Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?

Krize sice doznívá, ale je otázkou, nakolik události v Řecku a pokles akciového trhu v Číně znamenají její konec, či naopak. Je třeba zdůraznit základní předpoklady krize. Pokud nenastane zpětný pohyb, mám na mysli, že začne ubývat bohatství u jednoho procenta nejbohatších a přibude většině občanů na celém světě, tak budou ekonomiky zranitelné a přímo si o krize budou říkat. Druhý faktor je mimořádná síla transnacionálních, nadnárodních společností, které jsou dnes celosvětové a jsou silnými hráči v ekonomii. William Robinson, makrosociolog z Kalifornie, tvrdí, že i USA jako relativně nejsilnější supervelmoc světa jen dělají politiku včetně vojenské, která plně odpovídá zájmům nadnárodních společností. Pokud jejich moc nebude oslabená, nedojde ke změně. Jestliže jde o finanční krizi, je důležité, že značná část financí vytvořila umělý svět, tedy se odpoutala od reálné ekonomiky, vznikl svět sám pro sebe, který umožňuje existenci velkých finančních bublin. Došlo k tomu, protože pokles bohatství u velké většiny lidstva způsobuje pokles spotřeby, takže ekonomika je tažena uměle.   

Jaká je podle vás budoucnost, myslím budoucnost ekonomického řádu světa?

Co se týká budoucnosti ekonomiky, to je povídání na řadu knih. Snad ve stručnosti by bylo možné říci, že možnosti jsou následující. Setrvání stavu, jaký je, povede dříve nebo později k obnově krizí, růstu polarizace mezi bohatstvím a chudobou a zhoršování životního prostředí. Tato perspektiva není příliš vábná, nicméně je zatím, alespoň podle toho, jak například vidíme na příkladu jednání s Řeckem, dost reálná. Samozřejmě existuje možnost dalších zhoršení, a pak bychom se na současný bídný stav mohli dívat jako na určitou idylu. Profesor Keller přišel se závažnou teorií, že se můžeme ocitnout v období nového feudalismu, kdy bude část lidí úplně bezmocná, a tak jako ve středověku byli lidé podřízenými šlechty, budou dnes podléhat nadnárodním společnostem, takže vznikne nový středověk. Bylo by také možné, že některé změny mohou být řešeny způsobem reakčním, fašistickým nebo využitím válek. Nejpozitivnější alternativa je, že vzniknou v ekonomice subjekty typu nadnárodních společností, které by byly kontrolovány zaměstnanci a širokou veřejností. Nemyslím přímo o této síle, ale můžeme situaci vidět na příkladu Španělska. Jsou koncepce, že by byla omezena silně role zisku v ekonomice, případně krátkodobých trhů, a tyto změny by umožnily vrátit lidem postavení, které měli, řekněme, před čtyřiceti lety, kdy poměr bohatství a chudoby nebyl tak velký.

Nebránil bych se i drobnějším reformám. Ilona Švihlíková a další například hovoří o koncepci nezávislého všeobecného základního příjmu. Každý člověk by měl mít zaručený jakýsi příjem, který by mu umožnil existenci, a kromě toho by měl plat za práci. Existuje koncepce čtyřdenního pracovního týdne společnosti péče, to znamená přeorientovat značnou část ekonomiky místo na dosažení krátkodobého zisku na péči o potřebné či životní prostředí. Pokud by se podařilo alespoň zastavit pohyb peněz ve prospěch bohatých, bylo by to cenné a je třeba o to usilovat. Jen obrana, udržení současného stavu, může být lepší než jeho zhoršování.