toho politiku vtáhl, předtím to byl jakýsi koncepční spor, jak bude vypadat policejní útvar, ale náhle je z toho politický skandál, politická krize, hovoří se o předčasných volbách. Připadá mi to úplně zbytečné, pokud někdo nepoloží na stůl konkrétní kartu a neřekne: podívejte, tohle by se dělo, tohoto jsme se báli, tohle se nám nelíbilo, proti tomu jsme protestovali a byli jsme ignorováni.
Litujete, že plukovník Robert Šlachta odchází od policie?Anketa
Kritici reorganizace v policii, mezi nimi i olomoučtí státní zástupci, vyslovují podezření, že reorganizace měla sloužit k odstranění šéfa protimafiánského útvaru Roberta Šlachty. Aniž by se něco takového potvrdilo, Šlachta odchází od policie sám, protože reorganizaci prý s ním nikdo neprojednal. Není to trochu hysterická reakce?
Samozřejmě nevím, jestli s ním někdo něco projednával nebo neprojednával. Ale je to policista, je v tomto sboru, má tam jasnou podřízenost a nadřízenost. A po pravdě řečeno: čistě formálně to s ním nikdo projednávat nemusí. Samozřejmě by to bylo lidské, bylo by to manažerské mu to vysvětlit, ale principiálně vzato, když to řeknu úplně surově – postaví ho do latě a půjde tam, kam mu přikáží. Anebo odejde. Ale nemyslím si, že by se z toho důvodu měl rozčilovat, protože on nebyl přijímán za příslušníka policie s tím, že když ho budou chtít přemístit, dát na jinou funkci, že to s ním budou nějak složitě projednávat, že kolem toho budou speciální personální tanečky nebo něco takového. Myslím si, že tohle je zase nepřijatelná reakce, s tím, že pokud má pocit, že nebude dál motivován, že budoval nějaký útvar, který se teď rozpadá, je na místě, aby odešel. Ale bez jakýchkoli dramat. Ale oni policisté dělají to, že spáchají takovou policejní sebevraždu, řeknou, tak já si to tedy napíšu, rezignují a požádají o propuštění ze služebního poměru z jakéhosi trucu. Ale to přece nemá žádný význam. Je řada policistů, kteří byli v nějaké funkci, policejní prezident už není policejní prezident a dělá šéfa policie někde v Děčíně a také v klidu funguje. Ale jsou policisté, kteří neunesou to, že se s nimi něco děje a na protest proti tomu praští odznakem a odejdou. Popravdě řečeno v tomhle případě je pro mne zvláštní, že nebylo řečeno, že Šlachta bude odejit, naopak bylo řečeno, že se může zúčastnit výběrového řízení. A když se to vezme z nejzákladnější právní pozice, tak je právem nadřízeného volit si své podřízené. Takže když policejní prezident řekne: pane plukovníku, vy se mi nějak nelíbíte, vy se mi nehodíte do týmu, my dva si spolu nerozumíme, já si místo vás k sobě vezmu někoho jiného, tak je to jeho svaté právo. Když si uvědomíme tento základní fakt, tak nemá vůbec smysl se rozčilovat, že bylo rozhodnuto, že v důsledku nějaké reorganizace možná, říkám možná, pan plukovník Šlachta už nebude ve své funkci. To je svaté právo policejního prezidenta, s tím se nedá nic dělat a všichni policisté to vědí. A zeptejte se někoho v soukromé firmě, jestli ředitel bude diskutovat se svým náměstkem o tom, jestli bude jeho náměstkem. Buď ho tam má, protože se mu tam hodí, nebo mu řekne, nezlob se, nemám rád blonďáky, já si sem dám nějakého bruneta. Samozřejmě jiná věc je, jak je to manažersky odpovědné rozhodnutí, když se zbavuje někoho pro nějakou banální překážku. Ale to je úplně jiná kategorie. Prostě kterýkoli šéf si může své podřízené volit a nemá smysl jim do toho mluvit. Můžeme je pak hnát k odpovědnosti, že rozhodl špatně. Ale dopředu diskutovat o tom, jestli smí nebo nesmí, je ztráta času.
Nevypovídá reakce Roberta Šlachty na plánovanou reorganizaci v policii trochu o tom, že mu určitá moc, kterou si ověřil, když se podílel na pádu Nečasovy vlády, trochu zamotala hlavu, a začal mít pocit, že je všemocný a nedotknutelný?
To bych ho musel znát, já ho neznám. Obecně: to, že jiní lidé reagují na nějakou organizační změnu tím, že řeknou: buď já, nebo reorganizace, a pak odejdou, je docela běžná reakce. Myslím, že je to většinově afekt, který nemá opodstatnění. Co to je v případě pana plukovníka Šlachty, nebudu spekulovat, protože ho neznám. Řada policistů odešla na protest proti nějaké reorganizaci, řada státních zaměstnanců odešla, když se jim něco nelíbilo, takové věci se dějí. Většinově si myslím, že to je zkrat.
Vy si na něj nepamatujete z doby, kdy jste byl ministrem vnitra?
Já si na něj nevzpomínám. Začínal někdy v roce 1990, takže v té době byl někde u pořádkové policie.
Jak si vysvětlujete, že nejen pražští a olomoučtí státní zástupci, kteří úzce spolupracovali právě s útvarem Roberta Šlachty, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš, ale i řada různých nevládních protikorupčních organizací, Transparency International, Veřejnost proti korupci a další také kritizují chystanou reorganizaci policie?
Já bych to rozdělil na dvě věci. Kritika státních zástupců, pokud mají nějaké informace, není podle mne úplně šťastná, ale aspoň je to kritika, která stojí na nějakých vlastních názorech. Ale neziskové organizace typu Rekonstrukce státu nebo nevím jaké další do toho mohou mluvit z hlediska toho, že ústava zaručuje každému petiční právo, takže se mohou vyjadřovat k čemukoli, ale není třeba je brát vážně, ty tomu vůbec nerozumí. To jsou občanská sdružení, která jsou polopolitická, rádi by mluvili do politiky, mluví do všeho, nemají o tom žádné informace, pochybuji, že s nimi někdo konzultoval podstatu té reorganizace, takže to neberu vůbec vážně. Já jsem se díval na Transparency International, ta je z polovičky placená z peněz ministerstva vnitra, ti by měli být opatrní, když kritizují ministerstvo vnitra, protože příští rok nedostanou vůbec nic. Je to skupina lidí, kteří s touto problematikou nemají nic společného, nerozumí tomu, do reorganizace nemají co mluvit, stejně jako do toho nemluvím já, protože také nevím, jaká bude. Je to právo vedení policie a je to také jejich odpovědnost. Ale bušit pěstí do stolu a říkat, že se něco ničí a že něco dopadne špatně hned v téhle chvíli, je směšné. Mají právo, stejně jako kdokoli z nás, se v rámci svobody projevu ztrapnit, jak chce.
Označil jste snahu olomouckých státních zástupců vyslechnout policejního prezidenta kvůli reorganizaci policie, která je plně v jeho kompetenci, za nepříliš šťastný krok, který povede k destabilizaci. Copak na to nemají žalobci právo?
Principiálně si samozřejmě mohou pozvat někoho k výslechu. Tohle právo jim neupírám. Otázka je, jestli si zvolili tu nejlepší chvíli a ty nejlepší důvody. Dokonce se domnívám, že to bude mít nějaký děj, protože lze předpokládat, že naopak tu bude tlak říci, pánové, jestli si pozvete policejního prezidenta, aby vám vysvětlil reorganizaci, do které vám vůbec nic není, tak byste měli mít sakra silné důvody pro to, že jste to udělali. V podstatě jste ještě pod tím kotlem přiložili, tak nám to vysvětlete. Možná k tomu mají důvody, ale myslím, že to je jen spíš zase reakce na celou záležitost. Vidím to jako nešťastné rozhodnutí.
Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan prohlásil, že už před třemi roky, zřejmě měl na mysli kauzu Nagyová na Úřadu vlády, měli indicie, že existuje snaha eliminovat protimafiánský útvar, který zasahoval proti politikům a lobbistům. Věříte tomu?
Pokud něco takového bylo, určitě se to nevynořilo až teď, ale někdy dřív, tak je jejich chyba, že to nešetřili okamžitě. Nejde najednou vyčarovat z klobouku nějakou záminku a říci, teď si vzpomínáme, že jsme před třemi lety něco zjistili a to by s tím mohlo souviset, tak nám to přijďte vysvětlit. To je obtížně uvěřitelná varianta.
Nepovažujete za zvláštní, jak se k reorganizaci policie postavil vicepremiér Andrej Babiš? Dokonce zvažuje kvůli tomu položit vládu. Jak si to vysvětlujete?
Pan Andrej Babiš je nepochybně chladný pragmatik. Je otázka, jakou hru hraje. Nicméně je to politická hra. Jsou politické strany, já bych to ani neviděl nějak dramaticky, které mohou této situace využít k tomu, že si spočítají, že předčasné volby jim vynesou víc hlasů. Jiná věc je, jestli je to hezké a ohleduplné k občanům. Na to se v politice moc nehraje. Asi i v mnohé jiné parlamentní demokracii by politická strana, která by cítila, že vyhraje volby, využila každé vhodné záminky, aby ty volby vyprovokovala. Otázka je, jestli to opravdu udělá, jestli si je opravdu jist, že z toho bude mít užitek. Ale to je trochu jiná kategorie, to jsou politické souvislosti, kdy je tady problém, podle mne umělý, využíván politickou silou. To je sekundární záležitost.
Kvůli této záležitosti se v úterý sejde Bezpečnostní rada státu. Jak byste se v takové věci zachoval, když jste byl ministrem vnitra? Nechal byste si do toho „kecat“ a vzdal se chystané reorganizace policie jen proto, aby byl v koalici zase na chvíli klid?
To je velice těžká věc, já jsem zažil na ministerstvu vnitra několik reorganizací, jednu opravdu velkou, tu jsme dlouhou dobu dělali, bylo to i trochu předjednané s poslanci, takže jsem se do té situace nenechal takhle vehnat. Ale pokud bych si za reorganizací stál, pokud bych si to dodatečně prověřil, pak mám dvě možnosti: buď obětuji některé své podřízené ve jménu politických vášní, nebo bych se za ně postavil.
Když jste reorganizaci na vašem úřadu tehdy projednal dopředu s poslanci, znamená to, že nevidíte jako šťastné, že ministr vnitra Milan Chovanec nepostupoval podobně, že tentokrát byli poslanci postaveni před hotovou věc?
Tehdy to byla reorganizace ministerstva. Do té poslanci měli co mluvit. Ale pokud jde o policii a nějaké přesuny, zřizování zvláštních útvarů, o tom jsem s nikým nediskutoval. To jsem považoval za svrchovanou záležitost policejního prezidenta a vzhledem k tomu, že za to do určité míry nesu politickou odpovědnost, tak jsem na to dohlížel, ale v životě mě nenapadlo to někde probírat. Samozřejmě mohl bych následně zjistit, že je to špatně, pak bych z toho vyvodil nějaké důsledky. Ale kdyby to bylo v pořádku, nebyl bych chlap, kdybych ustoupil politickým tlakům.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
