Co by měla EU aktuálně udělat s problémem přílivu afrických uprchlíků?
Hlavní problém začíná tím, že se uprchlíci vůbec dostanou na moře, podle mne je potřeba především imigranty udržet na břehu. Nechápu ani, proč evropské lodě operují tak blízko libyjských břehů a pak uprchlíky dopravují do Itálie nebo Řecka. Evropská unie teď bude muset najít sílu k radikálním krokům proti pašerákům, nacházet jejich lodě, likvidovat je, ale také organizátorům pašování sáhnout na konta. To ovšem znamená větší intenzitu zpravodajské činnosti, odhalování nelegálních převodů peněz. A samozřejmě stejně tak, jako oni vedou hybridní válku proti nám přes internet apod., by měla Evropa odpovídat. Pokud budeme jen zachraňovat uprchlíky z lodí a vozit je do Evropy, situaci nezlepšíme. To vše ale nemůže být odděleno od dalších aktivit.
Jaké aktivity máte na mysli?
V Libyi se o moc dělí různé skupiny a není tam centrální vláda. Evropská unie nebo NATO tedy nemůže vstoupit na toto území a je otázka času, kdy nastane kritický bod a kdy budeme stát před rozhodnutím k radikálnímu kroku tímto směrem. Tedy před rozhodnutím postavit na pobřeží azylová střediska a přímo tam rozhodovat o udělení azylu.
Kdo by měl tyto kroky koordinovat?
To musí dělat Evropský parlament. V minulosti se zanedbala spousta věcí a příčinou byla přílišná benevolence Evropské unie a přehnaná humanita. To, co říkám, neznamená, že nemám soucit s lidmi, kteří trpí. Tady ale jde o zásadní otázku, jak a zda vůbec chceme chránit evropský kulturní, ekonomický a politický svět, v němž máme své hodnoty. A pokud je hájit chceme, musíme rozhodnout, jakým způsobem. Vojenské řešení je až tím posledním, a proto by měla existovat společná strategie. Zatím v tom unie není úplně jednotná.
Vytvoření azylových táborů na severu Afriky by vyžadovalo i vojenskou přítomnost. Jak by podle vás měla vypadat?
Nešlo by o válečnou operaci, akce by se dala zahrnout do humanitární masové akce, která by situaci řešila. Nejsem si ale jistý, že je evropská bezpečnostní strategie jednotná. O tom, že má každý stát odlišný přístup, svědčí i rozdíl přístupu k plnění závazků k NATO a dvouprocentního podílu obranných výdajů k HDP. To vnímá i Rusko, které vidí tuto rozkolísanou rovnováhu. Dlouho jsme v evropském prostředí měli pocit, že nás nemůže nic ohrozit a že je svět bezpečný, ono to ale tak není a změna myšlení asi ještě nějakou dobu potrvá.
Evropa není jednotná ani v případě rozhodnutí o povinných kvótách na přijímání uprchlíků…
V tomto ohledu jsou naštěstí alespoň česká vláda a koalice jednotné a potvrzují, že budou vzdorovat snaze stanovit kvóty. Za hnutí ANO mohu říct, že je náš postoj jasný, a to i v případě europoslanců, kteří v Evropském parlamentu hlasovali jednoznačně proti kvótám. Hrozí totiž situace, že země, které jsou schopné poskytovat pomoc, tuto schopnost ztratí, protože budou samy ohroženy a budou muset řešit vlastní problémy. A navíc může dojít k radikalizaci extrémních politických subjektů, které využijí tuto slabost. Jsem tedy proti kvótám. Nemyslím si přitom ale, že bychom nebyli schopni uprchlíky přijmout, jen politický přístup k tomuto řešení je politicky neobratný a obrací se proti reprezentacím, které ještě drží unii pohromadě.
Jaká by nastala situace v České republice po přijetí kvót?
Smlouvy se mají dodržovat, Lisabonskou smlouvu naše politická reprezentace podepsala a podle ní má unie právo kvóty nařídit, nicméně je třeba vzít v úvahu, že dnes je úplně jiná situace. A problém je i v tom, co bude po přijetí kvót a příchodu imigrantů. Pokud to Evropský parlament prosadí, uprchlíci v České republice nebudou chtít zůstat, budou se snažit dostat do Německa, Francie a dalších západních zemí. Pak dojde k tomu, že nám některá z těchto zemí řekne, že kvóty nedodržujeme.
Psali jsme:
Může být kvůli tomu ohrožen schengenský prostor?
Kvóty vyvolají napětí a možná dojde i k ohrožení volného pohybu osob a začne se jednat o obnovení hranic. Jižní hranice Evropy je ohrožená už pět let, o problému se ví a stále je chráněná špatně. S tím souvisí jiný problém – zatím se totiž bavíme o jihu, ale možná nás stejný problém čeká z východu. Na Ukrajině může eskalovat vojenský konflikt nebo tam vláda nezvládne hospodářskou situaci. Čeká nás možná příliv imigrantů z východní Evropy.
Co by to znamenalo pro Česko?
Pro českou společnost Ukrajinci nejsou zdaleka takovým problémem jako ti z jihu, na Ukrajince jsme zvyklí, jsme schopni je zaměstnávat, mají podobnou kulturu. Do Evropského parlamentu bychom proto měli vyslat signál, že kvóty by měly zahrnovat i uprchlíky z východu. A Evropa by také měla proplácet náklady na ochranu východních hranic, což se zatím neděje.
Velkou část uprchlíků tvoří ekonomicky motivovaní migranti, kteří nemají právní nárok na ochranu. Jak je můžeme rozlišovat?
Prostředky k jejich rozlišování Evropa má, ale praxe je jiná. Když se uprchlík ocitne na italském břehu, má tamní policie zjišťovat, jestli je to ekonomický imigrant nebo azylant, Itálie stejně jako Řecko to ale evidentně nezvládá. Podle informací našich bezpečnostních orgánů Itálií prochází tisíce uprchlíků bez jakékoli kontroly, neberou se jim ani otisky prstů.
Mohou Evropu v uprchlické vlně ohrozit i radikální muslimové?
Islámský stát nám tím, že na severu Afriky vyvolal takové pohyby obyvatel, se kterými chce zahltit Evropu, jasně vzkazuje, že jde o součást hybridní války. Vnímám to tak, že bohužel musíme imigraci považovat za válečný akt, protože se uprchlíci nevědomky stávají nástrojem války. Radikální islamismus se tak dostává do Evropy a je otázkou, za jak dlouho po příchodu na náš kontinent budou přijatí uprchlíci schopni se radikalizovat natolik, aby se stali pátou kolonou Islámského státu. Nedá se uvažovat tak, že válka s Islámským státem možná někdy nastane, ta už probíhá a je jen otázkou sebezáchovného pudu Evropského parlamentu, národních vlád a celé EU jako sdružení osmadvaceti států, jaké kroky učiní, aby ochránily své kulturní prostředí. A jestli to některé mezinárodní smlouvy neumožňují, je pak otázka, zda se nemá revidovat celá legislativa mezinárodního práva s ohledem na to, že se mezinárodní situace v posledních letech zásadně změnila.
Jak by podle vás měla vypadat návratová politika imigrantů?
Návratová politika není dnes nijak koncepčně řešena, v malých počtech lze dopravit imigranty zpět, ale ne třeba do Libye, kde není nikdo, kdo by je převzal. Můžeme je dopravit do některých třetích zemí mimo Evropu, ale ty státy je nemusí přijmout. Je to velmi složité, my masové imigraci neumíme zabránit a návratová politika je dnes hodně za horizontem problému, který řešíme.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
