O čem podle vás svědčí útoky na kostely, namátkou ty, ke kterým došlo tento víkend na Srí Lance, tedy v zemi, kde jsou jak křesťané, tak muslimové, pouhými minoritami?
Svědčí o tom, že místa, kde se střetávají různé kultury a náboženství, jsou potenciálními ohnisky násilí. Není to nic nového, o tomto problému byly napsány celé knihy. Ale je smutné vidět, že tento fenomén nemizí, spíše naopak. Zejména soužití s muslimskou menšinou je v tomto ohledu bohužel problematické, byť chci věřit, že je to otázka jen úzké radikalizované vrstvy.
Dochází ve světě k útisku křesťanů?
Ano, dochází, a rozhodně nejde o okrajový jev. V Praze se v loňském roce konala konference s názvem Pronásledování křesťanů: Fakta a svědectví 2018, která upozornila na to, že křesťané jsou v celosvětovém měřítku nejpronásledovanější náboženskou skupinou. Počty křesťanů, jejichž svoboda je potlačována, jdou podle údajů z této konference do stovek milionů. Je otázka, proč média nevěnují tomuto problému dostatečnou pozornost a proč se o pronásledování křesťanů hovoří jen v souvislosti se spektakulárními útoky podobnými tomu na Srí Lance, které už nelze ve zpravodajství přehlédnout.
Jak se díváte na soužití muslimů a křesťanů v Evropě, funguje?
V České republice žije jen zanedbatelný počet muslimů a v soužití s nimi jsme naštěstí nezaznamenali žádné významné problémy. Ze zkušeností, které můžeme sledovat v jiných zemích, to vypadá, že existuje určitá kritická hranice procentuálního zastoupení muslimské populace, od které soužití fungovat přestává. Evropské státy, které si vyvinuly z historických důvodů silné nástroje ochrany práv jednotlivce i menšin, se dostávají do situace, kdy nemají k dispozici dostatečné prostředky, jak vzniklým problémům čelit. Právní předpisy vytvořené pro hodnotově víceméně homogenní společnost, která většinově uznává například rovnoprávnost žen a svobodu vyznání, narážejí na životní styl, náboženské přesvědčení a posléze i politické požadavky této menšiny. Přijatelné řešení tohoto problému není podle mého názoru v dohledu.
Čeho je požár katedrály Notre-Dame vlastně symbolem? Americká společnost Pew Research Center ve svém průzkumu zjistila, že mladé generace Evropanů mají výrazně slabší vztah k náboženství než ty staré. Praktikujících křesťanů ubývá. Odchází náboženství z Evropy?
K požárům významných budov občas dochází a je na nás, zda v nich chceme hledat symboliku. Požár chrámu je podle mého názoru spíše příležitost k zamyšlení, zda bychom stejně, jako litujeme zkázy materiálních hodnot, neměli postrádat i ztracené hodnoty duchovní. Chrám lze znovu postavit, ale pokud v honbě za moderním, konzumním životem ztratíme vědomí toho, co nás přesahuje, může být velmi obtížné to znovu nalézt ve chvíli, kdy nás neustálá spotřeba přestane naplňovat.
Fotogalerie: - Převážně prázdná
Pokud mohu soudit, lidé se od tradičních náboženství neodklánějí k racionalitě, ale naopak hledají často řešení v různých okultních, pavědeckých a někdy i nebezpečných praktikách.
Co vztah Evropanů k tradicím? Mnohé země vycházejí v různých žebříčcích religiózněji než Česko (koneckonců, jsme nejateističtější zemí Evropy), na druhou stranu v nich probíhají debaty, zda Vánoce nazývat Vánocemi, zatímco u nás prakticky každá rodina Vánoce, Velikonoce a jiné svátky, včetně většiny k nim náležejících tradic, stále ctí.
Na tradičních křesťanských svátcích, jako jsou Vánoce či Velikonoce, je pěkné, že si je mohou po svém prožít i lidé, kterým víra nic neříká. Užijí si třeba čas strávený s rodinou, radost z dárků a společného stolování. Na druhou stranu není dobré zapomínat na smysl těchto svátků, jimž právě křesťanství dalo současnou podobu a význam. Povědomí o důvodech, proč tyto svátky slavíme, by mělo být součástí základního vzdělání Evropana ve 21. století. Svátky mají v životě jednotlivce, rodiny i společnosti významnou úlohu v tom, že rytmizují rok, poskytují stále důvod se na něco těšit a nač vzpomínat. I proto by se sváteční dny měly lišit od dní všedních, i proto je velmi důležitý jejich duchovní rozměr.
Pokud se budeme o svátcích chovat tak jako v jiné dny, jak bychom poznali, že jde o svátek? Nebála bych se proto k tradici přihlásit, zamyslet se nad významem svátků, seznámit se s tím, jak svátky slavili naši předkové a jaký smysl jim přikládali, popřemýšlet, co z toho je důležité pro nás a zda chceme, aby s námi tradice skončily, nebo preferujeme jejich předání příští generaci. Pokud přetvoříme pod tlakem korektnosti například Vánoce v nějaký sterilní „zimní svátek všech“, v němž úplně zamlčíme jejich původní obsah, ztratíme to, co je dělá jedinečnými, a nic nového nezískáme.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
