Aktivista: Uprchlíci? Stát může najít peníze i pro nejchudší Čechy. Čekají nás nové krize. Jsou tu řešení, která nepotěší bohaté

Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?

Krize sice doznívá, ale je otázkou, nakolik události v Řecku a pokles akciového trhu v Číně znamenají její konec, či naopak. Je třeba zdůraznit základní předpoklady krize. Pokud nenastane zpětný pohyb, mám na mysli, že začne ubývat bohatství u jednoho procenta nejbohatších a přibude většině občanů na celém světě, tak budou ekonomiky zranitelné a přímo si o krize budou říkat. Druhý faktor je mimořádná síla transnacionálních, nadnárodních společností, které jsou dnes celosvětové a jsou silnými hráči v ekonomii. William Robinson, makrosociolog z Kalifornie, tvrdí, že i USA jako relativně nejsilnější supervelmoc světa jen dělají politiku včetně vojenské, která plně odpovídá zájmům nadnárodních společností. Pokud jejich moc nebude oslabená, nedojde ke změně. Jestliže jde o finanční krizi, je důležité, že značná část financí vytvořila umělý svět, tedy se odpoutala od reálné ekonomiky, vznikl svět sám pro sebe, který umožňuje existenci velkých finančních bublin. Došlo k tomu, protože pokles bohatství u velké většiny lidstva způsobuje pokles spotřeby, takže ekonomika je tažena uměle.

Jaká je podle vás budoucnost, myslím budoucnost ekonomického řádu světa?

Co se týká budoucnosti ekonomiky, to je povídání na řadu knih. Snad ve stručnosti by bylo možné říci, že možnosti jsou následující. Setrvání stavu, jaký je, povede dříve nebo později k obnově krizí, růstu polarizace mezi bohatstvím a chudobou a zhoršování životního prostředí. Tato perspektiva není příliš vábná, nicméně je zatím, alespoň podle toho, jak například vidíme na příkladu jednání s Řeckem, dost reálná. Samozřejmě existuje možnost dalších zhoršení, a pak bychom se na současný bídný stav mohli dívat jako na určitou idylu. Profesor Keller přišel se závažnou teorií, že se můžeme ocitnout v období nového feudalismu, kdy bude část lidí úplně bezmocná, a tak jako ve středověku byli lidé podřízenými šlechty, budou dnes podléhat nadnárodním společnostem, takže vznikne nový středověk. Bylo by také možné, že některé změny mohou být řešeny způsobem reakčním, fašistickým nebo využitím válek. Nejpozitivnější alternativa je, že vzniknou v ekonomice subjekty typu nadnárodních společností, které by byly kontrolovány zaměstnanci a širokou veřejností. Nemyslím přímo o této síle, ale můžeme situaci vidět na příkladu Španělska. Jsou koncepce, že by byla omezena silně role zisku v ekonomice, případně krátkodobých trhů, a tyto změny by umožnily vrátit lidem postavení, které měli, řekněme, před čtyřiceti lety, kdy poměr bohatství a chudoby nebyl tak velký.

Nebránil bych se i drobnějším reformám. Ilona Švihlíková a další například hovoří o koncepci nezávislého všeobecného základního příjmu. Každý člověk by měl mít zaručený jakýsi příjem, který by mu umožnil existenci, a kromě toho by měl plat za práci. Existuje koncepce čtyřdenního pracovního týdne společnosti péče, to znamená přeorientovat značnou část ekonomiky místo na dosažení krátkodobého zisku na péči o potřebné či životní prostředí. Pokud by se podařilo alespoň zastavit pohyb peněz ve prospěch bohatých, bylo by to cenné a je třeba o to usilovat. Jen obrana, udržení současného stavu, může být lepší než jeho zhoršování.

Z celé problematiky vydělme otázku neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě. I na přednášce u vás v ostravském ProAltu se tématu nedávno věnovala docentka Švihlíková. Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci…

Jedno z nejjednodušších řešení, se kterým přišel jeden z významných britských ekonomů, nebo když se podíváte do materiálů Ilony Švihlíkové, dozvíte se, že se očekává robotizace, automatizace, 3D tiskárny a s tím šedesát nebo sedmdesát procent pracovních míst odejde. Jedno z řešení je, že by se měla každý rok zkracovat pracovní doba při zachování mzdy. Jinak je variant několik a některé jsem zmiňoval, tedy nezávislý všeobecný základní příjem, zkrácení pracovního týdne a samozřejmě je důležité rozšíření oblasti, kde nebude možné uplatňovat princip zisku. Všichni kritičtí ekonomové se shodují na tom, že práce je mnoho, ovšem v oblasti, která dnes není uznávaná. Pokud by se podařilo zajistit slušnou existenci lidí za zkrácené pracovní doby, bylo by to určité osvobození obyvatel. Kromě zaměstnání, které je stále více ubíjející, by se mohli rozvíjet. Myslím si, že toto řešení by možné bylo, ale za podmínek radikálních změn nebo reforem, o kterých jsem už mluvil.

CELÝ SERIÁL PARLAMENTNÍCHLISTŮ.CZ „CIVILIZACE A MY“

Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou. Mimochodem, co se týká válečných hrozeb, některé jsou ale docela blízko, například na Ukrajině…

Krizí se využívá ke zbrojení. Existuje a je na vzestupu vojensko-průmyslový komplex, před kterým už varoval bývalý prezident Eisenhower. Věřím ale do jisté míry na sílu některých hnutí, která jsou oslabená, ale nejsou zcela vyřazená. Možná si neuvědomujeme, že formální, velmi slabá a omezená demokracie, přesto způsobila, že když v Británii rozhodoval parlament o invazi do Sýrii, odmítl ji. To jsou momenty, které ukazují na to, že pokud je veřejnost informována a využije i formálních institucí, lze válkám zabránit. Pokud se týká Ukrajiny, velmi bych se přikláněl k názoru našeho politologa a novináře Vojtěcha Boháče, který pravidelně jezdil na Krym a do Doněcka. Plně bych se ztotožnil s jeho názorem, že by bylo vhodné vyjednat existenci nezávislé, mimoblokové Ukrajiny, která by spolupracovala jak s Ruskem, tak se Západem. Po Minsku se už ukázalo, že žádná strana zvítězit nemůže. Bylo by dobré nezastávat v celé Evropě postoj, který je primitivně protiruský nebo proruský. Jsou skupiny, které totálně věří Putinovi, ale také Rusové měli řadu možností, aby konflikt zmírnili. Odpovědnost je na obou stranách.

Ruské nebezpečí v současné době přebíjí nebezpečí tzv. Islámského státu, který rozvrací státy zanesené na mapě a místo nich nastoluje státní zřízení založené na brutálních interpretacích islámu. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního státního útvaru? A dokážete si představit mírové řešení?

Domnívám se, že jediné obecně přijatelné řešení je snažit se dosahovat alespoň krátkodobých příměří. Válka nic nevyřeší. To už vedle našeho Zaorálka říkal i bývalý francouzský ministr zahraničí. I vinou Západu, invaze USA do Iráku vznikla vlastně občanská válka mezi sunnity a šíity, zasahuje tam obrovské množství hráčů, ropa je v pozadí, o tom se celkem nemluví… Podle mého názoru je nutné krajní reakční fundamentalismus zlomit, což je ale otázka dlouhodobá, snažit se postupně dosahovat alespoň krátkodobého příměří, že se vymění zajatci atd… Fundamentalismus tváří v tvář životu nemůže obstát. Je velmi silný v negaci, ale není schopen v podmínkách 21. století nabídnout něco pozitivního. Když byla válka v Koreji, zdálo se, že je situace neřešitelná, a přesto bylo příměří uzavřeno, byla i období určitého oteplování. Naopak vojenské řešení může fundamentalismus spíš posílit.

Migrace je zásadní téma současnosti. Jak si zatím Evropa vede v boji se současnou migrační vlnou?

Situaci vidím jako velký problém evropských politických elit. Britský premiér Cameron to vyjádřil velmi cynicky, když řekl, že o uprchlíky se přece nebude starat před volbami. Je třeba vědět o příčinách, kterých je celá řada. Souvisí to i se slabším postavením ve světové ekonomice. Země na Blízkém východě, ale i v Afghánistánu jsou ekonomickou periferií a pak mohou být ohroženy i vojensky. Roli sehrává krize, protože první, kde se škrtá, je pomoc zaostalým zemím. Války, které tam proběhly a probíhají, to je jedna příčina, druhá selhávání ekonomiky. Nevysvětlujeme, a to by politikové měli dělat, že je velký rozdíl mezi ekonomickým migrantem a uprchlíkem. Ovšem jsou i ekonomičtí uprchlíci, kteří jsou ohrožení smrtí hladem, a to často v běžných ekonomických a politických diskusích o migrantech není zohledněno. Jsem přesvědčený o tom, že platí jak práva politická, tak sociální. Pokud někomu hrozí smrt hladem, tak si azyl zaslouží, stejně jako ten, kdo se ocitl ve válečné zóně.

Navíc jak ekonomické, tak politické problémy souvisejí se zhoršováním životního prostředí v regionu. Tím mám na mysli otázku práva na vodu. Četl jsem vyjádření vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, a pokud jsem dobře pochopil, tak tvrdí, že podíl uprchlíků, kteří do Evropy směřují, je ve srovnání s tím, co směřuje například do Turecka, daleko nižší. Pokud se tedy obáváme přílivu uprchlíků, musíme uvést, že v daleko horší situaci je například Turecko, které přijalo dva miliony uprchlíků. Pokud bychom byli jedovatí, musíme konstatovat, že chudé státy přijímají miliony uprchlíků a my váháme nad tisíci. Nastavuje nám to velmi podivné zrcadlo naší schopnosti se s problémy vyrovnat. Ani česká politika se nemůže tvářit, že s konflikty, které výrazně přispěly k uprchlické vlně, nemá nic společného.

Nemyslím si, že irská vláda je vládou, která se méně stará o sociální situaci, bezpečnost, své obyvatele, ale rozhodla se, že přijmou více uprchlíků, než by měli přijmout, pokud by platily kvóty. Analýza by ukázala, že můžeme přijmout o něco více uprchlíků. Na druhé straně si možná neuvědomujeme, že by se toto mělo lidem vysvětlit i v jiné souvislosti. Jsme v období velmi nejisté konjunktury a jsem přesvědčen o tom, že jsme schopní poněkud zlepšit sociální postavení nezaměstnaných, skupin, které jsou na tom nejhůře, a současně přijmout uprchlíky. Můžeme obojí. To svým způsobem realizovala brazilská vláda na začátku krize, když se rozhodla sociální dávky zvýšit, a Brazílie žádný hospodářský krach neutrpěla. Pokud bychom o tom začali diskutovat, mohla by se vlna nezdůvodněných nálad uklidnit.

Vláda uznává, že peníze pro uprchlíky sežene, ale mohla by peníze najít i pro nejchudší Čechy.

Hovoříme o ne příliš optimistických trendech, co čeká budoucí generace? V čem budeme žít za dvacet, třicet let?

Určitě bych bral vážně a seriózně hledisko ohrožení životního prostředí. V dlouhodobé perspektivě příliš úzký ziskový přístup není schopen zajistit potřebnou ochranu životního prostředí. Žijeme, jako bychom měli trojnásobně větší zemi, ohrožujeme ji a tímto způsobem ji přivedeme ke zkáze. To je skutečně vážná hrozba. Zároveň ale zdůrazňuji, že řešení tohoto problému nemůže být na úkor chudých. Hrozí také nebezpečí nového fašismu v tom smyslu, že pokud systém poběží automaticky, nic zásadnějšího se nepodaří analyzovat či změnit, lidé, tak jako ve 30. letech, přijmou, že jsou démoni, že existuje nepřítel, kterého stačí zničit a bude vše vyřešeno. V tomto smyslu může přijít nový fašismus. Samozřejmě existuje nebezpečí válek, které je třeba analyzovat už s ohledem na vojensko-průmyslový komplex a nové studené války, které už částečně běží. Je možné samozřejmě přistoupit k reformám, které by systém sice úplně nezměnily, ale částečně by vytvořily mechanismy, tak aby ekonomická řešení, která mají v rukou nejbohatší, byla kontrolována. Podle mého názoru může zásadnější řešení přinést jen hluboce demokratická změna, která by z velké části nepoměr sil v ekonomice vyvážila a umožnila velké většině lidstva, aby alespoň z části kontrolovala ekonomiku, tím i vlastní osud, a takto by se rozvinula demokracie.